Čekání aneb o vzdělávání na všech stupních

Již od let svých gymnaziálních studií v častých intervalech žehrám na školu. Na to, jak učitelé neučí dobře, jak jim k tomu stačí jejich třicet let staré zápisky, jak nás neučí souvislosti, jak je látka, kterou probíráme, k ničemu a že ji akorát zapomeneme (pravda, jako prevence Alzheimerovy choroby to možná funguje, ale to je trochu málo!). Toto žehrání zpravila končí úvahou o úrovni pedagogických fakult a povzdechem, že by to chtělo do školství nalít mnohem víc peněz, učitele pořádně zaplatit a tím jim dát motivaci učit dobře a přitáhnout lidi, kteří by šli učit rádi, ale za současného stavu by zemřeli v chudobě a za posměchu společnosti (učit jde přece jenom nicka, co se jinam nedostala a nic neumí). A tak čekám na změnu, která přece musí přijít, protože školství je důležité. A čekám už mnoho let.
Tyto úvahy byly na tři roky vystřídány radostnými ódami. Moje bakalářské studium bylo skvělé, naplňující a kvalitní. Pravda, i tam byly kurzy na nic, ale bylo jich velmi, velmi málo. Na tři roky jsem přestala žehrat a čekat.
Pak přišel magistr. A žehrání se vrátilo, a to v ještě daleko horší podobě, protože už jsem si mezitím stihla prožít, jak skvělé studium může být. Dokonce na téže fakultě.
Ve zkratce: jsme tam, kde jsme byli, nebo ještě o kus dál. Naši vyučující pravidelně učí na více školách. Ať už jsou roztrženi mezi Prahou a Plzní, mezi univerzitou a gymnáziem nebo mezi Prahou a Bratislavou (to je asi rekordman), skoro všichni roztržení jsou. A hádejte proč? Protože jinak by museli zemřít v chudobě, ovšem společensky velmi ceněni, protože to jsou přece univerzitní pedagogové a vědci, elita národa, naděje vlasti. To by jim v danou chvíli velmi pomohlo. Jak končí kurzy těchto roztrhaných vyučujících? Popíšu krajní případ: přednáška víceméně bez struktury, která spočívá v raketově rychlém přečtení prezentace. V prezentaci jsou zkopírované části knih a je jich tam tolik, že se ani nevejdou na projekční plátno tak, abych to i já se svým ostřížím zrakem přečetla. Co si z takové přednášky odnesou studenti? Správně, naprosto nic; jenom pocit absolutního rozhořčení, nějaký ten záchvat vzteku a opětovné žehrání na školu a nedostatek peněz pro učitele (jak asi mají učit kvalitně, když místo přípravy musejí jít do druhé nebo třetí práce?). A samozřejmě: čekání, že jednou třeba bude líp (podobnost s předvolebními slogany čistě úmyslná).
Když jsem se letos v létě stala tajemnicí jednoho (jiného) magisterského oboru u nás na fakultě, skutečnost neuvěřitelné nedoceněnosti a chudoby mě udeřila ještě víc. Jako tajemnice mám úřední hodiny. Mám je v pátek, kdy už všichni jezdí domů. Proč? Jednak aby se mi to nekrylo s rozvrhem, ale hlavně proto, že o ty tři počítače a pět a půl židle, které v našem kanclu jsou, se musí podělit cca patnáct vyučujících. Prakticky všichni mají během týdne konzultační hodiny a musejí se tam vejít. A to mimo pondělí a středy, protože to se zpravidla zkoušejí velké zkoušky. Každý z nich tam má půl police, čtvrt hrnku a soukromí asi jako na Václaváku. Včetně mě. Čekáme, až se to změní a každý budeme mít třeba i svou vlastní židli. Zatím marně.
Kdybyste se mě před pár lety zeptali, co chci dělat, tak bych vám se zářícíma očima začala vyprávět o doktorátu a o tom, jak zůstanu na univerzitě. Teď si nejsem zdaleka tak jistá. I kdyby se pro mě pedagogický úvazek našel, tak by byl třeba osminový a zaplacený hodinovou taxou, při jejímž vyslovení by i středoškolští učitelé soucitně pokývali hlavou, a ještě bych za to mohla děkovat se slzami vděčnosti v očích. A tak čekám, až mě něco osvítí a já najdu v životě jiný proveditelný sen o budoucím zaměstnání, za kterým bych mohla jít.
Jsme chudí, chudí jak kostelní myši. A jediné, co s tím můžeme dělat, je psát rozhořčené články a čekat. Čekat, až zemřeme v chudobě, ale zato na staroslavné Karlově univerzitě.

9 odpovědí na “Čekání aneb o vzdělávání na všech stupních”

  1. Ach to tragické školství… Myslela jsem, že alespoň slavná UK je na tom lépe. Vždyť se nachází v srdci České země, v matičce Praze! Jedna židle na pět lidí je opravdu málo! 🙂

    Připomíná mi to tak trochu situaci z komedie "Taxi,taxi!" kdy komisař pronásleduje únosce v autech na kole, za ním běží jeho asistent a z okna na to koukají ministr bezpečnosti a ministr financí. "Finanční situace je opravdu kritická!" "Ano, to máte pravdu! Jedno kolo na dva policajty je opravdu málo!" 😀

    Jen by mě zajímalo, proč v jiných zemích (Anglie, Francie, USA,…) školství může fungovat dobře a v ČR tomu tak nejde? 🙂 (Buď jsme moc hloupí nebo moc krademe… :D)

  2. [2]: Slavná UK sice na první pohled lépe vypadá, ale když se podíváš pod tu slupku (což pár let trvá), zjistíš, že je na tom úplně stejně jako všichni ostatní. Scéna z komedie je opravdu velmi trefná 😀 V jiných zemích to jde z různých důvodů. Německo je celkově bohatší a efektivnější v přerozdělování peněz, takže stát tam ty univerzity důstojně zaplatí. A v Británii a v USA je pekelně drahé školné, takže spousta studentů si nemůže dovolit jít studovat anebo se kvůli tomu na další půlku života zadluží… no zkrátka to není tak úplně ideální asi nikde. My trpíme takovým tím postkomunistickým bacilem apatie – je nám celkem jedno, co se děje, ale na všechno nadáváme stylem "všechno se zvoralo". Sice se to pomalu lepší a jsme na tom pořád daleko líp než třeba Slovensko, ale když se srovnáváme se západem, tak teda pořád nic moc!

  3. Až příliš často funguje mezi smysluplností pracovní náplně a výší platu nepřímá úměra.

    Ve školství a zdravotnictví to mnohdy přímo mlátí do očí, ale ono se stačí podívat do celé řady profesí. Snad jen zruční řemeslníci (ano, odbočuji od tématu, vím) a špičkoví doktoři mají adekvátní finanční ohodnocení a těch je pár.

  4. [4]: Jo, to teda do očí mlátí… a je to fakt smutný. A ještě taky poslanci jsou dost ohodnocení 😀 Ale to radši nechám bez komentáře.

  5. [5]: A přitom by stačila velmi jednoduchá úprava.. připsat na výplatní listiny mínusy.
    Pak by platy mnoha z nich korelovaly s výstupy jejich práce mnohem lépe.

  6. Nevedel som, že aj na slávnej Karlovej univerzite je takáto mizerná situácia.  U nás momentálne učitelia štrajkujú. No čo ja viem. Úroveň vzdelávania je v štátnom školstve biedna. Chýba motivácia, ale podľa mňa ju tejto generácii učiteľov peniaze neprinesú. Chce to vystriedať tých, čo učili ešte za socializmu a majú obdobné návyky, zlepšiť kvalitu pedagogickej fakulty, a potom zvýšiť platy ako také. U nás sa to všetko robí tak kostrbato, bez nejakej rozumnej reformy a peniaze sa radšej nalejú do vlakovej dopravy zadarmo… To je v háji.

  7. [6]: Vlastně nevím, jestli by to bylo tak jednoduché, protože pak by se velmi rychle vytvořila korupční síť tak, aby všichni byli najednou děsně efektivní… ale nevím. Moc do tohohle nevidím.

    [7]: Bohužel je to tak, slavná Karlova univerzita na tom je třeba o trochu líp než jiné vzdělávací instituce (když je člověk docent, tak už je to prý v pohodě), ale celkově nic moc. A jak píšeš – jsou tam navíc takoví ti neodstranitelní dinosauři, kteří brání jakékoli změně… Ta vaše vlaková doprava zadarmo mě fascinuje dodnes. To vážně nemají ani jeden nápad na nějakou rozumnou investici, že dělají takovéhle věci? Je to smutné.

  8. [8]: Jistěže je to technicky neproveditelné, koneckonců zákonodárci si o svých platech rozhodují sami a obstarat si štempl na potvrzení o přínosech politika by v případě potřeby nebyl problém. Ale z objektivního hlediska by ten, kdo škodí, měl následky svého jednání druhým kompenzovat.

    Ono nakonec by zcela stačilo vymahatelné právo. Ale to už se dostáváme jinam.

Napsat komentář: Týna Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *