Jarní mánie

Jestliže znáte film Co jsme komu udělali, možná si vybavíte scénu, kdy rodiče nařknou svou dceru, malířku, z hyperemotivnosti. Ta kontruje tím, že není hyperemotivní, ale citlivá! Kdyby někdo nařknul z podobného zvěrstva mě, tak bych mu nejspíš v posledních dvou týdnech opravdu nemohla příliš efektivně oponovat.
Myslím, že v přírodě není nic krásnějšího než kvetoucí stromy. Lze mě proto v posledních dnech vidět, jak se pomaloučku procházím parkem, tvář rozzářenou, co chvíli se zastavím a prostě koukám, klidně několik minut, pak si uchváceně povzdechnu a slimáčím tempem se sunu dál. Také mě lze vidět, jak se prohrabuju v trávě, čichám ke květům, hladím měkoučké jehličky modřínů a jen tak běhám po lukách. A což teprve, když jedu tramvají kolem nějakého rozkvetlého stromoví! Co záleží na tom, že jsem kolem něj jela už pětkrát. Z balkónu mám výhled na úchvatnou kvetoucí magnólii našich sousedů (sice už přes ní nemohou vůbec vidět z některých oken ven, ale za to, že ji nepokáceli, jsem jim opravdu vděčná), kteří mě už jistě dávno musejí považovat za voyeura. A taky jo. Na kvetoucí magnólie se vydržím dívat nekonečně dlouho.
Je to nádherné. Moct se na chvíli zastavit, zaposlouchat se do ptačího zpěvu a kochat se přírodou, tak marnivě krásnou, a žasnout. Jak je možné, že je tolik krásná, když by vlastně vůbec být nemusela? Mohla by vypadat třeba jako paneláky a auta a fungovat stejně dobře. Ale ona tak nevypadá. Je nádherná. Tak nádherná, že můžeme jen závidět. Protože nic, co kdy člověk udělal nebo udělá, jí nikdy neptřetrumfne.

3 odpovědi na “Jarní mánie”

  1. Jo, taky jsem se asi na pět minut dneska zarazila před domem a zírala na naši rozkvétající magnolii a vyhřívala se na sluníčku… Těší mě, že nejsem sama 🙂

Napsat komentář: Fredy Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *