Svět, který je v nás

Jakmile jsem spatřila téma tohoto týdne, ozval se ve mně hlásek: svět, který nás obklopuje, neexistuje, existuje jen svět, který nás tvaruje, vtiskuje se do nás a neseme si ho s sebou. Světa, který by nás jenom obklopoval, je strašně málo, pokud vůbec je…
A tak jsem mu dala vytrysknout na povrch.
Naše prostředí má na nás velmi hluboký, ba přímo určující vliv. Je velký rozdíl, jestli žiju v Praze nebo na samotě u lesa. V Praze se musím přizpůsobovat velkému množství lidí, kultuře, spěchu, lidem ze všech koutů světa, lidem, kteří se oblékají jako papoušci nebo mají zelené vlasy. Na samotě u lesa mě tvaruje samota, příroda, klid, ticho, zpěv ptáků a šumění stromů, ale také třeba nuda, nedostatek civilizace a statičnost. Jsou to dva natolik různé životní styly, že jejich výsledkem budou dva do určité míry různí lidé.
Svět, který nás obklopuje, si zároveň neseme vevnitř s sebou. Říká se, že lidé, kteří v sobě mají pořádek, ho dělají i kolem sebe. My tvarujeme svět, svět tvaruje nás. Žít v hezkém prostředí je potřeba, která když zůstane nenaplněna, něco nám schází. Když jsem se v úterý vrátila z třídenního pobytu v Lázních Kynžvart, bylo to víc než zjevné: lázeňské budovy byly hezké zvenku, ale k uzoufání ošklivé zevnitř. Úplně mě to drtilo. Zcela jiný pocit ve mně vzbuzuje můj pokoj, ve kterém se mi líbí. Nebo: na bakaláři jsem byla moc spokojená s budovou, ve které jsme sídlili, líbilo se mi tam. Na magistru jsme v budově, která – aniž bych jí chtěla nějak lichotit – je fakt hnusná. Rozdíl je to nebetyčný.
Jaký z toho dělám závěr? Velmi jednoduchý: my jsme ve světě a svět je v nás. Čím víc jsme se spolu sžili, tím víc jsme do sebe vzájemně zapustili kořeny. Svět, který by nás jenom obklopoval, je ve srovnání s tímto světem v nás, vlastně nepodstatný.

9 odpovědí na “Svět, který je v nás”

  1. Hezká myšlenka. Taky se necítím dobře v škaredém prostředí, ale snad ještě víc v nepořádku. Dřív mi to nevadilo, klidně jsem mohla mít v pokoji arizonu a cítila jsem se tam pořád dobře. Teďka mě tam ale irituje každé smítko… až mě děsí, jak jsem se v tomto ohledu změnila :X 😀

  2. [1]: Díky 🙂 Tak tomu říkám změna! Myslím, že je normální, že se člověk v každém věku mění… a někdy ještě víc. Ale chápu tvoje znepokojení. Znám moc dobře otázky typu "no teda, jsem tohle ještě vůbec já??" 🙂

    [2]: Děkuju 🙂

  3. Zajímavě pojaté téma týdny, kdekdo by spíš popisoval své niterní pocity. Každopádně naše okolí na nás vliv má, dokonce také ujišťuji, že se jinak soustředím na látku, když jsme v jiné budově.

  4. Předposlední odstavec byl pro mě při čtení trochu kulhavý, ale má to dobrý úvod a vysloveně moc hezký závěr. 🙂

    A ještě hlásím překlep: "Naše prostředí má na nás velmU hluboký, ba přímo určující vliv."

  5. [6]: Díky za upozornění! Už je to opravené. Předposlední odstavec… jako ten příkladový? Asi se mi teda ty příklady nepodařilo začlenit dost organicky… každopádně díky 🙂

Napsat komentář: Skrai Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.