Když jsem opravdu hodně unavená…
…tak se hystericky chechtám nejen vtipům, ale i věcem, které bych za normálních okolností za příliš vtipné nepovažovala. Vypadá to zhruba tak, že se svíjím v křečích, neschopna čehokoli, z očí mi tečou slzy, vyrážím ze sebe velmi podezřelé zvuky a následně mě pekelně bolí břicho.
…tak se dívám na filmy a seriály, které už jsem pětkát viděla, protože tam mě nic nepřekvapí a není tedy třeba se ani intelektuálně, ani emocionálně angažovat. Chci už prostě jenom tu příjemnou jistotu: tahle scéna přijde po téhle, řeknou tam tohle a zatváří se takhle.
…tak poslouchám hudbu, kterou znám, a jen tak se při ní koukám před sebe. Je jedno, jestli tam je stěna, okno nebo stůl. Zkrátka před sebe.
…tak si na jídlo beru hluboký talíř (ideálně nerozbitný) a lžíci. Lžící se nepíchnete a u hlubokého talíře už musíte vynaložit skutečně značné úsilí, aby vám z něj něco vypadlo.
…tak melu blbosti, protože kolečka v hlavě se bezmocně protáčejí. Slova mi podivným způsobem utkvívají v paměti, takže když řeknu něco o knihách a pak si jdu dělat jídlo, tak žádám, aby mi lidi podali ze špajzu ty knihy, abych je dala na pánev a tak podobně. Věty pak skládám takovým způsobem, že by se mé lingvistické já stydělo až do hloubi duše – kdyby ovšem bylo při smyslech. Tyto výkvěty fantazie zpravidla následuje reakce z bodu číslo jedna.
…tak píšu články na blog, které nemají myšlenku ani pointu a jejichž titulek se shoduje s první větou.
Jo, víkend byl skvělý. Má cenu dodávat, že jsem fakt hodně unavená?
Tak to máme podobné. Nedávno jsem se dívala na celou sérii Ranče u Zelené Sedmy a pořád jsem se všemu smála, i když jsem to viděla už několikrát.. Prostě když je člověk unavený, tak si asi mozek řekne, že se na chvíli vypne, a nenadělá s tím nikdo nic 🙂
…a já spím. 😀
[1]: Ano, to tedy máme podobné! Únava prý dělá s mozkem totéž co alkohol. Myslím, že na tom opravdu něco je… a nenadělá s tím nikdo nic 🙂
[2]: Dobrý nápad 😀 Já spím taky, ale přeci jen je mi blbé jít spát třeba v sedm večer 😀
😀 Když jsi unavená, tak úroveň tebou napsaných článků ani náhodou neklesá 😀 Vždy vtipná, vždy osobitá, vždy originální, i když (téměř) usínáš na klávesnici… 😀
Já zas koukám do zdi a jediná známka toho, že můj mozek ještě vyvíjí jakož takouž aktivitu jsou pravidelné nádechy a výdechy. Většinou už nezbyde energie ani na mrkání, takže zeď před sebou vidím opravdu neustále… 😉
To ale vůbec není špatné! My smrtelníci spíme, v to bez ohledu na dobu, v když nespíme, tak jsme pekelně protivní. Jakože ale fakt pekelně a každý by se nám měl klidit z cesty. 😀
K těm seriálům. Zrovna včera jsme si po několika letech konečně vybrali nějaký nový neokoukaný. Cuckoo se to jmenuje 🙂
[4]: Ó, děkuji, hned si připadám o něco geniálnější 😀 Ano, koukání do zdi má při takových stavech svůj neoddiskutovatelný půvab. A to s tím mrkáním jsi vystihla opravdu velmi přesně 😀
[5]: To já se spát přes den ostýchám – za výjimečných okolností si jdu třeba lehnout po obědě, ale abych šla spát třeba v sedm večer… to nejdu. A velká únava zpravidla přichází takhle k večeru, když už. Takže to jsou pak dlouhé večery 😀 A ano – ten seriál vypadá podle popisu přesně jako "ten odpočinkový seriál" 😀 Já jsem v poslední době přišla na chuť Death Notu. Ten je dost nenáročný a krátký i na brutální únavu.