Jak mě něco osvítilo

Včerejší večer byl večerem dokumentů o cukru. Nebylo to plánované, chtěli jsme se podívat jen na jeden dokument (Cukr-blog), o kterém jsme slyšeli. Ten však byl tak slabý, že když jsme narazili na odkaz na dokument jiný, o sto procent lepší (That Sugar Film), neodolali jsme a spravili jsme si chuť.
Skoro jsem nevěřila svým očím. Hlavní protagonista na dva měsíce radikálně změnil složení své stravy, aby v ní bylo hodně cukru – ale pozor, nepředstavujte si nějaké hamburgery nebo kolu. Jedl to, co považujeme běžně za zdravé nebo alespoň celkem zdravé – müsli, nízkotučné jogurty, džusy. A co se nestalo? Přibral skoro deset kilo, deset centimentrů v pase a výrazně se mu zhoršilo zdraví včetně psychiky. A taky začal mít abstinenční příznaky. Ano, cukr je návykový. Čím víc ho jíme, tím víc ho chceme a „potřebujeme“.
Nemohla jsem si nevzpomenout na svůj zážitek z doby, kdy mi bylo zhruba šestnáct. Pozor, teď si sedněte na něco pevného, vím, co následující věta s některými lidmi dělá: přestala mi chutnat čokoláda. Jen tak, sama od sebe a úplně. Nepřejedla jsem se jí, nic takového – nikdy jsem nebyla například schopná sníst celou tabulku na posezení, ale pár kousků jsem si dala ráda. A najednou nic, absolutně žádná chuť na ni. A co se nestalo: i mnohé ostatní sladké mi pomalu zhořklo. Protože když jíte sladkého málo, najednou vám začne připadat to, co dřív bylo běžné, jako příšerně přeslazené. Tělo si odvykne a pak si chcete po roce dát třeba větrník (když už na něj dostanete jednou za ten rok chuť, protože chuť na sladké, když ho moc nejíte, také mizí) – a ani ho nedojíte, protože vám nechutná. Dnes už mám nejhorší fázi za sebou; když mi nabídnete, tak si jeden, dva čokoládové bonbóny ráda dám, ale víc je na mě už opravdu moc. I s tím má ale spousta lidí problém, nevěřili byste, jak moc je v naší společnosti vžité, že sladké všichni milují (já miluji alespoň kremrole a pár dalších věcí, na které mi chuť zůstala).
Po včerejším večeru si nemůžu pomoct a jsem za tuhle svoji zvláštnost opravdu ráda. Když jsem viděla, kolik cukru lidi běžně snědí, protože je úplně ve všem, a co to s nimi dělá… fuj! Pořád se mi ale vrací neodbytná otázka: co se mi to tehdy vlastně stalo a proč? Je to totiž něco, co si skutečně nedovedu nijak vysvětlit. Jestli někdo máte nějaký tip, neváhejte mi ho sdělit. Jediná odpověď, která napadá mě, je, že mě osvítil nějaký potravinový bůh a stala jsem se jeho prorokem. A to, řekněme si to na rovinu, není úplně nejpravděpodobnější varianta.

33 odpovědí na “Jak mě něco osvítilo”

  1. Taky od určité doby reaguji na to, že jsou věci příliš slané či sladké. A je to v zásadě příjemné, mít to posunuté. Jen to holt bývá těžší právě třeba s větrníky a tak. 🙂 Ale s čokoládou problém nemám, tu já konzumuji pouze kvalitní hořkou, která se rozhodně slovem "sladká" či "přeslazená" označit nedá. 😉

  2. [1]: 😀 Tak to mě nenapadlo! Ale bohužel: nebyla 🙂

    [2]: Kvalitní opravdu hořká čokoláda mi nijak zvlášť nechutnala celkem nikdy. Na mě byla taková moc… no, kvalitní a hořká. Každopádně je fajn vědět, že to někdo má celkově vzato podobně 🙂

  3. Vskutku bohužel? 😀

    I když musím uznat, že i u mě došlo k určitému posunu, dvě tabulky čokolády na posezení už nedávám.

  4. Náhodou, mně se líbí varianta "potravinový prorok" 😀
    Každopádně ti do určité míry závidím a musím říct, že věta o čokoládě se mnou zamávala – já ji totiž zbožňuju a byla bych pravděpodobně ochotná postavit jí oltář a chrám a uctívat ji.. ano, čokoholik, těší mě 😀

    Na druhou stranu je fakt, že cukr je potvora. DO určité míry dobré, ale potom… takže vlastně jak sama píšeš, můžeš být ráda a já ti můžu jen tiše závidět, protože hubnutí je pro mě mor 😀

  5. [6]: To jsem ráda, že se ti líbí 😀 Ale v tom případě jsou naše potravinové kulty naprosto opačné a měly bychom proti sobě začít bojovat a vzájemně se exkomunikovat 😀 (Případně spolu žít v míru, to už je na nás :-D)

  6. [7]: Líbí se mi mír, protože jsme přece inteligentní bytosti a tak se domnívám, že bychom se mohli tolerovat a neřešit naše kulty, protože s vzájemně neomezují. Tedy já ti nebudu cpát sladký a ty mi nebudeš kecat do mýho obžerství 😀

  7. Dost dobře tě chápu. Tak před rokem jsem si uprostřed čtverečku čokolády, kterou jsem si už dlouho chtěla dát, uvědomila, že mi vůbec nechutná a nemám důvod jí jíst. Sladká jídla mi mnoho neříkají a slazené nápoje už vůbec ne. 🙂
    Teď jsem ve fázi, kdy se nedokážu dokopat k tomu čokošku polknout. Naopak jsem ovšem okouzlena sladkou chutí ovoce – především jablek a třešní… 🙂

  8. Čokoládu miluji, ovšem poslední dobou mám raději slané než sladké. Z dokumentů mívám podobné pocity jako ty, také mám nutkání se k tématům vyjádřit 😉

  9. Říká se, že tak zhruba po sedmi letech se mění krev  🙂 No, tak u Tebe po osmi 🙂
    Pokud na to ovšem věříš 🙂
    Já tedy čekám a doufám, až doběhne tenhle můj cyklus a já odhodím čokoládu, cigarety a lenost 🙂
    Už aby to přišlo 🙂

    No, ale teď vážně…
    V šestnácti to mohla být úplně přirozená hormonální změna, související s pubertou a dospíváním 🙂

    A k těm cukrům ve všem…
    Tuhle jsem se dočetla, že bych měla vynechat sacharidy, takže nejíst obilniny, brambory, rýži…
    Přemýšlím, jestli nějaká ta částečka cukru není taky ve vzduchu, že bych pro jistotu i přestala dýchat 🙂
    Že jsou mraky cukru v banánu, budiž. V jablíčku, mandarince, jahodě, ale i v mrkvi, paprice…
    Tak se dám asi na bůček, ten by ¨cukry obsahovat nemusel, ne? 🙂

  10. Inu, já si ráda dám jakékoliv sladké. Často ve větší míře, než by kdo jiný zvládl, to je taková moje slabost. Pořád čekám, kdy se se mnou stane něco tak zázračného jako s tím člověkem z dokumentu – hrozně ztloustnu a tak. A ono nic. 😀
    Každopádně mám kolegyni, která nejí sladké, nesladí kafe a tak vůbec. I na můj čaj oslazený půlkou lžičky cukru reaguje slovy "Týjo, to je hodně přeslazený!"

  11. Ale áno, cukor je naozaj vo všetkom, to mi zas nepripadá ako nejaký závažný objav.
    [14]: Pol lyžičky? Však to aj znie presladene. Ale mne ako diabetičke sa vidí sladké hoci aj slané, keď vidím, ako mi i po takom lietajú glykémie 🙂

  12. [14]: Kolegyni naprosto rozumím. V práci si dělám kafe "smrťáka" (zhruba trojnásobná dávka normálního člověka – a zvládnu tak 3-4 denně) a na cukr se mi nesmí ani podívat 😀 Kolegové mě chodili vždycky kontrolovat, jestli to se mnou někde neprásklo. A teda cukr do čaje si taky vůbec nedovedu představit.

  13. Já nejím sladké vůbec, pouze ovoce – přestala jsem s tím před 5 lety, z ničeho nic… A nechybí mi to… A hravě odolávám i o Vánocích. 🙂

    Buď ráda, že to tak máš, aspoň si neničíš zdraví 🙂 Mám kolem sebe lidi, co si dávají do 250 ml kávy 5 kostek cukru, to je šílené 🙁 A taky dle svých stravovacích návyků i vypadají 🙁

  14. Snad si tohle nepřečte Bloudička, ale miluji zero colu 😀 z plechu nejlépe 😀 Ostatní nápoje mi přijdou moc moc sladké, zero méně (i kdyby to bylo placebo, nic jiného nepiju). Nesladím nápoje a po tom, co jsem přestala pracovat v cukrárně mám na sladké chuť jen v období PMS 🙂

  15. Když má člověk dost cukru z ovoce, nepotřebuje "umělej" cukr.
    Dřív jsem jedla plno sladkostí (ale nikdy jsem nijak nemusela ty ulepené tyčinky jako je Deli, Snickers atd.), pak jsem se začala zajímat o složení a postupně jsem s tím přestala a ani mi to nechybí. To stejné se solí atd. Čokoládu jsem před rokem začala jíst 70%, ale když jsem zkusila 80%, ta předchozí mi přišla moc sladká. Teď mi přijde i ta 80% moc sladká, když jsem objevila raw čokolády. Začátkem srpna jsem si koupila nějakou "obyčejnou" kvalitní a doteď ji ještě mám, zbývají dva čtverce. A nějak se mi do toho nechce. 😀

  16. U několika málo potravin nebo jejich složek to taky tak mám. Buď chutnat začaly po čase nebo po čase přestaly.
    S cukrem si teď lámu hlavu, celkově se zdravou stravou. Se svou postavou jsem tak nějak spokojená (i se zdravím), ale stravuji se- no ne moc zdravě, v rodině se na to extrémně nedbá a já v kuchyni nevládnu. A i kdybych tam měla nějaké silné slovo, nemám na to sílu. Právě proto přemýšlím, když začnu pohybovat se svým jídelníčkem, jestli si nenaruším svou životosprávu, nezačne mi to něco negativního dělat s tělem a tak. Svůj jídelníček hodlám pozměnit, jen se k tomu nedokážu pořádně rozhoupat, už tím, že moc nemám možnost a pak trochu ten strach.

  17. Tohle je tak trochu nafouknutá bublina. Já třeba sladké skoro nejím, jak říkáš ty i  někteří v komentářích, nechutná mi to, zároveň se mi zdá blbost řešit každej gram cukru. Vždycky jde o to, kolik toho člověk sní a pokud si  pohlídá rozumný množství, je to dobrý.

    A to o čem mluvíš jsem měla podobně. Dřív jsem taky jedla o mnoho víc čokolady a podobných věcí. Dneska by mě třeba nenapadlo koupit si čokoládu nebo podobnou sladkost ani bych na to neměla chuť. Co se týče nezdravýho slanýho, tam se ovládám o hodně hůř, ale na sladký prostě chuť nemám. Částečně je to asi tím, že mám o dost jinou skladbu jídelníčku a prostě na to to tělo není zvyklý, ale i tak je to zvláštní 🙂

  18. musím říct, že u mě změna se sladkým byla docela radikální, vzhledem k tomu, že jsem byla schopná najednou sníst celou tabulku čokolády a dnes by mě ani nenapadlo si ji jít koupit. sladké samozřejmě tak nějak pořád jím, ale že by mě "honila mlsná" a měla bych na něco fakt chuť se mi nestává. otázkou je, jestli to trochu není tím, že teď si zase libuju v hranolkách a pizze 😀

  19. Cukr potřebuju, pokud jsem ve fyzické námaze. Ujdu několik kilometrů, dám si sušenku a cítím, že jsem zase plná sil. Ale když ho nepotřebuju, tak se ho snažím omezovat.

  20. Mám to úplně jako ty. Já jsem sladký věci nahradila ovocem. Když si za den vezmu jednu kostičku čokolády max. dvě nebo tři tak mám dost. Ale jakmile si nevezmu jakýkoliv ovoce tak je mi špatně z nedostatku cukru. Bez cukru v ovoci byt proste nemůžu. Odnaučila jsem se sladkostem(neříkám že sem tam něco neslupnu ale když už tak jen v mini dávce) Děkuju sama sobě ze jsem svoje tělo naučila na zdravý cukr z ovoce. 😊

  21. Nestalo se ti nic. Znám spoustu lidí, co k Mikuláši ocení spíše uherák než čokoládu :). Já si myslím,že tenhle boom ohledně stravování je šíleně přehnanej. Je mi jasné, že je to pro naší společnost značný problém a to nejen kvůli cukrům ale i proto, že je ve všem hodně chemie, pokud však člověk jí normálně (nechci říct vyváženě, protože to je na každém z nás), tak nevidím jediný problém se nad tímto až křižovat :). Ano v jídle je hodně cukru, ale když s ním zároveň zeleninový salát, tak si čokoládu nebo koblížek dovolím  ráda! 🙂

  22. Tedy, ztráta chuti na čokoládu mě překvapila (já čokoládu miluju), ale celkově vzato můžu potvrdit, že vnímání míry určité chuti je relativní a závisí hlavně na zvyku. Mockrát se mi stalo, že mi nějaké jídlo přišlo tak nesnesitelně moc sladké, že prakticky nebylo možné ho celé sníst (některé džusy, palačinky s marmeládou, zákusky…), podobně to mám i se slaným, stačí mi mnohem méně soli v jídle než třeba mé matce, co je pro ni akorát, je moc, co je mi akorát, jí připadá zcela neslané a nedobré.
    A je to o zvyku. Mnozí lidé třeba odmítají pít čistou vodu, že jim nechutná… já bych zešílela, kdybych měla pít jen džusy a slazené nápoje!!! Jsem zvyklá na tu vodu.

    Ale jak už bylo řečeno, nic se nemá hrotit. Když mám chuť na čokoládu, tak si ji dám, a neřeším kalorie. Jdu se pak třeba protáhnout se psem. 😉

  23. Já jsem dělala v cokoladovne. To byli jediny časy,  kdy jsem čokolády jedla opravdu hodně.  Nejenze býla kvalitní, ale taky zadarmo 😀
    všechny dětska vždycky snědli na posezení ty čokoládový Mikuláše, jenom já nemohla.  Nechutnalo mi to a bolely mě z toho zuby. Takže se mnou se to nese už od mala :DD

  24. Já tak nějak chuť vyloženě na sladké ztratila sama. Čokoládu jím občasně (když ji náhodou rodiče koupí xD) a jinak dorty nemůžu vystát a pokud je něco více sladké, chce se mi i zvracet..Já můžu spíš jen sladká pití. 😐

  25. [12]: Děkuji za komentář 🙂 Tvé chutě úplně chápu!

    [13]: Po sedmi letech? To zní skoro mysticky 😀 Jo, cukr je fakt ve všem, ale v tom ovoci a zelenině je v pohodě, protože tam je ve zdravější podobě a navíc to obsahuje spoustu vlákniny, díky které toho nesníme tolik. Přestat dýchat to každopádně jistí 😀

    [14]: Tak to jsi genetický šťastlivec, když po tolika cukrech netloustneš 🙂 a pro tvou kolegyni mám úplné pochopení!

    [15]: Vzhledem k tomu, že jsi diabetička, je to pro tebe jistě objev Ameriky, ale my, co to ze zdravotních důvodů nemusíme vůbec sledovat, se občas nestíháme divit. Člověk tak nějak abstraktně ví, že je cukr tak nějak všude, ale když vidí ta konkrétní čísla… tak mě to stejně vzalo.

    [16]: Cukr do čaje, to je opravdu velká noční můra! Každopádně se kolegům nedivím, že tě chodí kontrolovat 😀

    [17]: Stoprocentní sice ne, ale zrovna tohle se dost často kontroluje a myslím, že se člověk většinou může spolehnout. Jenom je problém, že jak se výrobci snaží leccos zakamuflovat, tak pak musíš být hotový přírodovědec, aby všem těm chemickým názvům a zkratkám porozuměl…

    [18]: Jsem velmi ráda, že to tak mám! Byť ty to tak máš daleko víc já si o Vánocích zamlsám velmi ráda 🙂

    [19]: Každý máme nějakou tu svou neřest 🙂 Ale myslím, že práce v cukrárně může být na chuť na sladkosti docela užitečná věc – já bych je nemohla vidět asi tak po dvou dnech, co bych tam pracovala 😀

    [20]: Jo, zdá se, že se ti stalo to stejné co mně – jak si člověk jednou odvykne, je najednou všechno děsně sladké. Umělý cukr každopádně rozhodně nepotřebujeme!

    [21]: Vydrž pár let, až si budeš v kuchyni vládnout a pak můžeš měnit od základu všechno 🙂 A myslím, že jestli svůj jídelníček nerozkopeš opravdu od základu a nezačneš celé skupiny potravin (a to nejen nadbytečných cukrů a chemikálií) vynechávat, tak se ti nestane nic 🙂

    [22]: Nafouknutá bublina to asi je – ostatně jako každá taková bublina ohledně všech těch boomů ve výživě. Jeden přísahá na vegetariánství, druhý na paleo. Také si myslím, že řešit každý gram cukru je blbost a že když bychom všichni jedli uměřeně, tak by to bylo v pořádku. Ale tak to bohužel není…

    [23]: No, tak zrovna hranolky rozhodně nejsou nějakým výkvětem zdravé stravy 😀 Ostatně jako všechno smažené. Ale aspoň že ty hranolky nezajídáš čokoládou 😉

    [24]: To úplně chápu! Taky mi někdy po příliš sladkém trnou zuby. A se vším, co se přehání, je to problém…

    [25]: Problém těch rychlých cukrů (tedy těch v sušenkách) je v tom, že ta síla za chvíli zase vyprchá, protože ti hodně kolísá množství cukru v krvi. Ale kdo by si na pochodu nedal sušenku, že 🙂

    [26]: To je hezké, myslím, že jsi svému tělu velmi prospěla 🙂

    [27]: Třeba to jedno přijde 🙂

    [28]: Úplně souhlasím – taky nemám ráda tohle nové jídlové náboženství. Kdyby to lidi tak nepřeháněli (jak to nezdravé, tak to zdravé, ale příliš fanatické), všem by se určitě žilo líp.

    [29]: To je velmi rozumný přístup 🙂 A to s tou solí znám – moje ségra hrozně moc solí a do všeho, co nám ostatním normálně chutná, si nasype ještě tunu soli!

    [30]: V čokoládovně se jí čokoláda zadarmo? Tak to je opravdu bonus! Myslím, že to je práce, na kterou bude vždy dost uchazečů 😀

    [31]: Ano, ano 🙂

    [32]: Až tak? To už je dost vyhrocená reakce. Každopádně má i své světlé stránky 🙂

Napsat komentář: Kate Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *