Čemu se rádi smějeme aneb o vtipných historkách

Jelikož s velkou oblibou vyprávím vtipy a vtipné historky, nemohla jsem si za ta léta nevšimnout jedné okolnosti, která vznik nové vtipné historky velmi často provází. Ne každá vtipná situace se totiž může stát vtipnou historkou a naopak: nejedna situace, která není ani trochu vtipná, když se vám zrovna děje, se později stane oblíbeným kouskem, který dáváte k dobru na každé společenské události.
Tato okolnost, která by se dala nazvat skoro zlatým pravidlem, je, že vtipné historky nebývají v přímém přenosu ani trochu (nebo jen mizivě či velmi cynicky) veselé. Beznadějně bloudíte, a tak jezdíte pořád kolem dokola kruhového objezdu. Hodinu a půl hledáte vhodné místo na spaní a začíná se stmívat. Nemůžete spát, protože to chrápání odvedle by mohlo lámat kamení. Je vám příšerně trapně, protože nemáte žádnou vodu a jediný zdroj, ze kterého svůj patnáctilitrový kanystr můžete naplnit, je malinké pítko na čidlo na parkovišti. (Vybraní čtenáři si jistě na tyto zážitky vzpomenou.) Nezní to moc vtipně. A všechno jsou to moje oblíbené historky.
Poměrně často v nějaké výjimečně stresové chvíli říkám „možná to bude za pět let vtipná historka“. Vtipně totiž s odstupem znějí situace, ve kterých by se ve vás zpravidla krve nedořezal nebo ze kterých vám naopak krev vaří. Zkrátka situace, které vás kompletně vyhodí z komfortní zóny a nastolí zónu úplně jinou, kterou byste si sami nikdy nevybrali a která naprosto nebere ohledy na vaše plány.
Paradoxně se rádi smějeme něčemu nepříjemnému, co už je ale bezpečně za námi. Negativní zážitky stmelují kolektiv a ještě víc ho stmeluje sdílení momentální bezstarostnosti tím, že si tyto negativní zážitky vyprávíme. Smích, který námi při tom otřásá, dává najevo, že to vytržení z komfortní zóny, které se nám tehdy stalo, je už dávno pryč. Už se nemáme čeho bát, teď jsme v přítomnosti, která běží přesně podle našich očekávání. Na tom často stavějí sitcomy, v nichž tak vídáme lidi, kterým se dějí věci, které se zrovna nám v té chvíli naštěstí nedějí. Všechna ta selhání oněch věčných ztroskotanců (např. věčně nešťastně zamilovaný Leonard nebo krásná, ale nijak zářně inteligentní a v životě nepříliš úspěšná Penny z Big Bang Theory) tak jsou velmi vtipná, s peprným komentářem o to víc.
Proto když lidé z mého okolí stojí před nějakými závažnými a důležitými událostmi, přeju jim mimo jiné i to, aby se jim nestalo příliš mnoho vtipných historek. Protože to je skutečně to poslední, co byste si v daný moment mohli přát.

9 odpovědí na “Čemu se rádi smějeme aneb o vtipných historkách”

  1. Zrovna jsme si říkaly, že by nebylo do věci si nechat opět přečíst tvoje zápisky 🙂 Jak padlo ve Vyškově – Viki by to tak krásně zachytila a zveličila 😀

  2. Pekne napísané a pravdivé. Napríklad v mojom okolí často kolujú rôzne historky z chvíľ, kedy vôbec neboli vtipné. Napríklad ako stratiť sa v meste, ktoré vôbec, ale vôbec nepoznám. 😀

  3. Souhlasně kývu hlavou tak, že se bojím, žemi uletí! 😀 Trefa kladívkem přímo na hřebíček! 🙂
    Mně se jen málokdy povede dobře odvyprávět nějaká takováhle historka, ale když se zadaří, tak to stojí za to… 🙂
    To tvoje tiché přání nakonec asi taktéž ve svém životě zavedu. 🙂 Zdá se mi to jako fajnová věc… 🙂

  4. Vidíte…to mě ani nikdy nenapadlo, ale když jsem si o tom přečetla váš článek, tak musím souhlasit. Opravdu, i mé nejlepší historky pocházejí z dost strastiplných chvílí. 🙂

  5. Tak to je naprosto přesné! Úplně nejlíp fungujou historiky typu "jak Barbora ztratila mobil a hledala ho po celém Brně", ale kdyby se tomu chtěl někdo smát v době, kdy to pro mě ještě byla živá záležitost, asi by se se zlou potázal.

  6. [1]: Tvůj komentář mě opravdu rozsekal! 😀 Je totiž tak přesný, že přesnější jsou snad jen švýcarské hodinky… když ona troška toho zveličení tolik přidá na vtipnosti 😀

    [2]: Děkuji! 😀 Však na to taky mám školy 😀

    [3]: Děkuji! 🙂 Jo, to je přesně ten typ zážitku, kterému se později všichni hrozně smějí!

    [4]: Pozor na hlavu – té by bylo opravdu škoda! 😀 Děkuji! To, že zavedeš do svého slovníku mou hlášku, mě velmi potěšilo 🙂

    [5]: Děkuji 🙂

    [6]: Děkuji! Jsem ráda, že se mi podařilo promluvit vám z duše 🙂

    [7]: Ano, smát se v daný okamžik skutečně bývá takřka životu nebezpečná záležitost 😀 Díky za komentář 🙂

Napsat komentář: brunett-live Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.