O zabijácích blogování

V poslední době mám problém hledat inspiraci k psaní nových článků. Po dlouhých měsících, kdy jsem takřka hýřila nápady, je to docela nepěkná situace. Nakonec jsem vždy někde něco vyškrábla, ale stálo mě to nemálo úsilí. Myslíte si, že teď přijde klasická výmluva, že mám příliš málo času a tak dále? Ani nápad. Volného času jsem měla habaděj. Zabijáci blogování spočívají v něčem úplné jiném.
Zabiják číslo jedna je špatná nálada. Máte sice hromadu času, ale do ničeho se vám nechce, nemáte žádnou fantazii, žádnou motivaci, žádné nápady. V takových chvílích se ze mě stává konzument webových stránek s poměrně slaboduchou zábavou, kde prostě jen jedu dolů a mám naprosto vypnuto. Se špatnou náladou jde do kytek totiž úplně všechno. Hlavně plány na naprosto nepřekonatelný rozvoj vlastní osobnosti – včetně čtení, koníčků, sportu (ne, u mě se sport a koníčky příliš nepřekrývají) a ano, včetně blogování. Nic totiž nemá cenu a nic se vám strašlivě nechce.
Druhý zabiják číslo jedna (neboť prim nehraje ani jeden, spíš se tak nějak snoubí) je stres. Ten se na mě se začátkem září začíná valit dosti děsivým způsobem. V tomto týdnu mě jakožto administrativní pracovnici čekají dva dny státnic (možná si vzpomenete na můj článek o tom, jaké jsem se u svých prvních administrativních státnic měla minule) a na konci září mě čekají moje vlastní studentské státnice (ty byly, pravda, minule v pohodě, ale to byly státnice bakalářské). Mezitím ještě budu alespoň částečně řešit organizaci jedné exkurze (to je teprv peklo, o tom jsem ještě ani nenašla sílu napsat článek) a do toho všeho nesmíme zapomenout započíst normální stres z konce zkouškového, který administrativní pracovníci mají (když vám volají několikrát denně zmatení docenti, kteří nevědí, jak se co zapisuje do systému, je to opravdu lahůdka).
Proto se mnou, prosím, mějte trpělivost. Kromě těch svých vlastních státnic si tak nějak na nic moc nevěřím, a tak budu ráda za každý držený palec. Doufám, že z toho nebude příliš vtipných historek (pokud nechápete, najdete podrobnější vysvětlení zde), těch už mám z loňska až až. A že až to všechno pomine, tak přijde nová vlna naprosto geniální inspirace, kterou vás budu moct zahltit.

9 odpovědí na “O zabijácích blogování”

  1. Si pánom svoju času, preto si môžeš určiť, kedy budeš vydávať články a je iba na TEBE 🙂
    Mne napríklad zlá náhada pomáha písať články, ale bohužiaľ len tie kritické 😀

  2. [1]: Moc děkuji! Určitě je zúročím 🙂

    [2]: To je pravda… ale když já bych chtěla články vydávat 😀 A co se těch kritických článků týče, ty tvoří tak devadesát procent všeho, co napíšu, na náladě celkem nezávisle 😀

    [3]: Jo, to chápu. U mě se velká únava často projevuje hodně podobně jako ta špatná nálada, tak jsem ji ani samostatně nerozepisovala.

    [4]: Děkuji 🙂

  3. Stres zabíjí všechno a všechny. Každopádně – na státnice držím palce. Bakalářské byly v pohodě a doufám, že i ty magisterské budou a hrozně se těším na článek o tom, že jsi titulovaný MaGoR a jaká je to paráda 😀 a na spoustu historek.

    Jinak tím předposledním odstavcem jsi mi připomněla, jak vždycky dost nervózní volám na studijní a modlím se, aby to všechno nějak jako klaplo a aby pro mě studijní referentka měla jen pozitivní zprávy 😀 takže zároveň přeji co nejméně vystresovaných studentů!

  4. [6]: Přesně! Kdyby tak neexistoval, jak krásně by se nám žilo…

    [7]: Děkuji! Myslím, že i ty magisterské budou v pohodě, ale magistr ještě jen tak nebudu – jsou to první státnice ze dvou a ještě nemám ani omylem hotovou diplomku 😀 Takže na to si ještě tak rok počkáme (ano, zcela úmyslně jsem si na to dala takhle dlouhou dobu, chci na to mít dost času – a i tak budu děsně mladý magistr). A vystresovaní studenti snad budou také v pohodě 🙂

  5. Dávám palec hore a ruku zatínám v pěst, čímž ti naznačuji hodně štěstí – to dáš! A takhle to budu držet až do doby tvých úspěšně zvládnutých státnic magisterských 😀
    A blogerským vrahem s číslem 1 (již třetím v pořadí) jsou také nové začátky – třeba začátky na vejšce. To se ovšem skloubí s tím stresem, s nudou těžko… 🙂

Napsat komentář: Elwin Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.