Před státní závěrečnou zkouškou prochází student mnoha nepěknými duševními stavy. Jelikož jsem ten student v těchto dnech právě já, procházím nepěknými stavy také. A protože se mi zdá, že v sobě nesou určité všelidské rysy, nechám vás do nich trochu nahlédnout.
1. To bude v klidu… aneb vyklidněná fáze prvotního flegmatismu, která přichází ještě v bezpečné časové vzdálenosti před zkouškou. V téhle fázi ani před nikým nezmiňujete, že půjdete ke státnicím, nemáte stažené státnicové otázky a jste úplně v klidu. Ve vaší hlavě kolují zhruba takovéhle myšlenky: vždyť toho po nás zas tak moc nechtějí. Všechno jsme to už někde probírali. Učitelé mě znají a mají o mě dobré mínění. Není se čeho bát, je to jen taková formalita.
2. Stačí si projít staré poznámky a je to. V této fázi se začínáte učit, ale pořád ve vás převládá mínění, že je to všechno v pohodě, zvládnutelné a vlastně docela jednoduché. Lidem okolo už v každém rozhovoru nezapomenete zmínit, že máte před státnicemi a že se učíte, ale přijímáte jejich kondolence a účastné úsměvy v klidu a s nadhledem.
3. Cože? Ne! Třetí fázi, kterou bych nazvala relativní panika, zpravidla nastartuje agilní spolužák či spolužačka, když před vámi začne řešit něco ze státnicových otázek. Tehdy vaše klidná fasáda začne roztávat jako sněhulák v sauně. Zjistíte totiž, že se vaši kolegové učí nejen mnohem detailněji, ale také úplně jiné věci, které zpravidla vůbec neznáte. V tuto chvíli začíná horlivé prohlédávání knihoven, internetových zdrojů a v pozdějších chvílích i wikipedie (v hodně pozdních chvílích pak i pověstné wikipedie české). Když s někým mluvíte, nedovedete hovořit prakticky o ničem jiném než o blížících se státnicích a se spolužáky se zásadně bavíte jen o tom, co má kdo u té které otázky.
4. Absolutní panika. Přechod ze třetí do čtvrté fáze zpravidla způsobí detailní průzkum státnicových otázek. To, na co jste se předtím zběžně koukli, vypadalo totiž úplně jinak než to, co se před vašima očima objeví, když se na tyto otázky podíváte znovu a pořádně. Začíná panika: tohle jsme přece vůbec nebrali! Tohle jméno jsem nikdy neslyšela! K tomuhle mám v sešitě tři řádky! Vaše komunikace s okolím se zkracuje na hromady zoufalých smajlíků, vykřičníků, sprostých slov a velkých písmen. Z vašeho pokoje bývají slyšet tlumené i méně tlumené výkřiky, rány a dupání. Česká wikipedie, případně obdobně kvalitní sekundární zdroje (středoškolská literatura v kostce a podobné perly), jede a už vám to ani není hloupé.
5. Nic nemá smysl, nic nevím, všechno se mi plete. Přechod od absolutní paniky k nihilistické dohře se zpravidla děje těsně před zkouškou. V této fázi už jste rezignovali v zásadě na všechno. Váš názor na státnice i celé studium je zřejmý: nemá to žádný smysl a je to celé k ničemu. Koncentrace sprostých slov v této fázi zůstává zhruba stejná jako ve fázi absolutní paniky, jen se mění intonace a hlasitost: mluvíte tichým, bezbarvým hlasem a váš pohled je skelný. Když se bavíte s ostatními, říkáte už jen nesmyslné hlášky, které nikdo nechápe, ale vy se jim hystericky chechtáte, jednoslabičná slova či v případě psané komunikace předpřipravené obrázky. Prokrastinovat něčím, co by vás bavilo, se jeví v téhle fázi jako neodpustitelný hřích, a tak jenom koukáte do zdi a rozjímáte nad nesmyslností státnic a všehomíra.
No a jak je to dál? Dál, milé děti, hloupý Honza ke státnicím přišel, tříhlavé sani jménem státní závěrečná zkouška hlavu sťal a dostal za to známku a chvíli klidu, než nadešel čas na další saně jménem druhé státnice a obhajoba diplomky.
Doufejme, že to tak opravdu bude.
Docela věrně popsáno. A že těch státnic bylo… 🙂
Lituji i gratuluji najednou! 😉 Jak tak koukám, mám se na co těšit 😀 (Ale mně ještě tři roky zbývají :D)
[1]: Děkuji 🙂
[2]: Ó, děkuji! Gratulace přijímám, neb jsem státnice udělala za jedna, takže než přijdou státnice č. 2, mám mnoho měsíců na regeneraci 🙂 Na co se těšit skutečně máš 😀 Je to přechodový rituál, jaký se jen tak nevidí! Každopádně si užívej ty tři, no spíš dva roky, kdy tohle nebudeš muset vůbec řešit! 🙂
Tak hele, gratluju na úvod, protože jak tak čtu, máš za 1 a tosi zaslouží megagiga gratulaci!!! Seš nejlepší! :)))
A teď k článku.
1. – tuhle fázi nikdy nemám. Prostě nemám. Státnicový otázky jsem měla stažený dva roky předem, materiály dva roky předem a celý dva roky jsem jela v děsu, co všechno se musím naučit.
K těm posledním jsem navíc věděla, že mě čeká mrtě věcí, které se neučí 😀 a to náladu nespraví 😀
2. – tím pádem nám vyplývá, že ani tato fáze se mě nikdy netýkala 😀
3. – kdybychom spolu studovali, asi bych ti tu fázi nastartovala 😀 ale jinak jsem schopná úpět úplně stejně hledat další zdroje a informace (kdy jsem se pak v záchvatu učila k realismu asi 12 A4…) 😀
4. – tohle mě vždycky mrzelo, že mi ta česká k ničemu není, protože to potřebuju česky 😀 ale je fakt, že jsem v zoufalství stahovala německé středoškolské učebnice literatury a tak 😀 čili.. to samo 😀
5. – 😀 😀 😀 😀 promiň, vím, že to není vtipný 😀 ale prostě… když si vzpomenu na den před… jak jsem zoufale seděla na posteli, kolem sebe tuny papírů a chytala hysterické záchvaty, že toho umím málo… ach jo 😀 😀 😀
Ale ve výsledku to za to stojí, no ne? 😀 tak si hezky odpočiň, ať jdeš na ty druhé svěží 😀 to už bude brnkačka 😉 😀
[4]: Jo, tak ty jseš přesně ten student, který startuje fázi 3, protože když nemáš první dvě fáze, co k tomu jde dodat 😀 Každopádně moc a moc ti děkuju za krásnou gratulaci a ano – stojí to za to, člověk na sebe může být přeci jen čas od času hrdý 🙂
Zasmála jsem se, u mě to probíhalo hodně podobně, až na to, že u prvních státnic jsem uměla všechno naprosto perfektně a přesto jsem se klepala jako ratlík. Teď, o týden později, jdu k těm druhým, které jsou náročnější a obsáhlejší, taky se je učím o dva týdny déle (6 a 8 týdnů) a už nevím, co by kde by. Jsem vyčerpaná a unavená, nemůžu to ani vidět. Odpočiň si, ať jdeš na ty druhé svěží, HA HA, se tam doplazím jak mrtvola a budu doufat.
[6]: Jak já ti rozumím! Tyhle stavy těsně před zkouškou jsou nejhorší. To vyčerpání a rezignace ve stylu "klidně ať mě vyhodí, hlavně ať už to mám za sebou"… ó jé, jak se mi to všechno vrací 😀 Tak každopádně ti moc držím palce a věřím, že se to povede a budeš si moct vychutnat zasloužený triumf 🙂