O mé lásce tanci

V mém životě je mnoho lásek. Hudba, literatura, příroda, Francie a další a další. Ale dnes chci mluvit o něčem, čemu poměrně dost lidí v mém okolí nerozumí: o tanci. A to o tanci klasickém: standardním a latinsko-americkém.
Nevím, jetli znáte ten pocit, když začne hrát hudba a vy ji najednou cítíte v celém těle. Každý sval souhlasí s rytmem, který slyšíte, a cítíte, že kroky daného tance jsou pro tu hudbu tak dokonale přirozené, že to snad ani víc nejde. Tanec není pouze na hudbu, tanec JE hudba, hudba prožitá a vyjádřená pohybem. Každý z tanců má svou atmosféru, svou emoci. Romantický waltz, kdy plujete parketem jako labuť, temperamentní tango s prudkými pohyby a ostrými kroky, veselý a dovádivý quickstep… a latina se svými nedostižnými bubínky! Ten rytmus doslova zvedá ze židle, z té hudby sálá sám život. Vždy, když slyším sambu, musím vynaložit velké úsilí, abych zůstala sedět, mám-li, protože mám chuť tančit, tančit a protančit troje střevíce. (U mých současných tanečních bot by to ovšem nebyl, vzhledem k tomu, jak dlouho už je mám, žádný problém.)
Proto mám takovou slabost pro Stardance, byť je to showbusiness par excellence (a taky proto, že ho moderuje oduševnělý a milý Marek Eben). Proto, když jsem začala v sedmnácti pravidelně tančit, bylo to pro mě jako splněný sen. Proto se těším na pondělí, neboť chodím tančit – opět. A to je chvíle, kdy cítím, že opravdu žiju.

5 odpovědí na “O mé lásce tanci”

  1. Tanec obdivuji, tedy obdivuji tebe. Ale sama si na parketu připadám jako dřevo, možná i proto, že jsem se tančit nikdy neučila a nenaučila. Ovšem podívaná je to krásná, proto bych se vyprdla na to, jak které pořady působí a užívala si svou lásku 🙂 tedy užívej! 🙂

  2. Stardance je teď u mě v nepřízni, prej kvůli němu stopli na Primě Boyard 😀
    Ale lásku k tanci máme společnou, dyť jsem ti psala, jak mě ten vochcápek vyměnil za orchestr! Pak už mi zbyly leda parkety po barech… ale evidentně mi to šlo, vzešlo z toho jedno krásné manželství 🙂

  3. [1]: Budu užívat, díky 🙂 Každopádně v tom pocitu dřevěnosti určitě nejsi sama – myslím, že tak si na parketu připadá skoro každý 😀 (A ve finále to tak hrozné skoro nikdy není. Vzpomínám si, jak jsme na maturáku měli taneční sólo s učiteli a jak se mě a mého tanečníka-spolužáka všichni učitelé strašně báli, že to tam s nimi vymeteme. No a jak se si s námi nakonec krásně zatančili! :-D)

    [2]: Jojo, na ten tvůj komentář si pamatuju 🙂 Vzhledem k tomu krásnému manželství tehdy udělal tu nejlepší možnou věc 🙂

  4. Jej, to je pekné! Tanec je krásna vec, i keď ja osobne tancovať neviem vôbec a tancom väčšinou vzletne nazývam svoje bláznivé poskakovanie na parkete s kamarátmi, ideálne na reggae, rock alebo ska 😀 Predpokladám ale, že aj keď je náš prístup k tancu odlišný, ten pocit, ktorý z toho vzniká, zdieľame – i ja sa vtedy cítim živá, plná energie!

Napsat komentář: Marie Veronika Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.