Současné filmy: nic nového pod sluncem

Jaké máte pocity, když sledujete současnou filmovou tvorbu? Ty moje jsou značně rozporuplné. Mám totiž zejména ten pocit, že v mainstreamu nevzniká skoro nic nového: pořád samé nové adaptace již adaptovaného, staré pohádky převedené do modernější podoby, sequely, prequely, spin-offy (tak teď mi málem upadly prsty), stále nová a nová pokračování, předělávky, remaky.
Kromě toho, že jsem si právě vyčerpala svou roční kvótu anglicismů, to znamená zejména jednu věc: že v současné filmové tvorbě je nových a originálních nápadů jako šafránu. Pravda, jsou nové Star Wars, nová Popelka a Kráska a zvíře, noví X-meni a další a další nové filmy o superhrdinech, nových Padesát odstínů čehosi, dvacátý díl Pirátů z Karibiku a desátá adaptace Sherlocka Holmese. Mimo to je také Pýcha a předsudek se zombíky či nová pohádka od Disneyho, která se ani trochu nepodobá těm předešlým. Pravda, neviděla jsem letošní oscarové filmy, můj vhled do filmové scény je omezený, nereprezentativní a zcela určitě spoustě filmů křivdí. Ale nemůžu si pomoct, prostě se mi zdá, že v hlavním proudu filmové tvorby se hlavně recykluje a lidé se tam novotami a aktuálními tématy neobtěžují.
Nevím, jestli měl někdo takové pocity před deseti, patnácti, dvaceti lety, možné to je. Ale v současné době se mi to zdá velmi neodbytně: naše popkultura je z většiny prostě jen technicky stále dokonalejší opakování téhož. A zdá se, že jsme s tím náramně spokojeni, jako bychom ani nic jiného nechtěli. Proč, to je otázka k diskusi. Už však kdosi v antice pravil, že není nic nového pod sluncem. Zapomněl k tomu dodat jediné – že je to tak mimo jiné proto, že to staré je prostě daleko větší trhák.

7 odpovědí na “Současné filmy: nic nového pod sluncem”

  1. Tenhle pocit je značně oprávněný a starý jako lidstvo samo, sama jsi vzpomenula antiku, spisovatelé bouře a vzdoru (nesnáším to 😀 prostě Sturm und Drang!) zase zakládali spolky, ve kterých se plácali po rameni, jak dobře ta dramata vymysleli, chuj s tím, že je nikdo nečte, vždyť lidi chtějí stále to samé dokola!

    Ale k těm oscarovým, myslím na tebe už delší dobu ohledně jednoho filmu, který nakonec Oscara dostal. A je skvělý, v hlavní roli lingvistika. Doufám, že v tuhle chvíli jsi zaujatá natolik, aby ses koukla – Arrival 🙂 sci-fi postavená na jazyce, neber to! Bez zbytečných technických klišé, s výbornou hudbou a logikou. Jestli se podíváš, dej vědět, hrozně by mě zajímal tvůj názor!

    Ale jinak, jinak s tebou souhlasím. Všechno je to takové jakési… smutné 🙁

  2. Zjistil jsem i u sebe na blogu, že když chci psát podrobněji o filmu, který se mi opravdu líbí a považuji ho za hodnotný, musím dost hluboko do minulosti. To ovšem může být snadno způsobeno tím, že jak stárnu, nestíhám pořádně vnímat nová díla, a vracím se tedy logicky k těm starším jako "ke kvalitě", což nemusí mít s realitou moc společného. Ale je pravda, že během posledních 10 let se na mých osobních "TOP10 filmech" pranic nezměnilo.

  3. Otázka, jestli to tak nebylo vždy, protože člověk se dívá většinou jen na ty dobré filmy (co se týče filmů starších) a ty špatné se postupem času ztratí v nezájmu.

    Určitě takové pocity však mám, někdy bych třeba zašel do kina, ale není na co. To samé by se dalo aplikovat na hudbu, ta nová mi připadá často nicneříkající, kde se text pořád opakuje dokola a je o ničem.

  4. [1]: Moc díky za tip! Už jsem se podívala (sci-fi s lingvistkou v hlavní roli, tomu jsem vskutku nemohla odolat!) a musím říct, že se mi to velmi líbilo 🙂 Hudba skvělá, člověk si celou dobu něco myslí a ono šup, všechno je jinak 😀 Jediné, co mi přišlo nevěrohodné, bylo, že ten strašlivý jazyk fakt vyluštili. Nedovedu si představit, že se něco takového vyluštit fakt dá! Ale jinak skutečně skvělý film 🙂

    [2]: Tak to jsi úplný staromilec i oproti mně! (To se moc často nevidí :-D) Každopádně to úplně chápu.

    [3]: Já se pohybuji přeci jen v kratším časovém horizontu, ale pocit mám dost podobný. I když sem tam něco dobrého vznikne, je třeba to hledat už skoro jako jehlu v kupce sena…

    [4]: Nedělám si iluze, nejspíš to tak bylo vždy. Akorát, jak píšeš, se ten historický škvár většinou nedochoval 😀 A co se týče současné hudby, tak jsem naprosto mimo mísu. A jsem za to opravdu ráda.

  5. Mně se z poslední doby líbily filmy o Tarantina – "Hanební pancharti", "Nespoutaný Django" a i "Osm hrozných".
    A zajímavě pojatý je i "Osamělý jezdec".

  6. [6]: Tyhle filmy vůbec neznám (respektive znám jen jména), protože Tarantino opravdu není můj šálek kávy – pokusila jsem se jednou a musím s politováním říct "never more". Fakt to nedávám…

Napsat komentář: Elwin Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *