Poslední hodina

Včera byl velký den. Nemám teď na mysli tu mnohatisícovou demonstraci na Václaváku i různě jinde po republice, ale něco mnohem menšího, věc podstatnou osobně a pouze pro mě. Byla jsem na poslední výukové hodině na fakultě. Studiu odzvonilo.
Jistě, lze namítat, že přece ještě státnice a diplomka a do září daleko. Ale to už se nedá počítat – to nejsou studia, ale přechodové rituály.
Jelikož trpím sentimentalitou v pokročilém stádiu, těžko snáším, když je něco naposledy. Je to trochu, jako by k tomu vždycky hrál soudtrack z Amélie z Montmartru, jako kdyby to získalo zvláštní lesk. Tulipány před fakultou nevoněly jako vždycky; byly to tulipány, které mě provázely na poslední cestě ze školy. Ty nemůžou vonět jako každé jiné. Hraje jim k tomu smutný valčík.
Vždycky jsem byla student. Je to s mojí identitou spjaté skoro stejně nerozlučně, jako že hraju na housle nebo že píšu. Respektive bylo. Už nebude. Co tam doplním namísto toho, zůstává dokonale nezodpovězenou otázkou. Ne, nevím, co ze mě bude. Prostě něco, co přijde. Nedokážu si to představit. Nemám plány. Samozřejmě, že mě to znepokojuje, protože vždycky jsem měla všechno perfektně naplánované. Teď jsou ale plány krátké. A úkol vyrovnat se s tím je jen a jen na mně.
Držte mi palce.

8 odpovědí na “Poslední hodina”

  1. Držím, protože seš silná a skvělá, tak nepochybuju, že to zvládneš. Bude to nové a zvláštní, ale určitě to bude skvělé! 🙂

    Taky to tak ale mám, sentiment největšího kalibru, jojo. Na druhou stranu jsou to hrozně silné vzpomínky a prostě… mám tu vůni a hudbu v mojí hlavě a všechno tak intenzivní ráda 🙂

  2. Tak to tedy držím své palce opravdu pořádně. Ale troufl bych si soudit, že moje palce nebudeš vůbec potřebovat a zorientuješ se rychle a úspěšně.

    A pokud jde o to sentimentální "naposled", tomu rozumím velmi dobře a někdy se musím sám sobě smát, jak celkem racionálního a kritického člověka, jako umím být já, tyhle věci berou :-).

  3. [1]: Děkuji 🙂 Snad bude mezi čím rozhodovat 🙂

    [2]: Kéž by to tak bylo! Děkuji 🙂 (Silně si teda vůbec nepřipadám :-D) Je pravda, že když je to intenzivní hezky, tak jsou z toho moc pěkné vzpomínky. Doufám, že i z tohohle jednou budou!

    [3]: Děkuji 🙂 V to také velmi doufám 🙂 Viď? Člověk si analyzuje a syntetizuje… a najednou je celý naměkko 🙂

    [4]: Děkuji 🙂 To já taky!

    [5]: Díky 🙂 Doufejme, že přesně tak to dopadne 🙂

Napsat komentář: Marie Veronika Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.