O zneužité introverzi

Stalo se nejen mezi blogery vžitou módou označovat se za introverta, doplnit to několika povzdechy o tom, že je to odstrčená menšina, o které lidé soudí, že je divná, a se zalíbením to korunovat konstatováním, že jsem prostě jiný/jiná, o to víc, že někdy se chovám docela extrovertně, smiřte se s tím, jinak už to nebude. Vždycky, když podobné články čtu, svrbí mě ruce. Mnoho slov se zneužívá, ale introverze láme nejeden rekord.
Důsledkem laxního nakládání s pojmy je, že ztratí pevný význam a stanou se rozplizlým oblakem, do něhož se zahalí kde co. Třeba to, že rádi čtete nebo zrovna nemáte náladu na lidi. Skutečný rozdíl ale leží mnohem hlouběji. Introverze neznamená, že nemáte rádi lidi, že vás setkání s nimi nemohou nabíjet nebo že ze vztahů nemůžete čerpat sílu. Vždyť by to byla hotová diagnóza! Introverze rovněž není vaše momentální nálada a to, jestli jste introvert nebo ne, se nemění. Je to poněkud kruté, ale jestli máte pocit, že jste jednou to a jednou ono, tak buď neznáte význam pojmů, které užíváte, nebo sami sebe.
Introverze znamená jiný způsob mentální orientace: jedná se o primární zaměření dovnitř, na vlastní vnímání a prožívání. Extroverti se naproti tomu obracejí ven a hledají uspokojení vně sami sebe. Každý z těchto typů vyhledává jiné vjemy a čerpá energii z jiných věcí. Ano, introverti s velkou pravděpodobností budou skutečně rádi provozovat samotářské aktivity a nebudou mít rádi velké a hlučné sešlosti, ale kontakt s přáteli je může uspokojovat úplně stejně jako extroverty. Ano, introverti mohou působit tak nějak podivněji, ale – řečeno příslovečně – podivnost introverta nečiní. Stejně jako tichý hlas, láska k přírodě nebo záliba ve čtení. Dělení na introverty a extroverty neleží na poli vašich nálad či zájmů. Leží míle pod nimi.
Ale hlavně: to, že je někdo introvert, z něj automaticky nedělá umělce, romantického podivína, někoho tajemně jiného, mučedníka s trnovou korunou introvertství. Jednak je introvertů pravděpodobně jen o málo míň než polovina populace, jednak v našich končinách netrpíme americkými neduhy, jako je neustálý tlak na týmovou práci, extrémní asertivitu, sociabilitu a podobně. Jako hrdý a spokojený introvert prohlašuji, že si tu žiji docela spokojeně, nikdo na mě kvůli mé povaze nezahlíží ani mě do ničeho nenutí. A jestli mě někdo považuje za divnou (což je docela dobře možné) a nechápe mě, můžou za to úplně jiné věci. Na introverzi to ale neházejte. Je nevinná.

44 odpovědí na “O zneužité introverzi”

  1. V poslední době mění spousta slov svůj význam. Lidé dělají recenze, kde rozebírají dílo a nazvou to hatem. Kdo si dělá něco po svém je automaticky pózér. A nakonec tolik milovaná duševní porucha prokrastinace, kterou každý správný student provozuje o víkendu.

  2. Ano, smysl má jenom změnit existenční situaci lidí

    Ano, vše je jako hra Tetris. Tato hra je stará už 33 let a pořád je oblíbená a stala se tak herní klasikou. Proč je tato hra tak dlouho oblíbená, v čem je to skryté kouzlo? To kouzlo je v jednoduchosti, lidi milují to co je jednoduché, všechny úspěšně počítačové hry jsou jednoduché! Podívejme se na úspěšné ideologie, a zjistíme, že jejich úspěch byl v jednoduchosti, pokud je současná konzumní kapitalistická ideologie neúspěšná, je logicky příčinou složitost, a pokud někdo přijde s jednoduchou konzumní ideologií, tak on uspěje, a tato jednoduchá ideologie, zde bude velmi dlouho.

    Kapitalismus je složitý, protože je spojen s extremismem, proč je kapitalismus vždy spojen s extremismem? Příčinou je to, že zaměstnanec kapitalisty, je v kapitalismu brán jako robot na dobíjecí baterie, který musí makat jako robot za trochu peněz, a když díky nemoci nebo stáří, pracuje pomalu nebo chybuje, tak je nahrazen jiným modernějším robotem co má vysoké vzdělání. Potřebujeme takový ekonomický systém, ve kterém nebude už zaměstnanec brán jako levný robot, lidi nejsou roboti na dobíjecí baterie! Dosud všechny změny byli jenom povrchní ale to nestačí, musíme jít do hloubky a restartovat celý konzumní systém globálně.

    Můj GVKB systém je založen na digitalizaci, lidi vyplní na internetu GVKB dotazníky a po úspěšné digitalizaci se jejich genetická těla eliminují v krematoriu. Lidi budou existovat jenom v GVKB holografické virtuální realitě, kde si muž nakreslí; manželku, psa, děti, auto, dům, kosmickou loď, atd. představivosti se nebudou klást žádné meze ani limity, nebude se vám líbit manželka, tak jí vygumujete a nakreslíte si novou manželku, budete se i moci vrátit do minulosti a zkusit to znovu třeba desetkrát, až to budete umět dokonale.

    Svým způsobem budete jako dítě v těle matky, které zatím nezná realitu, ve které matka fyzicky existuje. Realitu plnou složitých problémů, přenecháme; strojům, počítačům, robotům, atd. bude to cesta z očistce do ráje, už nebudeme myslet na to jak hromadit to co milujeme a potřebujeme, v novém GVKB ráji si můžeme vše nakreslit, anebo to vygumovat když se nám to nebude líbit. Jsme tím, v jaké existujeme situaci, nemá smysl měnit lidi pomocí genetiky a výchovy, smysl má jenom změnit existenční situaci lidí, tak že bude každý jenom GVKB inteligentním programem, který nemusí platit; poplatky, pokuty, daně, clo, atd. a chodit jako robot do školy a zaměstnání.

  3. [1]: Děkuji, to mě těší 🙂

    [2]: Nádhera! Směju se ještě teď 😀 Díky!

    [3]: Přesně – o prokrastinaci už tady dokonce mám i samostatný článek 🙂 Je to smutné, jak tahle módní slova postupně zcela ztrácejí význam. Připadá mi, že jakmile se to stane, je jejich budoucnost velmi krátká a jejich cesta na slovní pohřebiště takřka jistá. Zrovna v případě introverze by to ale byla velká škoda.

    [4]: Eh, příště třeba něco k věci a nejen zkopírovat vlastní článek do komentáře?

  4. S článkem stoprocentně souhlasím 🙂 všimla jsem si tohoto jevu hlavně u mladších blogerek, které se setkávají s prvním větším neúspěchem, potýkají se s realitou a dospíváním a přitom je to jen takový přechod a nemá s temperamentem a povahou nic společného. Já jsem byla introvert vždycky už od školky jsem měla pár kamarádů a komunikace s cizími lidmi a nebo velké party mi nejsou úplně příjemné. Ono to vypadá (pro extroverti, které se do vás neumí vcítit) jako bychom my introverti byli romantičtí hrdinové, co skládají básně, žijí ve vlastní fantazii a všichni jsou umělecký nadání. Realita je samozřejmě jiná, ale to si musí člověk zažít. V dnešní době je mnohem jednodušší být extrovertním, takže touha pokládat se na introverta mi přijde jako snaha se zase nějak zviditelnit (introvert co by se chtěl zviditelnit? no blbost) a asi to je pro lidi, co nemají nic jiného nabídnout.

  5. "to, že je někdo introvert, z něj automaticky nedělá umělce, romantického podivína, někoho tajemně jiného, mučedníka s trnovou korunou introvertství"… hehe, to nevysvětlíš. Nevysvětlíš, že introvert je i "běžně přízemní" člověk nebo dokonce svině nebo mrcha. Bývá to pro lidi velké překvapení.  Spoustě lidem prostě nevysvětlíš, že osobnostní charakteristika a porucha osobnosti jsou jiné pojmy.

  6. Jak utéci z konzumního očistce?

    Konzumní očistec je postaven na lži a krádeži, dobrota k cizím ubožákům je zde velikým hříchem, za který je zde tvrdý trest. Konzumnímu peklu vládnou dokonalí lháři a dokonalí zloději, kteří jsou v centru konzumního pekla a zde pomocí; daní, cla, poplatků, regulací, dotací, korupce, klientelismu, výjimek, imunity, atd. vše ovládají. Lidově se zde hovoří už dlouho u nás o tom, že zde v tomto konzumním očistci vládne horních deset tisíc mocných a bohatých čertů, co zde mají díky centralizaci výhody a jistoty. Tyto elitní svaté čerty poznáte snadno z jejich utrácení peněz na drahé domy a drahá auta.

    Po smrti těla zde není peklo nebo ráj, to jsou jenom pohádky pro děti, aby pekelně chytré děti v pekelném očistci, nezlobili dospělé čerty, svými dětskými čertovinami. Jak utéci z konzumního očistce? Mnoho čertů si naivně myslí, že se stačí přestěhovat do jiné konzumní pekelné společnosti a tím uniknou z konzumního pekelného očistce, to je jako se přestěhovat z jednoho vězení do jiného vězení. Použijme vylučovací metodu, sebevraždu a přestěhování jsme už vyloučili, co nám ještě tedy zbývá za možnost? Jedinou možností je se dostat mezi horních deset tisíc čertů, co jsou v centru konzumního pekla, v centru pekla je zaslíbený konzumní ráj pro horních deset tisíc čertů.

    Ano budete muset na sobě pracovat, tak jako na sobě pracují sportovci, aby se dostali do první ligy, nestačí jenom změnit povrch těla a vypadat z dálky jako svatý čert, musíte změnit i svojí čertovskou duši! Jde o to změnit svoje priority, základní prioritou pro čerty co jsou zde v první pekelné lize je sebenenávist, budete proto konzumovat doma pivo, kouřit doma cigarety, jíst mimo domov jednoduché nekvalitní jídlo v autě, které jste si koupili na dálnici, nebo v obchodním centru, k tomuto jídlu pijete nekvalitní sladké nápoje.

    Díváte se do barevných monitorů na nekvalitní psychickou potravu, díky které se ve vaší hlavě hromadí toužení, které je vám pekelným soužením, dostáváte se do psychického pekelného začarovaného kruhu, a vaší jednou prioritou je dostat se mezi elitu v konzumním pekle. Nejvíce myslíte na to jak mít pekelné štěstí, poznali jste, že bez štěstí nemáte šanci se dostat mezi horních deset tisíc svatých čertů, protože vstup do ekonomického ráje je zabezpečen pekelně dobře a profesionální kontrola okamžitě odhalí jakýkoli drzý pokus, o nepovolený vstup do konzumního ráje.

  7. Přesně jsi vystihla, co se tu děje – nadužívají se slova, která tím ztrácí význam. Každý je introvert, každý je knihomol (když přečetl aspoň dvě knížky), každý prochází hlubokou životní krizí. A tihle si zpravidla myslí, že jsou díky tomu úžasně originální.

  8. A co teprve když má někdo depku/depresi/… Některá slova jsou IN stejně jako plemena koček/psů … A počkej, až lidi budou říkat, že mají hromadně sociofobii 😀

    Článek skvělý, mluví mi z duše!

  9. Je to velmi pěkně popsané. Zvláštní mi přijde jen tvá motivace k sepsání – tvá reakčnost =)
    S nikým takovým, kdo by to slovo takto používal a zneužíval, totiž nepotkávám a ani se mi nedaří jej číst. Nesetkala jsem se s tím.

  10. [10]: Ó, děkuji, to mě velice těší! 🙂

    [11]: No právě… a odnese to chudák slovo. Jak k tomu přijde?

    [12]: Některé body jsou zkrátka někdy dál – hlavně, že jsme se tam sešly 🙂

    [13]: Ano, přesně. Jeden z článků, který mi byl hlavní inspirací, napsala asi tak patnáctiletá blogerka a schéma, které popisuješ, na to dokonale sedí. Je to někdy zkrátka, jak tu psal v komentářích Čerf (cituji):
    "Častá verze
    introverze
    bývá více
    exhibice."

    [14]: A já se přeci jen vysvětlovat snažím 🙂 I když vím, že je to často marnost nad marnost. Snad se třeba alespoň někdo chytí, klidně i za nos 🙂

    [17]: Pravda pravdoucí. Na životní krize naštěstí zas tak často nenarážím (zaplaťpánbůh), ovšem knihomolů je všude spousta. Ti mi spíš ale dodávají naději, že třeba ještě někdo stále čte 🙂

    [18]: Ano, přesně. Je sice pravda, že pacientů s depresí rapidně přibývá, ale že by to byl každý… no, už ani ne druhý, ale rovnou první? To přeci jen snad ještě ne. Sociofobie 😀 To je ale noční můra!

    [19]: Díky 🙂 Tak to jsi měla veliké štěstí! Já už na takových článků narazila… až jsem musela taky jeden napsat. Přeju ti, ať se tě tvé štěstí drží dál a ani nadále na podobné výtvory nenarážíš!

  11. Myslím, že vše co je třeba dodat jsi řekal buď ty, nebo komentáře, jen bych ráda chytla za slovíčko a ohledně poslední věty v druhém odstavci… "ale jestli máte pocit, že jste jednou to a jednou ono, tak buď neznáte význam pojmů, které užíváte, nebo sami sebe" – přesné označení pro člověka, který není ani víc nakloněn k introverzi ani extroverzi se nazývá ambivert. Člověk tedy nemusí být zmaten aby nespadal ani do jedné z těchto dvou kategorií

  12. Moc pěkně napsáno, plně s tebou souhlasím. 🙂
    Vždycky jsem byla víc uzavřená do sebe a považovala se za introverta. Tak tomu ale bylo na základce. S přestupem na střední školu jsem si však uvědomila, že to není mnou, ale lidma. Byla jsem v kolektivu, který mi neseděl. Teď naopak společnost vyhledávám ráda a přemýšlení nad tím, zda jsem introvert nebo extrovert jsem vzdala. Nesnažím se nikam škatulkovat a jsem spokojená s tím, jak to teď je. 🙂

  13. Ahoj. Já osobně se považuji za introverta a velice s tebou souhlasím. Jenže bohužel, moje introverze mě velice často omezuje, co se týče jednání s lidmi, které neznám. Velice se jich bojím a nejsem schopný si objednat v baru bez toho, abych si prvně v samoobsluze vedle nekoupil pivka a dodal si kuráž.
    Často slýchám, že se dnes lidé potřebují nějak označovat. Hlavně mladí lidé. Jakožto jeden z nich to mohu potvrdit. (jestli tento komentář nedává moc smysl, omlouvám se, nejsem zrovna nejlepší ve sdílení svého názoru)

  14. Som rád, že to niekto vysvetľuje, pretože sa stýkam s mnohými nechápavými pohľadmi, keď prehlásim, že som introvert. Fajn, chodievam medzi ľudí, ale medzi malú skupinku ľudí, ktorých poznám a tiež mám radšej samotárske aktivity. Považujem sa za introverta a mám to rád.

  15. Ja se zase vždy domnívala, že Ale jo, asi budu spíš introvert.
    Ale ne nijak zvlášť, koneckonců, seznamovat se a mluvit s lidma (PŘED nima ne, to je hrůza 😀 ) mi nedělá problémy.

    Pak mi v jednom testu vyšlo, že jsem introvertní z 82% 😀 😀 😀

  16. Mám dost.
    Nejprve bylo údajně v módě být homosexuál, teď zas introvert. Co přijde potom? Bude in vybírat si svoje pohlaví? "Já se cítím spíš mužem…" ?

    Doprčic, chápete, že je to něco, s čím se narodíme, ne věc výběru?! Přestaňte řešit hovadiny, proboha. Já jsem třeba nic takového nezaznamenala a nevidím důvod, proč by se někdo měl označovat za to, co není. Pak to asi dost vypovídá o jeho inteligenci.
    Vaše starosti opravdu…

  17. Také jsem introvert, lidé se na mě dívají jako na někoho kdo nemá zájem o kontakt a je radši sám. Opravdu nemám lidi moc v lásce, ale ráda si popovídám a strávím čas se svými přáteli, nakonec… Člověk potřebuje komunikaci.

  18. Taky mě to štve. Přítel je podle definice jasný introvert a má s tím jenom problémy, ať už v běžném životě nebo ve škole. Tyhle blbky, které se označují introverty pak toto slovo devalvují do jakéhosi módního proudu, stejně jako bylo in být emo a scene. Přitom tyhle blogerky dokonale odporují původní definici introverta – tím že to musí vykřikovat do světa vlastně hledají uspokojení vně sebe.

  19. [21]: Díky za věcnou poznámku, to jsem skutečně opominula 🙂

    [22]: Děkuji 🙂 To je dobře, že jsi spokojená bez škatulek 🙂 Třeba ti časem na oplátku prostě tak nějak samo dojde, která je spíš "ta tvoje". A kdyby ne, tam to vůbec nevadí 🙂

    [23]: Jo, je pravda, že třeba s voláním k doktorům nebo na úřady jsem taky měla dlouho docela velký problém. Ale postupně to jde překonat a dneska už píšu úřední maily a telefonuju jedna dvě 🙂 Tak držím palce, aby se to podařilo i tobě.

    [24]: Díky 🙂 Tak buď takhle spokojený i nadále!

    [25]: No, to už je docela velké číslo 😀 Ale není test jako test a testy mohou velmi často klamat. Takže bych sázela spíš na starou dobrou introspekci 🙂

    [26]: Nemyslím si, že když se někdo označuje za něco, co není, tak to vypovídá o jeho inteligenci. Spíš o nedostatečném sebevědomí. Každopádně si nejsem jistá, na koho přesně je tvoje agrese namířená, tak radši nebudu přilévat olej do ohně.

    [27]: Přesně – člověk potřebuje komunikaci, ať je jakýkoli -vert. Mě naopak lidé často vnímají jako velkého extroverta a baviče a pak se nestačí divit 😀

    [28]: Doufejme, že to brzy přestane být cool (jako to emo) a slovo se nám vrátí. Kéž by to nastalo co nejdřív!

  20. TAky mám pocit, že opravdoví introverti svou introverzí žijí a nemají důvod tím zahlcovat blogy a sociální sítě. Své sociální nastavení nepotřebují nikomu dokazovat. 🙂

  21. Začínám být alergická na výmluvy typu "Nemám ráda lidi, protože jsem introvert" "Mám hodně diagnostikovaných poruch a jsem introvert" atd.
    Aby se jednou nestalo, že si lidé budou introverty spojovat s něčím negativním a vyloženě podivným až někdy nevhodným… i když, ono se to mnohdy vlastně děje…

  22. [31]: I když osobně nemám s psaním blogu vlastní zkušenost, vidím to jako způsob, jak se vypořádat se svými myšlenkami a pocity. To podle mého potřebuje každý, ať je introvert nebo extrovert. Já sama mám neustále hlavu plnou až k prasknutí, ale protože nejsem zvyklá se někomu svěřovat, tak mi všechny myšlenky v hlavě zůstávají a jen se na ně nabalují další a další, dokud nenastane moment, kdy už to prostě nevydržím, vezmu papír a tužku a píšu.Ale pořád je to jednostranné, nemám žádnou odezvu… Myslím, že blogování láká introverty právě tím, že psát články můžete v klidu a beze spěchu, máte čas si vše promyslet a správně zformulovat myšlenky a zároveň máte většinou nějakou zpětnou vazbu, což je dobré, nechcete-li se ve svých myšlenkách utopit (vím o čem mluvím).

  23. Vidiš…o mně hodně lidí říká, že jsem introvert, i když já sama se tak necítím. Jakmile jsem se setkala s pojmem centroverze – tudíž člověka, co se vyskytuje nějak mezi tím vším, tím pádem někdy opravdu čerpá jen sám ze sebe a někdy čerpá z ostatních, hlavně na základě toho, s kým se stýká. Hodně jsem si oddechla, protože jsem se tou celou introverzí cítila svázaná a ani mi moc nebylo příjemné, když tohle o mně lidi říkali.

  24. Souhlasím, introverti tvoří cca třetinu populace, takže žádná mizivá menšina… Je to ale dané i celkovým naladěním společnosti. Už jako dítě jsem slýchala, jak to budu mít těžké, jelikož jsem introvert…:-/ Jeden psychiatr/psycholog psal ve své knize o příhodě, kdy za ním do poradny přišla maminka s dcerkou a když odcházely, volala maminka za doktorem: "Moje dcerka je náhodou moc hodná holčička, žádný introvert!"

  25. Článkem jsem příjemně překvapená, líbí se mi zmínka o společenském chování, málo lidí ví, alespoň podle mě, že introverti o samotě čerpají energii.. nejde o to, že nemají rádi společnost. 🙂

  26. No, článek je to pěkný a rozumný. Taky jsem si všimla, že se s těmi pojmy tak nějak žongluje a válí se všude kolem.

    Já se raději nijak škatulkovat nebudu, ačkoli jsem si jistá, že extrovert nejsem určitě. Jsem radši sama se sebou a obecně mám spíš problém obracet se přímo k okolí. Což je pro mě třeba v práci nebo ve škole docela problém. Nechápu, proč by z toho měl být "trend" nebo něco takového. Ve společnosti, kde je primárně potřeba komunikovat a protlačovat se kupředu,  si přijdu se svojí povahou lehce znevýhodněná. Chce to asi holt jinou cestu.

  27. [4]: Chci tvoje dekly.

    Jinak, jo, přesně. Introvert hned evokuje nějaký pseudoumělecký weirdo, co se sem přesunulo z TUMBLR, ačkoliv si člověk ve skutečnosti s jeho jakýmakoliv "výtvorama" může tak max. utřít prdel. Především by si tyhle pozéři měli uvědomit, že být introvert neznamená hnít ve svym pokoji před počítačem a bát se lidí.

  28. Vše se točí kolem toho na co myslíme

    Pokud statisticky rozebereme to, co lidi zde nejvíce zajímá, dospějeme k tomu, že se zde vše točí okolo inteligence, proč lidi mají s inteligencí problémy, se kterými si neumí poradit? Problém je v tom že každá inteligence se na něco specializuje, univerzální inteligence je utopie, někdo je inteligentní na cizí jazyky a jiný je inteligentní na programování. Lidi nemají čas a chuť se na něco specializovat a tak chybují, nejvíce to je vidět u lásky a sexu, každý si myslí, že rozumí tomu co je to láska a sex, když narazí na problémy tak si nepřizná svoje chyby. Inteligence je schopnost se učit novému, tato schopnost se rozvíjí díky práci v nějaké specializaci.

  29. Je úleva číst po dlouhé době konečně rozumný pohled na toto téma a ztotožnit se s ním. Vždy s nechápavým pohledem vrtím už pouze hlavou nad tím, když právě jak píšeš, někdo tu introverzi zneužívá.
    Moc hezký článek, který mě namotivoval i k přečtení několika dalších 🙂

  30. No, nevím jak tento článek brát. Jsem introvert. Odmalička jsem byla spokojená s jednou, dvěma kamarádkami, neustále mi učitelky říkaly, že je to špatně, že se musím bavit i s ostatními. Všude jsem narážela a narážím na to, že jsem moc tichá. A mám to tak, že někdy se chovám extrovertně a jindy naopak ne, záleží na společnosti. Jak do mě všichni začnou rýpat, že jsem nějaká tichá, nevýrazná, stáhnu se ještě víc. Mně to nepřijde jako póza. Naopak mi přišlo super, že se o introverzi více mluví a člověk ví, že v tom není sám. Protože být introvert skutečně je v tomto světě těžké a nemusíme být v Americe na nějaké projekty. Skupinová práce na vás čeká na každém kroku, hlavně ve škole, jdu na vysokou a vím, že o projektech ve skupině je to každý semestr. Pokud se zrovna v nějaké skupině cítím dobře a jsem upovídaná, vždy to mám rozhodně lehčí, než když jsem tichá. Mně třeba přišlo super se odhodlat a psát si blog a dávat tam pocity a myšlenky ze svého života. A já mám bohužel problém i s tou sociofóbií a úzkostmi a rozhodně si nemyslím, že by si takové věci někdo vymýšlel, jen aby byl zajímavý. Není to zajímavé, je to peklo. Nevím, jaké blogy jsi četla, je možné, že si to někdo moc přibarvuje, ale opravdu ne každá blogerka si toto vymýšlí.

  31. [30]: Tak to já zas společnost můžu, ovšem jen společnost značně specifickou a ani na tu nemám náladu vždycky.

    [31]: Ano, přesně 🙂 A i když mají potřebu to ventilovat (což je úplně pochopitelné) a třeba si i postěžovat, tak poněkud inteligentnějším stylem…

    [32]: Mám hodně poruch, protože jsem introvert? To fakt někdo říká? Jej, ještěže jsem nic takového zatím neviděla, to by ten článek byl ještě mnohem ostřejší…

    [33]: Ano, blogování je určitě zábava jako dělaná pro introverty. Sdělíš jen, co chceš (žádná nonverbální "podřeknutí"), a ještě ke všemu anonymnímu publiku 🙂 Ideální!

    [34]: Jsem ráda, že ses našla a že už se necítíš touhle škatulkou svázaná 🙂

    [35]: To je ovšem kouzelná historka 😀  Byť to vlastně vůbec není vtipné, ale spíš smutné… ale stejně se směju 😀 Každopádně v životě jsou daleko horší handicapy než introverze. Inteligence například 😀

    [36]: Díky, jsem ráda, že se ti článek líbil 🙂

    [37]: Díky 🙂 Jsem přesvědčená, že stačí, když na sobě zapracuješ a ty problémy se minimálně částečně poddají. Já například od doby, kdy jsem tajemnicí, nemám nejmenší problém psát e-maily a většinou ani volat neznámým lidem. A že to dřív byl problém.

    [38]: Asi tak 🙂

    [40]: Vpravdě filosofická otázka, na kterou není snadné odpovědět. Snad jen, že poznat to, je nejspíš jedním z našich hlavních úkolů tady 🙂

    [41]: Ó, děkuji! Tvoje slova mě moc potěšila 🙂

    [42]: Ano, to, že se o introverzi mluvím, je skvělé. Kupříkladu ty učitelky, o kterých se zmiňuješ, o ní pravděpodobně nevěděly nic a jejich pedagogické selhání to nijak neumenšuje. Ale to, že se tenhle pojem zneužívá, je taky fakt. Slovní spojení "chovat se introvertně nebo extrovertně", s tím mám prostě problém. Co to je? Být s lidmi? Introverti přece taky rádi bývají s lidmi. Číst si? Extroverti přece taky mohou milovat čtení. A jsme tam. Význam tohohle spojení je prakticky nulový – a právě to mi vadí. Ne, že má někdo se svou uzavřeností problémy, což se klidně může stát. Každopádně úzkosti a sociofobie už jsou reálný problém, na němž je třeba pracovat – ale to už se nejedná o introverzi. (PS: U těch skupinových prací a projektů záleží na škole. Já se s nimi za svoje studium setkala jen velmi poskrovnu.)

  32. No, me ten odstavec clanku prijde takovej nic nerikajici "primarni zamereni dovnitr" je nestastnej, sice chapu jak to bylo mysleno, ale vsadim boty, to je dalsi zneuzitelny obrat.
    Dulezite mezi INT. a EXT. je, co tenhle rozdil ve vyuzivani "energie" zpusobuje, ze to je skutecny anatomicky rozdil v mozku, kdy jsou jine pomery prenasecu hormonu a vnejsi vzruchy nam mozkem prochazeji po jinych trasach a tim u nas dochazi k trochu jine posloupnosti chapani a rozhodovaciho procesu, taky jsou urcite casti mozku vice prokrvovany… to jsem se za poslednich par dni dorejpal vsudemozne, coz je hezky, ale zasadni otazka co jsem nikde nevycetl a jedine ji mohl dedukovat z nejake nejiste evolucne vetve je: "PROC tomu je prave takhle, co mohlo mozek pri vyvoji ovlivnit takovym zpusobem a jak je mozne, ze je to tak nevyrovnane (I/E)"
    … Mimo jine par komentu jsem precet (ale je jich tu moc na to abych to cetl xD) a je mi docela lito tech z vas, kdo tomeli v detstvi porat na taliri (nechapavi rodice a blizci), protoze ja jsem mel nastesti rodinu celkem chapavou a bylo jim to asi tak nejak jasny, ikdyz samozrejme jako dite si kazdy znas asi nese nejake ty krivdy, jako, ze musim hrat ten debilni fotkal s Bčákama, nebo proc sakra me ve skolce nenechaly baby samotneho si stavet z lega a nekoho mi k tem kostickam cpali jineho, kdo mi vnich akorat dela bordel xD Jinak ale muzu byt sakra vdecny za kolektiv na zakladce, ve vyberove hudebni tride, kde jsme byli opravdu kamaradi a i ucitelky to nakonec vzdaly stim, ze kdyz nedavam pozor a porat si kreslim, ze alespon nezlobim.
    … Ovsem ted jsem se musel k tomu tematu po letech zase vratit, protoze stehovani, zmena prace a nasledny rozchod s pritelkyni me zanechal prave v tom pojmu "osamoceni" a dopadlo to na mne FAKT s poradnou vervou i po 10ti letech, kdy jsem byl uplne v pohode.

Napsat komentář: Marie Veronika Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *