O kyborzích a dovolené

Prázdniny jsou zvláštní čas. Na jednu stranu velmi depresivní: hrnou se na vás ze všech stran miliony šťastně vysmátých fotografií z nejexotičtějších turistických destinací, zatímco vy sedíte doma. Na druhou stranu krásný: zejména když ty radostí překypující fotografie bombastických scenérií fotíte zrovna vy, čímž uvedete do deprese pro změnu všechny ostatní. Pro mě je léto také časem, kdy vzpomínám, jaké to je žít bez technologií, zejména bez internetu. Samozřejmě že i já na dovolené například fotím, ale jelikož nemám chytrý telefon, tak pěkně starosvětsky foťákem a bez šance na Facebook. Je to skvělé.
Když si na týden či delší dobu odskočím od internetu i od telefonu, cítím se hned jinak. Přestávají mě tížit nezbytnosti a důležitosti všeho druhu, jako třeba že někomu zase nejde vypsat termín na zkoušku nebo zapsat nějaká známka. Ale hlavně mě přestávají tížit aktuální zprávy; nevím, co se děje v politice doma ani ve světě, nevím nic. Najednou jsou tady víc lesy, řeky a hory než krize, recese a deprese. Víc pozoruji než čtu a celá moje existence se daleko víc omezuje na tady a teď, je hmatatelnější, konkrétnější, zaostřenější a jaksi menší. Přestávám být abstraktním oblakem rozprsknutým po všem virtuálnu (postaru po všech čertech) a stávám se malým človíčkem, který se zrovna souhrou náhodou nalézá na jednom malinkatém flíčku téhle planety, a co je za humny, už je pro něj v nedohlednu.
Stojí to za to, osekat jednou za čas všechna svá technologická rozšíření a vrátit se k vlastnímu bytí a vnímání. Zvykli jsme si, že jsme tak trochu kyborgové, neustále napojení na technologické vychytávky všeho druhu, a jako takoví jsme tak trochu všude. Naše tělesná existence to nicméně stále okázale ignoruje a vede si svou. Jednou za čas neuškodí si to připomenout a naslouchat jí trochu víc. Být kyborgem totiž sice je praktické a velkolepé, ale neměli bychom zapomínat, že jsme jimi nebyli vždycky; a že pod vší tou technikou jsme, doufejme, stále ještě tak trochu lidmi.

9 odpovědí na “O kyborzích a dovolené”

  1. I já věřím, že se nám tam vespod, pod zdrsnělou krustou technologické hroší kůže, pořád ještě nacházejí normální měkké lidské tkáně a tepe měkký leč vytrvalý sval, jehož funkce není ani trochu závislá na síle signálu a kvalitě připojení :-).

  2. Netěším se na den, kdy do Brd zavedou pokrytí. I když tuhle mi zapípala zpráva hluboko v prostoru, až mě to vyděsilo 😀
    Ale víc dní je samozřejmě víc dní 🙂

  3. [1]: Moc děkuji 🙂 Přesně tak!

    [2]: Doufejme, že to tak zůstane i nadále 🙂

    [3]: Tak snad na sebe ten den ještě nechá nějakou dobu čekat! Že tě to vyděsilo, se vůbec nedivím. Člověk si jde užít klidu, kde ho nic nemůžu rušit, a najednou pípípíp 😀

  4. [3]: Zvláště některé osoby se dokáží probojovat do tvého telefonu i v místech, kde by neměl být žádný signál, viď? 😀

  5. Presne toto je jeden z dôvodov, prečo sa cez rok vždy teším na dvojtýždňový letný tábor vo Vysočine – žiaden internet, elektrina iba v prípade nutnosti, vojenská sprcha… Človeku to nádherne prečistí hlavu. Vždy po návrate ešte týždeň úplne neviem, čo sa za tým počítačom vôbec dá robiť dlhšie ako dve hodiny denne. Odporúčala by som každému!

  6. No tak za všemi těmi vychytavkami jsou zase naše oči a uši…. naštěstí je to pořád jenom nadstavba. Až to půjde rovnou do mozku to Budem opravdu kyborgove …😂

Napsat komentář: Klára Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.