Dvojité vinobraní pro abstinenty

Neřekla bych o sobě, že jsem extra smolař, naopak mívám většinou docela štěstí nebo alespoň bývám na nějaký ten dějinný zvrat docela připravená. Nicméně občas mi pech přeci jen přeletí přes cestu a pak to stojí za to – třeba moje letošní turistická dovolená, kterou jsem zahájila tím, že jsem si při plavání na Lipně rozsekla několik desítek metrů od břehu patu (ne, taky to nechápu). Nebo rozbitý motor u auta při dovolené ve Francii. Anebo letošní výlet na Berounsko. A ten loňský taky.
Jakmile padlo rozhodnutí, že ten hezký zářijový víkend strávíme nějakým příjemným výletem a že Berounsko je rána jistoty, hned Hlavní nádraží nás přesvědčilo, že to byl hodně špatný nápad. Loni nám, pravda, přišlo podezřelé, že je vlak tak plný, ale ještě jsme si sedli. Až pak když jsme ze Srbska dorazili na Karlštejn s tím, že si ho v klidu obejdeme a někde tam ještě na louce posedíme, jsme zjistili, že to pravděpodobně nepůjde. Všude, ale opravdu všude byli lidi. Strašně moc lidí. A ještě víc alkoholu. Divili jsme se, co se to tam děje, až jsme si všimli, že mají všichni na ruce nějaký divný náramek a že jsme asi omylem vlezli na nějakou akci (naštěstí ale druhou stranou, tak jsme nemuseli platit žádné vstupné a ven nás pustili). Až pak jsme zjistili, že je to Karlštejnské vinobraní – a místo klidného posezení v cíli jsme zdrhali na přeplněný vlak, co nám nohy stačily.
Letos, když jsme viděli předpověď počasí, jsme se rovněž rozhodli strávit sobotu venku. Jen tak nezávazně jsme si zavtipkovali o loňském vinobraní a vyrazili jsme, ovšem když jsme dorazili k vlaku (nutno dodat že první vlak kdovíproč nejel, takže jsme tam skoro hodinu čekali na další), úsměv nám ztuhl na rtech. Kam se hrabal loňský rok! Celou cestu na Karštejn jsme stáli takřka na jedné noze, nalepeni na dveřích, a poslouchali pikantní historky amerických spolucestujících, kteří si pramálo dělali z toho, že řvou na celý vagón. Ještěže alespoň v tom lese nikdo nebyl. Ovšem do zpátečního vlaku jsme se museli opět probojovat (bohužel lidi napadlo, že když nastoupí už v Berouně, tak si možná ještě sednou), a když pak průvodčí zavtipkovala, že prý ještě nikdy na tom vinobraní nebylo tolik lidí, skutečně jsme skákali do stropu nadšením.
Nevím, čím to je, že Beroun má takhle kolem konce září tak neodolatelnou přitažlivost, ale funguje to bezvadně. V zásadě bychom mohli říct, že už jsme dvakrát byli na Karlštejnském vinobraní. Jak jen jsme akční, kulturní a společenští! Radost pohledět, obzvlášť na Instagramu by se to vyjímalo. To, že nepijeme a nesnášíme velké skrumáže lidí, je už jen drobná poznámka pod čarou.

10 odpovědí na “Dvojité vinobraní pro abstinenty”

  1. Letos byly na té trase furt výluky a ještě teď tam jezdí vlak jako zpomalený film..Ona náhradní autobusová doprava v těch kopcich nad Berounem měla když jsem tam jel v létě své kouzlo…ale zpátky jsem jel radši přes Eudnou

  2. [1]: Jej, tak to my už jsme naštěstí výluku neměli! Nedovedu si představit, kolik busů by muselo přijet, aby to pojalo to množství lidí…

    [2]: Já se tam neženu! Byla to (opět) zcela nešťastná náhoda, kterou jsem rozhodně nezamýšlela. Holt na Berounsku je pěkných výletů hromada… ale vědět, že to zas bude, tak rozhodně jedeme jinam.

  3. Tak tomu se na divadle říká "protiúkol"! Ale jsi na dobré cestě: Když budeš i dál poctivě trénovat, můžeš si příští rok troufnout i na Dobřichovické vinařské slavnosti :-).

  4. Jéjé, na to jejich vinobraní jsem taky jednou omylem natrefila, jenže nás tam nechtěli pustit a nenechali si vysvětlit, že chceme pouze projít podhradím po turistické značce a víno nás opravdu nezajímá. No neprošlo to a museli jsme složitě obcházet jinudy.

  5. [4]: Ideální, Dobřichovice jsou hned po cestě! Takže kdy to tam máte? 😀

    [5]: Tak to tě teda upřímně lituju! Je to fakt monstrakce. Ale teda pořadatelům se nedivím – myslím, že v Česku by se našla celá řada chytráků, kteří by tohle tvrdili jen proto, aby se vyhnuli vstupnému… tak aspoň že se vám to nakonec podařilo obejít 🙂

  6. [7]: No zcela upřímně doufám, že ne 😀 Nehledě na to, že bychom se s největší pravděpodobností nepotkaly, ani kdybychom nakrásně zrovna v tom stejném vlaku byly. Teda jestli by ten vlak vypadal co do plnosti stejně jako letos, tak rozhodně…

  7. Náhodou na tom Mělnickém všechny davy a další útrapy vyvážila jedna jediná kapela na malé schované scéně 🙂

Napsat komentář: Marie Veronika Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *