Jak jsem vtrhla na trh práce aneb o kultickém uctívání

Ráno si nastavím budík, i když nikam nevstávám. To kdyby volali už v dopoledních hodinách, tak aby je nezastihl rozepsalý hlas, svědčící leda tak o tom, že si ráda přispím a do žádné práce nespěchám. Za normálních okolností je poměrně těžké se mi dovolat, protože docela často prostě odejdu od telefonu, a když se k němu vrátím, nestačím se divit, kdo mě všechno sháněl. Teď si ale telefon nosím s sebou – do kuchyně, ba i do koupelny. Protože to, že máte zrovna na hlavě šampón, se při telefonátu nepozná. E-mailová schránka se mi stala posvátným, tajemně uctívaným kultickým artefaktem. Otevírám ji se zvláštním chvěním a pak toužebně procházím nové maily. I ty ve spamu.
Někteří lidé žijí na sociálních sítí, můj život se momentálně odehrává na Jobs.cz. Začínám pod jeho vlivem mluvit poloanglicky, z úst mi vyletují slova jako briefing, brainstorming, marketing a všelijaké jiné -ingy, a divím se, kolik je na trhu firem, které jsou progresivní, stabilní, dynamické a vůbec po všech stránkách skvělé a nejlepší. Po pár hodinách vyfiltruji pár nabídek, u nichž se moje emoční reakce ustálila alespoň na „no, tohle by možná přeci jen asi šlo“ a jmu se rozposílat životopisy. Zapaluji se nadšením a rozesílám alespoň deset motivačních dopisů, z nichž se v každém píše, že zrovna vaše společnost dělá něco hrozně skvělého a zrovna u vás bych strašně moc chtěla pracovat a taky jsem nejlepší na světě a hrozně mi to půjde, uvidíte. Jen doufám, že si různé společnosti navzájem do těch motivačních dopisů nekoukají. To by moje motivace utrpěla nepěkné šrámy.
A pak už jenom nervózně chodím kolem telefonu a mailu, provádím tajemný rituál uctívání moderních technologií a s bázní kolem nich opatrně našlapuji, neboť to je půda svatá. Božstvo zvané personalista může zavolat kdykoli. A já, jako Abrahám, musím být připravená jeho volání slyšet a odpovědět „tady jsem“.

21 odpovědí na “Jak jsem vtrhla na trh práce aneb o kultickém uctívání”

  1. A přeju ti úspěšnějí vtrhnutí na pracovní trh, než momentálně zažívám, ty pedagogické praxe už mi pěkně lezou krkem:-)

  2. Když končilo otrokářství, a otroci mohli přejít "svobodně a demokraticky" z plantáží k výrobnímu pásu, mnozí z nich, ti zkušenější , se věšeli na stromech se slovy: Dobře už bylo.

    Pokud se dle továrníka Engelse a jím dotovaného v podstatě námezdného poskoka Karla Marxe změní otrok v takzvanou "námezdnou pracovní sílu" dnes také nazývanou "lidský zdroj", obávám se, že si podstatně pohoršil, protože již za něj nemá kdo nést odpovědnost, jako dříve otrokář , a změní se v potulné zvířátko, které nahodile migruje za možností nasytit se a někde zalézt před deštěm. Na okrádání námezdné pracovní síly, a to až na kost,  je založen dnešní "kapitalizmus". Je groteskní, že na divokém východě v Tzechbabwe se od roku 1989 prakticky nic na zdejším komunizmu nezměnilo, jen to, že komunizmus, to je : každý podle svých možností, každému podle jeho potřeb, " přestalo platit pro takzvaný "lid", který se stal jen podřadným námezdným dobytkem", a platí dnes již jen pro horních deset tisíc všehoschopných zlodějů a psychopatů. Vždy jsem obdivoval lidi, kteří musejí žebrat o práci u západních zlodějů , a nebo to dělají dokonce dobrovolně, a když otrockou práci konečně dostanou jako nejlevnejší z nejlevnějších,jsou na to ještě patřičně hrdý. Jak se asi musejí bavit na obchodní centrále, a jak si připadají mocní zloději, když snižují a snižují platy východoevropským indiánům, a vybírají si na otrockou práci pouze ty mladé, a nejlacinější…

  3. [4]: Učebnicový zatrpkle afektovaný černobílý pohled na "děsuplný všezničující kapitalismus" jako z příručky pro emeritní levicové intelektuály! Já znám naštěstí i spoustu oprávněně sebevědomých  lidí, kteří o žádnou práci "pod bičem otrokáře" nežebrají; buď dělají to, co je naplňuje a baví, to, co jim něco podstatného dává a přináší, anebo prostě jen to, v čem jsou dobří. Ty takové neznáš? Škoda, pro ty, co vidí svými ohořelými brýlemi všude jen spálenou zemi a ujařmené otroky, to může být poučná zkušenost :-).

  4. [1]: [2]: Díky, snad už to brzy finálně dopadne 🙂 Jej, to je škoda, že ti to leze krkem… ale teda asi se není čemu divit…

    [3]: Děkuji 🙂 Obzvlášť ten e-mail s velkým Ý bych uvítala 😀

    [4]: Ne že by na tom něco nebylo, ale revoluce vždycky žerou vlastní děti a od zavedení nepodmíněného základního příjmu jsme ještě dost daleko.

    [6]: No to teda 😀 Obávám se, že jakmile bude něco jisté, vše se vrátí ke starým pořádkům 😀

  5. /7-4/ Děkuji Vám, že mi přiznáte, že na tom co jsem opsal, něco je. Takový Vinston z Orwelova románu 1984 na tom byl hůř, když se ho O"Brien ptal: Vidíš ty čtyři prsty ? A co když Strana bude chtít, abys jich viděl pět ?

  6. /7-5/ Co je naplňuje a čím ? Zlodějny? A nebo si dokonce jdou legálně zastřílet za státní prachy na safari do Afganu na pasáky koz ?

  7. [12]: Však si ke mně někdy přijď podiskutovat, ať mi moje osobnostní i intelektuální nedostatečnosti můžeš lépe vysvětlit a nerušíme přitom na slušných a dobře vedených cizích stránkách jako jsou právě tyhle mé oblíbené u Marie Veroniky. Třeba ještě díky tobě prozřu :-). Odkaz na můj blog i moje jméno tady najdeš. A co tvoje, učebnicový hrdinný anonyme?

  8. [8]: Srovnávat situaci Winstona na Ministerstvu lásky a průměrného českého pracovníka na trhu práce se mi přeci jen zdá hodně přehnané.

    [10]: Děkuji 🙂 Snad ano!

    [11]: Díky, to by bylo skvělé 🙂

    [12]: Ať už pochopil kdokoli cokoli jakkoli, tak to rozhodně není důvod ho urážet. Pro bezdůvodně agresivní příspěvky, které nenabídnou žádný argument či zdůvodnění, nemám žádné pochopení a na blogu si je nepřeji. Díky za pochopení.

    [13]: Díky, že jsi předtím na ten dlouhý komentář zareagoval; a je mi líto, co na tebe kvůli tomu čekalo. Velice živě jsem si při tom vzpomněla na tvůj článek o tom, jak na blogu (ne)umíme přijímat kritiku…

    [14]: Jo, myslím, že je nás, kdo zažíváme podobné chvíle, vlastně docela hodně 😀 Díky 🙂

  9. /15-8/ Základní dovednost je vždy správně odhadnout kolik je třeba vidět prstů. Někde se to testuje u českých indiánů už při prvním pohovoru…

    / jsou tak mladí, levní, poslušní…/.

Napsat komentář: BarbaraJane Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.