Vyhlídky pro člověka, který vládne psaným slovem, jsou dnes celkem široké. Může své schopnosti nechat pracovat pro celkem libovolnou organizaci, která zrovna hledá nějakého toho specialistu, manažera nebo guru komunikace – a že jich je. Pak píše do aleluja a svými skvělými nápady chytá další a další lidi do marketingové sítě. Má to jen jeden háček: spolu s ním se o to snaží i všichni ostatní a v takové konkurenci už běžná komunikace nestačí. Řečeno lapidárně: všichni chtějí být slyšet, a tak postupně zvyšují hlas, až každý řve jak na lesy, a vyhraje ten, kdo řve nejvíc.
Někdy mě tenhle ukřičený stav děsí. Nezáleží na tom, kdo jste a co chcete, někdo se vám neustále snaží něco nacpat, někdo pořád bojuje o vaši přízeň. Reakce na sebe nenechává dlouho čekat: zvykli jsme si, že se o nás válčí a spousta lidí se předhání v tom, aby nás co nejlépe pobavila a tak ulovila. A protože nechat se bavit je nenáročné a příjemné, tak se rádi necháváme lovit, jsme nedostatkové zboží. Jako všechno má ovšem i toto nezamýšlené důsledky: to, co si žádá delší čas, co nekřičí, ale šeptá a zraje delší dobu, ztrácí šanci. Jsme přehlceni a nechceme vynakládat úsilí, které vynakládat nemusíme. Texty nahrazujeme obrázky, knihy videi, paměť fotkami, vzdělání Wikipedií. Protože jednoduchost je nejhlasitějším řevem dneška.
Obávám se, že to s tou ukřičeností jednou dotáhneme tam, kam jsme to většinově dotáhli se zpěvem. Ten, kdo je odmalička obklopen hudebním smogem, zpravidla nezpívá, protože k tomu necítí potřebu. Vždyť má hudbu kolem sebe pořád a je jí tolik! Jenomže kdo jen poslouchá, nejspíš nikdy zpívat nebude, a to ani tehdy, když by po letech nakrásně chtěl. Jeho zpěvní hlas zakrněl, zbývá mu jen hlas mluvní, který toho uzpívá jen velmi málo a zbytek musí uřvat. Náprava je namáhavá a bývá k ní třeba profesionálů, tak nad tím dotyčný mávne rukou a zpívat už se nikdy nepokusí. Stejně to nepotřebuje, tak co. Koho zajímá zpěv? Doba si žádá křik.
Podala jsi to moc pěkně, a je hodně smutně že dnešní doba je taková 🙁
Jsem hodně introvertní a ukřičená doba mi dost vadí.
Mně to není třeba vykládat, vidím to kolem sebe pořád. Momentálně se marně pokouším sepsat grant… a naumím do světa vykřičet, jak úžasné to je, jenže bez toho skoro nemám šanci.
[1]: Díky! Ano, taky mi to tak přijde…
[2]: To mi povídej! 🙂
[3]: Jo, tak to je přesně ono. Pokud tvůj výzkum není přelomový, dalekosáhlého významu a tak podobně, jak by ani nebyl… jednou jsem viděla video, jak mluvit s lidmi, a jeden bod bylo nepřehánět. A tam zazněla památná věta (zhruba): What would you do and say if you encountered something that actually was awesome? Asi tak.
Obdobu toho procesu vnímám třeba ve zvyšujícím se počtu "článků" v nichž psaný text nahrazuje video. Je to pohodlné a postupně to třeba "psavce" úplně nahradí. Nelíbí se mi to, mám rád psané slovo u těch, co to umějí, takové mi připadne jako dobře upečený chleba nebo dobře vyrobený stůl.
Hmmmm, budu si muset zkusit po dlouhé době něco zazpívat. Sousedům samozřejmě řeknu, že případné stížnosti mohou uplatnit u tebe, Járy Cimrmana inspirujícího :-).
S tím zpěvem si dovoluji nesouhlasit. Kdo chce zpívat, tak zpívá, bez ohledu na míru hudby kolem sebe. Já se pohybuji v hudebním prostředí od mala (otec muzikant) a zpívám si. Někdy tím i otravuji kolegy v práci, protože se prostě neudržím 🙂 Stačí jít kolem základky a narazím na děvčata, co sice ze svého telefonu pouštějí srágory, ale zpívají s nimi.
Paralela s hudbou je jiná – znáte loudness war? To je variace na překřikování v hudebním průmyslu. Spousta potenciálně skvělé hudby je zabita kompresí a celkově zpraseným masteringem.
[1]: Souhlasím 🙂 a ještě bych dodala že dnešní doba je hlavně Online 🙁
No vida, zas je na titulce článek s myšlenkou 🙂 A s pěknou myšlenkou, smysluplnou a dobře rozvinutou 🙂
A máš pravdu.
Fakt jo, je to tak, doba je rychlá, jednoduchá a hlasitá…
Neuznávám "hudbu" která vznikla od roku 2000. Je to hnus. A je to bohužel vizitka dnešní hnusné společnosti
Dobře jsi řval, lve“ praví se v Shakespearově Snu noci svatojánské.
[9]: Nesmysl. Hnus vznikal ve všech dobách, akorát hnus minulý byl již zapomenut, proto minulost vypadá lépe 🙂
Dnes vzniká také úžasná hudba, za mě: Aneta Langerová – Na Radosti (2014), Na vlně radosti (2017). Steven Wilson – celá sólová dráha, zejména Hand. Cannot. Erase (2015). Dream Theater – Octavarium (2005). Haken – The Mountain (2013). Ayreon – The Human Equation (2004), The Source (2017). Freedom Call – Eternity (2002). Marillion – Marbles (2004). Iron Maiden – A Matter of Life and Death (2006). Mindwork – Eterea (2012). The Algorithm – Brute Force: Overclock (2016). A takhle by se dalo pokračovat dál a dál.
Doprčic, tohle zatracování současné hudby mě vždycky tak vytočí 🙂 Neříkejte mi, že nenajdete nic, co by se vám nezalíbilo. Nesmíte ale poslouchat rádio nebo televizi, tam se dobrá hudba moc nehraje 🙂
Pardon za dlouhý komentář.
Tohle přesně nemám nejvíc ráda. Jsem introvertní povahy a hrozně mi vadí ukřičení lidé.
Myslím, že tato úvaha je příliš paušalizující v nadměrečném užívání slov "všichni", "všechno" apod.
Obrat "nahrazujeme vzdělání Wikipedií" je hodně laciný. V anglicky psané Wikipedii je hodně užitečných informací a rychlým tempem přibývají, možná už dnes jejich množství převyšuje vyhlášené encyklopedie.
Na druhé straně jen trochu vyspělejší čtenáři vždy čerpají z více zdrojů.
[13]: je to tak. Wikipedie je dobré odrazové místo s přehledem k danému tématu a často odkazy na další zdroje, tj. má zvídavý člověk kam jít a kde si informace ověřit a prohloubit.
[5]: Já pořád doufám, že to tak nebude a vždycky se najde alespoň hlouček těch, kdo k psanému slovu budou lnout natolik, že mu dají například před videi přednost. Osobně mě videa příliš neoslovují a dělám si naděje, že je nás takových víc a nevymřeme ani po meči, ani po přeslici 🙂
Rozhodně, jejich stížnosti ráda vyřídím 😉
[6]: Situace, kterou jsem popisovala, se týká hlavně malých dětí – ty totiž ještě disponují jak přirozeně znějícím hlasem, tak potřebou ho používat nejen k mluvě. Spousta lidí si zpívá (a je to dobře!), ale snad ještě větší spousta se za svůj zpěv stydí a myslí si o sobě, že zpívat neumí. Nechci zabíhat do technických podrobností, ale co se těchto témat týče, tak doporučuji knihy Hlas individuality: Psychosomatické pojetí hlasové výchovy od Válkové a Vyskočilové nebo Učíme děti zpívat od Aleny Tiché.
A loudness war neznám. Naštěstí 🙂
[8]: Děkuji 🙂
[9]: To je velmi paušalizující a negativistická vize společnosti. Myslím, že reakce z bodu [11]: je zcela na místě.
[10]: Shakespeare byl zkrátka velký vizionář 🙂
[12]: Tak to bych to u tebe možná i kvůli svému halasnému hlasu možná schytala i já 😀
[13]: [14]: Inu, není to vědecké pojednání, je to prostě úvaha 🙂 Nikdy jsem netvrdila, že Wikipedie nemůže být zdroj užitečných informací. Ale vzdělání není souhrn informací a žádná encyklopedie ho nemůže nikdy nahradit. Je to spíš umění kriticky myslet, dávat do souvislostí, logicky uvažovat a vyvozovat, dobře číst, interpretovat, dávat do souvislostí a tvořivě přemýšlet… zkrátka jakýsi základní rámec, do něhož se informace posléze mohou doplňovat. Vzdělání je zkrátka to, co zůstane v hlavě i potom, co všechny informace zapomenete.
[15]: "umění kriticky myslet, dávat do souvislostí, logicky uvažovat a vyvozovat, dobře číst, interpretovat, dávat do souvislostí a tvořivě přemýšlet" – to jsou atributy inteligence, viz např. http://mish-mash.blog.cz/1301/inteligence-a-znalosti-a-2-otazky-na-konec.
Souhlasím, ale co s tím? Kde najít ty lidi, co uslyší šepot a počkají na uzrání? Nebo jinak – jak vysvětlit lidem, že šepot a zrání je lepší?
[11]: No jistě, ale já opravdu nemám pocit, že co se týče české hudební scény, že vzniká něco poslouchatelného. Ale jsem možná náročná, vyžaduju dávku sofistikovanosti a mám potřebu slyšet i nějaký ten hudební nástroj, nejenom potočené knoflíky na pultu někde ve studiu.
[17]: Aneta Langerová, DVD Na vlně radosti, skladba Nevěsta – devět minut hudební slasti (ono je teda celé dvd špica, ale tahle skladba hodně vyčnívá).
Mindwork – album Eterea – jsou to Češi, ač to tak podle názvu nevypadá 🙂
Samozřejmě netuším, jakou přesně sofistikovanost máte na mysli. Osobně dělím hudbu na dobrou a špatnou pouze podle toho, jaké ve mě vyvolává emoce – to pak může jít o nějakou melancholickou drobotinu typu Perfect Life od Stevena Wilsona nebo progresivně metalové Octavarium nebo vymakanou skladbu Crystallized od Hakenu (ta bohužel trochu utrpěla loudness war). Omlouvám se, že nedávám české příklady, v české hudbě se moc neorientuji, ale nepochybuji o tom, že nějaká dobrá existuje. Akorát asi není v rádiích 🙂 Jo, vlastně tudle v rádiu byla – Dorota Barová a její Tara Fuki. Ale nevím, zda je to dost sofistikované – jen violoncello a hlas 🙂
[16]: To přece ale záleží jenom na tom, jakou definici inteligence používáte – a že jich je! To, co znamená vzdělání, je ukryto už v jeho sémantické struktuře – vzdělat jako kultivovat, pěstovat (v zemědělském smyslu). Když se inteligence nechá ležet ladem, nic z ní nebude. Až po patřičné kultivaci může vydat kýžené ovoce. To, že ona kultivace nutně obnáší i jistou sumu informací, které je třeba do sebe dostat, je neoddiskutovatelné. Ale to, že vzdělání je suma informací, je stanovisko, které sna i hraničí s cynismem.
[17]: To je těžká otázka, protože je to celospolečenský problém. Možnosti jsou dvě – buď nějak zásadněji reformovat společenský systém (což bývá extrémně obtížné a málokdy se to povede), nebo začít se změnou na úrovni jednotlivce – a to většinou nevede vůbec nikam, protože drtivá většina jednotlivců se na to vykašle nebo ji převálcují. Vědět o tom je každopádně krok č. 1, pak se teprve může začít něco měnit. Hlavně u sebe a tím možná i trochu u ostatních.
[18]: Tak díky za tipy. Ženské zpěvačky nepreferuju a víru v českou hudbu jsem ztratila dávno, ale ráda si nechám poradit. Tedy hned jak budu mít prostor, pustím si to.
[19]: "že vzdělání je suma informací, je stanovisko, které snad i hraničí s cynismem. "
A to někdo tvrdí? Upřímně řečeno si myslím, že vaší argumentaci zcela chybí logické myšlení a možná i inteligence.
[21]: V tom případě jsme si kvit a naše dojmy jsou si podobné. Ve svém prvním komentáři jste to poměrně jasně naznačil a v komentáři druhém jste odmítl jiná vymezení. Pozitivně jste své mínění nevymezil, což mě odkazuje na to, co implikuje to, co jste napsal. Vzhledem k tomu, že v jiných komentářích jste na mě útočil vyloženými nepravdami a ranami pod pás (počet studentů na fhs, například, se pohybuje v tisících), nic mě nemotivuje se s vámi dále bavit. Chtěla jsem to zkusit, požádala jsem vás, abyste vynechal urážky. Nestalo se. Nemám vám už co říci.