Kam se dějí blogeři?

Čas od času mě přepadne zvláštní záchvat. Zničehonic začnu rozklikávat neznámé blogy, hledám blogery, kteří mají ve svých oblíbených odkazech co největší množství spřátelených spolublogerů, a všechny jejich stránky navštěvuji. Zpravidla se tím pokouším odreagovat, uchýlit se na bezpečný ostrůvek v nebezpečném světě. Když je situace špatná, vezmu za vděk i módním blogem, konec konců považuji se za člověka s určitým estetickým cítěním; navíc svět, ve kterém největší starost představuje dilema, která rtěnka vypadá líp, je svým způsobem uklidňující.
Jenomže často tyhle výlety nepomáhají, protože moje úsilí přijde vniveč. Blogeři jsou totiž druh jepičí – vymírají neobyčejně rychle. Když se mi podaří najít nějaký obzvlášť úctyhodný seznam cizích blogů, které mohu prošmejdit, upadám do deprese; moje zkušenost je totiž taková, že zhruba tři čtvrtiny blogů jsou mrtvé. A jako je v přírodě smutný pohled na mrtvá zvířátka, ani mrtvé blogy náladu zrovna nepozvednou.
Nemohu se proto nezeptat: kam se dějete, blogeři? Jaká záhadná nemoc vás tak hromadně kosí? Nebo prostě jen neumím hledat? Nebo už jsem moc stará (to by to přišlo rychle) a hledám něco, co dávno minulo? A proč jsou tak často posledním článkem nadějeplné řádky o tom, jak motivovaní jste k rozjetí blogu, který usnul jen načas? Copak se z blogů definitivně staly Šípkové Růženky? A je pro ně ještě vůbec nějaký princ?

42 odpovědí na “Kam se dějí blogeři?”

  1. Blogování je koníček, nejvíc lidí si ho zakládá ve věku, kdy poznávají sami sebe a časem třeba dojdou k tomu, že je to činnost, která je nijak nenaplňuje, nebaví, jdou dál.
    Jiní se v tom najdou a vytrvají, koneckonců, vím, co to znamená, už tu straším jedenáct let, dvanáct, počítám-li i ten rok, co jsem blogovala jinde než na svém stávajícím blogu.
    Jenže ani takoví nevydrží na blog.cz věčně, když tak strašně nefunguje a nikoho to nezajímá.

  2. To proklikávání a hledání blogů máme společné. Pořád hledám blogery, se kterými bych měla něco společného a mohla bych číst jejich články. Zatím marně.

  3. Mizí a mizí… asi na jiné domény. Já jsem neschopná a líná mizet, já tedy ještě nějaký čas určitě vydržím.
    Ale je to tak, nejvíc to vidím, jak na titulce (AK) dlouho vydrží ty samé články.

    "…navíc svět, ve kterém největší starost představuje dilema, která rtěnka vypadá líp, je svým způsobem uklidňující."  Perfektně vystiženo 😀 Docela takovým lidem občas závidím… i když za chvíli asi nebude co, budu jedna z nich, jen místo rtěnky dosadím třeba plínu 😀

  4. Myslím, že si odcházejí odpočinout do čtvrtého rozměru. Posedí chvilku v Jantarové komnatě a zvažují, jestli se mají vrátit do viditelného třírozměrného světa. Jednou tu cestu taky vyzkoušíme, prozkoumáme a plácneme se s úlevou do čela, jak je to jednoduché vysvětlení! 🙂

  5. Lidé jsou líný číst. Je pro ně snazší jen prohlížet obrázky nebo pustit si video. Dlouhé články a knížky už v týhle uspěchaný době moc "nefrčí". Proto třeba i teď jede víc instagram než facebook.

  6. Jak zmiňuje Eliss a Atheira, co se týče Blog.cz, umírá na úbytě… Změna vedení mu zasadila poslední (podle mě SMRTELNOU) ránu. A je to, jak pro změnu píše Marťa, znát na rychlosti posuvu článků v AK i TT…

    Vždyť i já jsem pryč, byť první myšlenka přesunu vznikla na základě nehezkého zážitku s jedním blogerem. Kvůli technickým možnostem Bloggeru bych ale stejně přešla, jen by to nejspíš trvalo déle.

    Celé to ovzduší tu jakoby "zmrtvělo"… Škoda. A jsem ráda, že jsem zažila ještě alespoň konec té lepší éry.

  7. Někdy mám pocit, že je to spíš řetězová reakce. Začneš blogovat, najdeš si pár spřízněných duší (blogerů), vzájemně se čtete, inspirujete… A pak se v jejich životě něco změní a oni postupně jeden po druhém odpadají.
    U většiny z nich totiž nakonec převáží  skutečný život nad tím virtuálním (=blogovým).

    Podobný důvod vedl kdysi k tomu, že jsem přestala číst knihy. Můj současný život je natolik zajímavý, že nemám potřebu si jej zpestřovat smyšlenými příběhy. Ze stejného důvodu jsem před časem přestala vyhledávat nové blogy a ani sama moc nepíšu – nemám na to čas, žiju!

  8. Jsem už v blogování "usedlá", nechci měnit a mám dost těch, ke kterým chodím a oni ke mně. Ani nevnímám, že by moc blogerů přestalo psát. Jen pro technické problémy B.cz přešli jinam. Ale zase blogování není tak důležitá realizace, abych se tlačila jinam. Přežila jsem kolik roků a jsem ráda, když se občas zase rozjedu, po nějaké kratší pauze. Mají to tak i další, jen naše mateřská Kavárna u Ruži zůstává a spojuje nás. Bez nakouknutí k blogerům pro mě není "dobrý den" ani jeden. Najdu si čas i na jiné aktivity, ale holt – bloguju zde dál 🙂

  9. Já svůj blog musela na chvíli opustit kvůli tomu že na něj prostě nebyl čas…teď už mám zase klidnější život tak se snažím znovu to rozjet, ale abych pravdu řekla nevím jestli zase nesklouznu

    [1]: souhlasím i to mě svým způsobem odrazuje

  10. Já jsem si třeba blog tak úplně nezrušila, pouze jsem ho přesunula na vlastní doménu. Díky blog.cz jsem našla něco, co mě baví. Blogy jsem měla od malička a nakonec se nejspíš budu psaním (né blogu, to je jen koníček, ale taky si díky němu přivydělám:-) ) živit. Ale taky znám ten pocit, kdy proklikávám blogy a všechny jsou pozastavené, zrušené, neaktivní… Holky a kluky to zřejmě přestalo bavit, nemají inspiraci, zapomněli… 🙂

  11. Můj blog ožívá většinou jen o prázdninách, jindy není čas ani nálada 🙁
    Je to škoda, ráda bych psala, ale když je člověk zavalenej v deadlinech, nemyslí na nic jinýho.

  12. Já s Tebou souhlasím 🙂
    Ale co je horší, já jsem líná hledat nové a nové blogery a jsem vděčná za titulku, kam si občas kliknu, protože moji "staří známí" tak nějak spí 🙂
    Jsem ráda, že mi někdo najde někoho, koho bych pri své lenosti asi jen tak nenašla 🙂
    I Tebe 🙂

  13. [1]: To je určitě pravda a pravda taky je, že většina blogů, na které chodím, jsou tady. Ale setkala jsem se s tím na všech možných doménách.

    [2]: Je to tak. Nic netrvá věčně a hlavní vlna zájmu je dnes navíc na sociálních sítích, hlavně na Youtube. A tam zas nejsem já 😀

    [3]: Zřejmě ano.

    [4]: Já pár takových mám, ale jejich blogy v poslední době z větší části víceméně usnuly. Je mi to docela líto, zvlášť u některých z nich.

    [6]: Jo, v poslední době mě taky fascinuje, jak dlouho vydrží můj článek nahoře. Dřív jsem propočítávala, kdy mám článek publikovat, aby tam vydržel celý večer, dneska ho tam můžu fláknout klidně ve čtyři a je tam ještě ráno! Ale je to záležitost posledních pár měsíců, i když o odcházení mluví leckdo, tak až opravdu v poslední době to začíná vypadat vážně.

    [8]: To je slovo do pranice! 😀 Myslím, že jsi vystihl úplně všechno 🙂

    [9]: A zdá se, že nejen číst, ale i psát! Inu, nic netrvá věčně. Za pár let nahradíme jazyk obrázky a gesty a bude 😀

    [10]: Zmrtvělo, to je přesné. Mně se na ten blogspot pořád nějak nechce, ale uvidíme, třeba tě budu jednou následovat 🙂

    [11]: To je zvláštní přístup – já zpravidla nečtu proto, že si chci zpestřit život vymyšlenými příběhy. Spíš chci zas jednou mít čas ponořit se do hloubky… ale uznávám, že tomu odpovídá jen specifický výběr žánrů a autorů. Třeba Skácelova poezie nebo Herman Hesse. Ti jsou k tomu ideální.

    [12]: Taky jsem v tomhle smyslu usedlá a konzervativní a měnit se mi nechce. Anebo jsem možná líná a čekám na nějaký obzvlášť vyvedený karambol, který mě teprve pořádně nakopne.

    [13]: Přijde mi, že jak člověk jednou svůj blog opustí, už se těžko vrací. Šlo ho nechat jednou, podruhé to bude o to snazší… takže ti o to víc držím palce!

    [14]: Pravda, takových, co se prostě přestěhovali, je taky dost. Někdy mám ale i u nich pocit, jako kdyby zmrtvěli – protože jejich nové stránky jsou někdy daleko méně osobní, spolupracují třeba s celou řadou společností, propagují leccos a vůbec to působívá jako obchodní záležitost. A to je hrozná škoda, protože takové blogy mě dost odrazují; to už není blog, to je marketing. Třeba taková Dragell…

    [16]: To je pravda. Doufám, že se mi to v nejbližší době taky nestane…

    [17]: Je pravda, že titulka je v tomhle směru taková vděčná – a v posledních dnech se to tam zase obměňuje, tak je na co klikat. Taky mám vždycky radost, když mě lidé takhle "objeví" 🙂 Z některých takových se stali mí věrní čtenáři – a nad takové není!

  14. Davům stačí na sdílení zajímavostí Facebook, kde ostatně mají i trochu pohodlněji udělané záležitosti ohledně procpávání mezi lidi, a ten zbytek buď dospěje a najde zájmy jinde, nebo mizí na jiný server, případně na vlastní doménu. Taky si všímám, že těch blogů už z daleka není tolik.

  15. Mě to zmrtvění docela mrzí. Ikdyž jsem jedna z těch, kteří zběhli na jinou doménu, která mi vyhovuje víc, je přehlednější a nepadá tolik. Je to na pytel, pozorovat jak se blog.cz pomalu vylidňuje, ale nevím jestli si za to správa stránky nemůže tak trochu hodně sama… :-/ Když jsme všichni volali po nápravě, snažili se nabízet konstruktivní řešení, tak nám to bylo na prd… Kapitán tuhle potápějící se loď opustil jako jeden z prvních… :-/

  16. Já utekla po tom výpadku. Měla jsem strach. Ale vracím se pravidelně číst články na TT, kde si přidávám blogy do oblíbených a při neaktivitě 3 měsíce blog z oblíbených mažu. Jinak že blogeři vymírají – no aby ne. Blog.cz nefunguje a na bloggeru si člověk musí dělat reklamu sám než jen publikováním do TT nebo na titulku, když je v AK. Pus to chce výdrž, než se najde okruh čtenářů a co si budeme povídat, dneska lidi neradi čekají …

  17. Já mám naopak neaktivní blog, protože na blogování mi už nezbývá čas. Z přibývajícím věkem přibývají i povinnosti (střední škola, maturita, práce, vysoká škola) a pokud si chvilku času přece jen vyšetřím, tak si raději pustím nějaký seriál. Veškerou literární produktivitu ze mě vysají seminární, maturitní a podobné práce, to je další důvod. Stále ještě čtu pár blogerů, které mám uložené v Bloglovinu, příp. články na titulce, ale to je bohužel tak vše.

  18. Na mém blogu v menu je odkaz na oblíbené blogy. Doplňuji je občas o nové, zajímavé, které se třeba objeví na mém či spřáteleném blogu. Máme problém jen v Kavárně, kde si povídáme a tím je tam hodně komentářů a jakmile jich je přes 200 nebo 300, začne se ztrácet návaznost a musíme se proklikávat na nové komentáře. To se sice stávalo i dříve, ale až někde přes 700 a dále. Utéci však nechci, vždyť bloguji přes 9 let, z toho na blog.cz7 let (i se staršími články a komentáři jsem byla přetažena z blogu Novinek.-to už jsem psala). Věřím tomu, že je "vinen" i dostatek času, věmuji blogování  a courání po netu svůj volný čas téměř všechen. Myslím ale, že blogů je zde dost, jen by musel někdo mít čas je procházet a číst. Fakt je, že příliš dlouhé články se čtou málokdy…

  19. [20]: Taky mám právě pocit, že jsem se nalodila na loď, která nepluje zrovna zlehka a závodně 😀

    [22]: Jo, Facebook toho vysál hodně. A další sítě rovněž. A tak zůstávají hlavně mrtvé blogy.

    [23]: Je to tak. V určitých okamžicích je potřeba vůle věci měnit a posouvat je i seshora. To se tady nepovedlo takřka fatálně.

    [24]: S výdrží na tom, pravda, taky nejsem úplně nejlíp, ale zas když už se někde usadím, tak mě odtamtud vykopat je skoro nemožné 😀 Výpadky mě taky trochu děsí a v poslední době uvažuju o zálohování všeho, co tu mám. Ale jak se mi do toho nechce!

    [26]: Jo, ty tomu opravdu nepomohly… a dopátrat se blogů na jiných doménách je prostě mnohem těžší, protože tam jsou daleko méně provázané komunity.

    [27]: Anebo slabší si musejí svou slabost v realitě kompenzovat aspoň blogováním? 😀

    [28]: Já na to nemít čas až zas tolik nevěřím. Vždycky jde o priority – když je daná věc na žebříčku dost vysoko, čas se najde. Myslím, že seriály nad blogováním vyhrály nejen u tebe 🙂

    [29]: Všichni ještě ne, ale jestli to takhle půjde dál, tak nechybí mnoho.

    [30]: Blogů možná je dost, ale je strašná práce je objevit. Většinou je to tak, že existují navzájem provázané skupinky spřátelných blogerů – a jakmile se člověk náhodou dostane k jednomu z nich, je velice snadné dostat se k tomu zbytku. Jenomže to časem logicky vede k zacyklení… a najít další, nové blogy je prostě těžké.

    [31]: Taky jsem na to koukala jako vyoraná myš! 😀

  20. Také mě moc mrzí, že je nás už opravdu málo.
    Já píšu od roku 2013. Mám nějaké spřátelené blogy, ale 99% už bohužel nepíše:(. Proto jsem si udělala k menu i odkazy blogů, které čtu. Někteří zase přestali psát, ale já jsem našla jiné 😀 (hodně lidí už je na blogspot) a tak to musím aktualizovat 🙂

  21. Ty jsi pořád aktivní, to je dobré.
    Našla jsem tě naprostou náhodou. Mám fázi, kdy se zabývám vlastní osobností a přes typologie typu MBTI a enneagram (, o kterých jsem mimochodem slyšela už předtím,) jsem se dostala k termínu Vysoce citliví lidé. To jsem slyšela poprvé, ale ten popis na mě pasuje. V něčem víc, v něčem trochu míň – logicky nejsem definice ale živý člověk – ale v zásadě to sedí. Tak jsem ze zvědavosti brousila internetem, kolik nás (a o nás) bloguje.

    Mimochodem, zmiňovala ses, že je pro tebe těžké určit si enneagramový typ. Ennea je vskutku zvláštní systém pro určení osobnosti, protože má už ve svém jádru zabudovanou myšlenku, že se člověk mění – vlivem stresu nebo naopak, že duchovně roste. A pak se jeho chování podobá jinému typu. Fascinující, ale matoucí. Navíc někdo si pomáhá určováním tritypů nebo upřesňuje svůj typ tzv. křídlem. Máš jedno hlavní číslo, ale pak jsi i trochu to číslo těsně vedle. Buď napravo nebo nalevo.

    Ovšem jak jsi říkala, že MBTI je podle tebe přesnější, tak možná to je cesta k pochopení ennea typů. Aspoň u mě pomohlo to, když jsem přestala od obou typologií vyžadovat, aby fungovali naprosto autonomně a spíš jsem na ně začala pohlížet jako na dva různé systémy, které se navzájem doplňují. Plus nesmím zapomínat na vysokou citlivost.

  22. [34]: To se taky může stát. Na tohle jsou nejvděčnější deníčkové typy blogů – tam témata nedojdou 🙂

    [36]: No právě! Z mého omezeného pozorování se mi dokonce zdá, že jsou roční období, ve kterých blogeři hromadně přestávají blogovat 😀

    [37]: A doufám, že to tak vydrží! Těší mě, že jsi mě našla přes HSP a MBTI 🙂 Co se toho enneagramu týče, tak na tom poli jsem došla mnohem dál, než když jsem psala ten článek. V zásadě stačilo podívat se na sebe trochu jinak než jen analytickým rozumem, zabrousit hlouběji pod povrch a nastudovat si ty typy z relevantnějších zdrojů, než je internet, a mám absolutně jasno – jsem jednička jako poleno 😀
    A takhle s odstupem mi vlastně enneagram připadá pro práci na sobě daleko vhodnější než MBTI. MBTI je typologie, která může v určité životní etapě pomoct se najít a líp si porozumět, ale enneagram vyloženě ukazuje cestu, jak dál – na co si dávat pozor, čemu se snažit vyhýbat, s čím se snažit pracovat (aspoň v podobě, v jaké jsem ho poznala já). Je to sice strašně těžké, ale stojí to za to. Jinak se člověk akorát do toho svého únikového mechanismu zacykluje čím dál tím víc. A to je v případě jedniček fakt dost smrtící 😀

  23. A pardon za absenci čárek, ťukám na mobilu. A ještě, hodně lidí včetně mě zdrhlo jinam, na jiné domény.

  24. Nevěřím, že blogy vraždí nefunkčnost blog.cz – ta je jen stěhuje na jiné domény. Spíš je asi spousta lidí, kteří chtějí mít cool blog, který čte bžilion lidí, a po měsíci zjistí, že to není jen tak.
    Můj recept na zachování dlouhého života blogu zní: Smiřme se s nizounkou návštěvností a pišme to, co nás baví. (Ale to samozřejmě není rada pro tebe – očividně tě psaní baví a nedostatkem čtenářů netrpíš. :))

  25. [39]: No, ano, to je druhý problém. Najít opravdu dobrý blog není jen tak – tak to ovšem je se vším. Filmy, knihy, hudba… To dobré se zkrátka musí hledat jako jehla v kupce sena.

    [41]: To je pravda – začátky nejsou úplně růžové a člověk se musí vyrovnávat s tím, že si dává záležet na něčem, co skoro nikdo neocení. Není to snadné, ale blog.cz to velmi usnadňuje – myslím, že kdybych byla jinde a reklamu si musela dělat jenom sama a nepomáhala mi v tom titulní stránka, bylo by to mnohem horší. Takhle jsem spokojená. Tvá rada je každopádně velmi pravdivá 🙂

Napsat komentář: Jsem Rybana Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *