Óda na Posledního z Jediů

Je mi úplně jasné, co máte na jazyku. Hvězdné války, taková komerce! Jenom víc prachů z toho chtěli vytřískat. Že by zrovna moje filmová rubrika mohla strpět pozitivní reakci na takový film? Image intelektuálního snoba si líže rány v koutku a vyčítavě na mě pokukuje. Ano, přátelé, je to tak. Líbily se mi poslední Star Wars. Líbily se mi tolik, že na ně nejspíš půjdu znovu. A není to tím, že mě unesli mimozemšťani.
(Pozor, budou spoilery. Spousta spoilerů.)
Nemůžu si pomoct, ale Poslední z Jediů zvládl něco, co nezvládly žádné Star Wars před ním. Zachoval si mýtus Síly, světla a temna, a zároveň udělal velmi výrazný krok směrem k realističnosti. Rogue One, například, zvládl jenom to druhé – a nelíbil se mi, protože se pro mě stal pouhým nudným akčním filmem. Tohle bylo jiné. Postavy byly lidštější než kdy dřív: Luke tak správně cynický a autenticky zlomený, Ben a Rey pro jednou nepůsobili jako pouhá inkarnace dobra a zla, případně účelově napsaní váhavci, ale jako lidé, v nichž se leccos pere. Jejich vztah byl jako vztah klaďase a záporáka poprvé v historii Hvězdných válek zajímavý a jiskřilo a pnulo toho v něm tolik, až se tajil dech. Charismatický pašerák se ukázal být hajzl, co chtěl jenom prachy, superodvážený plán zase se přestrojit a něco ukradnout na nějakém tom destruktoru, konečně vyjevil svou pravou povahu superdebilního, až sebevražedného nápadu. Vedení odporu konečně přestalo být jednolitým blokem dokonalých a perfektně sehraných postav (uznávám, to bylo už v Rogue One); svalnatý tvrďák za volantem X-Wingu dostal zaslouženě za vyučenou a rebelové vůbec dostávali na frak takovým způsobem, že se o ně člověk poprvé v historii opravdu bál. Vynechme teď úvahy o tom, jak funguje vakuum nebo co všechno zmůže mistr Yoda – netvrdím, že ve filmu není hromada blbostí a logických nedomyšleností. Jenže Reyin výcvik, postava Luka, vývoj Kylo Rena, identita rebelů a rozjímání nad tím, co vlastně znamená hrdinství, jsou tak zajímavé, že zkrátka převažují. Na celé čáře.
Co ale těmto Hvězdným válkám zejména připisuji k seznamu prvenství, jsou zcela osobně moje pocity. Nikdy jsem neměla ze starwarsovského filmu takovéhle dojmy. Už při projekci mi bylo jasné, že tohle je přes všechny úlety a lapsy opravdu dobré; bezprostředně po ní jsem věděla, že to chci vidět znovu; a emoce ve mně doznívaly ještě několik dní. Tohle nezvládlo mnoho filmů. Ba dokonce jich to zvládlo velice málo.
A to je v mých očích to vůbec nejdůležitější prvenství.

7 odpovědí na “Óda na Posledního z Jediů”

  1. Jaj, Star Wars zatím šly po všechny ty roky úplně mimo mě, tak na tom asi nebudu ani na základě takové výborné reference nic měnit a budu ti tvůj silný zážitek upřímně přát.

  2. [1]: Jo, taky si myslím 🙂 Tak snad se na to nepodíváš a neprokleješ mě 😀

    [2]: I Asimov? No páni! Blízká setkání tedy neznám, ale taky si myslím, že za Hvězdnými válkami je něco víc, než mají ostatní akčňáky. Hlavně šli původní tvůrci dostatečně hluboko do srovnávací antropologie a religionistiky. A to prostě je poznat.

    [3]: Tak to nejsi úplně cílová skupina tohoto článku 🙂 (I když zrovna tenhle film prý funguje i bez znalosti univerza… :-D)

    [4]: V tom případě šťastně pokračuj bez nich 🙂 Děkuji! (Jen se fakt bojím o další díl. Najednou mi na něm totiž začalo záležet 😀 Nezvyk…)

    [5]: I ty jeden odpadlíku! Jest tomu tak 🙂 Ale sama jsem to nečekala.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.