Velká molí anabáze

Na světě jsou věci, se kterými člověk nic nenadělá a zkrátka se s nimi musí smířit. Proti nim je veškerý boj marný; jsou to věci fatální a vždy vyhrají. Kromě takových klasik, jako jsou lidská hloupost nebo mindráky, na tomto poli ale můžeme najít i jevy poněkud překvapivé. Například moly.
Když jsem se nastěhovala do bytu, který v současné době již rok a půl obývám, netrvalo mi dlouho zjistit, že před námi tu patrně bydlelo průměrně početné stádečko prasat. Pro ilustraci: to, co jsem vyškrábala z mikrovlnky, by dalo dohromady prakticky celý oběd, dřez měl víceméně ze všech stran pestré odstíny hnědočerné a tříděný odpad zabíral několik metrů čtverečních. Zbytek bytu si jistě dovedete domyslet. Tehdy jsem ještě netušila, že úklidem vše neskončí. Za pár týdnů se totiž objevili a byli prakticky v každé druhé potravině. Moli.
Nevím, jestli jste někdy moly také doma hostili, ale pokud ano, jistě víte, o čem mluvím. Je to extrémně nechutá záležitost, která napadne prakticky cokoli a všechno se to musí vyhodit. Pravda, kuchyň potřebovala vygruntovat, ale přeci jen bych to raději dělala dobrovolnějším způsobem. Vyndali jsme odtamtud všechno, všechno vycídili a potraviny dali do sklenic. Za měsíc tam byli znovu. Zavření v dóze, o níž jsme se předtím domnívali, že těsní. Netěsnila. A tak to pokračovalo dál a dál.
Moli nás vždy dokázali znovu překvapit. Pokaždé, když jsme povyhazovali další várku jídla a měli za to, že teď už nemají kde být, se za dva nebo tři měsíce objevili znovu a jinde. Z kuchyně se přesunuli do spíže, ze spíže na chodbu, kde vyčmuchali zdánlivě bezpečné a ještě nevylouskané ořechy. Z chodby byl už jen krok do obou pokojů – a vrchol byl, když jsme je před pár měsíci našli v našem perníkovém betlému, téměř jediné potravině v dosud bezpečném pokoji – a téměř jediné potravině v celém bytě, která dosud nebyla ve sklenici.
Likvidací betlému jsme si mysleli, že máme vyhráno a konečně jsme se po roce a půl zbavili dědictví našich předchůdců (které tímto srdečně zdravím). Jenomže jako v každém správném hororu… se objevili znovu a s námi to málem seklo. Jeden malý motýlek, který si nonšalantně poletoval po pokoji, jako by se nechumelilo (což se tedy, to je třeba přiznat, skutečně nechumelilo). Nemám nejmenší tušení, kde se tam vzal, a co mohla larva, z níž se vylíhl, žrát. Jestli byla v koupelně nebo na záchodě, opravdu nevím, ale to jsou každopádně jediná místa, kde ještě nebyli. Berte to každopádně jako varování: jestliže se v nebližší době na delší chvíli odmlčím, patrně jsem dostala nervový záchvat z molů. Ještě jsem je totiž nepřijala jako věc, se kterou je třeba prostě se smířit.
Jedno je ale naší molí anabázi třeba přiznat. Kromě toho, že nás stála hromadu času, peněz, nervů, sprostých slov a vyhozených potravin, nás naučila perfektní disciplíně. Máte zálusk na bezobalové hospodaření a je vaší vizí krásně uklizená spíž s hromadou sklenic a bez plastů? Pořiďte si moly a bude to natotata. Dokonce se domnívám, že když si ještě chvilku počkáte, budete si pro ně klidně moct přijít zase k nám domů.

16 odpovědí na “Velká molí anabáze”

  1. Doma jsem zatím bojovala jen s octomilkami, které se taky zdály nezničitelné, ale moli jsou oproti nim jiná liga. Minulý rok se nám objevili v práci. Kolegyně je pravděpodobně hostila v šupleti v nezadělaných dýňových semínkách. Ale vzaly nás všechny útokem, a pak nebylo místo, odkud by se neobjevovali. Přišlo mi, že se snad už adaptovali i na požírání papíru nebo co… Mololapky nefungovaly, připadalo mi, že s každým chyceným molem se odnikud objeví dva noví.
    Správce budovy nakonec objednal deratizéra. Měli tam být v sobotu, všechny potraviny musely pryč. Když jsme se v pondělí vrátili, moli sice nikde nebyli (a už se nevrátili), ale každý druhý lítal s vyrážkou, rudým ksichcem, kašlem, kýcháním, zvýšenou teplotou… No. Moli asi zabiješ jen tak, že použiješ něco, co jen tak tak nezabije ani po 48 hodinách lidi. 😀

  2. Poněkud mol(l)ově laděný článek :-). Nutno ovšem uznat, že v larválním stadiu představují celkem hodnotnou bílkovinu, takže jestli nejsi veganka… 🙂

  3. [1]: Zkoušeli. Dokonce víc značek. Výsledek byl ten, že zmizeli z místnosti, ve které byla mololapka, a přesunuli se jinam. Odtud mimo jiné ta koupelnová očekávání…

    [2]: Tvůj komentář mě opravdu hodně pobavil – ano, mám přesně stejné dojmy! Vůbec se nedivím, že si dřív lidé mysleli, že se tyhle potvůrky líhnou prostě ze špíny.

    [3]: Nu… ano 😀

    [4]: A představ si, že ani hraní výhradně v durových tóninách na ně neplatilo! Potvory. A veganka sice nejsem, ale teda tohle bych fakt nedala 😀

  4. [7]: To už nás taky napadlo, jestli jsme si je odněkud nepřinesli. Prozatím jsme vždycky objevili kontinuitu jejich výskytu, ale teď ten poslední…!! Aspoň bychom mu mohli říkat "náš drahý mol" 😀

  5. [11]: Co ty víš, třeba kvůli nim jednou dojde i na to 😀

    U náš měla naštěstí molí invaze jen dvě vlny a po důkladném vyklizení spíže už se nevrátila. Ale nikdy nevíš, kdy si je zase přineseš zatavené v jakémsi pytlíku s jídlem.

  6. [12]: To už by tedy bylo hodně špatné 😀 Jo, no, to je na tom snad to nejhorší. Strávíš mládí tím, že se je snažíš vyhnat – a všechno přijde jedním blbým nákupem zase vniveč. Tak ať vám to vydrží a snad se k vám brzy taky připojíme! 🙂

  7. Zažila jsem, děsný. Posílám upřímnou soustrast a především pevné nervy, protože tohle je prostě na založení požáru (ten by teoreticky přežít nemuseli). Nemluvě o tom, jak děsně nechutný to je. Eh.
    Loni jsme si je dotáhli domů se slunečnicí pro ptáčky, letos je klid. A před pár lety se nám doma objevili mravenci. Naštěstí jsme se půl roku na to stěhovali, takže… dobrý 😀

  8. [14]: Jestli on ti ten hmyz taky trochu neleze na mozek? 😀

    [15]: To byl přístup i našich předchůdců – vyřešit to stěhováním (ale nevím, jestli to bylo přímo kvůli tomu :-D)! Vidíš, požár, ten jsme ještě nezkoušeli 😀 Za soustrast díky 🙂

Napsat komentář: Marie Veronika Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *