O jedovaté kosmetice

Když mi jakýmsi nedopatřením na blog.cz padl zrak na titulek „4 kosmetické produkty, které mi zachraňují život“, hned jsem věděla, že je vymalováno. A taky bylo. To, co jsem potřebovala k napsání článku, který už dlouho nosím v hlavě, jsem totiž právě dostala – pořádnou dávku provokace, která mi doslova zakřičela do obličeje. Tenhle článek už u všech všudy konečně musím napsat.
Mám totiž jedno velmi nepěkné tušení: ona kosmetika, jíž slečna připisuje záchranu svého života, ji patrně pomalu ale jistě vede pěkně vydlážděným chodníčkem po směrovce „Hřbitov“, s mezizastávkou na hezkém odpočívadle „Onkologie“. Kosmetika, o níž je řeč, je totiž plná takových pěkných věcí, jako jsou ropné deriváty a hormonální disruptory. Že nevíte, o čem je řeč? Tak si třeba představte, že si na sebe každý večer obřadně nanesete pěknou vrstvičku dehtu. Asi si nebudete pochvalovat, že moc pěkně voní, pleť je po něm krásně vláčná, obsahuje výtažky z tchýnina jazyka a moc nestál, že? Zvlášť když je třeba prokazatelně karcinogenní, tělo ho nedokáže vyloučit a třeba i ovlivňuje produkci hormonů – a způsobuje tak například neplodnost. A představte si – tak to děláme skoro všichni každý den.
Prakticky každá značka kosmetiky, která není vyloženě bio, totiž podobné věci ve větším či menším množství obsahuje. A teď si držte klobouky: nevyváznou ani drahé značky, které za marketing „na přírodno“ utratily nejeden haléř, jako jsou třeba Yves Rocher nebo Lush (buďme féroví – Lush má i skutečně přírodní produkty, ale zdaleka ne všechny). Rovněž nejste z obliga, pokud si myslíte, že kosmetiku nepoužíváte, když nejste jako slečna ve shora citovaném článku – v takovém případě si vzpomeňte na to, čím si třeba myjete vlasy nebo mažete ruce (případně, když už jsme u toho, čím například myjete nádobí nebo vytíráte podlahu). A jsme tam.
Je to velmi smutné téma, o kterém se mi nepíše snadno – ani luxusní kosmetika za mnoho set, ani kosmetika z lékárny, ani to, na čem se skvěje „s výtažky z puškvorce“ není ani náhodou bez poskvrny. Je smutné, že se kosmetika musí pyšnit tím, že něco neobsahuje (a že toho je – od silikonů a parabenů až po minerální oleje a podobné… věci) a to je její hlavní přínos. Je smutné, že musíme luštit opravdu nesrozumitelné nápisy se složením a stávat se amatérskými přírodovědci, abychom sami sebe netrávili. Ale ať chceme, nebo ne – stalo se. Tak hlavně příště nezapomeňte jít zase na pochod Avonu proti rakovině. Organizují ho skutečně ti praví.

19 odpovědí na “O jedovaté kosmetice”

  1. Já se mažu čistým kokosovým olejem 🙂
    Tuhle se mě ptala nejmladší, kdy si pořídím něco proti vráskám 🙂
    Ale fuj…
    Každá vráska, která se mi objeví, něco znamená.
    Radost, smutek, starosti…
    Jo, ještě myju nádobí i vlasy, ale zas úplně se tomu vyhnout, to asi není tak úplně reálné, že?
    Teda, jde to, ale takhle mi to přeci jen přijde pohodlnější 🙂

  2. Ja na tohle prisla pred dvema lety. Mela jsem v ruce antiprespirant a rikam si, co to vlastne ma za slozeni. Kdyz jsem to zjistila, udelalo se mi docela zle …
    A tak jsem postupne presla k prirodnim vecem. Deo, krem a balzam na pudu si micham sama. Vlasy myju koprivovym cajem. Mydlo od bio-D, pasta urtakram, cistic zachoda bio-D, ecover na nadobi, kyselina citronova a jedla soda na vsechno ostatni. Plus teda jeste praci gel od sonett. Jsem vegan a at to vypada jak chce, placat na sebe zbytky zvirat je proste trochu nechutny 😀 lanolin, glycerin a dalsi. Takze krom slozeni koukam i na to, jestli produkt nobsahujee zivovocisny slozky a jestli nebyl testovanej na zviratech 🙂 a jde to … 🙂

  3. [1]: kokosovej olej, jedla soda, skrob a esencialni olejicek. Zvladnes umichat doma, naklady nizsi nez pri nakupu deo v obchode. Pouzivame ho cela sportujici rodina – karate, kolo, tenis, behani. 🙂 recept u me na blogu 🙂

    [2]: koukni na znacku urtekram a ecover, da se jit i prirodnejsi cestou 🙂

  4. [1]: To není nutně ta druhá varianta – existuje spousta čistě přírodních produktů, které jsou stejně praktické a mnohdy jen neznatelně dražší než jejich toxické protějšky. Stačí trochu hledat a člověk ekologickou kosmetiku i drogerii najde 🙂

    [2]: Jo, kokosák je jistota 🙂 Tím se nejenže nic nezkazí, ale spíše naopak vylepší 🙂 A myslím, že úplně se tomu vyhnout jde. Stačí přestat nakupovat ty "normální" produkty a sáhnout po jejich ekologických protějšcích. Konkrétně na nádobí třeba Ecover nebo obecně v drogerii Yellow and Blue. V kosmetice je značek už taky celá řada – třeba přírodních šampónů je hromada (např. v obchodě Biooo prodávají jenom ekologickou drogerii a šampónů tam je…) a mám s nimi skvělou zkušenost. Myjí stejně dobře jako ty ropné a jejich cena je téměř totožná 🙂

    [3]: Tak to je dobrá kožařka 🙂 Není nad staré dobré přírodní materiály 🙂

    [4]: Taky jsem na cestě k čistě přírodní kosmetice a drogerii – a musím říct, že se mi na to osvědčuje Bezobalu. Prodávají tam značku Yellow and Blue a ta je prostě skvělá. Jsi dobrá, že zvládáš i výrobu domácí kosmetiky, do toho jsem se nikdy ani nepustila. A souhlasím, že to jde – jen musí člověk hledat 🙂

  5. Ale to není ani tzv. BIO kosmetika, ani kosmetika netestovaná na zvířátkách, po jednom takovém super krému na obličej jsem celá zrudla a to pálení kůže, super bio krém skončil v koši.

  6. [7]: Určitě, jen jsem nechtěla článek zahlcovat detaily, aby zůstal stručný a čtivý 🙂
    Největší srágory jsou věci jako triclosan (hormonální disruptor), formaldehyd (toxický, karcinogenní), ftaláty (opět endokrinní distuptor, obsažen například i v nekvalitních PETkách), parabeny (hormonální disruptor), některá barviva (E102 a E133, opět karcinogenní) nebo onen již vyzdvižený dehet (karcinogen).
    A aby bylo jasno, odkud čerpám:
    https://www.codecheck.info/
    Velmi užitečná německá databáze, kam člověk jen zadá název produktu a vyplivne mu to složení i s ohodnocením.
    Nebo: https://encyklopedie.biooo.cz/
    Skvělá, srozumitelně a česky psaná encyklopedie se všemi srágorami přehledně popsanými.
    Dohledávat konkrétní studie už je pak na podnikavosti každého jednotlivce 🙂

    [8]: Bio, nebio, ne každému sedne všechno. Patrně jsi byla alergická na nějakou složku – a to pak na sebe reakce nenechá dlouho čekat.

  7. Vždycky v Řecku, když debužíruji řecký jogurt ze skutečného mléka, vzpomínám na ty evropské varianty vzniklé krakováním ropy… Nu, připouštím, nádobí občas myji (nerad). Ale aspoň se nemaluji a moje vlasy – jak to říct – mají zanedbatelnou spotřebu šampónu :-).

    1. Rozhodně zajímavý článek, jen možná trošku moc strohý, obsahuje ale rozhodně vše důležité 🙂 Je pravda, že některá kosmetika není zrovna ta nejlepší věc pro tělo, dělat z ní zlo ale taky nejde, vždycky záleží na konkrétním produktu 🙂 A třeba ty odtud – https://www.naqed.cz/ jsou podle mě opravdu hodně přírodní a dokonce i v ekologických obalech 🙂

      1. Díky 🙂 V posledních letech se naštěstí složení kosmetiky začalo daleko víc řešit a nabídka produktů s čistým (nebo rozhodně mnohem čistším) složením expandovala neuvěřitelným tempem. Vůbec nejradši bych byla, kdyby časem tenhle článek zastaral úplně 🙂

  8. [10]: Dávno mrtví nejsem, protože spolu s tímhle se nám tu překotně vyvíjí i medicína – ale když se člověk podívá na to, jak překotně v populaci rostou procenta lidí s rakovinou nebo třeba neplodné páry… to není hezký pohled.

    [11]: Rádo se stalo 🙂

    [12]: Nojo, řecký jogurt, to je proti věcem jako Jogobella úplně jiný výrobek… a zanedbatelná spotřeba šampónu může být velmi praktická po všech stránkách 🙂

  9. Poslední dobou mi přijde, jako by se s kritikou takové té běžné kosmetiky úplně roztrhl pytel. Tím teda neříkám, že bych se jí nějak chtěla zastávat, ale na druhou stranu, všude lze najít výjimky a někdy se výrobky jen přírodně netváří, ale překvapivě i přírodní jsou 🙂 Když už jsem u toho, co si myslíte o této metodě? Přijde vám dostatečně „eko“ nebo byste doporučily zůstat u žiletky či strojků?

    1. Je to tak, v poslední době se tohle téma dostává do mainstreamu a myslím, že je to dobře. Je to sice skvělá příležitost ke green-washingu, ale to je holt asi riziko, kterému se nelze vyhnout 🙂 A s laserovou epilací nemám v zásadě žádnou zkušenost (ani moc vědomostí), takže ekologičnost téhle metody vůbec nedokážu posoudit. Asi bude hlavně záležet, co všechno je v těch přístrojích a jak dlouho vydrží.

Napsat komentář: Jeife Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *