Občas člověk nemá tak obyčejně co dělat a občas má zase nepřekonatelnou chuť se vylepšovat, rozvíjet, růst a vůbec spoustu dalších skvělých a moderních věcí. Někdy se dokonce stane, že se tyhle dvě „občas“ setkají – a to pak končívám s houslemi, kytarou nebo štětcem v ruce; případně jako onehdy u hromady článků na téma „jak se stát úspěšným blogerem“.
Z takových článků si člověk odnese lecjaké ponaučení. Tak třeba: žádný spolehlivý návod (překvapivě) neexistuje, všechny tyhle články jsou si podobné jako vejce vejci a jestli chcete výrazně zvýšit návštěvnost na svém blogu, pak publikujte i celkem nicneříkající článek o tom, jak se stát úspěšným blogerem. Ale abych jim jen nekřivdila – přinesly mi i jisté poznání. Nejsem a zjevně ani nechci být úspěšný bloger.
Mám totiž dojem, že denní rutina úspěšného blogera vypadá takhle nějak: snídaně, sociální sítě, fotky, statusy, soutěže, oběd, optimalizace klíčových slov pro vyhledávače, analýza statistik návštěvnosti, kamarádění se s jinými blogery, večeře, třídění selfíček, ediční plán na příští rok, večerka. Nemusíte to číst znovu a marně hledat – psaní tam není. To se totiž do života úspěšného blogera pro všechen ten marketing snad už ani nevejde.
Nebudu lhát, myšlenka vysoké návštěvnosti mě láká, koho ne. Ale víte, já chci psát, docela obyčejně a pro radost psát. To je ten koníček, kterému se chci věnovat. Ne pátrat, co lidé v tomhle měsíci nejvíc vyhledávají, abych jim k tomu mohla napsat návod s dostatečným počtem klíčových slov a fotek. Ano, je to nemoderní a neoptimalizované a cesta k tisícům návštěv tudy patrně nevede. Ale jestli chci dělat opravdu to, co mě baví, pak se s tím nejspíš musím smířit – nečeká mě úspěch, ale prostě jenom zcela nevyčíslitelný a neměřitelný pocit naplnění.
Já si zase nemyslím že úspěšný bloger se musí blogu věnovat pořád 🙂 Stačí psát od srdce, vyjadřovat své názory a tak se snažit zaujmout
Vzhledem velmi tomu, že si píšu spíš deník,jedu si pořád po svým…a s návštěvností jsem nadmíru spokojená…a to nemluvím skvělých komentářích. Mám prostě báječné čtenáře a čtenářky…:)
Vida, tak to nejsem jen já, komu tyhle články přijdou všechny stejné. 🙂 Já jsem se dřív snažila vykoumat, co je ten recept na úspěch, u těch opravdu známých blogů. A polekala jsem se, protože jsem zjistila, že řada z nich vlastně není nijak zvlášť dobrá a mě nebaví je číst…
on se úspěch dá vidět různě… nevím, čím to je, že většina lidí ho hledá v číslech a ne v pocitu naplnění a radosti.
To je fakt, chce to psát co člověk chce sám od sebe…
Jsem moc rád, že to tak vidíš. Myslím, že právě ta vlastní radost a pocit naplnění jsou to, co se pak na blogových textech pozná a co se může i dál šířit na čtenáře. Pro mě je úspěch to, že když si po létech přečtu svůj starý článek, umí mě něčím i s odstupem potěšit a nemusím se za něj sám před sebou stydět. No a když to neumí, sebevětší úspěch, vysoká návštěvnost, nadšené komentáře a výhry v anketách to nahradit nedokážou, to mi věř :-).
Takže chceš být zkrachovalá blogerka! 🙂
Můj den tak určitě nevypadá. Píšu pro radost a když "chytnu" téma, tak teprve sedám. Mám ze psaní radost a taky mě to hrozně baví.
Inu, právě jsem si přečetla jeden článek, jak to už osm let dělám špatně.
Dělám a jsem si toho plně vědoma, protože v momentě opaku získám kredit úspěšného, ale zblázním se, nebude mne to bavit, těšit. Ze všeho nejvíce potřebuji pocit mé spokojenosti a to, že za mnou mnoho let chodí stejní lidé, kteří už i mají tvář, jsem šťastný a úspěšný bloger.
Drž se svých pocitů, jsou totiž zdravé.
[1]: Tak to jsi ještě nečetla ty články! 😀 Tam bys zjistila, že tohle rozhodně nestačí 😀
[2]: Tak to je ovšem zcela ideální 🙂
[3]: Ne, nejsi to jen ty 🙂 A je pravda, že v některých případech jsou ty úspěšné blogy úplně stejně nudné jako některé neúspěšné (a rozdíl je patrně opravdu jen v tom marketingu). Někdy je to ale zasloužená sláva – a blog je vážně dobrý. Třeba Kafe a cigárko jsem měla moc ráda 🙂
[4]: To už s sebou holt asi nese doba. Jsme posedlí čísly tak nějak na všech frontách, koníčky nevyjímaje.
[5]: Tak tak 🙂
[6]: Díky 🙂 Je pravda, že v poslední době jsem našla zalíbení ve čtení svých starších článků – a často mi to přináší právě takové potěšení, o kterém píšeš. To je moc krásný pocit a jeho nesrovnatelnost s jinými "úspěchy" ti úplně věřím 🙂
[7]: No, tak bych to asi úplně neřekla 😀 Spíš chci být prostě jenom dobrá blogerka a nezabývat se celé dny marketingem 🙂
[8]: Tím lépe pro tebe 🙂
[9]: Nic člověka nepotěší tolik, jako když zjistí, že celý život dělá něco blbě, že? 😀 Pocit spokojenosti je něco, s čím bychom měli dělat prakticky cokoli. Jistě by se nám pak daleko lépe žilo. Tak jen tak dál a budujme dělejme to špatně, ale zato spokojeně! 🙂
[10]: ad 2) naprosto ideální, vůbec jsem nečekala, že být blogerkou je tak fajn.
Tvůj blog je dobrý, zbytečně se nikam nežeň…:)
[8]:,[9]: My, velký holky, jsme už v klidu, nám už nic neuteče…:)
[11]: [12]: Že? Je to moc fajn 🙂 Když člověk jednou překlene začátek, kdy teprve musí nějaké čtenáře nahnat, tak už je to pak jen radost 🙂 Díky moc, někam se hnát mě nijak extra neláká 🙂
Vypozorovala jsem, že slavný bloger vybírá témata spíš virálně než po svém. Jsou témata a způsoby, které čtenáře přitáhnou, ale zároveň to znamená, že se pisatel musí rozloučit se spontánností. Oč lepší je psát si po svém a ťukáním se bavit 🙂 .
<a href="https://vysvobozena.cz">Příběhy z mlhy a éteru</a>
[14]: No právě! Ono kdyby to končilo jenom tím, že je člověk aktivní i na sociálních sítích a občas si udělá čas na jiné blogy, tak ani slovo proti tomu. Jenomže dřív nebo později to skončí tím, že se výběr témat začne řídit statistikami a tím, co zrovna letí… a to je pro mě prostě nepřekročitelná hranice.
No právě! Zapomněla jsi ještě na spolupráce a soutěže, kde musíš sledovat blogera a firmu, která dala věc do soutěže.Je to smutné, pak všechny skutečně zajímavá témata upadnou v zapomnění a předběhne je "lookbook" a co mám v kabelce..
[16]: Spolupráce jsem radši vůbec neřešila… to je vůbec kapitola sama pro sebe, která ti svobodu omezí ještě třikrát. A lookbook – to ani nevím, co je 😀
Souhlasím. Jakmile se z tvoření blogu vytvoří radost a blogger se soustředí jen na návštvěnost a marketing, je to k ničemu. Navíc mi připadá, že nejúspěšnější blogy jsou zaměřené na věci, které mi nic neříkají – módu a kosmetiku. Prostě čím víc obecné a povrchní, tím víc návštěvnosti…
[18]: Takhle bych tu přímou úměru asi úplně neviděla. Narazila jsem na velmi mnoho opravdu špatných a nenavštěvovaných blogů, které byly o kosmetice a o módě. Spíš jde o to, že populární jsou mnohdy nejen ty blogy, které jsou dobré, ale taky ty blogy, které se nejvíc podbízejí. Čtenář, co se s psaným textem může ztotožnit, má velký potenciál stát se věrným čtenářem. Takže když se hodně lidí zabývá kosmetikou… je to jasné.
Máš recht 🙂
Ono být úspěšným blogerem ani neznamená, být dobrým blogerem 🙂
A vlastně mi je fuk, jakou máš návštěvnost, protože kvůli tomu sem nechodím.
Chodím si sem počíst, pobavit se, pokecat…
Tvoje články se dají číst u kávy a mezi komentujícími jsem v nejlepší společnosti.
Takovej milej a přátelskej pokec 🙂
[20]: No právě, dobrý a úspěšný vůbec nemusí jít ruku v ruce. Někdy jde, ale opravdu jen někdy. Moc mě těší, že ke mně chodíš ráda a že si přijdeš v dobré společnosti – to je něco, o co jsem usilovala, takže mi to dělá radost 🙂
Jakože, líbí se mi v tom denním programu to jídlo… 😀
Máš pravdu, naše malé blogy jsou o kreativitě a tvorbě, ne o optimalizaci klíčových slov… A mě by příliš vysoká návštěvnost asi i děsila… 😀
[22]: To jídlo jsem neměla srdce vynechat 😀 A je pravda, že pro určitým způsobem laděné blogy je vysoká návštěvnost velmi kontraproduktivní. Některé blogy nepřežijí třeba i jen to, že měly článek na titulce… Myslím, že vysoká návštěvnost je něco, s čím je dopředu třeba počítat a obsah blogu na to vyladit.