O zvukové stránce sportu

S příchodem jara zcela nevyhnutelně dochází k jedné věci – ulice, parky, zahrady a plácky mezi domy se zaplní pravidelnými i svátečními sportovci, kteří čekali celou zimu a trpí akutními abstinenčními příznaky. Tento jev doprovází několik obdobně nevyhnutelných následků: například zástup kulhajících, pajdajících a namožených sportovníků, kteří se se značnými obtížemi a vulgárními nadávkami ráno dopravují do práce; a také nezaměnitelná zvuková kulisa některých sportů.
Když jsme před lety jezdili s orchestrem na soustředění, hrávali jsme kromě Dvořáka i ping pong. Naše hra byla zrovna tak neumělá, jakou byste si u hudebníků představovali, ovšem zvukový doprovod jsme rozebrali vpravdě odborně a tam tato problematika začíná – tehdy vzniklo citoslovce nepovedeného odpalu. Jedná se o záhadně univerzální, poměrně hluboký neartikulovaný zvuk (jakési „hööö“), který člověk vyloudí v momentě, kdy se téměř rybičkou vrhá k síťce za příliš krátkým míčkem. Po nedávných zkušenostech dodávám, že citoslovce nepovedeného odpalu se vztahuje i na badminton a nedá se vyloučit, že bude fungovat i v tenise a vůbec ve všech sportech, kde se neúspěšně odpaluje. Co si o těchto zvucích pomyslí náhodní kolemjdoucí, nevím, ale patrně v tom budou figurovat opice. Otázkou pro další výzkum zůstává, zda tento poctivý zvuk vzešlý až od samotné bránice lze využít například v hlasové výchově a při výuce zpěvu.
Další zajímavý akustický fenomén představují hry, jako je pétanque nebo kroket. Jde o hry společenské, u nichž se příliš nenadřete, ale má v nich zásadní roli přesná muška. Nejdřív proto nastane ticho, hluboké, soustředěné a jako před bouří, následně se ozve tlumený úder a po něm zpravidla neobyčejně hlasitá kaskáda sprostých nadávek a škodolibého smíchu. Je otázka, jestli to vaše reputace u sousedů ustojí; zvlášť když se zrovna věnují poklidnému grilování na zahradě s dětmi, které nebudou dvakrát váhat a libozvučná slova milerády zopakují.
A konečně jsou tu sportovci sóloví, kteří sice neobstarají audiodoprovod přímo při výkonu, zato vás jím oblaží při každé vhodné příležitosti v průběhu následujících dní. Těšit se můžete na „Sportem k trvalé invaliditě.“, „Chodit nemůžu ještě dneska.“, případně „Ani jsem netušil, že takové svaly mám.“ či bolestivá zasyknutí různých kadencí doprovozená příslušnou, téměř taneční složkou. Tito sólisté jsou garanty kontinuity a vašeho nepřetržitého kontaktu se sportem. Abyste třeba nezapomněli, že oni sportovali.
Říká se, že by člověk neměl mít přehnaná očekávání. Nedoufám proto ve vznik nové vědecké disciplíny jménem sportovní akustika, revolučně mezioborového bádání na pomezí sportu, hudební vědy a sociologie. Bohatě mi bude stačit, že příště, až zase budu vyluzovat neartikulované zvuky nehodné lidské rasy, případně zvuky artikulované, ovšem pro změnu nehodné úst křehké dívky, budu pro to mít nějaké vzletné jméno. Kdyby si třeba někdo chtěl stěžovat.

13 odpovědí na “O zvukové stránce sportu”

  1. Tak to by se Ti líbilo u nás na dvorku 🙂
    Nemluvě o tom, že každý náš dvorkový badmintonový zápas je podbarven líbivou romskou melodií a vytím toho jediného Roma, který nemá hudební sluch. Ten bydlí ve vedlejším baráku 🙂
    Ovšem my se u nás zaměřujem hlavně na estetično celé hry (hele, jde to těžko, páč jsme taky těžkotonážní dámy) a tak účelem hry není jen odpálení košíčku na druhou stranu dvorka, ale také vytvoření co nejlepší pózy 🙂
    Tím pádem je romská melodie doprovázena hekáním, supěním a výbuchy smíchu 🙂

  2. Ty ses trefila. Zrovna dneska jede Martin pro Rapidball 😀 Planujem, ze na zahrade (spolecna bytovce, na strane se vsemi balkony) zaparkujem kocar, pustime psa na stopovacku a budem pinkat. Teoreticka idylka, tak jsem velice zvedava na praxi.

  3. Já to cením, prostě to prostředí není sterilní, má emoce a to se počítá, prostě patří to k tomu.
    Pozoruji mezi svými přáteli, se stejným koníčkem, zahradničení, že mají podobné akustické projevy jako sportovci a také se to vztahuje k ročnímu období.
    Při předklonu, klečení, záklonu, slýchám hodně emočně podbarvené vzdechy doplněné o vulgarismy.
    Takže sport se zahradou pojí stejný jarní problém !!!

  4. To mi připomíná, když běžím, vypadá to, že jsem v posledním tažení, radši nechci slyšet ten zvuk :0

  5. To mi pripomnelo, že v dětství a ještě v puberte jsem nevěděl, že ping pong je onomatopoeia zvuku míčků a měl jsem za to, že je to pink pink.. Tedy pinkani o ponk….

Napsat komentář: Marie Veronika Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *