Stalo se to při poslední návštěvě mého domovského gymnázia. Bylo mi necelých pětadvacet, odmaturovat stihla celá jedna generace gymnazistů, kteří už mě nemohli znát, a škola najala vrátného, který návštěvníkům otevíral stále ještě relativně nové skleněné dveře (k nimž jsme se tehdy v sextě postavili tak, že k nim někdo z Kauflandu přitáhl nákupní vozík). Přijdu si takhle ke dveřím před velkou přestávkou, zazvoním a čekám. Těším se, až se zase shledám se svými oblíbenými pedagogy a příjemně si popovídáme, když tu se objeví zamračený pan vrátný, otevře dveře a bez nejmenšího stínu pochyb na mě vyštěkne: „Kde máš čip?!“
Často slýchám, že vypadat mladě je nesmírná výhoda. Ještě častěji ale vídám pohoršené výrazy kolemjdoucích, když někam jdu během dopoledních hodin. Pak zase slyším, že za dvacet let budu nadšená, až mě budou pořád oslovovat „slečno“. Následně se na mě prodavačka v obchodě velmi podezřívavě dívá a ptá se, jestli ti rodiče za mnou patří ke mně, a jestli nám tedy ta piva může namarkovat. A mezitím mi stále ještě sem tam někdo tyká.
Když jsem dostala řidičák, vyloženě jsem se těšila na to, až mě budou kontrolovat policajti. Představovala jsem si to takhle nějak: „Dobrý den, silniční kontrola.“ Chvilka ticha. „Prosímvás, slečno, máte už aspoň občanku, žejo?“ Ještě nedávno před volbami mě pouliční agitátoři míjeli bez povšimnutí, protože mně přece ještě nemohlo být osmnáct. A když jsem si jednou říkala, jak je to otravné a že se mnou snad budou jednat jako s puberťákem nadosmrti, máma mě uklidnila. Když jí bylo pětatřicet a jela domů s nákupem, sprdla ji jakási paní v autobusu, jak je to hrozné, že ti dnešní mládežníci ani nepustí staršího člověka sednout.
Čas je ovšem navzdory všemu neúprosný. Moje vlasy se už před několika lety rychle a jistě vydaly k metě „bílý jako sníh“ a nemám v úmyslu to nijak maskovat. Takže se třeba za pár let dočkám normálního zacházení bez blahosklonného přezírání. Ačkoli, buďme realističtí, známe svoje lidi. Vidím to tedy spíš na něco jako: „Fuj, ty mladý už fakt nevěděj, co by si vymysleli. Teď si dokonce barvěj vlasy na bílo!“
Kamarada zase zaskocila slecna se kterou jsme jeli v mezr, ktera jej o něco požádala(pujceni mobilu na sim kartu), a když ji vyhověl, ve snaze mu zakichotit; "Vas jsem si vybrala,protoze jste starší, seriosni člověk…to si nevyberem, vcera teenager, zitra senior…😊
Já se za nemalý peníz nechávám barvit na bílo, nejenže mi ta barva sluší, ale je i moderní.
Osobně jako žena ti mohu říci, čím déle, tím lépe, já vždy vypadala starší a žádný dar to není. Užívej si stav, kdy vypadáš mladistvě, je to pro ženu nesmírná deviza.
Ti teenageři dnes, to je hrůza, prý mezi nimi frčí umělé šediny :-). Můj věk s sebou nese drobnou nesnáz: Sem tam se objeví mladá dívka, která mě chce pustit sednout, a naopak když sedím, sem tam se objeví starší dáma, která si na mně vynucuje uvolnění místa. Snažím se být gentleman a oba typy nabídek s díky odmítám :-).
Zrovna nedávno mě jedna paní u stánku se zmrzlinou politovala, že už mi za pár dní končí prázdniny.. ale aspoň nemluvila ke chlapci! A bílá ve vlasech, co dodat. Stejně tak šedá. Asi má každé roční období jiný názor na to, co má být moderní. Nakonec je to stejně jedno, vlastní barvu mi věří ještě méně lidí než věk 😀
[1]: 😀 Od teenagera rovnou k seniorovi, to je tedy pech! Doufám, že tu fázi mezi tím se mi nějakým způsobem povede nepřeskočit 😀
[2]: Nojo, ale já kdybych se nechala obarvit na tak světlou barvu, tak budu vypadat… hm, jak to říct slušně, inu, velmi nepřirozeně 😀 A vypadat starší bude asi podobná nebo ještě o něco větší otrava jako vypadat mladší. Proč prostě nejde vypadat přiměřeně věku? 🙂
[3]: Tomu tedy říkám schizofrenie 😀 Ale vidím, že se s tím vypořádáváš statečně a jako pravý gentleman 🙂
[4]: Ty jsi zkrátka taková příliš nepravděpodobná, aby ti lidi věřili nebo co 😀
Pomohl mi od toho až kočárek a kruhy pod očima, který jasně dávaly najevo, že si vozím svoje dítě 🙂
Výborný článek! Jak já ti rozumím!
[6]: Pravda, to by mohlo fungovat! 🙂
[7]: Děkuji 🙂
[6]: Vidím reakci: náctiletá a už má dítě! Jaký to úpadek mravů 😀
Je to pech, někdo vypadá mladě i ve čyřiceti a někdo už ve třiceti šedne nebo pelichá. Děsím se doby, kdy mě začnou lidé pouštět sednout v MHD… 🙂
[9]: Ale tak to já zase už šednu od jednadvaceti! Akorát to zatím pořád není moc vidět. V MHD už mě ale jednou chtěla jedna holčička nechat sednout – takže kdo ví, možná to začíná fungovat 😀
Ja som si na to dal takú internú stávku: že aký bude môj osobný rekord, keď ma naposledy požiadajú o občianku pri nákupe alkoholu v samoobslužných pokladniach 😀
Vlasy mi začali šedivieť v 15. Teraz ich je už príliš veľa, než aby ma bavilo si ich vytrhávať, ale príliš málo, než aby sa oplatilo kupovať vínovú farbu xD
[11]: Mně se prokvetlé vlasy líbí – obzvlášť ve tmavé barvě to, myslím, může vypadat opravdu hezky 🙂 A měřítko máš nastavené hezky, škoda, že ho taky nemůžu použít, protože nepiju, a tak si alkohol nekupuju 😀
[12]: No, v tom ho prípade môžeš kupovať pre niekoho, kto si vypije na tvoje zdravie a… mladistvý vzhľad? 😀
[13]: To snad jedině 😀