Odvaha vykročit

Stalo se již pěknou místní tradicí, že nový rok nemá na běh mého blogu vůbec žádný vliv, předsevzetí si nedávám a bilance nejen nezveřejňuji, ale ani nedělám. Letos nicméně cítím, že tento zaběhlý pořádek mírně naruším. Ne snad že bych se rozhodla strávit večer čtením statistik, ale novoroční atmosféra visí ve vzduchu – i v mých úvahách.
Často slýchám, že mladá generace je beznadějná, rozmazlená, nezodpovědná či dokonce rovnou zkažená. Pravda, sama si někdy s gustem přisadím, protože, co si budeme vykládat, nějaké to společné zastěžování docela pěkně stmelí kolektiv. Jenže ať už je můj postoj jakýkoli, nejde se vyvléknout z toho, že i já patřím mezi ty odepsané a beznadějné mladé. A zejména se nelze vyvléknout z faktu, že teď, na počátku svého produktivního věku, začíná moje generace v jistém smyslu přebírat tenhle svět.
Buďme k sobě upřímní: Země, kterou dostáváme za dědictví, je v takovém stavu, že se v zásadě můžeme všichni už jen pěkně rychle chopit hasicích přístrojů. Vstupujeme do skutečnosti, která nám nabízí katastrofy nejrozmanitějších druhů, přičemž na některých z nich se pracovalo celá staletí. Přesto se vyčítá zkaženost právě nám, kteří jsme přišli k hotovému. Čeká se od nás, že převezmeme odpovědnost za všechny chyby i omyly, velké i malé, vědomé i nevědomé.
Břemeno, které dostáváme, je příliš těžké, k neunesení. Vrtím hlavou a snažím se mít naději, že má smysl se o něco pokoušet. Kdy jindy než v čase vánočním a na Nový rok by měl člověk doufat? Dědíme přece i mnoho ušlechtilého a krásného. Máme se lépe než dávní králové, dobré věci nás obklopují každý den. Nejsme zkažení, dosud jsme si nezadali. To, co se od nás čeká, však téměř nelze zvládnout. Snad tedy s novým začátkem nalezneme alespoň odvahu vykročit.
Snad ji nalezneme všichni.

20 odpovědí na “Odvaha vykročit”

  1. Já si nemyslím, že je naše generace zkažená. Myslím si, že v každé generaci v minulosti si ta starší říkala, jak je ta nová generace zkažená. Je to asi jenom o vývoji společnosti a o tom, že s pokrokem a všemi možnými faktory kolem nás lidé nemůžou zůstat stále stejní – a ti, co jsou tu déle než ostatní, jen těžko přijímají změny.

  2. Stěžování na nezodpovědnou mladou generaci se najde už v Tacitovi. Jsou to normální tradiční řeči každé starší generace, která si tím odreagovává vlastní viny na úkor těch, kteří ještě nic špatného nestihli napáchat, tak je třeba jim nějaké ty zápory přiřknout jaksi předem, aby případné srovnání nevyznělo příliš jednostranně :-). Já jsem v tomhle mnohem optimističtější.

  3. Ono to je o úhlu pohledu… Jinak to člověk vidí s dvacetiletým odstupem.
    Tedy, já to vidím na svých dětech. V zásadě nejsou o moc jiní, než jsem byla já. No fajn, sedí u počítače, tabletu, telefonu, já seděla u knížky…
    To, jak se povídá o sebevědomí mládí, to je spíš prostě jen nedostatek zkušeností. Ti mladí taky jednou zestárnou, naberou si na záda pár povinností a co potom? Pak budou mluvit o tom, jak jsou ti dnešní mladí oprásklí…
    A od toho se odvíjí i to ostatní…
    Spousta těch mladých ještě neví, co je v životě čeká, ještě třeba netuší, jak obtížné je zaplatit bydlení, ať už nájem nebo hypotéku, asi ještě nevědí, že je rozdíl mezi nocí propařenou a nocí strávenou u postele dítěte s horečkou a pak, narozdíl od těch "zkušenějších" vidí jiné věci. Tuny plastového odpadu, špinavou vodu a její katastofický nedostatek, ropné skvrny…
    Ty věci, které nevnímají ti "moudří", protože jejich život je prostě tady, s dětmi, složenkami a tohle všechno dokola, den za dnem… Kde by pak našli čas i jen pomyslet na oceány s plasty…?

  4. Buďme k sobě upřímní, čeká se od nás, že se teď vůbec na žádné generace dělit nebudeme a vezmeme všichni za jeden provaz, ať už se to týká naší Země nebo země. Jinak to nepůjde.

  5. Já bych strašně ráda uvítala nejen ve své profesi mladý a svěží vítr. Do práce se mi hlásí pouze penzisti a starší věkové kategorie, které zvládnou i dvě pracovní pozice. / v noci hlídání, ve dne úklid /.
    Břemeno zatím kolem mne táhnou rodiče za děti, moc by nejen mne potěšila situace obráceně a však, minulý týden mi mladá paní nabídla, že by do práce chodila, ale vstávat fakt nebude.
    A tak věřím, pevně, že s Novým rokem potáhneme za společný provaz zodpovědnosti a třeba náš kolektiv se osvěží mladou a výrazně zdatnější krví. Bylo by to nesmírně osvěžující.

  6. [1]: Jo, nadávání na mladší generaci je už v Platónových dialozích. Zkrátka taková antropologická konstanta 🙂

    [2]: Jsem ráda, že se najdou i optimističtější lidé 🙂 Tradiční to totiž sice je, ale nedává to příliš valný smysl. Jako ostatně spousta tradičních věcí.

    [3]: To uzavírání do vlastních problémů a starostí mi přijde velmi typické. Čím je člověk starší, tím víc závazků mívá, a tak se jeho svět zúží jenom na ně. Nadávání na zkažené mládí se z tohohle úhlu pohledu může jevit jako prostá závist, protože oni jsou ještě svobodní, a dokonce třeba ani nevědí, do čeho jdou. To ovšem nevyznívá ani trochu lichotivě.

    [4]: Kéž by to tak bylo! Ovšem když to tak nebude, vyžereme si to hlavně my. Jak motivující.

    [5]: Je osvěžující slyšet, že by někdo uvítal v pracovní rovině někoho mladého. Když jsem hledala práci, tak mi moje mládí připadalo jako jednoznačně přitěžující okolnost, a to z mnoha různých důvodů… Kéž se ti tedy v novém roce tohle přání splní! Stejně jako všechna ostatní 🙂

  7. O naší generaci často slýchám, že je nezodpovědná, nestálá, přelétavá. Proč? Protože nevydržíme v jedné práci 10 let. Protože když nejsme šťastní ve vztahu, rozcházíme se. Protože pořád někam rajzujeme a někteří i tam někde zůstáváme.
    Pro mě osobně to znamená, že jsme první generace, která si uvědomuje hodnotu svého času a svých příležitostí. Nechceme je zabíjet tím, že budeme dělat věci, které nás nebaví, sedět doma nebo trávit život s člověkem, se kterým nejsme šťastní (a on s námi). Zároveň nevěřím, že jsme nezodpovědní – zajímáme se nejen o to, jak využijeme svůj život, ale i o to, co tu po nás zbyde. A že jsme podědili svět plný bince a s mizejícími zdroji.

  8. [7]: Ano, nevraživost vůči nejstarší generaci je kapitola sama pro sebe – a myslím, že v mnohém bohatě předčí nadávání na mladé. Je smutné, že spolu ve společnosti nedokážeme nějak rozumněji žít.

    [8]: V něčem máš určitě pravdu a jsem poslední člověk, který by obhajoval nešťastné vztahy, duchamorné práce nebo zákaz cestování. Ale mám pocit, že ta nestálost a nezodpovědnost, která se nám vyčítá, spočívá i v něčem trochu jiném, a to už alarmující je. Vyčítá se nám v tom také to, že místo vztahů koukáme do telefonu, že do třiceti bydlíme u rodičů, že se hledáme tak dlouho, až nejsme schopni se postavit na vlastní nohy a učinit jakékoli podstatnější rozhodnutí. To už si asi nikdo za rámeček nedá. Já to nicméně ve svém okolí nevidím – může to ovšem být tím, že mám prostě divné okolí 🙂

  9. [1]: mě tak trošku předběhl s odpovědí. Jen bych rád dodal, že stejně jako všichni mladí nejsou stejní, stejně tak všichni starší nejsou stejní 🙂
    A neboj, jestli nevypukne 3. světová, tak pošlete (pošleme :D) štafetu zamořené Země zase o generaci dále. 😀

  10. Zajímavý námět k úvahám. Asi to zaznělo i v komentářích – podíváme-li se do minulosti, každá starší generace si na tu mladší nějak stěžovala a kritizovala ji. Jenže rozsáhlejší problémy dnešní i včerejší nezavinila jedna generace, spíš každá další je prohloubila.

    Zrovna jsem hledal něco k ekologii a byl jsem dost zaražen, že globální problémy byly vymezeny již v roce 1972 konferencí OSN ve Stockholmu. Desítky let uplynuly a nějaký velký posun nevidím. Mezitím se všechny enviromentální problémy spíše prohloubily a rozšířily. A vina je společná.

  11. Pripomína mi to úryvok z jednej dobrej knihy, ktorej názov si ani za čerta nedokážem spomenúť ani vygoogliť: Ráno mi dal (otec) zaucho, lebo cez deň určite urobím niečo, za čo si ho zaslúžim.

  12. [10]: Děkuji! Moje řeč 🙂 (Tedy to s tím hašením, přirozeně!)

    [11]: Obávám se, že už za nás se tyhle problémy zhorší tak rapidně (jak o tom ostatně vypovídá poslední klimatická zpráva vědců z konce loňského roku), že je otázka, jestli vůbec bude co dědit…

    [12]: Ano, vina je společná. To je právě ten problém – vždycky je to na koho hodit. Proč bychom měli něco dělat my? Vždyť Čína přece dělá mnohem víc bince. A takhle si může umýt ruce prakticky každý. Smutné. Každopádně ale díky za podnětný komentář 🙂

    [13]: To je ovšem dokonale výstižné! 😀

  13. Krásně napsané. 🙂 Musím říct, že mně vadí generalizování, že nějaká generace je špatná, a že dneska ti mladí jsou horší a bla bla bla. 😀 Třeba ty jsi podle mě velmi nadějný a inteligentní člověk. S klidem bych tě jmenovala prezidentkou planety a svěřila náš osud do tvých rukou. A to patříš do té pochybné a rozmazlené generace! 😀 Myslím, že až všichni ztratíme naději a odvahu, tak tehdy bude čas zahodit i ty hasící přístroje.

  14. Skvěle napsáno! Nemyslím si ale, že naše generace (devadesátkových dětí) je vyloženě špatná, spíše mám trochu strach u tu miléniovou. Nicméně, v každé době, kdekoli na světě, se najdou problémy, dobří i špatní lidé,to je bohužel fakt, takže vlastně každá generace zadělala na nějak problémy, takže je "špatná", ale chtělo by to právě tu odvahu vykročit, a pokusit se změnit nešvary dnešní doby.

  15. [15]: Jak to tak vypadá, mladí byli zkrátka horší vždycky 😀 Ó, díky za krásná slova, teď se úplně červenám 🙂

    [16]: Děkuji 🙂 Mám pocit, že běžná terminologie mezi miléniovými a devadesátkovými dětmi nerozlišuje – technicky jsme mileniálové i my, což je někdy docela matoucí. Ale ve výsledku na tom vlastně vůbec nesejde, podstatné jsou úplně jiné věci 🙂

    [17]: Díky 🙂

  16. Ach ten poslední odstavec 🙂 bez naděje to nejde, myslím si.

    "Naděje není to přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne."

    A mimochodem, statisticky se máme fakt děsně dobře, nežijeme ve válce a tak. Frobes se tomu pověnoval… 😀 no nic. V novém roce jen to dobré a hlavně neztrácet naději a odvahu! 🙂

  17. [19]: Také si myslím, že bez naděje to nejde. Protože prostě není důvod. Ale máme se vlastně hrozně dobře, to je fakt a já se moc snažím si toho náležitě vážit. Jenom ta vidina do budoucna mě poněkud děsí. Díky a tobě taky 🙂

Napsat komentář: Baruschka Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *