Takže na úvod něco o mně: Jsem extrovertní introvertka, optimistická pesimistka a smíšek s melancholickými sklony. Ráda se představuji tak, aby to znělo velice tajemně a mysteriózně, a pokud možno to o mně nevypovídalo prakticky nic. Tak teď už o mně víte vše podstatné.
Zní vám to povědomě? Není divu. Poslední dobou mám totiž pocit, že nějaká ta extrovertní introvertka píše každý druhý blog. Módu představování zjevně ovládla vlna tajemných rozporů a enigmatických záhad. Označit se jen jedním pojmem z dvojice se jeví jako přehnaně omezující – vždyť na každého optimistu občas přijde splín a každý pořádný pesimista má někdy světlejší chvilku. Komu se to nestalo, ať první hodí kamenem!
Jako dlouholetý psavec moc dobře vím, že čím má být text kratší (snad s výjimkou opravdu dlouhých románů), tím hůř. Vůbec nejhorší jsou pak právě ony jednovětné až dvouvětné útvary, které musejí být úderné, srozumitelné a co nejobsažnější. Shrňte sami sebe do dvou vět! Není to snadné. Vidím se každý den v zrcadle, vyplňuji celý svůj vesmír. Zažila jsem všechny své vzestupy i pády, vyslechla každou myšlenku. Pak si řeknu, že si založím blog – a je to tady. Mám toho na srdci tolik (lidé, kteří toho na srdci mají málo, myslím, blogy spíše nezakládají) a hned na úvod takováhle omezení? Tak to se tedy ukaž a vraž to do dvou vět!
Není to lehké, vůbec to není lehké. Výsledkem proto je, že nám internetem pochodují armády introvertních extrovertů, pesimistických optimistů, veselých melancholiků, starých mladých, černých bílých a jednonohých dvounohých, kteří mají patrně všichni za to, že se jim ten popis náramně přesně a originálně povedl. Pravda, teď jsem to možná trochu přehnala, přiznávám. Ale co taky byste ode mě, člověka střízlivě skeptického a zároveň se sklony k dramatickému přehánění, čekali.
Tak to jsem upřímně ještě nikde neviděla. 😀 Většinou jsem narážela na to, že je teď trend se označovat za introverta, protože je pak člověk jakože děsně tajemný, záhadný a zajímavý. Což mě celkem štvalo, protože já chci mít možnost o sobě normálně říct, že jsem spíš uzavřená bez toho, aniž by si lidi mysleli, že chci být nějak cool. 😀 Prostě taková jsem odmalička ještě než vůbec byly nějaký Fejsbuky a Instagramy. 😀 Popsat se dvouma větama je ale hrozný, nikdy nevím, co mám napsat. Pak to ale většinou napíšu tak, jak to cítím a o nějakou zajímavost se nesnažím. To je jako lidi, co si do popisku dávají deprese a podobný věci. 😀
Tak teď už "vím, že nic nevím" 🙂
V pravdě, ano, již jsem to četla a u poměrně zdatného a hodně úspěšného blogera, který má jinak dokonalý vyjadřovací rejstřík.
V mém osobním profilu je skutečná pravda, bohužel. Tak to skutečně mám a už s tím nic nesvedu, tudíž to není pozérství, ale skutečnost.
Možná je jen nemožné shrnout se pomocí existujících škatulek, tak se všichni ti pesimističtí optimisté se sklony k realistickému vidění světa jen zoufale snaží si ty škatulky trochu přiohnout. 🙂
Přiměla jsi mě podívat se po létech zase jednou na svůj profil, jestli tam nepíšu moc velké hámotiny, a trošku jsem se uklidnil. To víš – u introvertního extroverta nikdy nevíš, jak zareaguje, zvlášť když je jako každý druhý – tedy naprosto jiný než ostatní a zcela originální :-).
Jednou jsem četl ukázku povahopisu, který se hodí na každého a podobně povahopisu prý používají kartářky, astrologove apod… Začínalo to: Povahou jste duverivy, ale život vás naučil opatrnosti…
Oxymorónní pseudointelektuálové. 😀
[1]: Já to tedy patrně viděla i za tebe, protože jsem to viděla jen v posledním měsíci tak desetkrát 😀 A móda introvertství už letí dlouho a taky mě to občas trochu nazlobí – konec konců jsem o tom rovněž napsala článek (O zneužité introverzi) 😀 Být introvert prostě neznamená být romantický jiný, tajemný, originální a vůbec po všech stránkách in!
[2]: Asi tak 🙂
[3]: Tebe jsem při psaní tohohle článku vůbec neměla na mysli – z tvého popisku dýchá autentičnost a je zřejmé, že o pózu opravdu nejde. Však tam taky žádného introvertního extroverta nemáš 😉
[4]: Já bych spíš než přiohnout řekla obejít, protože když na sebe vztáhneš dvě protikladné škatulky, tak je prostě informační hodnota nula 😀
[5]: Abych pravdu řekla, trošku jsem se bála, aby ten článek nepřečetl někdo, kdo by se jím cítil do hloubi duše uražen. Naštěstí se zdá, že sem od včerejška takový introvertní extrovert ještě nezavítal 😉
[6]: Přesně! To je ten známý experiment, jak učitel rozdal svým studentům horoskop – všem ten stejný, samozřejmě. Přečetli si ho a byli úplně u vytržení, jak to na ně strašně sedí a hrozně přesně je vystihl. Takže asi tak 😀
[7]: Vidíš, oxymóronisté – to by mohlo být jejich označení. Díky za ten nápad, je vpravdě brilantní! 😀 Akorát ty pseudointelektuály bych vynechala. Podobné charakteristiky na intelektuálství zpravidla ani trochu neaspirují 🙂
Já bych na ně nebyla tak přísná – většinou se o sobě takhle vyjadřují ti, co se hledají (a poznali toho o něco míň, jelikož se hledáme a nacházíme celý život). 🙂 I když je pravda, že u některých jde o snahu být zajímavým.
Ale i tak: já se třeba neumím popsat… ačkoliv se znám, do souvislého odstavce mi to prostě nejde. 🙂 Kdo mě zná, ví, kdo ne, má možnost, kterou může a nemusí využít. 🙂
Tento článek je tak neuvěřitelně výstižný! Přesně jsem nad takovýma pózama na internetu nedávno přemýšlela. Je mi to někdy tak neskutečně protivný. 😀
Jo tak v tomhle mám už leta jasno: Introvertní, pesimistická melancholie 🙂
Hm, teď nevím, jestli to ten smajlík třeba nějak neneguje. To je fuk 🙂 Papír a internet snese všechno a jestli má někdo potřebu o sobě lhát nebo se nutí do nějaké pózy, tak to je jeho věc. Mně se tak maximálně můžou líbit nebo nelíbit články dotyčné osoby.
Náhodou, táto protichodnosť ľudskej nátury je krásna 🙂 V mojej skúsenosti to trochu presahuje aj za hranice predstavovania sa na blogu. Občas sa mi stane, že v rozhovore s tým najzhovorčivejším, najšialenejším človekom z párty ho označím ako extroverta a ďalej už len pozorujem, ako sa prekvapene zháči a váhavo prizná, že si niekedy pripadá ako introvert. (Na druhú stranu, žiadny z introvertov, ktorých som kedy označila ako introverta, nemal potrebu zaváhať. Zaujímavé!)
[9]: Ano, mohou se hledat, to je fakt. Když už to ale vidím na desátém blogu… tak si nemůžu pomoct.
Vidíš, zrovna ty máš ten svůj popis neobyčejný a velmi hezký 🙂 Zkrátka je u něj vidět daleko větší sebereflexe, než když se někdo rozhodne ta slova, která používá, zkrátka obejít.
[10]: Díky! 🙂 Mě to až zas tak nepohoršuje, spíš mi to přijde hrozně směšné. Což je ve výsledku vlastně dost podobné 🙂
[11]: Jo, nápodobně 🙂 A taky jsem zvyklá říkat vážné a depresivní věci s úsměvem, takže… ne, smajlík to určitě neneguje 😀 Ale nemyslím si, že ti lidé lžou. Oni se prostě snaží být hrozně tajemní, až nakonec neřeknou vůbec nic, jen že chtěli být fakt strašně tajemní a originální. A to je opravdu málo.
[12]: To se samozřejmě může stát 🙂 Ale stejně mi připadá, že asi tak jako "je" většina internetu INFJ, "je" i většina viz popis výše. Když se začtu do toho, co píšou, tak jim to prostě nejde věřit.
Jeden by až řekl, že oxymoron, ale mám takový matný pocit, že jsou ho dva druhy – ten správný (mrtvé milenky cit) a ten špatný. No ale abych věděla, jak se který z nich jmenuje… Aspoň to mi pokaždé telil vyučující literatury, když jsem v semináři aktivně zahlásila, že v textu je oxymoron. "Liebe Laura" a už to jelo 😀
Ale tohle je strašný. To, že má optimista občas špatný den (jéje a kolik) z něj nedělá pesimistu. To, že si jako extrovert jak poleno ráda přečtu v klidu knížku, ze mě neudělá moji introvertní kamarádku. A vůbec. Vybuchují mi tu zbytky mozku 😀 je moderní používat cizí slova, ale bacha no, člověk musí být suterén.
[14]: Mě se hodně líbila tahle definice oxymoronu 😀
:
Oxymoron je druh hmyzu, který se živí převážně dvěma esencemi – kyslíkem a hloupostí. Z pohledu lingvistiky je jeho název odvozen ze slov oxygen (kyslík) a moron (kretén). Jeho kategorizace není doposud uzavřena, podle všeho je blízkým příbuzným podobně zajímavého živočicha Olgoje Chorchoje.
(zdroj http://necyklopedie.wikia.com)
[4]: Pak by třeba stálo za to nemyslet si, že je vhodné všechno rvát do škatulek, a zároveň se urputně snažit do nich narvat sebe. Třeba jako škatulky nepoužívat a fakt bejt originální, no.
[14]: Vidíš, ani jsem nevěděla, že oxymóronů jsou dva druhy 🙂 co se člověk všechno z komentářů nedozví 😀
A hlavně je moderní ohánět se všemožnými psychologickými termity, protože to zní děsně vědecky. Jenže to často konči fiatem…
[15]: No to je ovšem brilantní etymologie 😀 😀
[16]: Nemyslím si, že necpat se do škatulek nutně znamená být originální. Často to svědčí spíš o neznalosti pojmů a sebe sama. Anebo zhruba o stejné snaze, jakou mají ti extrovertní introverti, jen v jiném hávu. Záleží ale samozřejmě případ od případu.
Tohle je naprosto přesné. Hlavně to s tím extrovertním introvertismem vídám strašně často všude kolem – jak na blogu, tak na Facebooku. Bůh ví, proč to tak lidí píší, možná opravdu proto, že chtějí být prostě originální a nevědí, jak na to.
Tvé články se mi moc líbí, píšeš skvěle a máš nápaditá témata. Snad neurazím, když si tě skromně neskromně přidám do seznamu oblíbených blogů. 🙂
[18]: Vida, na Facebooku se mi to zatím nějakým zázrakem vyhýbá! Za to abych pomalu každý večer obětovala vykrmené tele.
Ó, děkuji! Rozhodně mě to neurazí, naopak mě to velice těší 🙂