Pod povrch genetické editace lidí

Chceme pro své dítě jen to nejlepší. Ať má náš syn takových 180 cm, černé vlasy a modré oči a přidejte ten gen, jak po něm rostou víc svaly. Ano, ten. Samozřejmě všechny nemoci pryč a ať skvěle vidí, nechceme přece, aby nosil brýle už od dětství. A když už jsme u toho, chtěli bychom, aby byl úspěšný, tak mu přidejte inteligenci. Aby na tom byl ještě o něco líp než my. Takových 130, to bude akorát.
Roky běží, tik tak. Modrooký chlapeček běhá a mluví rovnou v celých větách, číst se naučí sám dávno před nástupem do školy. Rodiče žasnou nad jeho abstraktním myšlením a hlubokými otázkami. Je o tolik dál než jeho vrstevníci! Jen občas se jim zdá, že se jejich miláček trochu stahuje do sebe. A pravda, na pískovišti si s ostatními dětmi někdy nerozumí, ale svalů má dost na to, aby nakonec, když jde do tuhého, prosadil svoje.
Tik, tak. Ve škole se zázračné dítě nudí a zlobí. Učitelé nemají čas věnovat se mu nad rámec, a tak modrooký zázrak zívá, válí se po lavici a vyrušuje. Rodiče se mu marně snaží vysvětlovat, aby byl hodný a učil se, nebaví ho to. V kolektivu si s nikým nerozumí, nemá moc kamarádů, je samotářský, maluje černočerné obrázky a uzavírá se čím dál víc.
Tik, tak. Střední škola moc nepomohla. Nebaví ho, učit se tolik nesmyslů, k čemu. Modroočkovi se daří, na co sáhne, je dávno zvyklý na rychlé úspěchy na všech frontách. V kolektivu si našel jednoho kamaráda, zbytek ignoruje. Řeší existenciální otázky, kterým jeho rodiče už nerozumějí. Nemají si s ním o čem povídat, jejich syn má odlišný vkus i názory, čte knihy, které oni neznají nebo je považují za nesrozumitelné. Moc si nepovídají, nerozumějí jeho vnitřnímu světu, nevědí, proč občas vybuchuje. Skoro by byli raději, kdyby chodil pařit jako jeho vrstevníci.
Tik, tak. Zázračné dítě se stalo zázračným dospělým a rodiče jen doufají, že už se přestalo jednou provždy řezat a uvažovat nad sebevraždou. Modrooký a černovlasý, svalnatý, krásný, úspěšný a zdravý chlapec to je, co mu může chybět? Přes veškerou snahu veškerá komunikace mezi nimi v podstatě ustala. Syn na univerzitě studuje cosi nesrozumitelného, a když s rodiči mluví, zní v jeho řeči zvláštní podtón, asi jako když dospělý mluví k dítěti.
Skoro už se s ním nevídáme. A když ano, tak jen krátce. Když říkám vtip, protáčí oči v sloup, vypíná televizi i rádio, jen co vkročí do obýváku. Je hodně uzavřený. Neznáme jeho přátele, skoro jako by se za nás styděl, nevíme ani přesně, co dělá, natož co čte nebo co ho baví a zajímá. Nevíme, o čem si s ním máme povídat, skoro ve všech názorech se rozcházíme. Jako by ani nebyl náš.
A to jsme pro něj chtěli to nejlepší.

13 odpovědí na “Pod povrch genetické editace lidí”

  1. Vzpo. Nel jsem si na seriál Bambinot… tam se ale rodičům jen ukazovalo, co z jejich spojení vzejde… Možnost pomocí grnovych manipulaci si objednat geniálního potomka doufejme nikdy realizována nebude…

  2. Vůbec nepochybuji, že k něčemu podobnému dojde. Když se spojí poptávka s technickou schopností – a to už prakticky nastává – etické i legislativní zábrany vždycky dříve či později někdo překročí. "Genetická editace" pak povede logicky k něčemu, co bych si troufnul laicky nazvat jako "genetickou diskonekci", u níž popsané projevy budou, obávám se, ještě to nejmenší. Taková společnost, myslím, bude potřebovat hodně psychologů…

  3. [1]: Proboha, nemá! Alespoň zatím je to téměř čirá fikce. Tedy – první geneticky upravené děti už se narodily, ale zatím jde jen o velmi okrajovou záležitost. Což se ale do budoucna může velice snadno změnit.

    [2]: A zabírá to? 🙂

    [3]: Díky 🙂

    [4]: No, já se bohužel obávám, že bude – a že ji pravděpodobně ještě zažiju. Zatím tomu Číňanovi, co přivedl na svět ty dvě první geneticky modifikované děti, sice hrozí trest smrti, ale počkejme pár let… a bude to možná velký průkopník.

    [5]: Genetická diskonekce, to je pěkně řečeno. Vylíčená forma měla být zcela úmyslně ještě tím nejmenším, ovšem tím, nad čím se zpravidla nikdo moc nepozastaví právě proto, že je to "drobnost". Pak jsou tu samozřejmě mnohem tvrdší argumenty. Ale kdo ví, jak dlouho ještě budou fungovat.

  4. No, tohle není zas tak výjimečná situace, nemálo nadaných dětí to tak má, i když jsou nadané přirozeně. Na druhou stranu, pokud by takové úpravy začala dělat většina tak se jim taky rychle přizpůsobí a brzy nebudou ve světě, kde jim nikdo nerozumí, ale kde je hromada takových jako oni a pohoda. U všeho je problém, že dokud se to "vyrábí" v jednotkách, tak s tím "nikdo neumí zacházet", ale když se "výroba rozjede", tak se to včlení dobře (pokud se neukáže, že to fungovat každodenně nemůže).

  5. [7]: Nojo, jenomže tam je otázka: kde se to zastaví? Každý bude chtít mít to nejúspěšnější dítě a se stoupajícím průměrem budou stoupat i aspirace rodičů. Nevěřím tomu, že se celá společnost zastaví na nějakém novém průměru a všichni budou šťastní a spokojení. Jaká utopie! To už si spíš představuju docela šílené genetické závody, v nichž budou nejvíc trpět ti, kdo měli být v té největší výhodě.

  6. Ještě postřeh: myšlenka, že by si někdo mohl objednat inteligentního potomka, mi připadá neuskutečnitelná… tak především si uvědomme, že pod pojmem přirozené nadání si představujeme shluk nějakých genů, které umožní činnost efektivněji vykonávat a bohužel, ježto žádná duše ani svědomí, ani bůh s námi nehraje v kostky, to je asi tak všechno, co ho zvýhodňuje vůči ostatním. Jestli hřivnu nezakope, nebo ji pohřbí, to bude u takto geneticky modifikované bytosti asi podléhat stejnému klíči jako u běžných smrtelníků. Prostředí, náhoda, jiné shluky neuronů.

  7. [9]: Díky, to je poznámka zcela na místě. I jsem chvíli uvažovala, jestli to do článku nezahrnout, ale nakonec jsem usoudila, že by to byl úplně jiný příběh. To, že je někdo vysoce inteligentní, vůbec neznamená, že bude dosahovat brilantních výsledků, bude úspěšný nebo dokonce šťastný. Ani omylem.

  8. A jak je v kontextu tohoto článku důležité si hýčkat chyby, laskat si je a i s nimi zůstat stravitelným člověk pro sebe i ostatní…

  9. Až na to kreslenie a rezanie… 😀

    Inak na túto odporúčam jeden skvelý a predsa nie veľmi známy film GaTtACa.

    Inému ale podobnému motívu (human augmentations) sa venuje aj Deus Ex: Human Revolution, no a potom samozrejme transhumanisti.

  10. [11]: Ano, přesně tak 🙂 A nesnažit se narvat tu dokonalost ani nikomu jinému, byť bychom to mysleli stokrát dobře.

    [12]: Chápu 😀 Gattaca je skvělá, ta byla částečně inspirací pro tenhle článek, protože vystihuje tak nějak… všechno. Druhý jmenovaný film ovšem neznám, díky za tip 🙂

Napsat komentář: Ann Taylor Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.