Nepatřím zrovna k fanouškům tradiční lidové moudrosti, ale jedno přísloví mi k srdci přeci jen přirostlo. Tedy pokud se nevykládá jako obhajoba tělesných trestů. Nebo nesnášenlivosti vůči mladým (být mladý je ostatně čím dál větší prohřešek). V jádru je totiž tohle přísloví skutečně moudré: ano, i já si myslím, že stromek by se měl ohýbat, dokud je mladý.
Při každé debatě o vzdělávání zazní dříve nebo později argument, že „tohle dneska už není potřeba“ a „k čemu to s internetem v kapse je“. V některých případech je to jistě relevantní, protože učit se kupříkladu bez jediné souvislosti zpaměti latinské názvy srostlých ptačích kostí – které už ostatně na tomhle blogu zažily nejednu minutku slávy – je skutečně docela pitomost. Jenomže pak je tady ještě jiná část dovedností, o kterých se tvrdí totéž. A tady jsem tvrdě proti.
Nechci, aby se děti učily zjednodušené psací písmo jenom proto, že je snazší a stejně budou psát jen na klávesnicích. Nesouhlasím se snižováním objemu povinné literatury nebo nesystémovým zjednodušováním pravopisu, protože je přece potřeba to lidem ulehčit (a ono to místo toho překvapivě akorát nadělá binec a při psaní citronu tak zaváhá každý). Nejsem pro úplné vyškrnutí paměti z výuky, protože když se necvičí, zlemplovatí. A když vidím, že nějaké dítě hraje místo klasického hudebního nástroje na keyboard, vrtím hlavou.
Jsem totiž nesmírně ráda, že mě v mladším věku potkalo dost poměrně obtížných věcí. Když umíte hrát na housle a mluvíte francouzsky, už je poměrně jednoduché se například během pár večerů naučit obstojně táborákový program na kytaru nebo při lekcích řekněme italštiny či španělštiny proletět začátečnické lekce dvojnásobnou rychlostí. Klidně bych zase zavedla na gymnázia povinnou latinu, protože je to sice „dneska k ničemu“, ale ať chceme nebo ne, je to pořád tak bytelný jazykový základ, že by zjednodušil a systematizoval nesmírnou spoustu věcí. Rozhodně bych zachovala stávající psací písmo – a když už je o tom řeč, vyzkoušeli jste si ho někdy i svou druhou, nedominantní rukou? Zpěv, pohyb, druhý i třetí cizí jazyk (ač v praktickém životě dnes povětšinou není potřeba víc než angličtina), pořádná nálož těžké literatury, rétorika a recitace, psaní – těžké věci, které dokážou tolik, tolik dát.
Rozvíjejme mozky ve věku, který je k tomu nejvhodnější. Později na to nikdo už myslet nebude, v pracovním frmolu nikomu o žádný rozvoj nepůjde a dospělý věk zkrátka nedisponuje stovkami volných hodin k prosezení nad konjunktivy nebo dvojhmatovými stupnicemi. Rozvíjejme ty, kdo přijdou po nás, ještě v době, kdy věří, že se pro všechny jejich vlohy jednou najde uplatění. Rozvíjejme je jako celistvé lidi, po všech stránkách a ve všech dovednostech. Pokud se to povede a pokud si do té doby neodbouchneme celou planetu, možná nás za odměnu dovedou k budoucnosti, kde právě pro takové lidi bude místo.
V mnoha bodech s tebou souhlasím, a spíše než zjednodušené písmo bych uvítal třeba aktuální obsah anglických učebnic, aby se žáci třeba neučili výrazy, které mizí a aby učitelky nepeskovaly studenty za to, že použili americký výraz místo britského, ale spíše studenty chválili, že koukají na filmy v originále. Taky bych chtěl aby učitelé uměly vyslovovat a aby žák neztuhl jakmile na něj promluví rodilý mluvčí. A v neposlední řadě bych byl rád, aby "ohýbat stromek dokud je mladý" připomínalo jak snadnější je v mládí se vše naučit a tak toho využívat.
Bohužel všichni víme, jak by požadavek na důkladnější ohýbání skončil v praxi. Velkou, převelikou hromadou srostlých ptačích kostí.
Je jistě, že trénink paměti a klasická výuka má svoje misto. Škola hrou na vše aplikovat nelze a nelze se učit je potřebné věci a vynechat třeba dějepis.. Jde o to najít spravnou míru… Co se týče latiny. Latino dneska ať chceme či ne. Je anglictins
Já doufám, že tomu ani malinko nevěříš. Všecko na téhle ubohé planetě jde o pěti k nule a generace současných děcek je nejzárnější případ toho druhu úpadek.
Četla jsem slohové cvičeni synovce a skoro půl roku jsem nepochopila, za co dostal jedničku přes půl stránky.
Na jedničkáře to bylo ploché, nevýrazné a bez nápadu.
Ovšem o písemném projevu, brečela bych, takto psal u nás Pepa Čonka než odešel do pomocné školy.
[5]: Druhorozený se se čtyřkama dostal na střední (celkem výběrovou) školu….půlka dětí/lidí tam nemá co dělat. Při vyučování běžně spí a kantoři jsou rádi, že aspoň neruší…
[5]: …jo, a pomocný školy dneska nejsou, je inkluze…!
S tímhle příslovím je prostě asi problém v tom, že evokuje násilné ohýbání. Když se ale místo toho řekne "naučit se co jde, dokud to v mládí jde snadno", hned to vyzní jinak – a to je opravdu důležité. Ono to ve "stáří" sice někomu pořád může jít celkem snadno, ale v mládí je to učení hlavní "pracovní" náplní, kdežto ve stáří už jen mimopracovní aktivitou.
Jenže to dítě nechce slyšet a chce dělat hlavně to, co ho baví, takže se nedivím, že se chce zbavit co nejvíc nálože. Ale klidně ať to je, jen jinak a s jiným důrazem. Ono sedět ve škole a poslouchat výklad, v mnohých, mnoooohých předmětech to jediné, co se na hodinách děje, fakt k ničemu není. Probořit ostych mluvit, naučit diskutovat, to je důležitější, než recitovat životopisy autorů (já měla literaturu moc ráda… právě kromě životopisů autorů, které podle mě jsou naprosto k ničemu). Ale psací písmo, jasně proč ho nenechat, však nakonec si to stejně každej zmutuje do vlastního rukopisu, a kdo do prasopisu, tak zůstane u tiskacího, ale proč tu motoriku nerozvíjet.
[4]: Generace současných děcek korunovaná stuprumem, kterej si v 90 % případů neodpustí trapnej komentář se sexuálníma narážkama, aniž by to vyjádřilo něco k článku, co se stalo, že v tomhle ta ubohá rádobyerotika chybí?
[1]: Nojo, výuky angličtiny a cizích jazyků obecně je téma sama pro sebe. Dokud to budou učit přeučené ruštinářky, tak prostě bude zle…
[2]: To je bohužel velká pravda. Bylo to tak vždycky a vždycky to tak bude – a pokud si člověk nenajde nějaký ostrůvek, kde to zrovna je jinak, má smůlu.
[3]: Což o to, ona i škola hrou může být fakt skvělá a neobyčejně účinná. Ale většina učitelů ji těžce nezvládá a končí to potom špatnými referáty a sabotovanými skupinovými pracemi.
[4]: Riziková otázka… ne, nevěřím. Ani omylem.
[5]: To je fakt smutný. Ještě že nejsem v příliš úzkém kontaktu se školními úspěchy svých synovců a neteří, z toho bych asi dostala pořádnou depku.
[6]: Když se tam dostal se čtyřkami, tak to asi moc výběrová škola nebude, ne? Respektive pod výběrovou školou si představuju úplně něco jiného 😀
[7]: Jasně že jsou. Akorát tam nikoho nedobrovolně nepošlou.
[8]: Ona je to taková antropologická konstanta, že se člověk vždycky chce ulít z toho, co má zrovna jako hlavní náplň, co to jde 🙂 A, upřímně, když se člověk podívá na úroveň výuky a kvalitu učitelů, není se co divit. Však já jsem taky při hodinách četla pod lavicí, psala si básničky, kreslila a hrála piškvorky. Nic jiného prostě nemělo smysl a to důležité se skoro neučilo.
Kruci, už píšu pátý komentář a ty čtyři předchozí jsem musel smazat, protože byly přes svou enormní délku a komplexnost pořád strašně neúplné a povrchní. Obávám se, že na krátký komentář je to prostě příliš těžké téma :-).
V podstatě s tebou souhlasím, ale zároveň se domnívám, že trend zůstane bohužel přesně opačný. Se všemi negativními důsledky, z nichž za nejhorší považuji ten, že na trivialitách přizpůsobených "školnímu mainstreamu" a metodice "cesty nejmenšího odporu" ani nedokážeme rozeznat, kdo by mohl být v něčem opravdu dobrý a necháme ho jeho talent zahodit. Informace by měla být ve škole nutný základ pro práci, nikoli cíl, podobně jako pro herce je text jen základ pro herecký výkon. Ale už vidím, že to zase začíná být děsně hloupý a nevýstižný komentář, který musím rychle odkliknout, než ho smažu popáté :-). To je prostě na dlouhou debatu u kávy, čaje či vína, podle aktuálního gusta.
[10]: Tedy, pátý komentář, to muselo být času a úsilí! 🙂 A souhlasím: je to těžké téma. Na komentář i na krátký blogový článek.
Taky se bohužel domnívám, že trend zůstane opačný. Ostatně vždycky, když se mluví o inkluzi, mluví se o dětech znevýhodněných. Myslím ale, že by se mělo mluvit i o tom druhém pólu: o dětech výjimečně nadaných a chytrých, které škola semele do průměrnosti a apatie nebo je přinejlepším vyplivne ve velmi podobném stavu, v jakém do ní přišli. A to je opravdu smutné.
Každopádně kdyby na to došlo, já jsem z výše jmenovaných rozhodně pro čaj 🙂
Taky nejsem pro úplné vyškrtnutí paměti a vlastně jsem ani neslyšela o nikom, kdo by byl 🙂 Ale nemyslím si, že by zjednodušování v těch oblastech o kterých píšeš bylo primárně hnaný touhou udělat to snazší.
Když chceme děti rozvíjet jako celistvé osobnosti, po všech stránkách a ve všech dovednostech (i v těch, o kterých se nezmiňuješ) a zároveň nechceme, aby byli ve škole od rána do večera…zvládneme to s tou náloží, kterou naznačuješ?:)
[11]: Když mluví o inkluzi ti, kteří o ní něco ví, tak mluví o všech dětech, i o těch mimořádně nadaných. Mluví o nich i legislativa, metodiky a všichni ti, kterým na společném vzdělávání opravdu záleží. Slyšet jsou ale hlavně odpůrci a příklady špatné praxe, takže chápu, že to může být matoucí.
[11]: Tolik bych si přál účastnit se diskuse s Marii a Čerfem, ale jen u něčeho ostřejšího. Nabízí se vodka, rum nebo anýzovka! Přetřásali bychom speciální školy, nadaná žáky a jak je těžké vychodit školu s Tourretovým syndromem. 🙂
[12]: To jsou velmi relevantní a chytré poznámky, díky za ně 🙂 Já myslím, že by to šlo zvládnout i tou náloží, kterou naznačuju, ale muselo by se toho strašně změnit a vynechat zase jiné nálože. Vidím to samozřejmě ze svého úhlu, proto zůstává celá řada klíčových a užitečných věcí a kompetencí nejmenovaná – tam mi nikdy nikdo nebyl schopen ukázat, jak to jde dobře, tak si to v podstatě nedovedu ani představit.
Zmínku o chytrých dětech jsem v rámci celé té poměrně hysterické debaty zaslechla bohužel tak dohromady dvakrát. Jen jestli ono to procentuálně neodpovídá těm lidem, kteří tomu skutečně rozumějí 😀
[13]: Říkáš, že to máme online streamovat, aby si mohl vzít každý, co chce, nebo to rovnou uspořádat v kyslíkové aréně? 😀