O zásadně špatném počasí

Je to tady zas. S příchodem letního počasí, které v člověku neodbytně vzbuzuje představy limonády a koupání, se i letos dostavuje tradiční letargie. Ta tam jsou všechna ušlechtilá předevzetí, prakticky žádné velké plány neustojí pohled z okna. Letní počasí podlamuje morálku a bere chuť do jakékoli práce. Nevím, čím to je, ale slova jako termín se mi v těchto dnech v ústech vždycky záhadně změní v něco, co zní podezřele jako deka, knížka nebo meloun.
Bylo by však ke slunečným dnům nefér zamlčet všechny okolnosti. Netrvá totiž dlouho vypozorovat, že k práci není vhodné naprosto žádné počasí. Když je ošklivo, máte chuť si někam zalézt (nebo lépe: vůbec odnikud nevylézt), dát si k tomu kakao a rozhodně nepracovat. Pokud začne být jen trochu hezky, táhne vás to ven a sezení u počítače vás ubíjí. Když je hezky opravdu hodně, připojí se k tomu ještě únava a obsedantní myšlenky na vodu ve všech podobách od třiceti stupňů níž.
V práci zkrátka – stejně jako všude jinde – platí základní pravidlo společenské konverzace: žádné počasí není dost dobré. Buď je moc ošklivo, moc hezky, moc zima, moc horko, moc mokro nebo moc sucho; nikdy není tak správně akorát. Nebo vy už jste někoho někdy slyšeli říkat „tyjo, dneska mě to počasí úplně motivuje do práce, ještě že nemusím být doma nebo venku“?
Hlava mi padá do klávesnice, zatímco poslouchám stále častější výroky svých kolegů o pivu nebo zmrzlině. Pravda, naše pracovní morálka tím trochu trpí, ale ne nadarmo se říká, že sdílení negativích pocitů stmeluje kolektiv. Cítím se opravdu hodně stmeleně. Protože v tomhle počasí… no je to fakt hrozný v tý práci sedět. Ne?

13 odpovědí na “O zásadně špatném počasí”

  1. Do každého kolektivu malé dítě a nemáte čas probírat ptákoviny. Mám tu Soptíčka a co je na obloze jí nezajímá, je v pohybu nonstop, neřeší výkyvy. A já s ní musím též.
    Ale teď vážně, mám občas problém, když se tato tématika stane předmětem povinné konverzace, aby se neřeklo, já to cítím, že je lépe držet ústa a krok.
    Je fajn, najít si i plus. A to se mi okamžitě vybaví, jsou nádherně dlouhé, příjemné večery 🙂

  2. [1]: Jak sám nejlíp víš, o nic podstatného nepřicházíš 😉 Ale… ano, říkám zmrzlina 🙂

    [2]: To, myslím, opravdu nehrozí 😀

    [3]: Pravda, malé dítě je na takovéhle malichernosti spolehlivý lék 😀 Ale z našeho oddělení nikdo děti zatím nemá, tak bychom si museli jedině snad vypůjčit 😀
    Také nemám tyhle "povinné" konverzace ráda. Vždycky mi kazily a otravovaly můj oblíbený podzim… každopádně dlouhé večery jsou skvělé 🙂 A nemuset sedět v práci, nevadily by mi ani ty horké dny 🙂

  3. Náhodou jo, tuhle jsem přesně tohle řekla. To totiž děsivě mrzlo, mně se rozbilo topení a opravili mi to až za tři dny. Takže to jsem fakt do práce chodila ráda 😀

  4. Počasí a politika jsou univerzální konverzační témata… Obojí je jaksi vis major člověk o tom může mluvit aniž by si zadal, neboť počasí neovlivní vůbec a politiku jen málo. M

Napsat komentář: Teri Glint Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *