O blogových přátelstvích

Říká se, že štěstí je odměnou těch, kdo ho nehledají. Nevím, jestli je to vždycky tak úplně pravda, v jedné životní oblasti to ale platí určitě. Tou oblastí je blog – a moji drazí blogoví přátelé.

Myslím, že nikdo si nezakládá blog proto, aby našel přátele. To by byl pěkně nelogický krok! K navázání vztahu se nabízí tisíc a jeden jiný, daleko efektivnější způsob. Ať už ale blogy vytváříme z jakýchkoli bláznivých důvodů, chceme, aby je někdo četl. Píšeme tedy, jak nejlépe umíme, a snažíme se nalákat čtenáře ze všech koutů internetu. Sdílíme na sociálních sítích, chodíme po cizích blozích, čteme, komentujeme, přidáváme oblíbené odkazy. Až jednoho dne zjistíme, že přišli. Odměna, kterou jsme nehledali; a která je na tom všem možná to úplně nejkrásnější.

Našli jsme si je, nebo si oni našli nás, na tom už zpětně pramálo záleží. Kdysi dávno se vyloupli z davu anonymních čtenářů a získali svůj obrys a tvar. Neznáme dobře jejich tvář a jejich hlas bychom poslepu nejspíš nerozeznali, zato je ale poznáme po první větě, po několika slovech slyšíme povědomou kadenci jejich stylu, spojenou s tváří utvářenou tisíci a desetitisíci písmenek. Radostně se zatetelíme pokaždé, když zveřejní nový článek, a nemůžeme se dočkat, až přijdou, aby zanechali komentář u našeho nejnovějšího kusu. Máme o ně starost, když se dlouho neozvali, říkáme si, jestlipak se jim něco nepřihodilo, že celý týden nepřidali nový článek? Aniž jsme tušili, že se něco takového děje, navázali jsme přátelství. Jiné, ale o nic méně pevné.

Jsem nesmírně vděčná za všechny své milé blogové přátele. Jsou jako perly, skrytí v lasturách svých blogů a na první pohled nenápadní, ale právě tak vzácní. Dávají mi nahlédnout do svých světů, často nesmírně odlišných, a přitom tolik blízkých. Inspirují mě, naplňují energií a chutí pokračovat, neboť vím, že přijdou, znovu a zas, se stejnou věrností, s jakou já přicházím k nim. Jsou mou odměnou, mým nejkrásnějším dárkem; dárkem, kterým v tyto dny slavím páté blogové narozeniny.

37 odpovědí na “O blogových přátelstvích”

  1. Zdravím tě taky z křesla a chválím tvůj styl i dnešní vyznání blogování. Našla jsem si tě teprve nedávno a už tě mám v Oblíbených, i když u mě na blogu zatím ještě nejsou Oblíbení všichni – čekám na pomoc s tvorbou seznamu a určitě tam budeš zanedlouho i ty.
    Mám z tvého blogu radost, čiší z něho lidskost a přátelství. Přeji ti pěkné svátky, plné radosti a blahopřeji k výročí tvého blogování ☺

  2. Všechno nejlepší! Přátele mnohdy najdeš tam, kde je nehledáš, to je pravda. A věř, že se na tvé články těší i ti čtenáři, co žádný blog nemají 🙂

    1. Děkuji 🙂 Ano, čtenáři, kteří komentují se skálopevnou věrností, přestože nezanechají žádný odkaz na vlastní web, to je úplně samostatná kategorie, před kterou nezbývá než smeknout 🙂

  3. Ten článek je velice pěkný.
    Já tady tyto vazby vnímám jako velký bonus blogování. Dost z toho, co jsi napsala, vnímám podobně.

    A taky gratuluji 🙂

    1. Děkuji 🙂 Myslím, že tenhle komunitní způsob blogování jsme si přinesli z jiných domén, kde to svého času hrálo velkou roli. Nedovedu si dost dobře představit, že by to vzešlo v takovéhle míře z individualizovaného prostředí blogspotu.

  4. To je moc pěkně napsané a nadmíru pravdivé! Gratuluji ke krásnému výročí a můžu říct, že když takové specifické blogové přátelství – podobně jako i já – vnímáš jako neobyčejný dárek a odměnu, mně je v tom případě velkým potěšením a ctí být drobnou a spokojeně vrnící součástí takového dárku :-). Držím palce, ať se ti i nadále daří rozdávat i přijímat tuhle zvláštní blogovou radost a jako čtenář se těším na její další okouzlující plody.

  5. Tohle se mi na blogování moc líbí 🙂 Za dobu, co píšu se mi podařilo získat okolo sebe malý okruh takových přátel a mám z toho velkou radost!

    1. Krásně a výstižně řečeno 🙂 Velmi zvláštní moment je pak potkat se s některých z blogových přátel v reálu. Ta směsice známý/neznámý funguje tváří v tvář s úplně jinou dynamikou.

  6. Krásný článek! Za téměř 15 let s blogem jsem mnoho mých blogových známostí měla možnost poznat naživo, přičemž z některých se vyvinula přátelství skutečná a pevná, ačkoliv již protistrana dávno nepíše. I pro mě jsou lidé, ať v podobě tajemných přezdívek nebo fandící rodiny, hlavní motivací, proč psát…

    1. Děkuji 🙂 A smekám – protože 15 let, to je skutečně úctyhodné! Je moc dobré, když se povede blogové přátelství podchytit a převést i do jiné roviny, dokud je čas. Řada slibně se rozvíjejících podobných vztahů bohužel skončí právě na tom, že se jedna strana nenávratně vytratí.

  7. To je moc pěkné povídání o přátelích na blogu. Také jsem byla překvapená, kolik věrných čtenářů se mi povedlo nejen tady, ale už i na blog.cz získat… Sice jen virtuální, ale i to přeci stojí za to 🙂

  8. Ach ano! Zdá se to býti znamenité, tytok virtuální vazby.
    Proto si tebe (coby věru pravidelného návštěvníka mého nepravidelného tajného blogu) ultimátně megahluboce vážím! :o)
    Navíc přinášíš haldu podnětstva k zamyšlení, z čehož plynou další náměty… To je mi pěkné, to je mi fajné…
    Díky ti!
    A s gratulacemi i já: živijó živijó, sto lat, sto lat něch žyje žyje nam!

    1. Tajné blogy já nejradši! Bývají velmi osobní a nejsou ani trochu zatížené snahou nahnat co nejvíc čtenářů všemi možnými (i nemožnými) prostředky. A když jsou navíc psané tak brilantním stylem… neváhám 🙂 Děkuji moc za krásná slova i krásné přání! 🙂

  9. Překrásně napsané vyznání blogovým přátelům, vnímám to úplně na chlup stejně! Vždy zažívám smutek, když některý z mých letitých blogových přátel skončí, ale takový je život.
    Gratuluji k první pětiletce! 🙂

    1. Děkuji, jsem moc ráda, že to vnímáš také tak! Od určité fáze mi připadá, že ztratit blogového přítele je dost podobné jako ztratit přítele normálního. Naštěstí u těch opravdu dobrých většinou už vedou vzájemné nitky i jinudy než jen přes blog 🙂

  10. Už taky nějakou historii mám, ale ještě před koncem bloguje.cz jsem ochabl a po jeho zániku se lehce odmlčel. Zkusím chytit druhý dech a třeba se ještě nějací blogomoši (blogoví kámoši, redakčně kráceno) objeví.

  11. Nervózní člověk se potí, i když není ve stínu 35 stupňů. Pot je i na konci prstů… takže pochopíš, že se s nikým nemohu přátelit. Odnesli by si pouze můj pot na svých tělech!

  12. Všechno nejlepší k bložinám a souhlasím. Mám díky blogu i pár přátelství, co se přetavilo ze čtení naživo a vlastně je to ta nejlepší důvod, proč blogování nevyměnit třeba za háčkování nebo batiku:)

    1. Bložiny! To je nádherné slovo, díky za přání i za něj 🙂 K háčkování se mě svého času snažila rodina navnadit, ale byl to fatální neúspěch. Za celou skupinu milých lidí ve svém životě tak vlastně vděčím prachsprostému manuálnímu neumětelství 🙂

      1. Jojo, háčkování u mě skončilo řetízkem navždy odhozeným do spodního šuplíku určeného pro věci, které jsou archivovány navždy. Zlatý ťukání do klávesnice!:)

  13. Tím, žes vstoupila Veroniko Ty ke mně, ocitla jsem se právě teď já u Tebe a setkala se tu i s Rowdym :-), kterého znám ještě z bloguje.cz, což byla skutečně neopakovatelná doba blogovací éry. Já začala s tímto druhem psaní a komunikace před téměř 15ti lety, a postupem času prožívala stejné pocity, o kterých tu píšeš. Se zánikem bloguje.cz se pak hodně změnilo, hodně lidí psát přestalo, nebo píší jen na FB, část jich tam mám i mezi svými přáteli, ale co je vlastně hodně fascinující, pár mých blogových přátel se stalo mými přáteli skutečnými. Naše setkání byla dost neuvěřitelná, jako bychom se znali odjakživa a je jasné, že s některými už se vzájemně neodloučíme. Když píšeš tolik let a celá léta tě někdo čte a ty s ním komunikuješ v komentářích…prostě se znáte. Ze dvou mých přátel z blogu se stal nakonec pár a žijí spolu už celá léta.
    Ale je vlastně zvláštní, že přes blog jsme spolu komunikovat už přestali.
    I já sama přestala „nové“ blogy číst a ve svém jsem pokračovala spíš už jen sama pro sebe a pár přátel, i když můj blog zůstává dál veřejný.
    Díky Tvému spotu, který jsem si právě přečetla, se možná k čtení blogů opět vrátím, i když je to skoro jako pokusit se naskočit do rozjetého vlaku…

    1. Blogový pár, no to je ovšem velká romantika! 🙂 Skoro se mi chce napsat, že je dobře, že ty naše původní blogové hostingy zrušili, protože bez toho by se naše blogové světy jen sotva prolnuly. A to bychom, troufám si říct, přišli o hodně 🙂

  14. Souhlasím. Já jsem díky blogu narazila na skvělé lidičky, s kterými jsme v kontaktu a s některými se setkáváme tváří v tvář. 🙂 Je to krásné a musím říct, že mám víc takových přátel na dálku (které jsem poznala díky blogu), než v okolí kolem sebe. 🙂

    1. Je krásné slyšet ze všech stran, že to ostatní blogeři mají podobně 🙂 U mě sice na počet stále vítězí neblogová sféra, ale je to čím dál vyrovnanější 🙂

  15. Gratuluju (ač kapku opožděně) k výročí 🙂 Mně se díky blogu povedlo objevit i přátele, se kterými už jsme se setkali osobně, takže s Tvým krásným vyznáním úplně souzním 🙂

    1. Děkuji a jsem ráda, že souzníš! 🙂 Myslím, že pět let je natolik široký horizont, že nějaký ten den sem či tam se úplně ztratí – tvoje přání je tak pro mě stále zcela aktuální 🙂

  16. Marie, právě jsem objevila Tvůj blog a hned s tímto příznačným článkem, který mi jde z duše. :o) Cítím to úplně stejně a těším se na příspěvky mých oblíbených blogerů a také mám o některé strach, když se tu dlouho neobjeví.
    Tvůj blog mne zaujal a ráda se sem vrátím.
    Přeji krásný nový rok plný pohody, radosti, lásky a hlavně zdraví. D.

    1. Moc mě těší jak Tvá návštěva, tak to, že jsem Ti článkem promluvila z duše 🙂 Obzvlášť teď v době covidové dokážou být ty pauzy na spřízněných blozích skoro dramatické. Děkuji za návštěvu, moc ráda Tě tu kdykoli znovu uvidím – a do nového roku přeji vše dobré! 🙂

  17. Na tom něco bude, ovšem mám pocit, že pravá blogová přátelství jsem navazovala cca 10 let zpátky, ještě pěkně na blog.cz, v době, kdy blogy byly opravdu ještě internetové deníčky. Měla jsem poměrně dost přátel, kterým jsem na blog chodila každý den, abych zkontrolovala, jeslti něco nepřidali nebo jaké jim přibyly komentáře. Pak jsem měla i svoje blogové vzory, ke kterým jsem vzhlížela.
    Teď to už není takové, ale je pravda, že pár blogerů, u nichž se nemůžu dočkat nových zážitků a postřehů, skutečně je. A oni zase chodí ke mně a píšou komentáře. Je to fajn. Někdy mám pocit, že píšu jen pro cca 5 lidí, ale stojí mi to za to. 🙂

    1. Ano, blog.cz vzniku podobných vztahů vyloženě nahrával a nevím, nevím, jak bych blogové přátele hledala a nacházela dnes, kdybych začínala někde na vlastní pěst. Těch skutečně věrných a vzácných navíc nebývá mnoho a jsou tak trochu jako jehly v kupce sena. Ale ač je to ku podivu, tak i u návštěvnosti někdy rozhoduje kvalita nad kvantitou – a pět dobrých blogových přátel není, myslím, vůbec špatné skóre 🙂

Napsat komentář: Rowdy Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.