Můj rok 2021 a jeho průlomy

Snad je to proto, že jsem nikdy podobný článek nenapsala a chtěla jsem to taky zkusit. Nebo mě strhla vlna na cizích blozích? Těžko říct. Věc se má každopádně tak, že tentokrát chci napsat klasický shrnující článek o uplynulém roce, setřídit si, co mi přinesl, co vzal, a vyhodnotit, kam mě posunul – a zvu vás na tu cestu se mnou.

Rok 2021 byl prvním kalendářním rokem, který jsem kompletně strávila na doktorátu. Tahle skutečnost mi přinesla mnoho radosti, velký zápal, kapku hořkosti, nějaký ten úspěch a spolu s tím i poněkud paradoxní starosti. Jednoznačně největší událostí bylo získání grantu, díky kterému můžu žít s důstojným příjmem, aniž bych si musela hledat jinou práci. Z toho nicméně vyplývají i jisté povinnosti, takže například každý měsíc vyplňuji otravné reporty, se kterými otravuji i svého školitele. Onou paradoxní starostí pak je zejména skutečnost, že právě díky tomuto grantu (pravidelní čtenáři vědí) usiluji o stáž v Austrálii, a to navzdory takovým okolnostem, jako jsou zavřené australské hranice. Na tuhle stáž bych opravdu chtěla a pokud to má klapnout, musí to klapnout právě v roce 2022. Zatím je vše krajně nejisté, tak mi držte palce.

Uplynulý rok pro mě byl také rokem tvůrčím. Co se akademických vod týče, mám od konce října v recenzním řízení svůj první odborný článek, v kreativním psaní jsou pak žně ještě větší: kromě toho, že jsem pokračovala v pravidelném blogování, jsem po delší pauze opět psala básně a dokončila první verzi svého románu. Tu momentálně nechávám odležet, nějaké známky toho, že se mi do myšlenek pomalu vrací, už ale pozoruji. Tady na rozdíl od Austrálií nejsou žádné termíny, ráda se tedy nechám svými múzami překvapit.

Nezanedbatelná část minulého roku se pro mě nesla i v duchu environmentálního žalu, který jsem se snažila přetavovat v konstruktivní starost o přírodu a udržitelnost. Zapojila jsem se znovu do komunitou podporovaného zemědělství (a znovu nemůžu než doporučit!) a nadchla se pro pomalou módu, takže se můj šatník poměrně znatelně proměnil. Přibylo nejen sekáčových úlovků, ale i dražších kousků od malých místních značek (Reparáda, Bambutik, Sugkrasisa, Ginette, Meracus). Také jsme přešli na zelený proud, což bylo překvapivě extrémně jednoduché, a změn doznal i můj jídelníček, ze kterého ubylo mléčných výrobků a všeobecně potravin živočišného původu. Ač nadále nejsem vegan ani vegetarián, hummus nebo tofu máme v lednici zcela běžně.

Asi nejvýznamnější změna se nicméně odehrála uvnitř. Díky souhře několika dlouhodobých faktorů (jedním z nich je například pravidelná meditace) se přede mnou mnohem zřetelněji vyjevilo, jak se chovám a proč, co tím sleduji a z jakých důvodů to nefunguje. Hlavně konec roku pro mě byl v tomhle ohledu průlomový. Popsala bych to asi tak, že jsem se konečně probořila skrz všechny kognitivní obrany, a to snad až do samého jádra svého vztahu k sobě, k druhým a ke světu. Byl to svým způsobem velmi krásný a svým způsobem velmi ošklivý moment. Teklo hodně slz a uvolnila se spousta dávných emocí, které už nemělo co držet mimo moje prožívání a vědomí. Občas si s tou intenzitou pořád ještě nevím rady, už teď ale cítím obrovské osvobození a mnohem volněji se mi dýchá.

Tolik tedy stručný náčrt mého roku 2021. Nevstupovala jsem do něj prakticky s žádnými cíli ani předsevzetími, přesto ho vnímám jako významný posun vpřed. Doufám, že touhle cestou se bude ubírat i rok, který právě přichází. Sice ani pro něj nemám žádná předsevzetí, svůj směr ale znám. Chci se víc smát, víc nosit sukně, víc tančit, zpívat a psát poezii. A kdo ví, třeba se s trochou štěstí protančím až do té Austrálie.

26 odpovědí na “Můj rok 2021 a jeho průlomy”

  1. V té enviromentalni oblasti aby se člověk orientoval navto, co je skutečné „enviromentalni“…Leccos může dělat bez vahani.. třídit odpad, uklidit venku odpadky,… pořídit kompostér..Ale uz u jidla a oblečení je to sporné, co je a neni ekologické, casto se zapomíná na vsechny souvislosti….Celkem obdivuji ale, že dokážeš pozrit humus…..Pres nekolik pokusu jsem se dostal k nazoru, ze ta cizrnova kaše ma nomennomen..

    1. Musím se přiznat, že to jméno pro mě představovalo jistou překážku, ale když jsem od něj odhlédla, tak jsem zjistila, že mi hummus chutná 🙂 A je pravda, že to jídlo je daleko mnohovrstevnatější problém než jen maso/ne-maso – velkou roli hraje, odkud to je, čím se to stříká, nebo jak moc je to průmyslově zpracované. Proto se mi tak líbí ta KPZka, která to pokrývá všechno na výbornou 🙂
      Moc děkuji! 🙂

    1. Myslela jsem si, že se ti bude líbit 🙂 Mimochodem když jsem ji psala, zcela adresně jsem si vzpomněla na tvou jednovětnou charakteristiku „O mně“ 🙂

  2. Wow, Austrálie? Snad ti to klapne! Ale nebojíš se té velké vzdálenosti? Pro mě vzdálenost byla důvod, proč jsem univerzity hledala jen v Británii a ne i USA.

    1. Co ti budu povídat, bojím 😀 Jako jo, byla bych mnohem radši, kdyby ten profesor, kvůli kterému tam chci, žil třeba v Polsku, a trvalo mi dost dlouho, než jsem zvládla mentálně překousnout, že se chystám jet doslova k protinožcům. Na druhou stranu si říkám, že takováhle šance se jen tak nebude opakovat a asi bych si jednou hodně nadávala, kdybych to ani nezkusila.

  3. Myslim, ze to je krasny podhoubi pro to, aby se 2022 pekne vybarvil! Preji hodne stesti na tve ceste a palce na Australii, at to vyjde!

  4. Tak to vidím, že jsi udělala velké a konstruktivní pokroky. Kde jen bereš tu motivaci? Asi nadšení mladého věku?

    1. To asi taky hraje roli, ale celkově mám daleko víc motivace a chuti do všeho od té doby, co jsem zpátky na doktorátu. Ono když mě to, co mám dělat, baví, tak to se to pak pracuje 😀

  5. Jo, můj loňský rok byl pořádně divný. 2022 bude víc o omezování, o šetření a o minimalismu a slow living. Věřím, že ti plány vyjdou 🙂

  6. Krásný nový rok, Maruško! Moc ti držím palce s Austrálií, psaním knihy i ostatními projekty.

    U mě nebyl 2021 ničím přelomový, spíše byl takový „ladící“, přípravný na změny, které snad nastanou letos a nebude jich málo, takže jsem nakonec ani článek nepsala, protože bych do něj, na rozdíl od 2020, vlastně ani neměla co uvést.

    1. Moc děkuji 🙂 Já myslím, že nemusí každý rok být přelomový a plný velkých událostí. Možná i proto úplně nemám ve zvyku tyhle články psát 🙂 Vypořádat se se změnami navíc není snadné (aspoň pro mě), takže klidnější roky jsou pro mě jednoznačně ty preferované 🙂 Tak ať jsou tvoje změny jen k lepšímu!

Napsat komentář: Marie Veronika Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.