O původu rasismu aneb exkurz do 19. století

Málokteré slovo dnes vyvolá emoce tak spolehlivě jako rasismus. Ať už stojíme na kterékoli straně barikády (nebo distingovaně po česku na půli cesty), je velmi pravděpodobné, že nám tohle téma v posledním roce alespoň jednou nadzvedlo mandle. I proto mám za to, že by vůbec nebylo na škodu vzít si ho do parády a pořádně se mu podívat na zoubek. Než tedy budete pokračovat v debatách o tom, jestli je v pořádku, aby v historických velkofilmech hráli herci černé pleti, případně proč nikomu nevadilo, že náčelníka Apačů hraje Francouz, vyzývám vás ke krátké společné procházce. Vyrazíme si do 19. století.

Možná vás zarazí, proč právě tam. Není to pozdě? Nebyli lidi rasisti odjakživa? Svým způsobem jistě ano: i ve starověku si naši předci o svých sousedech, co mluvili jiným jazykem, mysleli, že jsou to přinejlepším pololidi (například řecké slovo barbaros je původně nejspíš zvukomalebný výraz napodobující nesrozumitelné brebentění). Jenomže to není rasismus, to je xenofobie. Abychom mohli mluvit o rasismu, musíme nejprve zavést pojem rasa. A ten ve svém dnešním významu vzniká právě v 19. století.

Stalo se to vlivem kolonizace. Spolu s tím, jak se Británie a další velmoci snažily „civilizovat“ (nebo vyhladit) jiné národy, se vědci starého kontinentu usilovně snažili nějak to celé pojmově uchopit. Dřív se odlišnost vysvětlovala různě: odlišností klimatu, řeči, zvyků. Pak ale přišel filolog Friedrich Max Müller a rozhodl se, že na to půjde jinak. Negroidní rasu dal do kontrastu s rasou árijskou a napsal příběh o tom, jak si jedna podmanila druhou a pozvedla ji při tom na těle i na duchu. Že vám to zní povědomě? Ne tak úplně. Árijci jsou v téhle době ještě kmen asijských válečníků, rasy jsou tu opravdu jen dvě, ale hlavně: závěr, který z toho Müller vyvodil, byl, že blahodárný vliv vyšší kultury přebíjí biologické predispozice.

Jenže Müllerovo pojetí nevydrželo ani tak dlouho, aby mohl jeho autor v klidu umřít (naopak se na stará kolena zděsil toho, co započal). Dokud se totiž rasa vázala s kulturou a jazykem, nebyla nezměnitelná. Müllerem se ale inspiroval zoolog, lékař, fyziolog a antropolog Johann Fiedrich Blumenbach a vymezil rasu čistě biologicky. Uchytilo se to prakticky okamžitě; Robert Knox se o to postaral v Británii, Arthur de Gobineau ve Francii a další výtečníci v Americe. Ras si každý vymyslel, kolik chtěl, ale všichni psali v zásadě o tomtéž: lidstvo je rozdělené do biologicky předurčených skupin, které si z principu nejsou rovny a nelze na tom nic změnit. Jinými slovy: vaše geny předurčují váš vzhled, fyzické schopnosti, psychické predispozice, intelekt, všechno. A vy s tím neuděláte vůbec nic.

Rasová teorie měla obrovský úspěch. Pařížští lékaři odhodlaně měřili kriminálníkům lebky ve snaze predikovat rasově podmíněný zločinecký typ. Arthur de Gobineau napsal Esej o nerovnosti lidských ras a stal se modlou Adolfa Hitlera (ano, ztroskotaný francouzský šlechtic, to jako vážně). Nietzsche přišel se svým nadčlověkem a s antisemitismem tak krystalickým, že by ho mohli vystavovat v mineralogickém muzeu (pozn. jak se ukázalo, tak tenhle bod je sporný, viz komentáře :-). Herbert Spencer vnesl Darwina do sociologie a princip přežití nejsilnějšího adaptoval na lidské společnosti. Teorie o tom, že lidstvo vlivem míšení ras degeneruje a je třeba ho geneticky očistit, se začaly množit jako houby po dešti (odtud takové nevinně znějící pojmy jako „rasová hygiena“ nebo „eugenika“). Nikdo při tom nevěnoval pozornost tomu, že vymezení ras je v zásadě libovolné, lebeční indexy si jako na potvoru vůbec neodpovídají a Árijci se plynule přesunuli z Asie do Německa a zázračně jim při tom zesvětlaly vlasy a oči.

Rasismus, sociální darwinismus a nacionalismus, všechno horké vynálezy evropského 19. století, se spojily v jedinou třaskavou směs a zažehly plamen pod kotlem dvou světových válek. A tenhle plamen hoří dodnes. Jistě, rasismus se od té doby vyvinul a nabyl i jiných podob. Ten původní, pseudobiologický a jako vystřižený z 19. století ale nezmizel. Není to tak dávno, co jsem narazila na vyjádření typu „cikáni mají mem na příživnictví“ nebo „černoši mají vrozené průměrné IQ 60, takže je nemá cenu vzdělávat“. Pokaždé, když něco takového slyším, se mi otevírá kudla v kapse, obzvlášť když to začíná alibistickým „nejsem rasista, ale…“. Žádné „nejsem radista, ale“! Tvrdit, že nějaká skupina obyvatelstva je biologicky k něčemu předurčená je definicí rasismu v jeho nejpůvodnější podobě. Dějiny dost jasně ukázaly, že takový přístup nikdy nevede k dobrým koncům. Víra v to, že lidé mohou překonat podmínky, ze kterých vzešli, je zkrátka něco, bez čeho se svobodná společnost neobejde. Nezapomínejme na to. Prosím.

23 odpovědí na “O původu rasismu aneb exkurz do 19. století”

  1. Podle stredoskolske ucebnice Nietzche prave antisemitou nebyl, tennpty naopaknkritizovala..až naciste to spojili.Nicmene lide spíše nez rasiste vlastne naopaknvnechapou sociální vyloučení a podminenost, a chovani takto vyloucenych ,nejen Romu, povazuji za projev jejich lenosti resp svobodne vule…Do toho se samozřejmě podivne misi i ten rasismus…a xenofobie..

    1. K tomu přispěla i špatně strávená propagace trhu, „pomocnou silu hledej na konci sve paže“..Leckdo to vztahuje nebnavsebe, sle obracinprave proti sociálně vyloucenym..

      1. Nevím, jak to měl Nietzsche v jiných dílech, ale když jsem četla Nečasové úvahy, tak tam mi ty antisemitské pasáže dost vyrážely dech. A to se mi jinak ta knížka docela líbila… ale třeba to později přehodnotil, to by bylo jedině dobře 🙂
        Myslím, že za docela velkou porcí rasismu je nepochopení sebenaplňujícího se proroctví, přesně jak píšeš. Já jsem osobně byla třeba hodně překvapená, že jsem se s tímhle naprosto základním sociologickým pojmem setkala až na univerzitě. No ale zaplať pánbůh že aspoň tam 🙂

  2. Vřele souhlasím. S drobným dovětkem, že úplně stejně jako přímý rasismus je pro mě neakceptovatelný rasismus nepřímý, který se paradoxně nezřídka halí do šatu boje proti rasismu, ale v principu vychází z podobného „rasově rozděleného“ modelu vnímání, jen ho uplatňuje v obráceném gardu, tedy např. automaticky vyhodnocuje pohnutky případného nesouladu jako rasistické jen proto, že se to – právě tímto úhlem pohledu – jeví jako nejpřirozenější vysvětlení.

    1. Ano, také vřele souhlasím 🙂 Původně jsem do článku měla v plánu zahrnout i některé současné podoby rasismu, ale historický exkurz nakonec zabral tolik místa, že jsem se rozhodla do dalšího rozvedení tématu nepouštět. Kdo by to pak četl 🙂

  3. Teda nerad bych se nějak dotkl tvého filozofického vzdělání, ale tvrzení, že Nietzsche byl antisemita, může vyslovit snad akorát devatenáctka na kurzu aforismů! Jak říkám, nic ve zlém, Maruško, každý ti visíme na rtech, abys nás o něčem novém poučila či poupravila, leč tady ses sekla v jádře pudla!

      1. Ale kde! Dočetla ses k docela jednoduché poznávací chybě a mylně zařadila Nietzscheho putování po krajině židovské menšiny jako contradictio in adjecto! Jeho příznačně nuzný, zchudlý styl Genealogie tak v naprostém rozporu s duchem doby dnešní překroutil a zvrátil tok tvých myšlenek. Nahradil něco pravděpodobného něčím nepravděpodobným, a tak přispěl k vlčí mlze, jež obehnala tvou jinak docela jasnou mysl. Nešikovně, jak to umí jen on, zastíral věci, za něž se styděl a bez skrupulí odsuzoval ty, jimž v hloubi srdce přitakával. Přece nějaká mravnost mravů a morální hodnocení Poutníka nebo Ranních červánků nemůže zmýlit osobu tak citlivou, jako je Maruška – a přece, stalo se. Naučil tě se tázat správně nikoliv po příčině, ale po řetězu příčin! Ale že něco kritizoval, jako by tomu nasazoval masku, že kritizoval jako důsledek, jako nemoc, jako nedorozumění, tos už neodkryla! Každopádně i osoba tak morálně rozrytá, tak labilní a neukotvená jako osoba Friedrichova, měla do sebe něco vážného, což zajisté není vlastností, kterou bys našla u každého. Vyplatí se ho však brát vážně až po letech 1880-81, kdy syfilis, paranoia a demence nabývají na razanci a kdy je odměnou číst si jeho: kupředu! Na novou zápletku novou náplast! Věčný básník nedorozumění a kosmických střetů nemůže být pochopen nikdy zcela věcně. Pokud zní ti nelibě tento výplod slohu, pak nemusím nutně nést vinu jen já. Přečetl jsem všecky česky dostupné svazky Genealogii, abych zapátral po křiklavých příkladech xenofobie a antisemitství. Avšak nenalezl jsem jediný případ. Uvědom si, že nic jako antisemitství během třech čtvrtin Nietzscheho života v první řadě neexistovalo, takže jej neměl odkud brát – to až postupné proudění boháčů do Vídně otevřelo takovým, jako byl jeho soukromý doktůrek Breuer a Mach, oči, aby vůbec uviděli náznaky těch komunit židovských bratří, kteří svou podnikavostí a lakotou ožebračovali rodáky. Pak se tu ovšem vznáší Wagner, se kterým se, můžeš hádat proč, na smrt rozhádal! A i když rozhodně nešlo o to, co dneska chápeš jako popuzovaná nenávist, aristokrat Nibelungů již tehdy cítil.
        Můžeš si přece myslet, co jen libo, dokud o tom veřejně nepíšeš na blog. Někteří přímí a snad i nepřímí potomci Nietzscheho by se mohli právem cítit dotčeni a mohli by tě snad žalovat i za nactiutrhačství. Uznávám, že by to byl kuriózní případ, ale když vysoudíš miliardy za popálení se kelímkem od kávy, tak proč bys nemohla bránit čest padlého, mrtvého filosofa?! Mně je Nietzsche lhostejen, aby sis nemyslela, že tě s ním chci popichovat. Ale nemohu snášet, aby člověka, skrze nějž již přišlo do světa mnoho neštěstí, ještě neprávem osočovali z něčeho, na čem se ani náznakem nepodílí. Na závěr bych mohl podotknout, že ještě za první republiky by leckteří manželé naplácali svým ženám na holou, kdyby se k nim dostali informace, jak se angažují v nečisté věci, v osočování atd. Ale to snad není náš případ. Buď tedy hrdá a udrž svůj jazyk na uzdě, přestože tvůj názor je jistě nadmíru originální, doporučuji ti se v tomto směru držet kánonu a nedělat z něj ještě větší zvíře! Neboť to on je – menažérie!

        1. Ani náznakem nepodílí… já ti nevím, pořád o tom nejsem úplně přesvědčená. Psát, že Židy začíná „vzpoura otroků v morálce“, že jsou „národ resentimentu“ a o kus později „člověk resentimentu
          není ani upřímný, ani naivní, ani sám k sobě čestný
          a rovný. Jeho duše šilhá; jeho duch miluje temná zákoutí,
          postranní cestičky a zadní vrátka…“ a o kus dál zmínit zcela výslovně „rasu takových lidí resentimentu“… jasně, je možné, že neznám dost dobře celek Nietzscheova díla. Ale tohle mi přijde jako hodně silné kafe.
          Ovšem ať už je to s Nietzschem jakkoli, tak rozhodně nesouhlasím s tím, že v první půlce 19. století žádný antisemitismus neexistoval. Možná ne v té biologicky-rasové podobě, ale jako nesnášenlivost vůči Židům určitě existoval už dlouho, dlouho předtím. Lidi, kteří nám nevadí, zpravidla nemíváme tendence zavírat do ghett a zakazovat jim celé oblasti činnosti.

  4. Hum hom, a i já se musím přidat k (něžné) kritice kultu osobnosti – holou skutečností je, že každá skupina obyvatel je biologicky k něčemu předurčená – a to tvrzení vlastně není rasistické, nýbrž adaptační, geografické, pohlavně výběrové…
    Skupinu obyvatel máme muže/ženy. Děti/dospělé. Všelijaké pygmeje. Asiaty z prašných plání se zúženými očními štěrbinami (podobné oči má i asijská fauna). Jedince tmavé vs. světlé pleti. Rozdílné množství erytrocytů podle nadmořské výšky. To vše jsou původně adaptace (stanovující biologické předurčení). Dnes se adaptační rozdíly, pravda, slívají, ovšem pouze u těch jedinců, kteří se přesouvají do nepůvodních končin.
    A v nepůvodních končinách jim viditelné rozdíly přinesou věhlas, nebo hoře.

    Mimochodem pojem „rasa“ je zcela špatně definovaný, genetika prokázala, že nic jako „rasa“ biologicky neexistuje, resp. neexistuje žádný parametr, který by rasu stanovil.

    Veškerý rasismus je tak jedno velké nedorozumění. A je smutné, kolik expertů na ně kolem sebe (i v sobě) máme.

    1. Díky za upřesnění 🙂 To, že rasa jako kategorie nedává vlastně celkem žádný smysl, by se mělo vytrubovat do všech stran. A pokud možno hodně nahlas 🙂

  5. Více než pro označení rasa jsem pro označení druh, tím je řečeno, že každý druh se něčím liší, má své přednosti a slabé stránky. Nelíbí se mi, vzrůstající totalita v v mnohdy uměle přeexponované otázce tzv rasizmu a očišťování dějin, někdy jen nevěřícně čtu o tom, jak se velikáni evropské civilizace najednou považují pomalu za zrůdy. Objektivní historie nás má učit, abychom se v budoucnu poučili a přijmout ji tak, jak probíhala, omlouvání za to, co se historicky přihodilo k ničemu nevede, pokud se neomluví ti, kteří se daného činu účastnili. Protože nic není černobílé a manipulace nevzdělaných je nebezpečná zbraň , snaha udělat z kriminálníka bezbrannou oběť.
    Závěrem, schopnost práce rukama mám rozvíjela myšlení, bohužel se o práce rukou tak nějak vzdalujeme a to je ten průser, žádná konstruktivní manuální práce, ale utopistické myšlenky k ničemu…

    1. Vzhledem k tomu, že jsem prošla nějakým historickým školením, tak mám velký problém se spojením objektivní historie. Taková historie (ve smyslu dějin) nemůže existovat, protože je to vždycky vyprávění příběhu a ten nutně vyprávíme z nějakého konkrétního úhlu, jinak to ani nejde. Cesta vede spíš přes uvědomění si tohohle úhlu a jeho limitů, případně o obohacování o úhly jiné (to pak vznikají tzv. dějiny viděné zdola a ne jen z perspektivy panovníků a vojevůdců atp.). A tehdy se může klidně stát, že se z postavy, která se do té doby jevila jako jednoznačný klaďas, vyklube někdo, kdo měl řadu pochybných či dokonce naprosto záporných vlastností – a je to, myslím, naprosto legitimní.

      1. Vzhledem k tomu, že jsem historii vystudovala, uznávám, ze být objektivní, znamená byt pro některé neprijatelnými. Vím, to podle sebe, jak tězké je pro mě prijmout fakta o některých přibuzných.
        Ale opět zajimavý článek. Někde jsem cetla článek“ Otrokáři samy sobě. Zajimal by názor.

        1. Tak nepříjemná fakta o příbuzných, to je nepochybně ještě úplně jiný level! Obzvlášť pokud šlo o příbuzné, ke kterým jsme měli dobrý vztah. Skloubit pak ty milé babičky a dědečky s těmi „velkými“ dějinami musí být emočně nesmírně obtížné.
          Článek jsem neznala, ale hodila jsem na něj zběžně oko a určitě souhlasím s tím, že otrokářství není jenom tady náš místní evropský vynález, i s tím, že Afrika nebyla žádná tabula rasa. Lidi se k sobě v průběhu dějin opravdu leckdy chovali hůř než zvířata… myslím ale taky, že je důležité nesnažit se podobnými úvahami vyrušit nebo bagatelizovat viny našich koloniálních předků. S tím už jsem se párkrát setkala a nebylo mi při tom úplně volno.

          1. To plně chápu, takhle jsem rychle odešla ze setkáni se známou, na které jsem se těšila. Stačilo pár slov o cancel culture.
            Angličani dobře vědí, proč se má člověk raději bavit o počasí.

  6. Zajímavá úvaha. Snažila jsem se problematiku amerického rasismu a s tím souvisejícího blackwashingu načíst, ale nakonec jsem musela rezignovat. Věřím, že ve střední Evropě nám prostě chybí historický kontext. Náš rasismus je jiný, založený na cílené propagandě a strachu z něčeho (někoho) jiného, nebo zkrátka jen zvědavosti pramenící z nevšednosti – aspoň tak to vnímám já. A tak, když vidím černou herečku hrát Annu Boleynovou nebo hádky o přidání postav s jinou barvou pleti do hry Kingdom Come, kde se historicky neměly jak objevit, jen pokrčím rameny a řeknu si, že Amerika je prostě jiný svět.

    1. Ano, souhlasím, je to jiný svět. Jak historickou zkušeností, tak současností – a obzvlášť my v Česku, v jedné z etnicky nejhomogennějších společností na světě, si dovedeme tu rozjitřenou situaci každodenního střetávání představit jen s obtížemi (já tedy rozhodně).

  7. Jsem rozhodně tým Láska ve spektru 🙂 Dobré místo jsme viděli první sérii, pak kousek druhé a pak mě to už moc nebralo. Možná tomu ale dám ještě šanci 🙂

    1. Tip na Lásku ve spektru jsem měla od tebe, takže vřelé díky za něj 🙂 A jestli tě nebavila druhá série Dobrého místa, tak si myslím, že tě spíš nebude bavit ani ten zbytek. Jestli tě tedy vyloženě nezajímá, jak to dopadne 🙂

Napsat komentář: Čerf Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.