Internet je fascinující místo. Ať chcete dělat cokoli, vždycky na něm najdete tisíce zaručených receptů, jak na to. Nebudu lhát, když jde o praktické věci jako vaření nebo přišívání záplat, vezmu zkušeným návodem ráda zavděk. Pak je tady ovšem celý malý vesmír osobního rozvoje a více či méně lidové psychologie a spirituality – a to je někdy opravdový masakr. Občas si mě něco z téhle oblasti najde a já někdy neodolám (kolikrát ovšem čistě ze zvědavosti, jestli to bude opravdu tak ujeté, jak se na první pohled zdálo). Ať už je to ovšem sebeujetější, jednou věcí si můžete být zatraceně jistí. Je to vždycky zaručený recept, jak dosáhnout v životě štěstí, úspěchu a naplnění.
A tady jsme u jádra pudla. Návody, které vám slibují od základu změnit život, totiž spočívají prakticky v čemkoli, co si dovedete představit: v tom, že se stanete leváky, budete si dávat kameny na parapet, zjistíte, v kolik hodin jste se přesně narodili, budete meditovat, malovat, cvičit, správně si přát, správně jíst, správně uklízet, představovat si proudy energie, uděláte si nástěnku. A kdyby se vám nechtělo něčemu z toho věřit, tak u každé metody najdete zapřisáhlé svědky, kteří vždycky tvrdí totéž: zkoušela jsem všechno možné a pořád nic, až jsem konečně narazila na to pravé – a od té doby jsem nejšťastnější člověk na světě.
Myslím, že jestli se někde v realitě můžeme setkat s filosofickou postmodernou, která hlásá konec velkých vyprávění a pluralitu mnoha světových názorů, je to právě tahle oblast. Neexistuje žádné měřítko, podle kterého byste si mohli mezi všemi těmi zaručenými recepty vybrat. Všechny lákají ve výsledku na totéž a vy jim prostě buď budete věřit, nebo ne. Můžete si sami zkusit, jak se vám v reálu budou líbit (a že některé prodávají hodně lacino), ale to je tak všechno. Než se nadějete, může se z vás stát včelka, která bude nezávazně létat z jednoho květu na druhý, nebo nadšený apoštol, který bude jeden měsíc přísahat na vitariánství a další na tantrický sex. Volba je na vás.
Někdy mi připadá, jako bychom se pohybovali v obrovském supermarketu spirituality a vybírali si podle ceny a reklamy, na co máme zrovna chuť. A když se to napoprvé nepovede, přijdeme zítra zas. Nabídka je prakticky nekonečná, vždycky je něco pěkného v akci a tíha zodpovědnosti za vlastní život leží jen na nás. Kdo by chtěl v takové situaci investovat spoustu času a úsilí do něčeho, co se možná ukáže jako pouhý omyl? Kdo by si troufnul mluvit o pochybách, bolesti, slzách a těžkostech? A kdo by odolal instantnímu receptu na štěstí, který je přece naprosto zaručený?
Já tyhle zaručené recepty na změnu života nesnáším, jsou to moderní prodejci hrnců. Sama podporuju to, aby si člověk šel za tím, co chce, aby třeba změnil svůj život (ideálně k lepšímu), ale to nekoupí v „spirituálním supermarketu“, neexistuje zaručený jednotný návod na úspěch a změnu, každý má svůj vlastní život, který si musí vybojovat. A k tomu žádný plytký motivační citát neumí dopomoct.
Moderní prodejci hrnců, to mě pobavilo 😀 V určitém slova smyslu si myslím, že to tak opravdu je. Minimálně se to tak v současném modelu nabídka-poptávka musí prezentovat, protože jinak by si to přece nikdo nekoupil 🙂
Před časem mi YouTube nabídl jakési hodinové video, kterak se stát mezi lidmi oblíbeným. Rada číslo jedna: buďte na ně milí! Po deseti minutách naprosté absurdity jsem video radši vypnula a tak se bohužel již nedozvím, jaké byly ty čtyři zbývající body. Jedno už ale vím – ani na pobavení to není kdovíjaký materiál.
To je pravda, taky jsem se občas na něco takového podívala s tím, že se skvěle pobavím – a ono to vůbec nesplnilo účel. Někdy je to prostě už jenom bizár.
Vsechny dobré zásady byly už davno stanovenyca vymysleny…zbyva jen malickost…dodrzovat je…..
Jinak znám lidi, kteří tvrdi, jak jim tyto veci zmenily zivot…ale je videt, ze zadní „supermani“se u nich nestali…..
Pokud skutečně našli svůj recept, který jim zafungoval a změnil život k lepšímu, tak klobouk dolů. Pokud je to ale jenom sofistikovaný sebeklam nebo ten výše zmiňovaný marketing, tak je za mě lepší vzít nohy na ramena 😀
Je to stejne, jako vsechny zarucene diety. Dokud to clovek nezacne brat jako kazdodenni poctivou praci sama na sobe, tak je to jako zivit se jen zeleninovymi stavami nebo deseti vejci denne.
Velmi trefná paralela! 🙂
Můj recept na štěstí je OPRAVDU zaručený: cigára, chlast, sex. A když to třetí chybí, tím víc těch prvních dvou!
Nevím, jak moc je zaručený, ale určitě to je to jeden z těch nejčastěji praktikovaných!
Mně to podle kvality a hodnověrnosti některých návodů, které jsem měl možnost vidět, přijde trochu jako zaručené recepty na růst vlasů. Na druhou stranu si myslím, že společnost, jejíž příslušníci mají dostatek prostoru zaobírat se svým osobnostním rozvojem, je jako celek v podstatě šťastná, byť to těm lidem nejspíš tak nepřipadne, když štěstí hledají v podobných věcech. Ten supermarket je dobré přirovnání: Jsem určitě pro, aby supermarkety existovaly, ale když nemusím, tak tam nejdu :-).
Co tak mám zkušenost, tak si lidé docela často myslí, že šťastní jsou v podstatě všichni kolem nich, akorát oni to mají zatraceně těžké. Taková jiná obdoba starého známého „dřív bylo líp, zato dneska to jde od desíti k pěti“ 🙂
Tak tady těm věcem nikdy nevěřím, ať jde o cokoliv 😀 Hlavně zaručené recepty na hubnutí jsou top!
Hubnutí je naštěstí oblast, do které jsem nikdy nemusela nakouknout. Z reakcí lidí okolo ale soudím, že to bude ještě mnohem větší masakr než ten trh se spiritualitou!
Já jsem nadšený apoštol, který lítá z kvítku na kvítek!
Pravda, vlastně se to vůbec nevylučuje 🙂
Už dávno nic takového nečtu a jen doufám, že není moc těch, kteří takovým „zaručeným“ radám věří.
Raději žiju než si o tom čtu.
Zdravím, Marie Veroniko! Helena
Raději žít než si o tom číst – to je ovšem moc hezky řečeno 🙂