Když jsem začala ve svých třiadvaceti hledat téma diplomové práce, vůbec jsem netušila, jak moc velká kapitola mého života právě začíná. Byla jsem tehdy typický produkt českého vysokého školství: vyhořelý, cynický a demotivovaný student, unavený tím, že musí pořád někomu něco dokazovat. Chtěla jsem proto poslední rok studia strávit něčím, co mě bude zase jednou opravdu bavit – a pro tento účel se mi tak nějak nic nezdálo dost dobré. Zašla jsem tedy za svou nejmilejší vyučující, ona mi položila pár chytře mířených dotazů a pak s vědoucím úsměvem sáhla pro knihu na polici. „Tohle by se vám mohlo líbit.“
Byla to kniha s lakonickým názvem English od Anny Wierzbické a já jsem se zamilovala. Číst cokoli od Anny Wierzbické je totiž bezmála elektrizující zážitek: brilantnost argumentace, nebojácná přímost, vtip, spisovatelský um a zároveň odzbrojujícím způsobem prostá a o to silnější ústřední myšlenka vytvářejí koktejl, jehož wow efekt se nezasvěcenému čtenáři jen těžko popisuje. Okamžitě jsem seznala, že o tomhle chci psát a během jednoho roku jsem se prakticky svépomocí rekvalifikovala na lingvistku. Moje víra ve smysluplnost akademického počínání, v tu dobu už značně otřesená, se vrátila.
Od té doby pro mě Austrálie byla nejen zemí klokanů, ale i zemí, kde pulzuje životem výzkum, který Anna Wierzbicka zahájila; a kde také žije ona sama. Dnes jí je čtyřiaosmdesát a současná vedoucí figura na poli jazykových univerzálií tak už je pár let Cliff, jeden z jejích prvních studentů na Australské národní univerzitě v Canbeře a posléze dlouholetý spolupracovník. Do Austrálie jsem proto jela primárně za Cliffem, ale výlet do Canberry za Annou byl v plánu od samého počátku. A díky Lauren se uskutečnil skutečně ve velkém stylu.
Moment, kdy jsem ji poprvé uviděla na vlastní oči, byl obyčejně neobyčejný. Anna je drobounká a křehká babička, skoro o hlavu menší než já. Objaly jsme se na přivítanou a já jsem najednou vůbec nevěděla, co mám říkat. Naštěstí u toho byl i její manžel, Australan, který do bývalého východního bloku jezdil jako demograf a uměl svého času číst asi tak v deseti různých jazycích. Vždycky je dobré nastartovat konverzaci s Čechem tím, že jste četli Švejka v originále.
Když jsme později seděly s Annou a Lauren nad polským makovcem a diskutovaly o Annině poslední práci, nemohla jsem tomu uvěřit. Já mám mít připomínky k práci Anny Wierzbické, té Anny Wierzbické, jedné z nejvlivnějších lingvistek několika posledních desetiletí? Chvílemi mi mozek fungoval, jindy mi běželo hlavou jenom „tohle je ona, tohle je vážně ona, tohle je opravdu opravdovsky ona!“. Díky ní jsem na doktorátu, díky ní jsem v Austrálii. Dost možná změnila běh celého mého života. Její chování bylo navzdory všemu odzbrojujícím způsobem prosté: uvařila mi čaj, všechny naše poznámky vzala vážně a poctivě si je zapsala. Pak s námi zapáleně diskutovala; mnohem zapáleněji než anglofonně jemný Cliff. Polský původ se nezapře.
Když pak ruku v ruce s manželem odcházela, dojatě jsem se za nimi dívala. Setkala jsem se se svou hrdinkou; se ženou, která dokázala prorazit s totálním lingvistickým protiproudem, vybudovat teorii, která má bezmála revoluční potenciál pro celé společenské vědy, a shromáždit kolem sebe výzkumnou komunitu, která připomíná jednu velkou rodinu. Abyste měli představu: Anna Wierzbicka například do jednoduché řeči jazykových univerzálií přeložila Bibli. Od geneze po apokalypsu, bez kulturního nánosu dávných tisíciletí, pro nás už téměř nestravitelného. Kniha je to křišťálově průzračná a jako když střelí a můj manžel po několika stranách pravil, že je to to nejlepší, co kdy četl. Jak řekl Cliff, něco takového mohl v celé historii dokázat jediný člověk. Drobounká babička s vlasy bílými jako sníh, květovaným šátkem přes ramena a tím nejlepším makovcem pod sluncem.
Panejo! Austrálie vypadá opravdu jako luxusní dvoupatrová bonboška, ze které si můžeš nabídnout ty nejlepší kousky:) Tak snad – třeba jednou z tebe bude ta usměvavá babička, za kterou budou jezdit na makovec studenti z celého světa:)
Ano, je to až neuvěřitelné, jak moc tvoje forresto-gumpovské přirovnání sedí. Jak řekla moje máma: „Takovejch pečenejch holubů!“ Škoda že anglickým mluvčím musím obšírně vysvětlovat, co to znamená, když chci její citaci použít 😀
A co se druhé polovice tvého komentáře týče, nu, ne že by mi nepolichotila, ale zatím si něco takového opravdu nedovedu představit. A nemá to nic společného s tím, že jsem v životě nepekla makovec 😀
Gratuluji ti ke splnění tvého snu! I když tvou hrdinku neznám, mám k ní sympatie, protože za á) mám polskou krev, a za bé) peče makovec :).
Děkuju 🙂 Já sice normálně věci s mákem příliš nevyhledávám, ale po tomhle zážitku teda možná i začnu! 😀
Krása! Tohle se mi moc líbí, takové plnění snů na druhém konci světa. Jsem si jistý, že i když tenhle polský makovec byl v porovnání se svými krajany trošku z ruky, chutnal obzvlášť báječně :-).
Ano, obzvlášť báječně 🙂 Teď už jen dohnat kulturní deficit doma a podívat se konečně pořádně do Polska, které máme za rohem 😀
Má milá, ze srdce ti to přeji! Takové chvíle ovlivňují celý další život!
Moc zdravím, Helena
Je to přesně tak! Vřelé díky a též zdravím 🙂
Moc ráda čtu, že se ti s tvým akademickým vzorem podařilo naživo setkat, a že máš ze setkání krásné vzpomínky. Člověk musí být pořádně roztřepaný, když se mu splní takové přání!
Upřímně řečeno jsem byla mnohem míň nervózní, než jsem si myslela, že budu. Ony ty tři měsíce strávené ve společnosti Cliffa mě docela hodně otrkaly, co se očekávání ohledně australských akademiků týče. A zjištění, že se s nimi člověk opravdu nemá čeho bát, protože jsou úžasní, bylo jedno z prvních, které jsem získala 🙂
To je báječný!
A je zajímavý, že přeložila bibli. Našla jsem, která její kniha to je: What Christians believe.
To chci!
Našla jsem, že to mají u Blackwells. (A ti toho mají spoustu a hlavně doručují do Čech, v létě jsem u nich koupila tři knížky. Poslali je teda každou zvlášť a nějaký celní formulář jsem musela elektronicky vyplňovat taky třikrát, ale to neva.)
Stojí to teda 31 liber, To už je řádně drahá kniha.
Ale jestli je to tak převratný, tak bych to koupila. Moji mámu by to určitě taky hodně zajímalo. I když musím říct, že to celé zní jako nějaká šílenost: Jen 400 anglických slov? To je hrozně málo! A nebude z toho potom blábol? Vzbuzuje to hodně otázek.
Mě by teda zajímalo hlavně Genesis, stovoření světa, protože to je v Bibli krásný.
Myslím, že hledat, kde to mají elektronicky třeba levněji, to asi nemá cenu…
Ano, to je ona! What Christians Believe 🙂 A ano, není úplně levná, ale za mě fakt stojí za to. Ten překlad je spíš taková hodně silná kondenzace – má čtyřicet kapitol a každá má, myslím, tak jednu áčtyřku, takže je to opravdu stručné a tím pádem i hodně interpretativní. Ale zároveň je ta interpretace tak poučená a osvěžující a tak efektivně odfiltrovává to, co nám dneska už na Bibli připadá naprosto nestravitelný (kupříkladu všechny ty mstivý výhrůžky ve Starým zákoně mi nikdo nikdy nevysvětlil líp než Anna), že mi z toho chvílemi vážně padala brada. Pro člověka, který na tuhle úplně jednoduchou řeč není zvyklý, to může na první dobrou vypadat paradoxně dost obtížně nebo naopak až dětsky legračně, protože je to prostě jinej jazyk a je hodně osekanej a jednoduchej. Ale od toho tam pak je vysvětlující komentář a taky docela obsáhlej úvod, obojí psané normální angličtinou. A ten úvod je za mě z celý knížky snad to úplně nejlepší.
Díky!
Ten Starej zákon nejde číst, aniž by člověk tušil, v jaké době to bylo psáno a pro koho a proč.
Tak si to asi koupím…
Přesně! Naprosto souhlasím 🙂 Tak ať se líbí! 🙂