Moje každodenní učitelské radosti

Ať už jsou naše politická přesvědčení jakákoli, myslím, že na jednom se shodneme: totiž na tom, že si v současné vypjaté době zasloužíme alespoň trochu klidu. Zapomeňme tedy na chvíli na své volené představitele i na to, s kým bychom si měli jít po krku. Usaďte se třeba do křesla, zvu vás k poklidnému článku plnému malých radostí, které mi přináší moje novopečená učitelská profese a které vám s trochou štěstí dobijí baterky právě tak, jako je dobíjejí mně.

Píšeme se studenty test a já vidím, jak jeden z mých svěřenců sahá po fixech. Říkám si, co tam asi najdu, a následně na mě při opravování vykoukne zátiší ztvárňující ikonickou soubojovou scénu ze Star Wars – i s lávou precizně vyvedenou oranžovým zvýrazňovačem.

Prezentace před třídou. Až na pár odvážlivců (například suverénní herecký výkon „Proč miluju naši češtinářku a ona mě“) se nikdo před tabuli nehrne, a tak losuji: poslepu zapíchnu prst do seznamu jmen. Na další hodinu mi student na losování donese desetistěnnou kostku.

Zadávám slohy: vyprávění na libovolné téma. Studenti se nevěřícně ptají, jestli to teda fakt může být o čemkoli. Přisvědčuji a následuje nepřekonatelný výbuch kreativity od tragických osudů polyamorních lásek až po nejdrsnější post-apo.

Po tom, co na hodině mimoděk zmíním, že moje němčina je zhruba na úrovni „baby German“, se ze zadních lavic ozve nadšené „moje taky!“. Když následně píšeme eseje, jedna z nich mi přijde v doprovodu německého e-mailu. Odpovídám, že německy radši odepisovat nebudu, ale že jsem zauvažovala nad tím, že si pomůžu překladačem a odpovím čínsky. Můžete třikrát hádat, v jakém jazyce mi přišel další e-mail. Ale řeknu vám, že mi chvíli trvalo, než mi došlo, že to není spam.

Po maratonu esejí vykládám anglickou interpunkci. Sáhnu po kouzelném cvičení od Lily, totiž po dopisu, který má pouze v závislosti na interpunkci dvě zcela odlišné interpretace: jednu totálně zamilovanou a druhou naprosto nesnášenlivou. Když na tabuli dopisuju druhou verzi, studenti v zadních řadách si stoupají, aby dobře viděli, a procítěně předčítají naštvaný dopis nahlas.

Moje nejmladší třída, tedy banda puberťáků, v pátek před obědem. Nejhorší možná kombinace. Snažím se je krotit, ale moc mi to nejde. Jeden z nejchytřejších kluků v jednu chvíli popadne prázdnou láhev od pití, hodí ji přes půl třídy do koše – a strefí se. Smějeme se a tleskáme. Škoda, že chce být doktorem, v NBA by na něj čekala zářná kariéra.

Nevím, jak propojit projektor s počítačem. Jeden ze studentů hbitě vyskakuje ze židle a úkon bez řečí provede za mě.

Již zmiňovaný kandidát do NBA dopisuje cvičení, které jsem přinesla vytištěné na samostatném papíře, suverénně jako první. Jelikož se nudí, začne z onoho papíru skládat vlaštovku. Tu dokončí zhruba v době, kdy ostatní dopisují, a já ho vyvolávám, ať začne číst první větu. Výzva je přijata. Borec vlaštovku nejrůznějšími směry natáčí a větu po chvilce boje přeluští i se správně doplněnými slovesy. Přece nebude svůj výtvor rozkládat!

Na dvoře mě moji studenti halasně zdraví, i když jsem je neviděla a oni by tím pádem mohli úplně v klidu dělat, jako že neviděli mě.

Zrovna do jedné z mých pár hodin padne školní nácvik invakuace (ano, opravdu invakuace, to existuje). Ze zadních řad se ozve otrávené „taky to mohlo vyjít na chemii“.

Ve čtvrtletce mi v překladové části studentka vystřihne tak precizní anglickou interpunkci, že bych to tak ještě před půl rokem sama nenapsala. A to se ji na tenhle test vůbec nemusela učit.

No řekněte, není to dost důvodů k naději do budoucna, ať už volby dopadnou jakkoli?

24 odpovědí na “Moje každodenní učitelské radosti”

  1. Krásně se máte! Studentům tichá závist, doufám, že vědí, jaký poklad našli. A díky za obohacení o invakuaci. Oproti oblíbeným evakuacím by mě tedy tohle cvíčo fakt nebavilo!

    1. Jo, byla to fakt docela nuda. I když studenti se snažili udělat si to aspoň trochu pěkný, to je zase pravda. Jeden si regulérně ustlal na podlaze, druhý ho fotil a u toho hlásil „když spí, tak to není proti GDPR“ a v jednu chvíli někdo kýchnul, načež se ozvalo „tak a teď jsme kvůli tobě všichni umřeli!“ 😀

  2. Krásně se to čte, kéž by bylo takových učitelů víc 🙂 Obzvlášť, když to člověk porovná s vlastními vzpomínkami.
    Nedávno mě pobavili turisté na výročce. Ta je z podstaty věci prošpikovaná spoustou nesmyslných úkonů a nudných plků, a když člověk vidí padesát seniorů, jak se jim zavírají oči, kreslí si, hrají s propiskami, ťukají do mobilů a snaží se u toho všeho tvářit nenápadně, a pak začnou překotně zvedat ruce, když se hlasuje, i když nedávali pozor a neví, o čem, dojde mu, že se lidé nemění 😀

    1. Přesně, nemění! Moje zážitky z pedagogické rady to jedině potvrzují – je to v zásadě z většiny nudná a zbytečná záležitost, takže si tam skoro všichni učitelé opravují testy, čtou pod lavicí nebo něco ťukají do mobilu a čekají, až to skončí 😀

  3. Usmívám se a vzpomínám na Adama na gymplu – taky kreslil na testy, taky zapojoval se spolužáky bezradným učitelkám techniku. Moc se mi líbí, že se tahle historie opakuje…
    Marie Veroniko, přeji hezký večer. Helena

  4. Tééédy, desetistěnná kostka, to je věc! Ale pokud si vzpomínám na své třídy, muselo by těch stěn být o něco víc :-).

  5. Koukám, že to učení je docela zábava. Když se to vezme správně do ruky. 🙂 Ať se ti i nadále daří v započatém díle. Mládež potřebuje učitele tvého kalibru jako koza drbání.

  6. Zrovna jsem nemocná, a tenhle článek mě pohladil na duši 🙂 Děkuju!

    Přijde mi super, že tě práce baví a naplňuje, ono se to pak odráží právě i na těch studentech, kteří vidí, že o ně někdo má zájem. A taky je fajn, že nebereš některé jejich projevy jako provokaci 🙂 Prostě takovéto učitele potřebujeme!

    1. To jsem moc ráda! Tak ať se brzy uzdravíš 🙂 Ono já když je vidím, tak velmi často vidím sebe v jejich věku – a to hodně pomáhá. Taky jsem si skládala vlaštovky, lodičky a parníčky, kreslila si po sešitech všechno možné, psala básničky do matiky a leccos dalšího. Takže když totéž v bleděmodrém vidím u nich, je mi jejich motivace celkem jasná. A trestat je za něco takového najednou úplně přestává dávat smysl.

  7. To se tak krásně čte, úplný balzám na nervy v té dnešní vypjaté době! ♥
    Už se těším, až si zítra vezmu pletení, zabalím se do deky, budu sledovat volební studio a pak si otevřu víno. Snad na oslavu vítězství mého favorita, určitě na to, že se můžeme zase obejmout a dalších pět let se mít rádi :).

    1. To byl přesně účel článku, takže mě velmi těší, že se ho povedlo splnit 🙂 A co se volebního šílení týče, taky už se těším, až to bude za námi – a taky že to snad dobře dopadne. Tak si držme palce 🙂

Napsat komentář: Marie Veronika Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *