Veterán nad knihami: jak se učím na doktorské státnice

V životě už jsem složila několikery státnice a ještě o něco víc velkých zkoušek. Zkoušek, které obnášely tisíce přečtených stran, stovky ručně psaných stránek výpisků nebo u kterých se nás ptali na střechy ze 14. století. V prváku na bakaláři jsem při podobných příležitostech šílela. Na magistru už jsem byla povětšinou podstatně víc v klidu, a u mých posledních státnic mi k onomu klidu stačilo už jen vidět, že po mojí první větě se předseda komise usmál a o něco pohodlněji opřel na židli. Doktorské státnice představují v jistém smyslu korunu mých studijních snah a jelikož nemládnu, tak také pokračují v nastoleném trendu. Ano, učím se a ano, jsem nervózní. Ale tak nějak míň, než bych mohla. Prostě si čtu svoje výpisky a někdy se jimi i docela bavím.

„Bohové mohou ztratit respekt lidí, jestliže neplní jejich objednávku, ale taky se tím může na lidi uplatňovat metla (to proto, že se chováte jak dobytek!).“

V prosinci jsem přečetla poslední knihu, kterou jsem přečíst chtěla, a velkolepě jsem vyndala na podlahu v pokoji všechny sešity, které ke státnicím potřebuju. Byla jich slušná hromádka. Listovala jsem si výpisky, z nichž některé jsem dělala před víc než deseti lety, a oceňovala svou někdejší poctivost, protože i ty z doby, kdy mi bylo devatenáct, jsou dodnes docela dobře použitelné. Některé jsem ještě psala levou rukou, na což jsem postupně přestala mít čas; levou rukou totiž píšu pomaleji než pravou. Jinde jsem nacházela svoje filosofující výkřiky o tom, že nejvyšší ctností je mlčet a rozum je slepý. Nevím, co jsme to tehdy brali, ale nejspíš mě to dost rozčilovalo.

„Nějakej Dundes a totálně bizarní teorie o souvislosti víry v uhranutí s tím, že život závisí na vodě. Fakt.“

Pročítám si sešity a podrobnosti, které bych se ještě na magisterské státnice nejspíš učila, povětšinou blahovolně přeskakuju. Co nemám v podrobnostech, vynahradím znalostí kontextu. „Však tohle jsem přece používala při výuce svého semináře a tohle zase mám v dizertaci,“ říkám si a tím to považuju za naučené. Když s něčím musíte kriticky pracovat, učením detailů už se zpravidla nepotřebujete zatěžovat. Někdy se usmívám nad svými podrobnými vysvětlivkami kdečeho. Většinu z nich už dneska nepotřebuju. Stačilo studovat dost dlouho a rozšiřovat znalosti o to, bez čeho jsem se v různých fázích zrovna neobešla. Že by takhle přicházeli na svět všichni ti tvrďáci, co v očích bakalářských studentů znají snad úplně všechno? Představovala jsem si to nějak… jinak. Třeba že padají z nebe.

„Freudova teorie o původu totemismu: otec si v patriarchální společnosti střeží ženy pro sebe, tak ho jeho synové, kteří ženy chtějí, zabijí. Ale pak se stydí, zavedou incestní tabu a otec se stává posvátným totemem – má jít o původ incestního tabu, totemismu a exogamie. A taky oběti, náboženství a celé civilizace (ty vole).“

Prohlížím si znovu své tematické okruhy a jsem až překvapivě v klidu. Rozhodně víc, než bych byla před lety, obzvlášť když uvážíme, že jsem některé z těch knih, co jsem si tam sama zařadila, nečetla. A vlastně jsem to ani neměla v plánu. Prostě jsem potřebovala mít v literatuře zastoupené obě strany příběhu, o kterém dovedu vyprávět hodiny. Však ti zkoušející to kvůli mně taky dočítat nebudou. Jsem v učitelské roli dost dlouho na to, abych věděla, kolik práce to dá, být schopný dusit někoho na detailech.

„Jestliže pojmem šamanismus označíme jakékoli extatické chování, tak se tím veškerý význam toho pojmu vyprázdní (no neke).“

A tak se učím kde co od antropologie náboženství až po autonomní syntax, padají ze mě divná slova a hledám na všem ještě o něco víc hnid než obvykle. Někteří studenti vědí, že státnice a obhajobu budu mít, a familiárně mě ujišťují, že to jistě zvládnu na výbornou. Já zase mám sto chutí, jestli to skutečně udělám, si na dveře kabinetu po vzoru jejich emailů s výsledky certifikátů přilepit velkou ceduli s nápisem „PhD, baby!“. Ale hlavně – už to chci mít konečně za sebou.

10 odpovědí na “Veterán nad knihami: jak se učím na doktorské státnice”

  1. Držím všechny palce a jsem přesvědčená, že to dáš levou zadní. Snad se to obejde i bez dušení na detailech:)

    1. Je to tak. Když jsem to včera (poté, co jsem vše úspěšně složila) začala bilancovat, tak je to mentálně tak velký kus, až se mi tomu skoro nechce věřit 🙂 Děkuji!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *