Brisbane. Zhruba dva a půl milionu obyvatel, třetí největší město Austrálie, hlavní město státu Queensland a moje současná domovina. Najdete ho na východním australském pobřeží, přibližně v polovině kontinentu. A pozor, nečte se [brizbejn], ale [brizben], autoři mezinárodní fonetické abecedy prominou. Pojďte se do queenslandské metropole podívat se mnou!
Brisbane je na naše poměry neobyčejně mladé, je mu zhruba dvě stě let, jeho centrum tedy vypadá úplně jinak, než jsme z Evropy zvyklí. Sestává prakticky kompletně z fungl nových mrakodrapů, které se na slunci oslnivě blyští a ve tmě se blyští elektrickým osvětlením. Ulice jsou tu rovné a plánovitě geometrické, nenajdete tu žádné útlé a křivolaké stezičky nebo romanticky schovaná zákoutí. Zato tu můžete velmi snadno narazit na obří parky a botanické zahrady, a to přímo v nejcentrovatějším centru.
Roma Street Parkland mě ze všech parků ohromil asi nejvíc. Viděla jsem v něm papoušky, kteří se rvali o kus pohozeného tousťáku, bojující obří ještěrky a všelijakou jinou zvířenu. A v samém středu nádhernou květinovou zahradu Spectacle Garden (osobně bych překládala jako Zahrada divů), která by si nezadala ani s těmi nejvyšperkovanějšími francouzskými parky. Stejně jako Městská botanická zahrada o kus dál ale ani tohle není žádná expozice. Botanické tu slouží zároveň jako parky, lidé tu piknikují na dekách, hrají badminton a mají tu svatební hostiny i jiné oslavy. Ono když vám dá město do parků erární altány a grily, tak to jde samo.
Skrz Brisbane protéká bohatě meandrující řeka poněkud lakonicky pojmenovaná Brisbane River. Je na ní překvapivě málo mostů, ale zrovna v centru jsem měla štěstí a dostala jsem se bez potíží na druhý břeh, do čtvrti South Bank (opět lakonicky: Jižní břeh). Tady vede nádherná promenáda South Bank Parkland, ze které se můžete kochat výhledem na řeku (má barvu chutného cappuccina) i mrakodrapy v City a užívat si všeho, co vám nabízí přímo South Bank. Bylinková a ovocná zahrada tady, tibetská stavba tam, japonská socha onde, tu kousíček deštného pralesa, tam ostrov na pikniky. A najednou zničehonic pláž. Jelikož v řece se dost dobře koupat nedá, tak si Australané prostě kousek od břehu vyhloubili koupaliště s průzračně modrou vodou, dovezli si k němu nádherně jemný bílý písek a osázeli to palmami. I teď v zimě se tam pár otužilců koupalo a vypadalo to jako skutečný tropický ráj.
Svůj den objevování Brisbane jsem zakončila proslulou říční procházkou (River Walk). Jelikož tu mají dost často záplavy a řeka rozhodně není tak bezpečně spoutaná jako třeba v Praze Vltava, jsou břehy často nepřístupné a zarostlé. To místní vykompenzovali tím, že vybudovali řadu stezek pro chodce a cyklisty na pilířích přímo nad hladinou. Ta nejikoničtější má asi pět kilometrů a vede přímo do centra. Popovezla jsem se tedy lodí, počkala na západ slunce a vyrazila. Mrakodrapy se rozsvítily, stejně jako Most příběhů (Story Bridge), který prý každý den září jinými barvami (tuhle fotku jste mohli vidět v minulém článku). Z přilehlých zařízení se linula hudba, lidé tančili na trávnících a večeřeli na zahrádkách; byla úplná tma, a přitom šest hodin večer, zima, a přitom dvacet stupňů. Neuvěřitelné mi na tom připadalo úplně všechno. Bylo to opravdu jako výlet do jiného světa.
