Canberra: hlavní město na zelené louce

Na naše evropské poměry je to něco neslýchaného. Hlavní město řádově menší a dvakrát mladší než všechna ostatní významná města; hlavní město, které nemá žádné historické centrum; hlavní město postavené až po vzniku státu doslova na zelené louce. Jak se něco takového vůbec stane?

K pochopení potřebujeme trochu historie. Austrálie jako federace vznikla z šesti do té doby samostatných států v roce 1901 (fanoušci Cimrmana vědí, že to bylo pěkně 1. 1. a žákovské knížky protinožců se díky tomu v občanské nauce hemží samými výbornými). Jednotnost federace ovšem byla poměrně křehká: do té doby mezi jednotlivými státy panovala čilá rivalita a ta ustanovením federální konstituce nezmizela. Aby se tak Sydney a Melbourne donekonečna nehádaly o to, kdo se stane hlavním městem, řeklo se, že se hlavní město prostě postaví na zelené louce někde mezi nimi. A přesně tak se stalo. Austrálie našla příslušnou louku, vypracovala plán a v roce 1913 se začala stavět Canberra.

Důsledky jsou očividné dodnes. Canberra je nejúpravnější, nejorganizovanější a nejsymetričtější město, jaké jsem kdy viděla. Pyšní se takovým množstvím zeleně, že když do ní vjedete, skoro si toho ani nevšimnete. Ulice i silnice jsou perfektně rovné (pokud se tedy zrovna nenacházíte na jednom z mnoha pověstných kruhových objezdů) a centru dominuje obrovské jezero. Vzhledem ke svému mládí je Canberra také na australské poměry neobyčejně malá: jejích 400 tisíc obyvatel se například se sydneyskými 5 miliony vůbec nedá srovnávat. Najdete tu ale v zásadě všechny instituce federální vlády a všichni australští Humphreyové Applebyové sídlí právě tady.

Plán se projevuje na mnoha různých rovinách. V Canbeře například nenajdete ani jeden mrakodrap, protože žádná budova nesmí být vyšší než budova federálního parlamentu. Ta představuje legendu sama o sobě: úplně všechno na ní má symbolický význam, od barvy sloupů, jejichž materiál pochází ze všech australských států, až po vzor parket na podlaze. Jedním z nejvýznamnějších symbolů pak je samotná poloha: budova parlamentu je zapuštěná do kopce. Technicky vzato tak lidé můžou vylézt na kopec nad svoje poslance; v praxi jim v tom ovšem brání ploty, takže v reálu se nad poslance dostanou jen sekači trávy. Ti jsou ale zase legendou sami o sobě, pruhy po sekačkách se totiž staly jakýmsi místním folkórem.

Oproti Brisbane se Canberra liší snad úplně ve všem. Široko daleko žádný oceán, nikde ani jeden mrakodrap, všude zeleň a spousta papoušků, všechno blízko u sebe, na hodinkách kvůli letnímu času o hodinu víc a na teploměru o deset stupňů míň. Sice jsem zhruba věděla, co mám čekat, i tak mě ale Canberra svou grácií a majestátním klidem překvapila. Nedá se totiž srovnávat doslova s ničím: ani s našimi zahuštěnými a historií opředenými metropolemi, ani s ostatními australskými městy. Nachází se dokonce ve svém vlastním malém samosprávném celku, mimo ostatní státy. Zkrátka zcela unikátní místo, vystavěné právě za tím účelem. Srdce národa a „bush capital“ se vším všudy.

17 odpovědí na “Canberra: hlavní město na zelené louce”

  1. Ovšem pry i v USA je hlavni město státu zřídka největší…New York Albany, ne NY, Kalifornie Sacramento, ne LA, …I ten Washington D.C.drive, ale dost podobné jako Canberra

    1. Ano! Přesně. Ono i Brisbane (pokud teda pomineme úplné centrum) bylo na naše poměry velmi klidné, tiché a vylidněné, natož Canberra. Tam to na některých místech působilo tak, že se člověk octnul v obřím parku, kde jsou shodou náhod i sem tam nějaké vládní budovy 🙂

    1. Díky za komentář, Ellis! 🙂 A lidí tam bylo skutečně velmi, velmi málo. A to říkám po tříměsíční zkušenosti s Brisbane, které je mimo samotné centrum na naše poměry abnormálně pomalé a klidné!

  2. Díky za skvělý článek, jsem docela barbar, co se znalostí zeměpisu týká, takže se ráda dozvím něco nového :). Občas mívám podobný pocit u nás v Jablonci – že je to jedno z nejzelenějších měst v zemi, to vím dávno, ale když pominu centrum, občas se člověk musí hodně snažit, aby narazil na jiného člověka :).

    1. Já jsem taky zeměpisný barbar, takže to bychom si mohly podat ruce 😀 Jelikož pocházím z města, kterému se svého času přezdívalo středočeské Palermo, tak pro mě vylidněnost nikdy nebyla příliš dobrým signálem. V australských poměrech je to ale skutečně velmi jiný zážitek 🙂

  3. Po hříšných mnoha měsících jsem se vrátil dát si pár loků o protinožcích. A přečetl jsem všech pět posledních článků, které se mi zobrazily na jedné straně. A věru, přijemné ponoření do duše nomadické akademičky. ;o)
    Zníš šťastně, a to je cenné koření!

    Vlastně nevím, jak dlouho tam ještě budeš, ale věřím, že užiješ do mrtě!

    A tó – mám australskou zkratku přímo od zdroje, nejchlupatějšího člověka na světě, co měl vousy i přes spodní víčka (prý po aboridžinské babičce). Jde o slovíčko „dumsterdiving“, což je teda dlouhé i na mě. Ovšem jejich „skip dip“ je už celkem punk, ne? :oD

    1. Oliheň se vrací! 🙂 Velmi příjemné překvapení. A ano, skutečně tu jsem šťastná, byť ty poslední články už jsou právě z tohohle důvodu poměrně dost melancholické, protože odjezd už se blíží. Ty předtím jsou, myslím, znatelně nadšenější 🙂
      A skip dip je skvělý! 😀

  4. Naprosto lakonicky musím napsat – je to asi pecka tohle vidět na vlastní oči!
    Děkuji, že si nás nechala alespoň nakouknout.
    Posílám pozdravy, Helena

  5. Tohle je zajímavý koncept, zároveň však celkem logický a férový, však i americký Washington DC je oddělený od ostatních států. Překvapila mě ta zeleň a chladnější počasí, Austrálii mám zafixovanou jako vyprahlou buš.

    1. Taky jsem měla Austrálii za víceméně stejnorodou, ale opak je pravdou – však je to kontinent větší než celá Evropa 🙂 A zrovna Canberra je mnohem podobnější našemu klimatu než tomu, co si běžně představíme, když se řekne Austrálie. Australani si konec konců s oblibou dělají legraci z toho, jak je v Canbeře furt zima a hnusně 😀 Ale teda když je tam vedro, tak je tam prý zase vedro pořádně, né že né 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *