Jaké jsou státnice z druhé strany

Aneb dnes už je to vtipná historka.
Brzy tomu bude rok, co jsem byla poprvé u státnic. Ne jako student a už vůbec ne jako učitel. Vlastně by se článek spíš měl jmenovat „Jaké jsou státnice ze třetí strany“, ale to je na titulek moc záhadné. Zkrátka řečeno jde o zážitky administrativních pracovníků, kteří zajišťují, abych tak řekla, všechno, co není vidět (snad kromě občerstvení, to vidět je). Přestože se jim zpravidla nevěnuje pražádná pozornost, i oni si u státnic užijí své. Zvlášť když jsou u nich poprvé.
Hodinu před začátkem státnic jsem došla na fakultu, v ruce velkou papírovou krabici s občerstvením. Následující hodinu jsem strávila intimní chvíle s kávovarem, varnou konvicí, chlebíčky a hromadou nádobí, které jsem chystala, aranžovala a nosila z pátého patra (tam je kuchyňka a můj kancl) do šestého patra (tam se státnicuje a, jak bude později důležité, je tam studijní oddělení a oddělení výpočetní techniky). Donesla jsem tam také všechna pečlivě roztříděná lejstra (že jich je!) a hromadu propisek, znáte to, nikdy si nemůžete být jisti, kdy které dopíšou, a když jich donesete málo, tak zpravidla dopíšou všechny.
Pak přišla řada na prvního studenta a já si mohla jít sednout kamsi do kanclu, protože zkoušení je pro administrativu to poslední, co ji zajímá, administrativě jde především o papíry. Řekla jsem si, že mezitím vyřídím jiné věci. A tehdy to začalo. Dá se říct, že zbytek mého dne z poloviny tvořilo panické běhání mezi pátým a šestým patrem.
„Dobrý den, netiskne mi tiskárna.“
„Tak se na to podíváme.“
Pán z výpočetky nastavil správnou tiskárnu a odešel. Klid ovšem netrval dlouho.
„Dobrý den podruhé, tentokrát mi nefunguje program na uznávání předmětů.“
Už na druhý pokus prográmek začal fungovat. Nadešel čas dojít si pro první vyplněná lejstra. A najít nové problémy. Tentokrát jsem běžela na studijní.
„Nejde mi finalizovat obhájená diplomka!“
„Cože? To jsem ještě nikdy neviděl…“
Nakonec jsme to po chvíli hledání zvládli. Následovalo vyplňování známek do SISu. Taková odpovědnost! Špatné kliknutí znamená, že student bude mít jinou známku ze státnic. Oprava něčeho takového by znamenala víc než jen běhání mezi patry. Všechno pětkrát kontroluju. Najednou tam vidím kolonku, do které absolutně netuším co vyplnit. Je to „Celkový výsledek státní zkoušky“. Z úst se mi vydral bolestný vzdech. Kdyby to tak byla kolonka na údaj, v kolik si komise dala přestávku! Na papírech, které vyplnila komise, nic takového nevidím. To si jako mám něco vymyslet? Nebo to zprůměrovat? Prostě tam jen tak namátkou vyplnit „celkový výsledek státní zkoušky“?! Pak se mi obrovsky uleví: na papírech taková kolonka skutečně je, jen ji komise zapomněla vyplnit. Vstávám a euforicky běžím do šestého patra.
„Omlouvám se, že vyrušuju, ale zapomněli jste vyplnit tady tu kolonku…“
„Jé, no to se omlouváme, ukažte… aha, hm… co jí dáme?“
Když jsem večer šla z fakulty domů, měla jsem pocit, že omdlím. Za ten den jsem naběhala po schodech asi tak deset kilometrů a vypotila bazén. Řeknu vám, s láskou jsem vzpomínala na svoje vlastní státnice, u kterých jsem se starala jenom o vědomosti a které trvaly i s obhajobou necelou hodinu a půl! Je to děsivý pocit, vědět, že osud studenta leží ve vašich rukou. Protože jak později bodře poznamenal jeden ze zkoušejících, který si nejspíš myslel, že mi tím ulehčí: „Však nejdůležitější jste tam stejně vy. My je sice vyzkoušíme, ale vy si do toho systému zapíšete, co chcete.“ Ha ha ha.
Nejparadoxnější na tom všem ale je, že dobrá administrativa se pozná podle toho, že o ní vůbec nevíte a všechno prostě funguje. Byl to strašný den, ale pakliže si těch mých sprintů po schodech a mrazů běhajících po zádech nikdo nevšiml a studenti si mysleli, jak se jim to hezky automaticky vyplnilo a zaevidovalo do systému, pak to byl úspěch. Protože takhle úspěch v administrativě prostě funguje.

17 odpovědí na “Jaké jsou státnice z druhé strany”

  1. Po sušším, ale zřejmě nutném, začátku je to velmi zábavná jízda! Skoro by se řeklo "Tohle si musíš přečíst!" Mimochodem asi první článek, kde mě trochu odrazovala délka – ale to může být rozpoložením.

  2. [11]: Nevím jak Karlovka jako celek, ale naše fakulta (Fakulta humanitních studií) rozhodně – i naše studijní z poloviny tvoří studenti. Někteří i magisterští. Ostatně já jsem také magisterská studentka. Takže no problem 🙂

  3. Když jsem narazila na SIS, hned jsem si vzpomněla na svou tehdejší spolužačku, která pokaždé mluvila o ŠISU:-D
    Měla za to, že je to školní informační systém, proto to š 🙂

  4. Je to tak asi ve všem – že to funguje poznáš tak, že ani nevíš 😀 ale je fakt, že i když to u nás funguje, myslím na to, že to někdo musí udělat. A mám takovej plán, protože přecházím už k jiné referentce po 6 letech, jít téhle poděkovat. S něčím. Protože i já jsem často zoufale volala, co mám sakra dělat, že jsem ztratila tohle, nemám tamto a tak vůbec. A vždy byla milá a pomohla mi.

    Na druhou stranu jsi neuvěřitelně zodpovědná osoba a je super, že jsi to zvládla. Teď můžeš i na prezidenta kandidovat – protože ten musí mít stresu asi o 50% míň – nikam nic nekliká a nemůže se ani překliknout 😀

  5. [14]: ŠIS! To je tak dobrý 😀 (Šlo by to přeložit třeba jako šiťácký informační systém… :-D)

    [15]: Jé, to bude určitě referentka moc ráda 🙂 Mě pár lidí napsalo děkovný mail a jakou mi to udělalo radost 🙂 Každopádně mám taky někdy pocit, že prezident má toho stresu podobně, nebo dokonce míň 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.