Říjnová romantika chladných rán, horkého čaje, hřejivého topení, mlhy a padajícího listí je opět tady. A nejen ta: začal nový akademický rok (středoškoláci prominou, ale po těch letech už pro mě prostě v září žádný nový rok nezačíná). Tato skutečnost je však velkou měrou ambivalentní, neboť nezačíná jen akademický rok. Začíná, abych tak řekla, sezóna prakticky všeho (snad s výjimkou svateb). A tak s tradiční říjnovou romantikou přichází také tradiční podzimní pnutí, které hrozí chudáčka univerzitního studenta časově roztrhnout vedví.
Nový akademický rok totiž doprovází:
1) Divadelní sezóna.
2) Spousta kulturních a intelektuálních přednášek pro veřejnost.
3) Festivaly všeho druhu (francouzského filmu, německého divadla…).
4) Koncerty.
5) Přátelé, kteří se opět po prázdninách nastěhovali do svých pražských hnízd.
6) Sezóna tanečních (později sezóna plesová).
7) Pravidelné zkoušky amatérských orchestrů.
8) Stardance. (Ano, do seznamu úplně nezapadá, ale mám pro něj slabost.)
Já vám nevím. Jak se má člověk učit, když se toho tolik děje? A tolik zajímavého a skvělého? Mám chuť se roztrojit, jednu třetinu poslat se učit, druhou obstarávat práci a domácí povinnosti a tou třetí vymetat všechny ty skvělé akce. (Myslím, že tohle pnutí zná asi každý univerzitní student.) Jenomže jak to vždycky dopadne? Na začátku akademického roku chodím semhle i tuhle, ale pak usoudím, že nejsem v Praze od toho, abych se bavila, ale od toho, abych studovala – a je vymalováno. Tak uvidíme, jak se mi to povede vyvážit letos. Musím si připomínat, že člověk není jen od toho, aby studoval nebo pracoval. Má i jiné stránky. A rozpůlit se, či dokonce se roztřetit, nejspíš nebude řešení.
Tedy hurá do toho. Přivítejme nový akademický rok, steré možnostmi, kterými dýchá, na nás čekají.
A pro jednou to mám obráceně – podzim a nástup zimy jsou obdobím volna. Každopádně teplejší měsíce roku by mi nabízely mnohem příznivější výběr aktivit, kterým bych se mohla věnovat. Že by i toto bylo obráceně? 🙂
[1]: Tak aspoň tobě začíná relativní klid a stíhání všech povinností i dobrovolných aktivit 🙂 A je pravda, že teplejší měsíce skýtají jiné a v mnohém rozmnanitější možnosti (zvlášť když jsi megapěstitel, že ;-). Ale zas s sebou nesou ty divadelní prázdniny… a u těch jsem obzvlášť ráda, že už skončily 🙂
Je to hrozné, že? 😀 moje roztrojení je usnadněné dojížděním, takže většinou volím akce, které neomezí spoje a rozumný návrat, protože další den většinou musím opět vstát… 😀 ale jsem docela zvědavá, jak to skloubíš – nebude návodný článek, jak vše stihnout a nezbláznit se?
[3]: Na jednu stranu hrozné, na druhou vlastně skvělé. Tolik se toho děje! Návodný článek… no, nevím. Zkusím nad tím zapřemýšlet, ale ze svého současného stanoviska, kdy nemám jinou myšlenku než "prostě si toho nevzít moc", to zatím moc nevypadá 😀