Proč mluvíme tak příšerně anglicky aneb o anglické výslovnosti

Nevím, jestli jste si toho někdy na sobě nebo na někom jiném všimli, ale já ano. Řekněme si to na rovinu: mluvíme naprosto příšerně anglicky a vůbec nám není rozumět. A nemohou za to ani tak gramatické chyby, jako spíš chyba mnohem základnější – výslovnost.
Anglická výslovnost, zdá se mi, je na našich školách jednak jako Voldemort – její jméno se nesmí vyslovit – jednak jako paní Columbová – ani tu nikdo nikdy neviděl. Všichni tak nějak tiše počítají s tím, že anglicky vyslovovat přece umí každý. Jenomže opak je pravdou: anglicky vyslovovat neumí skoro nikdo.
Na gymnáziu jsme čtyři roky měli učitele vpravdě děsivého. Báli jsme se na jeho hodinách byť jen otevřít pusu – hlavně, když se něco četlo. Jedno nám však bezpochyby předal: povědomí o anglické výslovnosti. Když na první hodinu přinesl anglickou fonetickou abecedu, počastovali jsme ho pohoršeným pohledem. Strašíme na tom gymplu už čtyři roky a on na nás s takovou základní věcí, jako je výslovnost? Následně se ukázalo, jak šeredně jsme se pletli. Vyslovovat neumíme a o anglické výslovnosti máme zcela mylné představy, plné snad jedině anglického r a jinak s angličtinou naprosto nesouvisející.
Anglická výslovnost je věc velmi těžká a hlavně nepravidelná, osobně ji považuji za těžší než například výslovnost francouzskou (ta je děsivá pověstně, tak alespoň všichni počítají s tím, že se jí opravdu musí od základu naučit). Řekl vám někdy někdo o přízvuku v angličtině a o tom, že většinou není na první slabice (a mnohdy rozhoduje o tom, jaké slovo jste právě vyslovili)? O rozdílu mezi hláskovými skupinami „f“ a „ff“ či „s“ a „ss“, který například rozhoduje o tom, jestli řeknete „as“ nebo „ass“ (pro pořádek: prakticky vždycky říkáme „ass“)? O přídechu na p, t, k? O rozdílu mezi „n“ a „ng“ či „w“ a „v“? O tom, že i zdánlivě stejné hlásky (třeba „š“ a „sh“) se tvoří v ústech jinak a tenhle rozdíl (například v tom, kde ťuknete jazykem o patro) rozhodne o tom, jestli si při výslovnosti daného slova zlámete jazyk, nebo ne? Že se nikdo nikdy nezmínil? Nejste sami a české školství by za to zasloužilo pětadvacet.
K čemu nám je třeba i perfektní znalost anglických časů a všech gramatických vychytávek, když ty zvuky, které vyluzujeme, jsou pro Angličany naprosto nesrozumitelné? A co pro Angličany: od doby, co vládnu znalostmi o anglické výslovnosti a angličtinu rodilých mluvčí poslouchám celkem často, nerozumím svým spolužákům už ani já. K čemu je taková znalost angličtiny? Znalost, jejímž jediným výsledkem je shluk nesrozumitelných zvuků?

72 odpovědí na “Proč mluvíme tak příšerně anglicky aneb o anglické výslovnosti”

  1. Ano, říkám si to narovinu, mluvím naprosto příšerně anglicky. Ale oni mi rozumí, většinou 😀
    Jim je jasný, že si vál nejdu podsypávat nějakou květenou, ale použiju normálně mouku… 😀

  2. Dobře, já si na to dám pozor! A budu vyžadovat precizní výslovnost! Myslím, že svůj podíl na tom má i to, že je dnes angličtina úplně všude a většina to bere tak, že se přece nějak domluví, zná to ze seriálů, filmů, písniček…

    Každopádně výslovnost je základ! To my, filologové, víme! A proto ji pizdíme všude…

  3. I Čech snažící se skvělé výslovnosti prostě bude rodilým mluvčím pro smích. Je to stejný, jako když vietnamci nebo rusáci mluví česky. Přízvuku se nezbavíš. Nevím, proč z toho dělat vědu. Běžný člověk, který z nějakého důvodu skutečně nepotřebuje flákat angličtinu jak kdyby se narodil v angl.mluvícím státě, má-li aspoň obstojnou znalost angličtiny, se domluví, případně, je-li tam delší dobu, ho situace donutí.

    Nicméně stále na nás bude slyšet, že to není náš jazyk a já nevidím důvod, proč to hrotit jako takovou katastrofu. No tak se ti nějaký angličan vysměje, když si půjdeš vál posypat kytkou, jak zmiňuje komentář přede mnou a dojde mu, co jsi chtěla říct. Na světě jsou horší věci než člověk s příšerným přízvukem. 😀

    Něco jinýho je, když se tomu jazyku učí už skutečně malé děti. V době, kdy jsem já chodila do školy, nás to ale učili už moc pozdě na to, abychom zvládli neznít vtipně. 😀

    A když si vezmu, jak lidi často prasí náš mateřský jazyk, říkám si – K čemu nám je třeba i perfektní znalost anglických časů a všech gramatických vychytávek, když neumíme pořádně česky?

  4. Já se učila ještě ruštinu a o angličtině nemám páru 🙂
    Ale když mi přišla dcerka ze školy s tím, že koupelna se řekne baf rum, nevěděla jsem, jestli mám zabít sebe, jí a nebo učitelku 🙂

  5. Já třeba vím, že moje angličtina je bídná a výslovnost ještě horší (máme na stáži američanku a když s ní mám mluvit, dostávám z toho ještě větší stress a pak se bojím cokoli říct, protože můj angličtinář – s také zlou angličtinou – mi rozumí, ale ona? 😀 Vždycky ji lituju, ale nějak se domluvíme vždycky.), jenže ať se snažím, jak se snažím, mně ten jazyk prostě nejde. Holt matika a anglina nebudou moje silné vlastnosti. Tak hodně štěstí za 5 měsíců u maturity. 😀

  6. Ako študent anglistiky, pochopiteľne, súhlasím. O úrovni výuky výslovnosti zrejme svedčí aj to, že zrovna flour a flower (na čo sa odkazujú komentáre nado mnou) sa vyslovujú rovnako, hlavne v americkej angličtine 😀 A v tej britskej je rozdiel vo výslovnosti takmer zanedbateľný…

  7. Nemám vlohy na jazyky a to jsem na na aglinu cca dva roky chodila – marně. O výslovnosti se nechci bavit, to je katastrofa…..a to myslím, že to u mě není o sluchu!

  8. [1]: Jo, to by určitě bylo. Ale na druhou stranu: slyšíme angličtinu rodilých mluvčích dost často a ne že by nám to nějak pomáhalo. Většině lidí nestačí to jenom slyšet a potřebují to podpořit i nějakými znalostmi a technickými informacemi, aby to uměli napodobit – a to nám právě chybí. Že to není jednoduché, o tom není pochyb 🙂

    [2]: V tom případě to určitě nebude tak hrozné 🙂 (Posypávání válu květenou mě ovšem pobavilo!) Znám bohužel tristnější historky – právě o tom, jak se rodilí mluvčí vůbec nechytají, a to třeba i na univerzitě…

    [3]: To určitě vyžaduj! (Držím palce.) 🙂 Ano, právě ta všudypřítomnost angličtiny je tomu, myslím, dost na obtíž. Je to pak všechno tak nějak samozřejmé… ještěže vás, filology, máme 😉

    [4]: O přízvuk tady vůbec nejde (toho se skutečně prakticky nejde zbavit), jde o to, že spousta lidí mluví anglicky takovým způsobem, že jim není rozumět ale opravdu nic. Což je smutné – vzhledem k tomu, jak dlouho se aj všichni učíme a kolik času tím strávíme… horší věci samozřejmě jsou, ale špatné školství mi přijde věc dost hrozná na to, abych o ní psala (ostatně jako i to prasení mateřštiny, které mi vadí daleko víc a o kterém mám jiné články). Myslím si ale, že člověk, který perfektně ovládá cizí jazyk a zároveň neovládá mateřštinu, neexistuje. Aby někdo ovládl dokonale  cizí jazyk, musí nejdřív porozumět tomu mateřskému – což je skutečnost, kterou by nám měl vtloukat do hlavy každý češtinář prakticky neustále… a ani to se neděje. Smutné.

    [5]: Jo, nejlepší bylo, když jsme měli angličtinu a francouzštinu po sobě 😀 To byla teprv tragédie 😀

    [6]: Myslím, že takhle to řeší hodně lidí – což je konec konců známý důsledek (Češi neumí anglicky tak špatně, ale zpravidla se hrozně bojí mluvit). Budu ti držet palce 🙂

    [7]: Přesně, přesně 😀 Opravdu vtipná a opravdu trefná historka 😀

    [8]: Nikdo nemá talent na všechno, hlavně že se domluvíš 🙂  (Na maturitu držím palce!)

    [9]: Komentář anglistky pod takovým článkem, mmm, krásné! 😀 Díky za něj 🙂

    [10]: Ano, to je druhý faktor. Jenomže počítat s hudebním sluchem u studentů s tím, že si to naposlouchají, je prostě chyba učitele. Hudební sluch tak dobrý, aby jim stačilo opravdu jen poslouchat, má dost málo lidí. Ten zbytek potřebuje informace – a těch se právě nedostává.

    [11]: Sluch v tom hraje roli značnou, ale má ho jen málo lidí – za ten zbytek mohou učitelé. Každopádně nikdo nemá talent na všechno, tak hlavně klid a nohy v teple 🙂

  9. Je pravda, že o přízvuku a jeho vlivu na výslovnost apod. jsem se dozvěděl až po mnoha letech, co jsem se angličtinu učil. Člověk by asi měl něco o tom vědět, ale nedělal bych z toho nic hrozného. Náhodou mi přijde zábavné poslouchat angličtinu např. s francouzským přízvukem, nebo italským atd.
    Angličtina se taky cpe všude možně, leze mi to už na nervi. Takže občas, když angličtinu někdo docela kazí svojí výslovností, tak mám škodolibou radost. xD

  10. Máš naprostou pravdu, taky si toho všímám, ale slyšela jsi mluvit anglicky někoho z východu? Mám východní kořeny, takže když jen koukám na ruskou nebo ukrajinskou televizi, nebo poslouchám jak mluvím někdo z mých příbuzných, chce se mi brečet. Totálně ignorují nějakou výslovnost, pořád říkají "Ch" místo "H" a nedokáží vyslovit krátké "i". Byla jsem tam v kině na Hobitovi a bez prdele, uváděli to jako "Chobít", to myslela jsem, že umřu. A nejhorší je, že je to učí na školách, neteř nedokáže normálně aspoň trochu anglicky napočítat do deseti, aniž bych jí nepřerušila mým brekem. A o to vtipnější je, když ti zpívají k narozeninám, na to "Chapí bjorzdej" nikdy nezapomenu 😀 😀 😀 Takže asi zlatá česká výslovnost, která se aspoň maličko podobá té anglické

  11. [9]: No hned jsem se musela zeptat kolegyně na směně, jak to je s tou moukou a kytkou, když už se to tu tak ujalo 😀 A tedy ani v britské angličtině v tom není rozdíl vůbec žádný! Jsem zase fundovanější, doteď jsem do tý kytky to "w" správně česky samozřejmě rvala!

  12. Každá řeč má svojí specifickou výslovnost, kterou se musíme naučit, pokud chceme umět ten jazyk. Sama vím, že mám problém s anglickým "th" a pracuji na zlepšení jeho výslovnosti.

  13. Angličtina v České Republice vážně není angličtinou. Má úroveň angličtiny je podle mého tak v levelu lepšího průměru, ale díky hudebnímu sluchu mi uši umírají vždy, když slyším některé Čechy anglicky mluvit.
    Výuka angličtiny by chtěla opravdu zlepšit, avšak zlepšit by potřebovalo mnohem víc věcí (například by to chtělo zavést nějakou základní výuku první pomoci či nějakých zdravovědných  předmětů, o zlepšení "tělocviků", na nichž se necvičí, ani nemluvě!!!!) 🙂
    Věcí, které potřebují zlepšit je moc a lidí, kteří by takové změny prosadit, je málo… 🙂

  14. [13]: Takhle mě ještě nenapadlo se na to dívat 😀 Myslím, že trochu té škodolibé radosti zkusím do svého poslechu české angličtiny přidat a třeba to pomůže 😀 (Taky mi vadí absolutní a často ničivá všudypřítomnost angličtiny.)

    [14]: To je teda síla! Chobít 😀 Tak jo, jsme na tom vlastně ještě krásně 😀

    [16]: Tak hodně štěstí 🙂

    [18]: Ano, zlepšit by potřebovalo snad všechno, protože jakmile se člověk něco naučí v libovolném oboru, zjistí, že výuka toho je na středních školách naprosto katastrofální. Zatracené vzdělání! Akorát depresi z toho člověk má 😀

  15. [12]: Na ten čtvrtý odstavec bych si dovolila reagovat. Mám kamarádku, která výborně ovládá angličtinu i francouzštinu a má základy dalších jazyků. Čeština? Bída, bída. Věřím, že v těch cizích se bude ještě zlepšovat a bude v nich nakonec dělat méně chyb než v češtině. Proč? Protože čeština je pekelně těžká.

  16. S tím, že se u nás nějaká výslovnost solidně zanedbává, musím souhlasit. Sama jsem poprvé s angličtinou přišla do styku už někdy v přípravných hodinách ve školce a s tím, že je nějaká fonetická abeceda, nějaké schwa, nebo že se pozice přízvuku mění třeba jenom v závislosti na slovním druhu, mě osvítilo až studium anglistiky na VŠ, přesněji řečeno předmět Fonetika a fonologie … na mém "elitním" gymplu jsme to znali jenom jako ty klikyháky, co jsou ve slovnících. Smutné, leč pravdivé.

    Ale stejně si stojím za tím, ať už u znalosti gramatiky či té výslovnosti, že když se člověk bojí otevřít pusu, veškeré teoretické znalosti jsou mu taky k ničemu. S tím mám dodnes taky často problém, protože mě ve škole vedli k tomu, že udělat chybu není něco normálního, z čeho se člověk poučí, ale něco naprosto nepřípustného, za co tě učitel jenom seřve, jak jsi hloupá.

  17. Trochu se to dá odposlouchat z filmů a seriálů, ale proč tak řešit? Rozumět takovýmu černochovi z nižší třídy, byť echt rodilému, se nedá, i když rozumím jiným rodilým mluvčím. A taky nemluvím jen s anglickými mluvčími a věř, že domluva s takovým Němcem, který taky není dokonalý angličtinář, třeba znamená zahodit i můj  obvyklý pokus o lepší přízvuk a vyslovovat prostě hlavně zřetelně. Přízvuk je v pohodě, každý národ má svůj přízvuk v každém jazyku. A na školu bych to fakt tolik neházela, tři  vyučovací hodiny tejdně nedají prostor k naposlouchání. Je potřeba být v tom prostředí, byť třeba filmově, i ve volném čase a zkoušet to nahlas.

  18. Dle mého názoru je prostě nejlepší vyrazit na rok do Anglie a vymáchat si v tom čumák. Myslím, že málokterý angličtinář na střední, natož pak na základce, který má jako mateřštinu češtinu je schopný své žáky naučit plynně a správně mluvit.

  19. S angličtinou není problém jen u výslovnosti, ten problém začíná už u samotného mluvení. Většina českých učitelů (i těch na konverzacích, bohužel) důraz na gramatiku a nová a nová slovíčka. Poslech se ve školách dělá minimálně a rozhovory? Když už, tak jsou naučené zpaměti a studenti se bojí improvizovat. Nejsou si v angličtině jistí. A když ji používají především v písemné formě, pro trénink výslovnosti nezbývá tolik času. Nejhorší na tom je, že i někteří učitelé se bojí mluvit anglicky. My jsme měli naštěstí na gymplu skvělé angličtinářky a dokonce rodilého mluvčího, který nám říkal, že naše angličtina je příšerná, ale ona i ta jeho čeština je hrozná. 🙂

  20. No, mě na základce učil němčinář. Takže když jsem pak došla na gympl, oproti ostatním jsem věděla prd. A dohánělo se to fakt špatně. Takže stejně nejvíc angličtinu umím akorát ze seriálů nebo teď z vědeckých článků. A rozhodně se nebojím přiznat, že mám hroznou výslovnost, když mě ji už špatně učil ten němčinář.
    A vůbec. Když ti někdo rozumět nechce, tak ti nebude rozumět, ani kdyby ses sebevíc snažila. Přece nemusíme všichni mluvit jako rodilý mluvčí ;). Protože kolik cizinců, kteří čijí tady, vyslovují bezchybně náš jazyk? Takže na druhou stranu, kolik slováků se naučí pořádně vyslovit ř? A bijeme je snad za to? 😀 😀 😀

  21. Po druhém stupni na jazykovém gymnáziu mi potom zbylé čtyři roky krváceli uši na normální střední a to nejen z výslovnosti. Angličtináře jsme měli skvělýho, ale studenti dutí a nedokázali pochopit že anglicky se nenaučí přes noc (o perlách typu že se učí anglicky tak že sledují dabované filmy s titulky radši ani nemluvím). Reakce na otázku "what's your city like?" bylo "eeeehm…. I like coffee??" apod. Bych jim tu czenglištinu dokázala i odpustit kdyby aspoň mluvili gramaticky správně, ale chybějící podměty a sponová slovesa v každé druhé větě, ne-li každé, mi vháněli slzy do očí.

    Výslovnost a přízvuk bych moc nedávala dohromady, i přes to že jsem si prošla peklem fonetiky a fonologie (pro mě to jsou stále klikyháky 😀 při troše fantazie hobitština) tak stále mám "svůj" přízvuk (dle profesora fonetiky prý zním jako "amatér" pch, ale tomu se rodilý mluvčí smáli když jsem jim to řekla) ale vyslovuji správně. Na přízvuku až tak nezáleží, dle mého skromného názoru, i např. Britové mluví tak jak jim zobák narostl a v tom množství "přistěhovalců" v USA či UK se trošku jiný přízvuk ztratí, spíš naopak se jim jiné přízvuky líbí (aka how I got discount at Starbucks :D).

    [20]: musím souhlasit – anglicky mluvím 90% svého času ať už online nebo v reálném životě a čeština začíná jít mimo mě. Gramatika, nebo tedy konkrétněji syntax, nikdy nebyl mojí silnou stránkou a teď mě pomalu opouštějí i jednotlivá slova.

  22. A kdo jsme ti "my," kdo mluví špatně Anglicky? 😀 Já pracuju léta v zahraničním obchodu a výslovnost mi chválili i Britové, tak nevím. My jsou lidi z tvého rodného města? My jsou studenti humanistických studií?

  23. [28]: Tak jako podle mě je rozdíl, když neumí vysvětlovat člověk, co ten jazyk opravdu k něčemu potřebuje, má se dorozumívat třeba právě s lidmi z anglicky mluvících zemí. Ale lidi, co ten jazyk využijí akorát při sledování filmu nebo přečtení pár článků na netu a jinak ho nevyužijí, u těch je to snad jedno, jak vyslovují.
    I co vidím svého přítele. Když začínal aktivně používat angličtinu v zaměstnání, byl nesvůj, protože výslovnost měl strašnou a i vyjadřování stálo za houby. Ale teď už mu to nedělá problém.

  24. Myslím, že komičtější než nedokonalá výslovnost je praktická nevyužitelnost školní angličtiny. Když jsem po čtyřech letech s angličtinou na gymplu dorazila do Států, nestačila jsem se divit, že mi vlastně moje fráze (a ještě ke všemu britská angličtina) nejsou k ničemu a že nikdo v praxi nevypustí z pusy věci jako "Mohla bys prosím otevřít okno?" nebo "Nevadilo by ti otevřít okno?"

  25. Jazyky na českých školách jsou podle mě největší slabinou v celém systému. Studenti umí povětšinou mluvit lépe, než učitelé, kteří si někde udělali jednu zkoušku a šup do školy. Například učitelka, kterou máme na anglickou konverzaci (upozorňuju, že to není normální hodina, ale vyloženě konverzace, kde se má jen mluvit a poslouchat), ani neumí minulý čas od be (aneb he were asi nebude to pravé ořechové), nezná základní slovíčka (ani když jsou nějakým způsobem propojená s lekcí) a co se týče samotné výslovnosti, k té mám tak každé dvě minuty nějakou výhradu, a to teda nejsem žádný velký angličtinář. A jak se to potom má člověk naučit, když ho vyučují lidé, co ho vlastně vůbec neznají?

  26. Ono je to dneska tak trochu trendy, kritizovat naší výslovnost a vysmívat se školní angličtině. Ale upřímně, myslíte si že kdyby se angličan učil češtinu jen ve škole a nevyjel by nikdy do čech si to vyzkoušet v praxi, jeho výslovnost by taky nebyla dokonalá. Nikdy jsem se neučila gramatiku, mám jen náhodně naučenou slovní zásobu a náhodně odposlouchanou výslovnost. A i přesto jsem se dokonce i domluvila, byť ne plynule a musela jsem často ostatní žádat, ať mluví pomalu.

  27. Popravde, ja som si vedomá toho, že rozprávam anglicky hrozne, hoci doteraz mi vŽdy každý rozumel (a to som v práci komunikovala po anglicky často) TakŽe si myslím, že to vidíš príliš čierne. Je jasné, že ak sa pohybuješ v kruhoch kde sú rodení anglicky hovoriaci ľudia, tak to od nich chytíš, ale nemôžeš čakať od ľuďí čo skutočnú angličtinu nikdy ani len nepočuli aby ňou hovorili 🙂 Podľa mňa je fajn, že nás naučia aspoň to, čo nás naučia a kto chce a hlavne kto to potrebuje sa svojpomocne naučí zvyšok.

  28. S výslovností jsem měla ( a mám) problémy jen se znělým "týejč" a neznělým "týejč"… si myslím já. Jinak jsem se svou výslovností anglických slov v neanglické cizině vždycky domluvila.
    Problém nastal až s Amíky (koupili firmu, v níž jsem pracovala), protože americká angličtina šla – a výslovnost o to víc – mimo mne. Oboustranně jsme si zvykli…
    Ale když se člověk chce domluvit – tak výslovnost je to poslední, co vadí.

  29. Víš co, já nejlíp rozumím angličtině nějakých Indů apod., protože nemají dobrou výslovnost. Pro mě je to plus. 🙂

  30. [20]: Takový případ může nastat – myslím ale, že v případě tvojí kamarádky to nejspíš bude tím, že češtinu na úkor těch ostatních jazyků začala v určitém momentě zanedbávat, a tak jí dnes vládne hůř než cizími jazyky. Kdyby ale jazykové struktury mateřštiny neměla v hlavě, když se začala učit cizím řečím, nevěřím, že by se jim mohla naučit kvalitně.

    [21]: Naprostý souhlas. Myslím, že to je asi největší chyba zdejší jazykové výuky: že se tu pusu vůbec bojíme otevřít, protože chyba = katastrofa…

    [22]: Se vší úctou – na školu to teda házím. Tři hodiny týdně jsou rozhodně dostatečné množství času na to, aby po těch deseti letech měl student pocit, že může alespoň otevřít pusu. Nejde ani tak o naposlouchání, to už je na každém, jako spíš o informace. A ty velmi zásadně chybí.

    [23]: Jo, je to přesně tak. Ale to bohužel naše tristní angličtináře neomlouvá…

    [24]: Dokonce i učitelé se bojí mluvit anglicky? Tak to je teda pecka 😀 Kruh se právě uzavřel a je to dokonalé 😀

    [25]: Nejde o bezchybnou výslovnost – té nedosáhne skoro nikdo. Jde o to, aby ten jazyk ve výsledku k něčemu byl, aby nám bylo aspoň trochu rozumět. A bojím se, že to tak úplně není.

    [27]: To je tedy doslova silné kafe. Je pravda, že v porovnání s chybějícím podmětem ve větě je nějaká výslovnost až za kupkou hnoje 😀 Každopádně hobitština mě pobavila.

    [28]: Tím "my" myslím Čechy – a naším školstvím myslím české školství. Jestli ti výslovnost chválí i Britové, pak jsi velká výjimka – a z toho se nelze než radovat. Drtivá většina lidí, které znám z libovolného stupně školství, jímž jsem prošla, mají s anglickou výslovností velký problém. Bojí se byť jen otevřít pusu – a přitom pasivně umí anglicky perfektně a jsou schopni číst i ty nejobtížnější texty. Když se jich zeptáš, říkají, že sice slyší, že nemluví dobře, ale nevědí, co s tím mají dělat – a tak raději nemluví vůbec. Někde se zjevně stala chyba.

    [29]: Stejná odpověď 🙂

    [32]: [33]: Good for you! 🙂 Problém je zejména to, že nejsou dobří učitelé. Kdyby byli dobří učitelé, tak bychom rozhodně nepotřebovali tolik reforem…

    [34]: Je pravda, že tyhle věci jsou fakt spíš britské. Vždycky si v tomhle kontextu vzpomenu na Četníka v New Yorku a nezapomenutelé "My flowers are beautiful." 😀 Asi tak 😀

    [35]: Ámen! Největší moc jsou přeučené ruštinářky. Jednu takovou jsem pár let taky měla… a byla to fakt hrůza. Nevím, nějak mám pocit, že dobří angličtináři neexistují…

    [36]: Zrovna s angličtinou potřebuje člověk dost málo, aby se domluvil – neskloňuje, nečasuje, rody nemá… do určitého momentu je to idylka. Od určitého momentu je to děs a hrůza 😀

    [37]: Je pravda, že na školu nejde házet všechno a člověk musí vyvinout nějaké úsilí, ale k čemu tam pak teda ti lidi sedí? Aby si to pak doháněli doma? Takhle by to prostě vypadat nemělo. Když už ty školy máme a lidi do nich musejí chodit, tak ať je ten čas, který tam stráví, aspoň trochu smysluplný…

  31. [38]: S tím nemůžu úplně souhlasit: když se člověk chce domluvit, tak výslovnost je to první, na co narazí. A když se přes ní nedostane, tak zůstane u rukou a nohou.

    [39]: Jo, nejlépe se vždycky domluví dva nerodilí mluvčí, ideálně když dělají zhruba stejné chyby (takže třeba Norové – ti také mají fixní přízvuk na první slabice) 😀 To je známá pravda a nemůžu proti ní říct ani popel 🙂

  32. záleží na tom, co chceš s angličtinou dělat…pokud chceš dosáhnout úrovně rodilého mluvčího, tak je nutné se tyto věci naučit…ale ze zkušenosti vím, že většinu výslovnosti člověk pochytí z filmů a na domluvení se to rozhodně stačí…

  33. V práci mám jeden z benefitů pravidelnou výuku angličtiny. Vždy na léto mám rodilého mluvčího a jedeme jen výslovnost … Každopádně na škole jsme měli dva semestry čistě fonetiky a to mi dalo hodně zabrat 🙂

    Ale jo, povědomí o výslovnosti, zvukomalbě, nějakých pravidlech výslovnosti v angličtině – to neučí na každé škole (někdy dokonce ani na jazykové ne – protože, jak píšeš, to je samozřejmost, že? 🙂 )

  34. Já bych to neviděl tak černě. Kdo bude praktický jazyk opravdu potřebovat, ten se přizpůsobí, ať už má základ jakkoli nedostatečný, to je totiž úplně jiná motivace než jednička na vysvědčení. No a od té doby, co jsem pracovně přišel do kontaktu s týmem Indů a Arabů, "české výslovnosti" si docela vážím :-).

  35. [42]: Problém je právě v tom, že spousta lidí to z těch filmů nechytne a dostane se jen do fáze "Slyším, že to neříkám dobře, ale nevím co s tím." Pakliže jim je rozumět, tak to až zas tak nevadí, ale když jim rozumět není… tak je to dost depresivní situace.

    [43]: Chápu 🙂

    [44]: Zvukomalba! Tak takové pokročilosti snad nikdy nepřekročily práh mých úst 😀 (Myšlenko v angličtině.) Každopádně benefit máte v práci fakt skvělý 🙂

    [45]: Indové mi většinou přijdou v pohodě, ale Arabové, to je asi kapitola sama pro sebe 😀 Nejspíš budou mít podobný problém jako my tady 😀

  36. A proto si ráda povídám s cizinci, kteří se anglicky museli taky naučit – oba mluvíme šíleně, ale rozumíme si líp než s rodilým mluvčím 😀
    Neříkám ale, že nemám snahu. To bych jednak lhala a druhak se teď pěkně shazovala. Dělám to přece hlavně pro sebe. Ačkoli spíš než o dokonalou výslovnost mi jde o to, abych vůbec rozuměla a byla schopna odpovědět alespoň nějak

  37. [47]: O dokonalou výslovnost vůbec nejde – jde opravdu spíš o to nějak se domluvit, a čím kvalitněji, tím lépe. A s nerodilými mluvčími si asi vždycky budeme rozumět lépe 🙂 (Pokud tu výslovnost tedy kazí aspoň trošku podobně, Číňanům bych asi nerozuměla ani slovo :-D)

  38. Kam jsi proboha chodila na školu? My se učili výslovnost celou základku, až do šesté nebo sedmé jsme měli v sešitu se slovíčkama tři řádky – česky, výslovnost, anglicky – a zkoušení bylo vlastně jenom o správné výslovnosti.
    Právě proto navíc dospělý Čech tu pusu prostě neotevře, i když umí jako bičem mrskat. Pamatuje si, jak byl neustále jebán za špatnou výslovnost.

    Osobně mám skutečně zcela opačnou zkušenost. S cizinci se dorozumím vždycky, u Amíků a Australanů vždycky pookřeju (umí víc, než "Want this. How much?") a naopak jediní, komu nerozumíme nikdo, jsou Angličani.
    Taky znám docela dost historek od známých cestujících po anglicky mluvících zemích, jak vyslovovali přepečlivě a mluvili pomalu, v Anglii jim ale nerozuměli. Ovšem jakmile zamumlali, tak se Angličan najednou plácl do čela a věděl.
    Moje vlastní osobní nejsvětlejší chvilka byla v momentě, kdy se mě americký pár zeptal, jestli jsem z jižních nebo severních USA, prý se nemohou dohodnout a tak se vsadili. Docela dlouho jsem je přesvědčovala, že jsem rodilá Češka a v Americe jsem v životě nebyla.
    (Moje porozumění s cizinci nastalo ve chvíli, kdy jsem se na nějaký strach vykašlala a prostě začala mluvit… od té doby mé angličtině nerozumí táta 😀 )

    Ono to s tou výslovností opravdu nebude vůbec tak strašné.

  39. [49]: Chodila jsem proboha na úplně normální osmileté gymnázium. Nebyl to žádný zázrak, ale nejlepší škola v regionu to byla.
    Wow, tak to jsi opravdu velká výjimka! A k tomu nelze než gratulovat 🙂 Ale upřímně – takových moc není.

  40. [51]: Na gymplu se výslovnost přecházela? Je teda pravda, že asi tři lidi na výšce odmítali zezačátku mluvit, protože byli vyděšení ze špatné výslovnosti, jinak ale nikdo neměl větší problém. Alespoň nám to nikdo neřekl a tři roky z toho jsme měli rodilého mluvčího 😀

    Na základce jsme se fakt učili i výslovnost, zapisovali fonetické značky a tak.

  41. Si říkám, ale tenhle tvůj článek už na titulce jednou byl…a za dvě vteřiny- a tenhle můj taky 😀
    Ale stejně se mi zas hodí. Zrovna před pár dny mě Martin naučil vyslovovat slovo ultimate! Jsem byla doteď úplně mimo 😀

  42. Má učitelka na základce měla za manžela rodilého mluvčího a mluvila perfektně – ale mně to nijak moc nepomohlo. Změna nastala až když jsem se o výslovnost začal zajímat sám, časem jsem se z wikipedie naučil, jak se tvoří zvuky, jaké všechny jsme schopni vydat, jaké z nich obsahuje angličtina a další jazyky co jsem se učil.
    Považuju za nejúspěšnější tuhle cestu – učení se něčeho zrovna ve chvíli, kdy nás to zajímá a chceme se moc dovědět, jak to je.

  43. Chce to mluvit s inteligentními lidmi, kteří si správnou verzi domyslí a zároveň jsou ještě tak slušní, že nezemřou smíchy a v optimálním případě nám ještě decentně naznačí, co důležitého vylepšit, aniž by nás urazili :-).

  44. To, že "s" a "ss" se vyslovuje odlišně, mě ani nenapadlo. S cizinci mluvím každý týden, budu si muset dát pozor, až řeknu třeba "as soon as possible", aby si nemysleli, že jsem pěkný sprosťák :).

  45. Nevim no. Dělám na recepci a v běžným životě je každýmu totálně u prdele výslovnost, chce vědět kde může zaparkovat a kolik bude platit. Myslim si, že výslovnost je naopak to poslední, co cizinci řeší.

  46. My třeba máme naprosto skvělou učitelku a rozuměli nám i rodilí mluvčí, takže asi záleží škola od školy 🙂 Rozhodně bych nesoudila všechny školy podle jedné nebo dvou

  47. [41]:Ne nutně. Nejhůř jsem se anglicky domlouvala s Rusy, což bylo tím, že nemají H. To ovšem nemají ani Italové (tedy nijak zvlášť), natož Francouzi. Takže pouhé "have" znělo tak, že jsem dlouho netušila, která bije.

    [49]: Já s Amíky měla největší problémy; asi tak, jak je ta písničky:I say "betr" and you say "bedr"…
    A u "australštiny" mě zabíjely věty typu Dobrý den, což Angličani nemají, u Amíků to je o zbití držky, ale u Australanů to je "Dobrý den" stejně jako u nás. Pravda výslovnost je něco jako "hiddej".

    A pak: znáte cizince, který umí česky? Výslovnost? Takové "ř"?

    Tak vo co gou jde?

  48. Já bych to tak nehrotila. Výslovnost mám taky příšernou a stejně mi každý rozumí. Navíc je rozdíl mezi britskou a americkou výslovností, resp. v každé oblasti těchto zemí mají jinou výslovnost, v Kanadě a Austrálii to také mají jinak… Nejlepší je v dané zemi žít a mluvit, nejrychlejší a nejjednodušší způsob, jak se naučit nejen výslovnosti, i ta gramatika a slovní zásoba se tím zlepší mnohem rychleji než v sebelepší škole.

  49. Mě by popravdě stačilo, kdyby moji rodiče aspoň trochu mluvili s přízvukem.. Rozumět jim je, nemám s tim problém já ani cizinci, ale nedá se to poslouchat. Co se mojí výslovnosti týče, nikdo si nestěžoval, že mi nerozumí a vždycky jsem se domluvila…
    Myslim, že budeme rádi, když budou lidi umět alespoň něco, protože už takhle mám spolužáky, který povinnou angličtinu na vejšce protrpěli a řikali, jak jí nikdy nebudou potřebovat. (A pak přišla přednáška, kde nám řekli, že jsme liný překládat normy z angličtiny, takže některý prostě český nejsou.)
    Pořád lepší něco, než nic.. I kdyby měli celej život jen rozumět psanýmu textu..

  50. [54]: Když jsou tradice dobré, netřeba je měnit, že 😀 Je vtipné, že jsi zmínila zrovna ultimate – to je slovo, se kterým mám fakt problém. Ono prostě nejde přeložit 😀 Ale aspoň teda že vyslovit se dá 😀

    [55]: To je pravda, ale angličtí mluvčí češtinu k životu ani v nejmenším nepotřebují. Kdyby celý svět mluvil česky, řešili bychom opačný problém. Bohužel či bohudík to ale vidíme z opačné strany barikády.

    [56]: Pravda pravdoucí. Za tento komentář jsem velmi ráda, protože mnoho lidí si myslí, že když budou mít rodilého mluvčího, tak si to všichni prostě naposlouchají. Ale takhle to ve většině případů prostě nefunguje – proto by se výslovnost měla učit. Poslech je fajn, ale nestačí.

    [57]: To mě těší, děkuji 🙂

    [58]: To by byl vskutku ideální případ! 🙂 Kdyby takoví byli všichni, jak krásně by se nám všem na světě žilo 🙂

    [59]: Zrovna v tom "as soon as possible" to je v pohodě a vyslovuje se to stejně. Ale když je třeba "as a something", tak se to s vyslovuje spíš jako z. Za sprosťáka tedy snad nebudeš 🙂

    [60]: Pakliže rozumějí, tak ano. Pakliže nerozumějí ani slovo, tak je to to první, co řeší. A právě o tom byl ten článek…

    [61]: Určitě záleží škola od školy, ale troufám si říct, že na většině škol je to takhle. Co jsem slyšela od drtivé většiny lidí, co znám – fakt to tak vypadá. Bohužel.

    [62]: Jde o to, že angličtina je nová lingua franca, bez které nelze v dnešním světě dost dobře fungovat. Až bude polovina světa mluvit česky, pak začnu řešit, jak vyslovují cizinci.

    [63]: Rozhodně je nejlepší si v nějaké té anglofonní zemi pobýt. A nejde ani tak o to, aby výslovnost byla dokonalá, ale aby v ní byly zachovány ty rozdíly, které umožňují rozumění – třeba ten mezi "n" a "ng". To, jak tam bude, už je druhá věc – na lecjaké šišlání si jde zvyknout. Ale měl by tam být, jinak tomu prostě nebude rozumět.

    [64]: Určitě je lepší něco než nic a když se někdo něco naučit nechce, prakticky ho k tomu nelze přinutit. Ale když už v té škole nad tou angličtinou prosedíme tolik hodin, tak by bylo opravdu velmi fajn, kdyby to alespoň k něčemu bylo…

  51. Češi mají zlatou výslovnost 😀 Slyšela jsi někdy mluvit anglicky Japonce? To je teprve hrůza. A smutné je, že oni se to tak na školách opravdu učí (milk – milruku, mother – madá aj.). Většina angličanů ti ale bude rozumět, pokud to nečteš jo jak je to napsané. Což je si myslím, že hlavní důvod nají špatné výslovnosti. Nám sice na základce tyhle drobné rozdíly (th, obrácené e…) učitelka říkala, ale stejně se je nikdo moc nenaučil.

    Ovšem mi s angličanama nemáme co vyčítat. Oni taky mají problém vyslovovat česky. Pořád tam cpou ty svoje přízvuky i když tam vůbec nepatří. A nejde mi o nějakou mezinárodní úroveň (i když jako, ať celý svět mluví česky jako já! :D), ale když už žije tady, měl by se teda česky naučit a nespoléhat na to, že s ním budou všici mluvit anglicky, protože angličtina vládne světu.
    Ostatně, ona i ta anglická výslovnost japonštiny trhá uši. Japonština je relativně bezpřízvučná. Zvláště oproti angličtině, která má přízvuk snad na každé slabice. Aspoň tak se to zdá, když slyšíš japonšinu a anglickou japonštinu. Pro nás je třeba právě snazší se naučit japonsky jak anglicky.

    Jak tady ale bylo někde zmíněno. Spousta čechů neumí ani pořádně česky. Myslím, že správná výslovnost angličtiny by měla být to poslední, co tě stresuje. Dokud se člověk nenaučí správně česky, neměl by primárně pilovat cizí jazyk. Přijde mi dost smutné, že se průměrný středoškolák zvládne dívat na anglický film bez titulků nebo číst anglickou knížku, ale pak nedokáže napsat správně "diktát, myslím, bychom nebo výjimka". A to mi zdaleka nejde o nějaké špeky, ale základní gramatiku, která se učí v páté třídě základní školy. Není se ale čemu divit, když "angličtina vládne světu a kdo ji neumí, tak o práci nezavadí".

  52. [66]: To, že mateřský jazyk má před jazykem cizím přednost, je svatá pravda. Myslím si, že dokud člověk nezvládne správně struktury mateřštiny, nikdy nebude schopen opravdu dobře vládnout cizím jazykem. Prostě mu bude v hlavě chybět to základní jazykové paradigma, které tam měla vytvořit ta mateřština… japonská angličtina (a obráceně), to asi bude fakt zážitek 😀 Naštěstí s ničím takovým nepřicházím do styku. Co se těch Angličanů žijících v Čechách, týče, také si myslím, že ti by se náš jazyk naučit měli. Ovšem je třeba uznat, že čeština je pro ně šíleně těžká – dovedu si představit, že mnozí to ani po letech moc nezvládají a raději mluví anglicky.

  53. [67]: Tak, struktura mateřštiny není takový problém. Každý dokáže vytvořit větu. Problém je gramatika a pravopis. Vždyť i cizinec je schopný říct českou větu. To že už po gramatické stránce nebude úplně správně je druhá věc ("já mít auto"). Jenže to třeba právě v angličtině chybí. Jakože nějaké skloňování slov. Navíc angličtina vždycky potřebuje podmět (je taková sebestředná)… Ehm, už se dostávám k rozebírání lexikální stánky a odchyluju se od tématu.
    Víš co, stejně jako je angličtina pro čecha žijícího v anglicky mluvících zemí těžká, stejně tak je to pro obráceně. A Češi se s takovým pochopením nesetkávají, jednou jsou v anglii (americe, austrálii, na srí lance…), tak ať mluví anglicky. Myslím, že to stejné pravidlo by mělo platit i obráceně. Pokud chce žít v česku, ať mluví česky. Nebo aspoň tou češtinou, kterou se naučí. Ono totiž čeština v zásadě ani těžká není. Oproti ostatním jazykům má tu výhodu, že co píšeš, to čteš. To že cizinec tam strčí špatný pád není taková chyba, kvůli které by to měl vzdát a jakože nic. Když je se schopný Japonec naučit celkem dobře česky, tak mi neříkej, že pro anličana, kterému je čeština bližší než japoncovi, se to naučit nezvládne.
    Ovšem, vždycky to záleží jen na tom, že chce 🙂

    Japonštinu vs angličtinu opravdu nechceš 😀 Ale pokud bys vážně toužila se pobavit (a proklít mě):
    https://www.youtube.com/watch?v=6sCDI7GFik0
    (pozn. a to je ta lepší, na japonské poměry vlastně celkem dost dobrá, angličtina)

  54. Kdybys nepsala hovadiny. Nejduležitejší je naučit žákyaby se domluvili a ne je deptat dokonalou vyslovnosti. Ty šprtko.

  55. [71]: Vždycky je radost mít návštěvníka, který dokáže napsat komentář s respektem a základní mezilidskou slušností. Hned mě to pak motivuje brát jeho názor vážně a nepovažovat ho od prvního momentu za úplného pitomce 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *