Depresivně trefný náhled do budoucnosti

Zatím byly všechny články z této rubriky o filmech. Dnes udělám výjimku a budu psát o seriálu, a to o seriálu tak děsivě dobrém, že si po jeho zhlédnutí přelepíte kameru na notebooku lepenkou a zahodíte ten poukaz na vyzkoušení virtuální reality, co jste si onehdy pořídili. Dámy a pánové, představuji vám Černé zrcadlo.
Černé zrcadlo je britský skvost, jehož první série vyšla v roce 2011, a to v počtu pouhých tří zhruba hodinových dílů. V současné době má seriál série již tři, přičemž celkový počet dílů se zatím vyšplhal na 13. Každá epizoda pojednává o něčem jiném, vystupují v ní jiné postavy a odehrává se v odlišné verzi většinou docela blízké budoucnosti; přesto je všechny spojuje velmi zřetelné společné téma, a tím jsou technologie. Technologie, které používáme již dnes, a které seriál jen dotahuje do jejich možných důsledků, jako například co by se stalo, kdyby se náš život točil kolem sociální sítě, kde se lidé navzájem hodnotí hvězdičkami, a toto hodnocení by rozhodovalo třeba i o tom, jestli vás vpustí do letadla nebo do práce (mimochodem, v Číně něco takového prý doopravdy zavádějí). Nebo kdyby o úspěchu ve vašem životě rozhodovala obří talentová show na způsob Superstar. Nebo jaký mohou mít sociální sítě vliv na politiku. Nebo jak nás mohou sledovat naše vlastní chytré přístroje. A další a další.
Jedná se o neobyčejně inteligentní a dobrý seriál, který civilní, ale o to mrazivější formou upozorňuje na možné nezamýšlené důsledky všech těch moderních vychytávek, které nosíme po kapsách. Upozorňuji předem, že jeden díl je depresivnější než druhý, ale myslím, že právě to ve svém všudypřítomném technologickém nadšení potřebujeme. Protože technologie není jen skvělý nástroj – dává nám také možnosti, které se mohou velmi snadno vymknout z rukou. Důsledky takového vymknutí je velmi těžké předvídat, obzvlášť když je daná technologie teprve ve svých počátcích, ale právě o to se seriál pokouší a pokouší se o to tak dobře, až z toho mrazí. Neboť vskutku naší současné civilizaci nastavuje zrcadlo; a je to zrcadlo vpravdě černé.

6 odpovědí na “Depresivně trefný náhled do budoucnosti”

  1. Nevím, mám spíš optimistický pohled na věc. Ostatně – tento můj podezřelý názor hned moje lednička nahlásila na centrálu! 🙂

  2. [1]: Jo, je to skvělé 🙂 Doporučuju všemi deseti!

    [2]: Černé zrcadlo oči, myslím, opravdu otevřít dokáže. Takže určitě doporučuji! Aspoň první sérii 🙂

    [3]: Abych se přiznala, tak jsem vůči technologiím čím dál skeptičtější a obezřetnější. Není divu, že se mi pak líbí takovéhle seriály 😀 Myslím, že lednička reportovala s neskrývaným nadšením, že přeci jen někdo je na její straně 😀

  3. Tak další položka na seznamu "určitě vidět" je na světě – díky ti, Marie Veroniko 😀 😀
    Nevím, zdali znáš seriál "Krajní meze", ale ten pojednává vlastně o něčem podobném (přičemž každý díl toho seriálu je vlastně plně o něčem jiném a jen sem tam existují na sebe navazující díly). Je to již neskutečně starý seriál, ale všechny tyto "modernější" pořady často čerpají právě z něj. "Krajní meze" stály za většinou mých dřívějších nočních můr (za ty dnešní může vysoká ;-))… 😉

  4. [5]: Není zač, však doporučuji samé skvělé věci 😀 Krajní meze neznám! Vida, další depresivní položka na můj depresivní seznam ke zhlédnutí! Výborně 😀 (Jen teda doufám, že noční můry z toho nebudou!)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.