O tradicích

Spolu s Velikonocemi se mi dere na klávesnici jedno z mých tradičních horkých témat: velikonoční (a jiné) tradice. Mám to štěstí, že mě škola obdařila jistým základem v antropologii, takže pro mě nejsou jen prázdným zvykem – u mnohých znám jejich původ a účel. Řeknu vám na rovinu, že mé mínění o nich to nijak nezlepšilo.
Velikonoční tradice jsou pohanské náboženské rituály plodnosti. Římští mladíci chodili s důtkami a řezali římské matróny, které jim nadšeně běžely vstříc, neboť plodnost byla pro ženu v zásadě skoro celá její čest a existence. Vejce snad ani netřeba zmiňovat, tam je tahle tematika zcela očividná. Přestože jsme dnes tuto tradici učesali a dětem chlácholivě tvrdíme, že to je, „aby maminka byla celý rok svěží“ nebo „aby neuschla“, pravda je poněkud jiná.
Svatební tradice jsou totéž v bledě modrém. Rýže se nehází proto, aby měli novomanželné dost peněž, nenechte se mýlit. A ta část svatebních tradic, která není rituál plodnosti (případně nějaká relativní novinka s pointou v alkoholu), jsou úlitby kultu předků. Závoj nevěsty, rozbíjení talíře, přenášení nevěsty přes práh – všechno bezpečnostní opatření, aby na ni, chudinku, která se vyvázala z ochrany svých otcovských předků, nemohli v nestřežené chvíli, kdy nad ní noví předkové ještě lhostejně krčí rameny, útočit cizí duchové.
Vánoční a novoroční tradice jsou pro změnu tradice věštební. Šupiny v peněžence (nebo kdovíkde všude), krájení jablek, svíčky na vodě, ba i alkohol a ohňostroj na Silvestra slouží k očištění přítomnosti, navrácení řádu a předpovědění či zajištění budoucnosti.
Je 21. století a pomlázka stále letí, stejně jako letí rýže na hlavu novomanželů. Nedovedu si to vysvětlit, neboť prakticky všichni máme v kapse chytrý telefon a na ruce chytré hodinky – a přesto vykonáváme tyhle prastaré úlitby bohům, jejichž jména ani neznáme a na jejichž božskou sílu nevěříme, a nikomu na tom nepřijde nic divného. Ať křesťan či ateista, oba pletou na Velikonoční pondělí pomlázku a o svatebním dni rozbíjejí talíř. Nemám pro to pochopení. Kdo na předky a antická božstva věří, ať si pomlázku plete, ba ať si klidně vezme i ty důtky a mlátí s nimi své souvěrce jedna radost. Ale na mě s tím nechoďte. Ke kultu antických bohů se nehlásím a Zemi neuctívám – a v dohledné době to nezamýšlím měnit.

13 odpovědí na “O tradicích”

  1. Ale některé ty tradice se mi líbí, i když já sama je skoro nedodržuju.

    Myslím že je dobře, když se to předává mladým lidem, a ti to budou předávat potom dál, svým dětem a vnukům.

  2. [1]: Já ano. Ale ne takhle.

    [2]: Já bych byla raději, kdybychom předali svým dětem něco, v co sami skutečně věříme a co děláme z přesvědčení, že to má smysl. Ne něco, co je jen vyprázdněné gesto a prostě se to jenom kdysi dělalo.

  3. Jo, je to zvláštní, jak pohanství u lidí přetrvává, přestože většina jsou atheisté a veškeré náboženství odmítají.
    To ti pohané byli ve svém jednání alespoň konsistentní, když tomu věřili, ale dnešní lidi… Je to ale bordel 😀

  4. Mně celkem stačí ta duchovní složka Velikonoc, vůči takovým těm "pomlázkovým velikonočním tradicím" jsem hodně odtažitý, nevyhledávám žádnou sváteční společnost, nikoho jsem nešlehal a radši se jdu pokochat tím, co příroda dokázala za pár jarních dnů všechno natropit, protože co už je větší zázrak k pokornému žasnutí? Protože já být na místě přírody, asi bych si vzal "sick day" :-).

  5. [4]: Úplně mi to bereš z úst (respektive z prstů na klávesnici)! Oni teda ti pohané byli zase nekonsistentní jinak, ale to už je jiný příběh a nás se týká tenhle 😀

    [5]: Přesně tak. Velikonoce mám moc ráda – a kdyby se s nimi nepojily podobné tradice, byla bych ještě spokojenější 😀 Krásně řečeno. Díky za komentář.

    [6]: Tak teď jsi mě nachytala na švestkách 😀 Fakt nevím. Ale vzhledem k tomu, že se jedná jen tady o naši místní tradici, která jinde moc není, tak bych si myslela, že je to prostě jen nějaký náš lokální výstřelek bez většího antropologického významu 😉

  6. No tak zas něco, na čem se shodneme! 😀 Ach, jak já nenávidím ty prázdné tradice. Velikonoce, Vánoce a další jsou pro mě prostě další obyčejné dny a nevidím důvod, proč kolem nich tolik bláznit…
    Tvůj výlet historií tradic byl více než zajímavý a poučný… 😉

  7. [8]: Pro mě to právě obyčejné dny nejsou – mám je ráda a vždycky si na jejich slavení dávám záležet. A o to víc mě tyhle tradice točí 😀 Děkuji 🙂

    [9]: Tak snad brzy přijde den, kdy maminka přežije, že budeš dodržovat to, co přijde smysluplné tobě 🙂

  8. Já bych ty tradice tak neodsuzoval, ale to je také věc vkusu, někomu se to může hrubé nelibit….Třeba na Filipínách se přibíjejí na kříž, to sice nepochází z křesťanských tradic, ale přesto z pohledu nás Středoevropanů….Každopádně co se tradic týče, může se nám to nelibit, můžeme proti tomu protestovat….
    Ale to nevadí tak všechno, co proti tomu můžeme dělat…

    1. Určitě to je věc vkusu a bojovat se proti tomu v zásadě nedá, respektive jestli je něco boj s větrnými mlýny, tak tohle. To, co mi na tom ale vadí asi nejvíc, je ta naprostá myšlenková prázdnota. Prostě to děláme, protože se to tak dělá. Důvody jako by vůbec nikoho nezajímaly.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *