Některá dobrodružství zažijete, když jedete na druhý konec světa. Jiná, když někdo z druhého konce světa přijede za vámi. A ještě úplně jiná, když se přestěhujete na sdílený byt. Sdílené byty totiž mívají historii tak pestrou, že kdyby mohly vyprávět, vypadali bychom proti nim všichni jako suchaři. Jelikož vyprávět nemohou, nabízejí nám tyto pikantnosti jinou formou – cestou roztodivných věcí.
Na sdíleném bytě se totiž vždycky najde něco, čemu familiérně říkám dědictví po předcích. Jedná se o podivné předměty (včetně potravin), které vaši předchůdci na bytě nechali, protože už měli moc plná zavazadla nebo se jim to prostě nechtělo tahat nebo to bylo už tak trochu rozbité nebo všechno dohromady. Pakliže se obyvatelé na bytě střídají rychlým tempem, roste objem dědictví po předcích geometrickou řadou; nikdo už totiž neví, jestli zrovna tohle je erární, něčí nebo po někom (a tedy jestli se pro to náhodou jednoho dne majitel nevrátí), takže se to nedá používat, vyhodit ani – v případě potravin – sníst.
Otevřete-li na takovém bytě skříňku, je pravděpodobné, že se na vás vyvalí ledacos: od dortové formy s nápisem „Pozor, teče!“, přes konvičku, kterou bez větší námahy holýma rukama rozlomíte na dvě poloviny, předměty, jejichž účel je neproniknutelným tajemstvím pro všechny zúčastněné (v každém sdíleném bytě alespoň jeden takový předmět je), naprosto nesourodou směs plastových krabiček doplněnou o podobnou směs víček, která ovšem na tyto krabičky nikterak nesedí, až po mnoho let prošlé čaje, koření, pytlíkové polévky, multivitamíny a doplňky stravy. Mám za to, že otázka, proč lidé při stěhování tak často nechávají na sdílených bytech právě multivitamíny a doplňky stravy, by se měla stát seriózním vědeckým problémem, neboť se to děje až neuvěřitelně často a z (alespoň mně) neznámých příčin.
Kolotoč času je neúprosný a jednoho dne i my shledáme, že opouštíme sdílený byt a stěhujeme se. Tehdy nastává zajímavá situace: v úloze obyvatel bytu jsme nadávali na to, jak si naši předchůdci neuklidili a co nám to tam nechali, ale při každém stěhování necháváme i my svým nástupcům spoustu věcí (hlavně multivitamínů), které jim jistě přijdou vhod. Na novém bytě pak nalézáme ještě daleko větší spoustu věcí, jejichž majitel se už dávno ztratil v hlubinách zapomnění a které jsou sice prakticky nepoužitelné, ale nelze je vyhodit – protože co kdyby se pro ně někdo vrátil. Jed můžete vzít na to, že když se náhodou někdo skutečně pro něco vrátí, nejspíš si odnese tu praktickou sadu hrnců, kterou nejčastějši používáte, ty pěkné hrníčky, co jste si oblíbili, a ty jediné nože, co krájejí. Určitě ne dortovou formu, která teče, krabici prošlých čajů a ještě větší krabici prošlých multivitamínů. Těm je totiž tak nějak tajemně a metafyzicky souzeno stát se věčnou památkou dob minulých, tajnou řečí, kterou nám sdílený byt vypráví o svých tajemstvích.
Haha, přesně 😀 Když jsem se nastěhovala sem do bytu, majitelka vytáhla ze skříně boty a zarytě o nich tvrdila, že jsou po klukovi, který obýval pokoj přede mnou, a neobtěžoval se je odnést. No podle jejich stavu, ale byly ještě jeho pradědečka, který s ním vlastnonožně oral pole, tak nevím 😀
Tvůj popis přesně sedí: Zjevně sdílím byt sám po sobě! 🙂
[1]: Asi tak 😀 My zas našli na bytě kolečkové brusle – pro ty si teda nakonec fakt někdo přišel, ale trvalo mu to asi půl roku (vášnivý bruslař zjevně).
[2]: 😀 Člověk sám sobě následníkem.
Já jsem to se spolubydlením už vzdala,ale tvému popisu věřím a vím, že sedí 🙁
On to nemusí být ani sdílený byt. V posledním nájmu jsme za topením našli spoďáry a podprdu!
A jinak teď ve sdíleným….těžko říct, co je majitelky, a co po někom zbylo… každopádně kosmetiky a všelijakýho prošlýho koření atd. je tu asi tak pro 30tičlenou rodinu.
Tak přemýšlím, co tu po sobě zanecháme my?? Multivitamíny tu jak na potvoru nemáme. 🙁 😀
Takhle jsme se žumem přišli k váze (osobní), která váží v librách. Když jsme se stěhovali, usoudili jsme, že už ji nikdo shánět nebude, takže teď oba vážíme nad stovku, protože libry. Je to praktické, člověka to číslo tolik neděsí, protože si to nedokáže z hlavy přepočítat. 😀
Ačkoli přiznávám, že sdílené bydlení v sobě skrývá cosi vzrušujícího a adrenalinového, jsem ráda, že mě tot vzrušení dosud nepotkalo 🙂 😀
[4]: Ono spolubydlení samo o sobě může být naprosto úžasná věc a já s ním až na jeden rok mám jen dobré zkušenosti. A když třeba natrefíš na akční spolubydlící, tak tyhle věci ani nemusíš řešit – vyřeší je oni 😀
[5]: Tak tomu tedy říkám pikantní pozůstatky 😀 Že to minulý majitel nepostrádal? Zjevně tedy byt nemusí být sdílený, stačí, aby se tam střídali nájemníci dost rychle.
[6]: Já teda nevím, jestli vážit přes sto je zrovna něco, co člověka neděsí 😀
[7]: Já jsem naopak ráda, že mě potkalo. Je to opravdu obohacující zkušenost a leccos jsem se díky ní naučila a s výjimkou jednoho roku to bylo skvělé 🙂 (Ale ten jeden rok zas teda stál za to…)
Jo jo, co člověk všechno o jeví.. A co sám zanechá..Zajímavé, I když často nepoužitelné… I když kdo ví.. . Ostatně prošlé čaje a vitamíny mohou být ještě výborným projimadlem…
Což ty prošlé čaje, ty bývají ještě docela neškodné, ale taková prošlá chlorella a spirulina… kam se hrabe šaratice! 😀