Moje válka s Facebookem

Nerada bych nemístně přeháněla, ale už je to tak. Můj vztah k největší a nejznámější sociální síti je zhruba takový jako můj vztah k průtokovým kotlům. Nepoužívám tohle hrůzostrašné přirovnání příliš často, člověk by přeci jen neměl nejtěžším kalibrem střílet jen tak, ale u Facebooku ztrácím veškeré zábrany. Aby bylo jasno: průtokový kotel je bezpochyby jeden z nejhorších a nejméně účelných vynálezů lidstva. Pokud potřebujete horkou vodu, točí zásadně vlažnou, a když chcete pro změnu studenou, opaří vás. Vždycky. A Facebook zrovna tak.

Když chci na obličejové knize nasdílet odkaz na svůj článek, ocitám se zhruba v situaci prince ze Šípkové Růženky. Anebo přesněji: ocitám se zhruba v situaci prince ze Šípkové Růženky, kdyby v den, kdy dorazil na zarostlý zámek, ztratil meč. U starého blogu mi Facebook odkazy zcela svévolně přes rok blokoval. Nijak nepomohlo psát na podporu, ignorovali mě stejně blazeovaně, jako všechny kotle mého života ignorovaly moje nadávky. Když jsem změnila adresu, myslela jsem, že bude lépe – a Facebook se to zjevně domákl a pojal to jako výzvu.

Vkládání odkazů na nový blog tak připomíná velmi škodolibou loterii. Jednou tam obrázek je, podruhé ne, potřetí je špatný. Jednou vložit jde, stokrát nejde. Šipka nefunguje a klikátko se objeví, anebo taky neobjeví. Někdy vkládám odkaz desetkrát a poté se okno příležitosti na okamžik pootevře; a když ho promeškám, protože si třeba spletu fotku, už se nikdy nemusí objevit znovu. Rozhodně tedy ne ten den. A už vůbec ne v tu hodinu. Prostě přesně jako ten kotel.

Jaká že je v téhle nekonečné válce moje strategie, ptáte se? Co si budeme nalhávat, špatná. Nadávky nepomáhají a na to, co Facebooky a kotle bolí, jsem ještě nepřišla. Zdálo by se, že řešení je nasnadě: vyměnit a smazat. První ale není v mé pravomoci a druhé je bohužel přeci jen příliš nepraktické. V mezičase můžu leda tak točit hektolitry studené vody a vyplňovat dotazníky „Jak jste spokojeni se službami Facebooku“. Ano, takový mi vážně před časem přišel. Teď už jen, aby podobný poslal i náš kotel.

19 odpovědí na “Moje válka s Facebookem”

  1. Ovšem na FCB je znepokojující sdílení všeho možného… Člověk má tendenci věřit tomu, co mu jaksi konvenuje, a ne každý si uvědomuje, že lhát se dá i videem či fotkou… Dokonce mohou být použity videa a fotky z jiné události.. A lze se na obou stranách pomyslný h barikad..

    1. Ano, na Facebooku je děsivé tak nějak všechno. A když tam navíc ještě ani nefunguje, co fungovat má, člověk by do něj vážně s chutí kopnul; kdyby ovšem bylo do čeho.

  2. Facebook je takový Kafkův Zámek 21. století, vše tam v principu funguje přibližně tak, jak to autor popsal, jen o století a nejmíň deset technologických generací moderněji. Zámek to nakonec vždycky udělá tak, jak on chce, nikoli tak, jak to chce daný prosebník; umění prosebníků tedy nespočívá ve správné formulaci prosby, ale ve schopnosti mít radost z toho, jak Zámek na prosbu zareaguje :-).

    1. Velmi krásně a výstižně řečeno 🙂 Kromě Zámku mi Facebook svým chováním připomíná některé výjevy z Procesu, například ten s advokáty. Ti mají ve svém kamrlíku díru v podlaze, o jejíž opravdu zažádali už pradávno, ale nic se nestalo. Jediný výsledek byl, že dostali přísně zakázáno ji opravovat na vlastní pěst.

  3. K facebooku jsem nepojala příliš dobrý vztah už na začátku a nějak se to časem nezměnilo. Mám ho, ano, ale nikdy jsem se s ním nenaučila, i když třeba s blogem pro mě nebyl problém, takže úplně natvrdlá snad nejsem. Včera jsem tam vkládala inzerát, vše jsem měla připraveno, fotky, text. Přes dvě hodiny usilovné práce, až jsem zjistila, že mám dva duplicitní inzeráty a smazala zrovna ten blbý. A to ani nevím, jestli bych tam našla nejen ten můj inzerát, ale i odpověď případného zájemce… 🙂

    1. Naprosto chápu. Facebook je pro mě taky spíš nutné zlo, a tak jak proto, že dělám v marketingu, tak proto, že na něm opravdu jsou skoro všichni, a když ho člověk nemá, tak ho strašně moc věcí mine. A ta historka s inzerátem, to je prostě úplně typický! 🙂

  4. Já mu nedala šanci.
    Jsem typ člověka, který je náchylný k závislostem.
    Přijímám do svého života již tak dost z blogu a nechci se ještě více ponořovat do virtuálna.
    Čumím dost do monitoru při blogování, svlékám se občas do naha a už nepotřebuji více.
    Strávím hodně času na blogu a občas si musím dát detox, abych z toho neblbla, v rámci duševní pohody netoužím přidávat další žrout času.
    Život se musí také žít, nikoliv nonstop sdílet.

    1. Ano, Facebook a další vychytávky jemu podobné jsou udělané tak, aby závislost vytvářely, a to co možná největší a co nejrychleji. Dobře děláš, že setrváváš mimo tyhle vody, nenechat se jimi ovládnout je opravdu těžké.

  5. Facebook sice může člověku usnadnit mnoho věcí, ale že je tato sociální síť zlem, o tom nemusíme ani diskutovat…
    Mám ho jen z toho důvodu, abych byla v kontaktu s přáteli (bohužel messenger je součástí fb, tudíž je nutností mít na něm profil) + na nich mám své stránky, kam přispívám svoji tvorbou, podobně jako na blog – s tím rozdílem, že blog pro mě vždycky měl a bude mít dál tisíckrát větší hodnotu.

    Nikdy jsem nepochopila, jak se někteří lidé na fb stále zapojují do nesmyslných a agresivních debat a stráví u toho moře hodin…stejně tak, jako když někdo ustavičně sdílí den co den nějaký „duchaplný“ citát.
    Trávím na něm minimum času, jen když mám chuť něco přidat – a to opravdu nebývá často.

    1. To máš ovšem nastavené velice rozumně 🙂 Já jsem na Facebooku začala trávit víc času, když jsem nastoupila do práce. Osm hodin nejde být produktivní a jako zabiják času je holt FB velmi efektivní. Ale lidi, co tam tráví kotel času sdílením citátů a hádáním se komentářích, opravdu nechápu.

  6. Od té doby, co nevím už koho napadlo instalovat do karavanu na parcele průtokový ohřívač, trable s teplotou vody skončily (nutno ovšem podotknout, že do té doby byla k mání celoročně pouze ledová). Toliko k potřebám nezbytným; co se těch zbytných týče, není Facebook, není problém – a za to, že ksichtoknihu nepotřebuji, jsem nesmírně ráda.

    1. Ano, jediná horší varianta než průtokový kotel je žádný kotel! 😀 Nojo, problémy prvního světa. Třeba se jednoho dne k té facebookové absenci taky dopracuju 🙂

  7. Vida, a ze všech těchto vašich komentářů jsem nadobul dojmu, že vlastně Fecebook všichni používáte rozumně, správně a za svatými účely (čili to nakonec jde), on vám teda občas kydne nějaký ten bobek na hlavu, abyste neřekli, že na vás zapomněl, ale vy (pěstičky zaťaté) se s tím stejně usmíříte a nakonec jste s ním kamarádi na život a na zmrt…

    Jářku, tak že bych konečně taky vstúpil? :oD
    (Jinak to už dneska přece nejde, že.)

    1. Ona je potíž s tím, že takový pocit bude mít zřejmě skoro každý, nehledě na to, jak moc velký problém v reálu má 😀 Každopádně jestli ses zatím obešel bez Facebooku, tak vstup určitě nedoporučuju. Kolem a kolem to za to nestojí.

  8. Také jsem blogu založila stránky, ale už jsem tam nějakou dobu nic nepřidala 😀 Nějak mě to omrzelo, ani nevím proč. Naposledy jsem tam dala info o stěhování blogu, a to už je nějaká doba…

    1. Ono je to jako házet kamení do studny. Člověk tam vhodí status, Facebook ho skoro nikomu neukáže, prakticky nikdo na něj nezareaguje a to je celé. To časem přestane bavit každého 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.