Na cestě k Vánocům svobodnějším

Během roku patrně není období, u kterého by lidé byli víc fixovaní na to, jak přesně má probíhat, než jsou advent a Vánoce. Obzvlášť sentimentální jedinci, kteří mají řečený čas v oblibě (jako třeba já), bývají někdy takřka posedlí tím, aby pekli každý rok stejné cukroví, poslouchali nebo zpívali stejné koledy, nacpali se stejným bramborovým salátem a podívali se na stejné filmy. I když víme, že už nám dávno není šest a kouzlo, které měly Vánoce tehdy, se nikdy nevrátí, stejně se o to snažíme, seč nám síly stačí.

Do určité míry to funguje. Pavlov je Pavlov a vůně vanilkových rohlíčků spojená s nějakou tou písní jako Z nebe posel vychází opravdu dokáže vyvolat četné vzpomínky a s nimi i žádoucí atmosféru. Jenže jako každé spoléhání na minulost má i tohle svoje mouchy – a to zejména skutečnost, že aby to zabíralo, je potřeba dělat věci opravdu pořád stejně. Jinými slovy: všechno jiné, neplánované a nečekané je v takovém podniku na obtíž. A tady jsme u jádra pudla. Když byl můj letošní advent nečekaně nabourán poprvé (původní plán přirozeně byl udělat všechno stejně jako každý rok), otřepala jsem se a řekla si, že to zvládnu. Jenže pak přišlo nabourání druhé a třetí a vyvolávání duchů minulých Vánoc bylo definitivně v tahu.

Někdy je potřeba staré rozbít a zahodit, aby se otevřel prostor pro nové. Teprve když se moje představa ideálního adventu zhroutila, doopravdy mi došlo, že existuje i jiná cesta než se usilovně snažit opakovat zažité vzorce. To je sice logická a funkční obrana před tím, aby se advent a Vánoce rozplynuly v pracovní všednosti, ale lpět na ní za každou cenu nedává smysl. I přestala jsem se vzpírat a řekla si, že letos to prostě bude jinak a je to v pořádku. Co na tom, že jsme perníčky pekli se synovcem mezi pařením Diabla, v polovině prosince jsem hrála requiem, byla dvakrát nečekaně v divadle na totálně nevánočních představeních a poslední adventní víkend strávila ve světě Zaklínače. Když se to všechno složilo dohromady, dalo to vzniknout nečekanému, a přece jedinečnému kouzlu. Jinými slovy: zafungovalo to.

Co vám budu povídat, byla to cenná lekce. Vánoce sice jsou v naší společnosti vnímané jako doba starých tradic, a ještě ke všemu cílená primárně na děti, to ale neznamená, že by měly být určovány snahou se do minulosti či do dětství za každou cenu vrátit. Jsme svobodní dospělí a jako takoví se můžeme od všeho povrchního, co nás ve výsledku svazuje, v klidu oprostit. Není to vždycky snadné, ale otevírá se nám tím krásná možnost dát adventu a Vánocům hlubší význam; mimo jiné i proto, že přestaneme lpět na věcech, na kterých vlastně zas tolik nezáleží.

25 odpovědí na “Na cestě k Vánocům svobodnějším”

  1. Taky jsem se dlouho snažila mít všechno pořád stejně a dělat pořád stejné věci, aby zůstala pořád ta samá atmosféra, ale… u mě pak spíš zafungovala lenost a fakt, že jsem se odstěhovala do svého bytu. Protože takhle se na přípravách doma nepodílím, když přijedu až před štědrým dnem, a ve svém je nedělám, protože tam přece přes Vánoce nebudu. Nechtělo se mi tahat vánoční výzdobu do nového bytu, tak žádnou nedělám. Po rekonstrukci starého pokoje doma už nešla udělat výzdoba tak, jak jsem ji dělávala roky, tak ji taky nedělám. Obvyklý seznam filmů vzal za své, když jsem jeden po druhém přestávala chtít sledovat pořád dokola a stala se z toho povinnost, místo které bych radši dělala něco jiného. Časem jsem zapomněla i na přísné detaily jako nastavovat si vánoční téma a pozadí na elektronice, k žehlení si místo youtuberů pouštět koledy a tak a ono to fakt naprosto přestane chybět, když se to „stane samo“.

    1. Je pravda, že stěhování od rodičů je v tomhle docela katalyzátor. Člověk na všechno to vánoční může buď rezignovat, nebo si to vzít s sebou a pokračovat, skoro jako by se nic nezměnilo. Ovšem běda, když přijdou děti! Znám zaryté ateisty, kterým při myšlence, že by svým dětem řekli, jak je to s těmi dárky doopravdy, vstávaly vlasy hrůzou na hlavě 😀

      1. A přitom zjistit, že Ježíšek není, vůbec Vánoce nekazí. Moje rodiče nasrala babička, když mi v pěti letech řekla, že ten drahý kočárek na panenku mi nepřinesl žádný Ježíšek, ale koupili ho rodiče, protože nikdo nadpřirozený dárky nenosí. Nepamatuju si ani mi nebylo řečeno, že bych z toho vyváděla nebo to nepřijala jako prostý fakt, a Vánoce se u mě tak jako tak držely na velice silné vlně, právě dokud jsem se nepřestěhovala 😀 (Teď se mi akorát smrskly na těch pár dní, co přijedu domů, místo na celý prosinec.)

  2. Na výzdobu si nepotrpím, maximum je nějaká živá větvička kvůli vůni jehličí. Spíš se snažím fungovat tak, aby pro mě Vánoce byly spíš klid a odpočinek (což venku v nákupním centru mezi spoustou ostatních lidí fakt nejde) .

  3. Jedna moje spolužačka jezdila na střední škole na tábory, kde treba mj.slavili v červenci vánoce a velikonoce se stromkem a dárky pomlázkou apod.bTenkrat mi to přišlo ujeté, ale asi to mělo něco do sebe…

    1. To mi připomíná tradiční Rybovku na Kampě 24. června 🙂 Je to každopádně mnohem sympatičtější než snaha vytřískat z lidí prachy i půl roku před prosincem alzovskými „letními Vánocemi“.

  4. Jak se mi mění život, tak se pozvolna mění i podoba Vánoc. Letos poprvé přijdu o poslední jistotu ve formě rodinných štědrovečerních tradic, protože budu poprvé slavit mimo domov. Jsem z toho na jednu stranu rozmrzelá, protože se mi (určitě!) bude trochu stýskat, na stranu druhou se těším a jsem zvědavá, co nová podoba Štědrého večera přinese. Vždyť s blízkými se uvidím na Boží hod, tak se není třeba rmoutit. 🙂 Nechť jsou i ty Tvé Vánoce krásné a přesně takové, jaké bys měla ráda!

    1. Mně Vánoce poměrně významně změnilo manželství – mimo jiné právě tím, že Štědrý den neslavíme s ani jedněmi rodiči. I tak toho ale zůstalo až překvapivě hodně při starém 🙂 Moc děkuji a přeju ti, ať si letošní svátky moc užiješ, i kdyby byly stokrát jiné 🙂

  5. Zajímavý to přinášíš podnět k zamyšlení. Ačkoliv jsem skrznaskrz konzervovaný tradicionalista, na Vánoční blbinky si prachnic nepotrpím. Jediné co, tak popřeji přátelům něco jemně lechtivého, oplzlého a všelijak podobně hodícího se, zabalím to málo, co se naježilo, poslouchám u toho muzyčku (nic tematického) a potom tak nějak houfně nahodíme stromek. Mezitím je občas něco v televizi, a to je asi ta pravá vánoční momentka, kdy se stávám amébou a čumím tam na ty posvátné sněhy a nedotknutelné princezny a nemyslím vůbec na nic.
    Pak se obvykle ještě v průběhu té psychózy vzpamatuju a jdu něco dělat.

    Jojo. ;o)
    Tož si ty Vánoce všickni užijte!

  6. Párkrát v životě jsem zažil Štědrý večer v jiném prostředí než ve vlastní rodině a jen jsem zíral, jak každou drobnou změnu v navyklých vánočních rituálech cit zpočátku dokáže brát jako jistý druh agrese, proti kterému je třeba mobilizovat, než ho rozum bičem přesvědčí, že je to třeba brát jako obohacení :-).

    1. Velmi přesně vystiženo 🙂 Ta emoční exponovanost Vánoc je skoro neuvěřitelná a jsem skoro ráda, že žádné jiné takhle vypjaté svátky během roku už nejsou.

  7. Je to fakt, člověk by měl být přizpůsobivý a nelpět tolik na tom, aby dodržoval tradice. Mně se Vánoce změnily vlastně hned po svatbě, s koupí umělého stromku a vůní umělého spreje – je to přece jenom úplně jiná vůně než ta klasická. Pak přijde obrovská změna, když jsou malé děti a třeba pečení se tím změní doslova v klasické drama. Po rozchodu s nejmenovaným pánem potom už bylo jinak úplně všechno – zažila jsem Vánoce v terapeutické komunitě, Vánoce, kdy jsem se na Štědrý den pohádala s rodiči a jela jsem 90 km zpět domů, k večeru, kdy už byly poněkud problémy s dopravou na pražské výspy. Na dvoje Vánoce jsem byla sama, už nikdy jsem nepekla ani neměla stromeček, nedávali jsme si dárky, protože nebyly peníze. Zažila jsem Vánoce u tchána a švagra, kdy nám ujel autobus z Prahy a oni na nás s dárky ani večeří prostě nepočkali. Vánoce, které jsem proležela s příušnicemi, takže se neslavilo na Štědrý den, ale až když jsem přestala zvracet. Vánoce, kdy jsem zuřivě naházela celou štědrovečerní večeři do záchoda, protože ten můj ožrala ležel celý den s kocovinou a pak mi řekl, že večeřet nebude. Letos mi reálně hrozily Vánoce v léčebně. Dala jsem nakonec revers a teď jsem opravdu zvědavá, jestli se to letos aspoň trochu vydaří, těch hezkých s Fanouškem přece jenom pár bylo, i když bez stromečku a dárků. I bez těchhle věcí to má svůj půvab, prostě sváteční večer, kdy jste jen spolu, baštíte skvělé jídlo a užíváte si pohodu, bez stresu z nějakého pitomého úklidu, do kterého vás tlačí zaostalý manžel. Po 9 letech letos slavíme jako kamarádi. Tak snad to letos klapne aspoň trochu podle tradice 😉

  8. Ale třeba na bohaté vánoční (a i velikonoční) výzdobě úzkostlivě lpím. Někdy ji nahodíme ještě před adventem a obvykle sundáváme až na nejzazší termín 2. února. A vždycky musí být i něco na oknech a dveřích, aby to kolemjdoucí viděli (i tady ve Vrcovicích, kde kolem nás nikdo nechodí, protože jsme zastrčení hluboko od hlavní cesty – ale přece jen – pošťačka nebo švára nás občas navštíví…) Přece jen, období od září do dubna bylo pro mě vždycky nesnesitelné a prozářit si ten prosinec a leden radostí, to neškodí;-)

    1. Taky mám výzdobu ráda, bez ní by ty superkrátké prosincové a lednové dny byly o velký kus pochmurnější. Tedy pokud se to nepřežene a nestane se z toho lunapark 😀 A máš tedy pořádně bohatou sbírku vánočních zážitků. Tak ať jsou ty letošní jen hezké! 🙂

  9. Píšeš velmi poutavě. Mám to stejně, ohledně Vánoc jsem docela konzerva, pouštím si stále ty stejné filmy a máme stejné tradice. Letos taky cítím určité nabourání – především v tom, že nejsou žádné adventní trhy. Minulý rok jsem byla po operaci, tak jsem byla ráda, že jsem ráda, ale předminulý rok jsme byli na trzích v Belgii i Chorvatsku a ta atmosféra se mi hrozně líbí… Škoda, že letos trhy nejsou skoro nikde.

    1. Děkuji 🙂 Osobně mi trhy vůbec nechybí, ale chápu, proč je lidé mají rádi a ta atmosféra prostě nikde jinde není k nalezení. Nezbývá než doufat, že příští rok už bude zase advent se vším všudy 🙂

  10. Ke mně dorazilo prozření před pár lety, kdy jsem v předvánočním čas onemocněla spálou. Od té doby jsem si rozložila všechny důležité vánoční a předvánoční činnosti do většího časového období, i když ne vždy se mi daří. Zrovna včera na mě padla nějaká depka způsobená strašnou únavou a neschopností doma cokoliv připravit na svátky. A pak přišel můj manžel, otevřel víno, objal mě a řekl, že nic z toho dělat nemusím, že to mám jenom v hlavě. A fakt že jo. Plán je sice nabouraný, že to snad ani víc nejde, ale jde to :).
    Přeji ti krásné svátky vánoční a v novém roce zdraví a pohodu :).

    1. Spála, to je tedy hodně nekompromisní prozření! Ale je to přesně tak – totiž v hlavě. A že zrovna Vánoce tam drží opravdu pevně 🙂
      Moc děkuji a taky vinšuji krásné svátky a vše dobré do nového roku! (A hlavně žádné pozůstatky po covidu!)

  11. Nevím, jestli je to tou „dospělostí“ nebo náhodou nebo čím vlastně, ale v posledních letech se moje Vánoce hodně mění.. stejně jako můj život. Loni jsme s přítelem byli zavřeni v Německu kvůli covidu, letos jsem byla doma s rodinou, ale přišlo mi, že jsem myšlenkami někde úplně jinde… Nevím nevím, s čím vlastně budu vstupovat do nového roku, připadám si jako jiný, neznámý a porouchaný člověk.
    Tobě však držím palce, abys v novém roce prožívala hodně radosti, měla spoustu nápadů a drželo se tě pevné zdraví! 🙂

    1. To mě mrzí, že si připadáš porouchaně. O to víc, že takové pocity dobře znám – a nikdy pro mě nebylo snadné se z nich dostat. Moc ti tedy do nového roku přeju, ať se ti to co nejrychleji povede, a za tvoje přání ze srdce děkuji 🙂

  12. Zajímavá úvaha. Přes některé tradice opravdu vlak nejede a být prostě musí, ale jsem rozhodně přístupná změnám a novinkám. Nikoli tak naše dospělé děti – ty vyžadují Vánoce takové, jako když byly malé :o)
    Někdy něco propašuji, někdy de, ale hezké jsou u nás vždycky.
    Marie Veroniko, měj se moc hezky, Helena

    1. Taky jsem byla hodně fixovaná na to, aby Vánoce byly každý rok přesně stejné a takové, jako když jsem byla malá, ale jsem ráda, že už mě to pustilo a mnohem volněji se mi dýchá 🙂 Taky se měj krásně a šťastné vykročení do nového roku!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.