O telefonech hloupých a chytrých

Svůj první telefon jsem dostala k patnáctým narozeninám. V té době už měli vlastní mobil úplně všichni moji spolužáci, a to zpravidla několik let. Některé povahové rysy se ale nezapřou ani v dětském věku, takže jsem se vlastnímu přijímači dlouho úspěšně bránila. V pubertě ale přeci jen nadešel moment, kdy jsem zatoužila nesdílet nadále pravěkou cihlu s anténkou s rodiči – a přání se mi splnilo.

Byl to můj vůbec nejhezčí telefon. Tyrkysový a elegantní, na poměry dnešních hloupých telefonů velmi malý a docela tlustý, s barevným displejem a nejpěknějším uživatelským rozhraním, s jakým jsem se kdy u telefonu setkala. Když mi upadl na dlažbu, stačilo ho posbírat, seskládat a dál fungoval jako nový. A to zvonění! Melodie s podmanivým názvem Zvonky neměla konkurenci. Dodnes ji nemá.

Když mi můj drahý Samsung po sedmi letech přestal volat, přijímat zprávy a nabíjet, usoudila jsem – konzervativec, nekonzervativec –, že přeci jen možná nadešel čas pořídit si telefon nový. V té době už měli všichni ostatní telefony dotykové, zpravidla chytré. Já jsem chytrý nechtěla, a tak jsem vyhlásila anketu, jestli někdo nemá náhodou doma ještě funkční hloupý tlačítkáč. Měl, a tak jsem zdědila vykopávkovou Nokii. Vydržela jen lehce přes rok, citové pouto jsem nenavázala. Šlo o zařízení ryze funkční.

Jelikož jsem nechtěla telefon řešit každý rok, další ekologickou anketu už jsem nevyhlašovala. Místo toho jsem v době, kdy všichni ostatní dávno surfovali na svých smartphonech, zakoupila hloupou tlačítkovou Nokii, po které jsem chtěla jen tři věci: volat, psát zprávy a budit, i když bude vypnutá (divili byste se, jak nesamozřejmý požadavek to je). A pokud vydrží na baterii pořádně dlouho, tím lépe. Nokia byla štíhlá, nudně černá, na hloupý telefon zbytečně velká a nečekaně křehká, ale všechny moje požadavky splnila. Před její heroickou výdrží téměř tří týdnů na jedno nabití by i můj tyrkysový favorit zbledl závistí.

Byl to první telefon, který jsem si sama koupila, a co vám budu povídat, taky statusový symbol. Doslova při každém vytažení z tašky mě dostával do vybrané společnosti důchodců, staromilců a roztržitých profesorů. Nechtěla jsem být neustále online a taky jsem nebyla. Do mapy jsem se musela dívat předtím, než jsem vyšla z domu, a spoje si najít dopředu. Na zastávkách MHD jsem se chodila dívat, v kolik mi to jede, ke sloupku, což mě vždycky poslalo rovnou do středu nefalšované společenské avantgardy (nebo spíš apresgardy?) 70+, dívek s dlouhými batikovanými sukněmi a mladíků v brýlích s kostěnými obroučkami. Pokaždé, když jsem viděla někoho, kdo měl taky hloupý telefon, pocítila jsem jakousi spřízněnost; a pokud měl rozbitý displej, pak rovnou nefalšovanou náklonnost. Byli jsme tiší spiklenci, staromilští, bláhoví a taky občas trochu hřešící na to, že smartphone mají přece všichni a na tu mapu se můžou podívat za nás.

Tahle etapa mého života skončila. Jelikož si nelajznu vyrazit na druhou stranu planety s bezmála sedmiletou tlačítkovou Nokií v kapse (vydrží ovšem pořád dobré dva týdny na jedno nabití!), pořídila jsem si chytrý telefon. Umí všechno, fotí desetkrát líp než můj stařičký foťák a je rychlejší než můj počítač. Ano, mám z něj svým způsobem radost, celkově jsou ale moje pocity velmi smíšené. Svůj dumbphone jsem nosila s hrdostí a věděla jsem, že bude vždycky dobrým předmětem konverzace. Byl v něm kus mojí povahy a mého světonázoru, zdroj onoho zvláštního druhu radosti z toho, že jdete proti proudu. Ať už mi bude můj nový smartphone sloužit sebelíp, tohle nikdy nenahradí. To totiž nemůže nahradit žádný chytrý telefon na světě.

37 odpovědí na “O telefonech hloupých a chytrých”

  1. Též s nostalgií vzpomínám na starou Nokii a kapsaté džíny, ve kterých jsem se vyflákala na kole. Nad kolenem od telefonu rozkvetlo jelito jako blázen a Nokii stačilo složit dohromady a zapnout.
    Na druhou stranu jsou nejen při turistice mapy, idos a meteor k nezaplacení. Lpění na starých věcech si lze vybíjet i jinde, auto by se mnou už mohlo na pivo a zatím odrážím všechny dobře míněné rady, že už je dávno za zenitem. Do Austrálie s ním naštěstí nemusím, aby se to ukázalo na plné čáře. Užij si to tam! 🙂

    1. Ty staré telefony byly neuvěřitelně odolné! To, jak moc byla ta moje „nová“ Nokie křehká, mě dost nemile překvapilo. Teď to ale pojímám jako takový trénink na tu moji novou křehotinku. A brát Autobus do Austrálie, to už by tedy chtělo odvahu! 😀 Díky 🙂

  2. To já si zvykla telefon vlastně nepotřebovat a nepoužívat. SMS používám jen na SMS jízdenku občas a na psaní mámě a té stejně odpovídám zdaleka ne hned. Volání je to samé, volají mi na něj jen rodiče a výjimečně volám já, když se potřebuju někam objednat. Jinak po telefonu cokoli řešit teda vůbec. Takže jsem plně spokojená, že místo mobilu mám jen levný tablet pro dvě hry, internet v případě, že někde venku čekám, a přehrávač, když někam jedu vlakem nebo autobusem (a to je taky jednou za uherák). To je všechno, k čemu ho potřebuju 😀

    1. To mi zní neobyčejně sympaticky! Nic mi není proti srsti víc než myšlenka, že odteď budu nonstop přilepená k obrazovce. Je moc fajn vidět, že to jde i jinak 🙂

      1. Já jsem, ale počítačové. Nic mě v práci s technologiemi nerozčiluje víc než muset datlovat písmenka na mobilové klávesnici, kde mi napsat větu trvá třikrát dýl než na normální, proto ho používám tak málo a na všechno mám radši počítač 😀

          1. Něco datlovat, to by mě mohli milovat 🙂 pro psaní na mobilu používám už dlouhá léta gesta – objedu popořadě všechny písmenka slova a z 90 % mi vypadne to, které jsem chtěla napsat 🙂

  3. No ale je to o last kde jsou scifi predstavy o dobe po roce 2000 rekneme opravdu překonány…Ve treti tridef v roce 1974 ne bo 75 jsme cetli…Za padesat let, to už se bude jezdit na Mesic a Mars s na Venuši (sic)jako dnes do Prahy, Bratislavy a Parize…Tak jsem se tesil..Ale mobily a Internet v kombinaci scifi moc nepredvidala

    1. Na Venuši! To jsme se tedy opravdu vydali úplně jiným směrem 😀 Kdysi jsem o tomhle četla půvabný vtip, bylo to takhle nějak: jak bych vysvětlil člověku před padesáti lety, že nosím v kapse zařízení, ze kterého mám přístup prakticky k veškerému vědění na světě, ale používám ho k tomu, abych se na internetu hádal s cizími lidmi a prohlížel si obrázky legračních koček? 🙂

  4. Tvůj postoj je mi moc sympatický. Já jsem odolával mobilu několik let a teprve když už ho měli skoro všichni, dostal jsem ho k Vánocům, abych rodině nedělal ostudu. Vzal jsem ho na milost vlastně až v okamžiku, kdy jsem jím úspěšně přivolal hasiče k našemu hořícímu rokycanskému domu :-). Výměny u mne probíhaly v rytmu mých cest do Japonska, protože se v obou případech ukázalo, že Japonsko se vyvíjí o něco rychleji než naše země a svým telefonem se už z vrcholu Fudji do Čech nedovolám. Teď si pořizuji nový kousek až v případě, že ten předchozí definitivně rozbiju (druhý pád na dlažbu na stejný růžek telefonu to většinou jistí) a když mi kdysi prodejce nabídl zařazení do prémiového programu, který mi prý zajistí automatický každoroční upgrade na modernější model, dostal jsem při té absurdní představě přímo na prodejně záchvat smíchu, což prodejce přivedlo do rozpaků, protože na podobnou situaci neměl skript :-).

    1. Můj člověk! V tomhle ohledu naprosto 🙂 Představa toho prodejce mě upřímně rozesmála, až mi skoro začalo být líto, že jsem si ten smartphone pořídila na e-shopu (to jsou ty mileniálské praktiky). Když jsem ovšem kupovala před těmi bezmála sedmi lety tu svou hloupou Nokii, vyvolal můj tehdejší telefon na prodejně hotové pozdvižení, takže myslím, že mám jistou představu 🙂

  5. No teda! To jsi vydrzela odolavat chytrym svodum opravdu dlouho! Ono mozna uvidis, vzhledem k te dobe vydrze mozna v tomto souboji prece jen obstoji starenka i na druhe strane zemekoule:) A pokud ne, tak at vydrzi vydrz tobe:)

    1. Stařenku brát na tenhle výlet vůbec neplánuju, mám totiž mimo jiné ošklivé podezření, že by v australských mobilních pásmech dost možná ani nefungovala. Ale pravda je, že to by její výdrž na baterku mohlo jedině podpořit 😀 Děkuji 🙂

  6. Jelikož patřím mezi individua, která telefonují jenom, když se spletou, nijak jsem se nikdy po mobilním telefonu nepídila. Kdysi mi před návštěvou ČR jeden vnutila/půjčila sestra a při další podobné příležitosti mi jeden levný, tzv. důchodcovský, koupil brácha. Ten ještě mám, jenže v Ontariu se nedá použít. Na včera jsem ale byla domluvená se synem, že až mu skončí pracovní doba, zajedeme do sousedního města, kde údajně měli nějakou výhodnou akci na telefony. Zaparkovali jsme u obchodního domu čtvrt hodiny před zavíračkou a rychlochodem pospíchali do oddělení elektroniky. Postarší prodavačka si nás všimla, ale když se dověděla, že chceme koupit telefon, řekla, že musíme počkat. Před námi přišli jiní dva telefonu chtiví zákazníci a odborník přes výběr a prodej telefonů byl v oddělení evidentně jen jeden. Byl asi opravdu odborník, protože do 5 minut se mu podařilo zbavit obou zákazníků a věnoval se nám. Když mu syn, který se v tom trochu vyzná, protože telefon už má, ukázal, o který kousek máme zájem, prodavač s úsměvem prohlásil, že ten nám prodat nemůže, protože to je jen ukázka a všechny ostatní tohoto typu Samsung jsou už vyprodané. Nabídl nám vedlejší model, taky Samsung, ale u toho se nám nelíbil měsíční poplatek. Potom nám nabídl Motorolu za přiměřený poplatek a asi bychom ji byli koupili. Jenže u pokladny po mě chtěl 2 kusy identifikačních dokladů, což jsem předem nevěděla. Měla jsem u sebe zdravotní kartu, ale ta se prý jako doklad při koupi telefonu na splátky (což zahrnuje cenu telefonu a poplatek za službu) nedá použít. Pak jsem ještě měla propadlej řidičák, který se tedy taky nedal použít. Musela bych s sebou mít cestovní pas a kreditku nebo číslo sociálního pojištění. A pas tedy s sebou běžně nenosím. Jenže nejspíš to dopadne tak, že si koupím nějaký jednoduchý telefon rovnou za hotové a do něho kartičku s předplaceným kreditem. Akorát si musím dát bacha, abych dobře vybrala, protože, jak píšeš výše, ne všechno funguje všude. 🙂

    1. Tak to jsi taky můj člověk! 🙂 S tím dvojím dokladem už jsem se taky kdysi vypekla, ale bylo to tedy při pořizování tarifu. Není to jenom tak, chtít si s lidmi volat 🙂 A myslím, že když si telefon pořídíš v kamenném obchodě, tak by se ti opravdu nemělo stát, že by ti prodali něco, co v tamních mobilních pásmech nebude fungovat. Problém by patrně nastal, až kdyby sis ho chtěla vzít třeba do Čech 🙂

  7. Jasně, tarif, to jsem si nevzpomněla, tak jsem ho elegantně nahradila slovem služba. Ta víkendová akce se týkala toho, že telefon se dá pořídit za nula peněz, ještě slibovali poukázku na dvěstě peněz do toho obchodu, při měsíčních splátkách 25 (nejlevnější, co nabízí obchod) na dva roky. Asi počítají s tím, že za dva roky (nebo méně) intenzivního používání se lidem krám rozpadne a pořídí si nový. Syn si kdysi koupil jeho Samsung v jiném obchodě, taky za nula peněz a ještě tehdy dostal poukázku na třista peněz. Má už ho víc jak dva roky, ale pořád platí přibližně 25 peněz měsíčně za provoz, i když ani on nijak moc nevolá. Na tu akci mě vlastně zbuntoval, protože ho napadlo, když si ten nový telefon koupím, že mi dá jeho muzeum a sám bude machrovat s mým novým, jen by se vymělily SIM kartičky, jenže nakonec z koupě sešlo. Jinak by mi to bylo celkem jedno a klidně bych s ním vyměnila. Nechci telefon jako módní doplněk, ale jako nenápadného pomocníka, který slouží, když potřeba a jinak je zašitý. Když mi sestra z Anglie půjčila její telefon, měla jsem s ním děsné potíže. Zašly jsme tady do krámu, borec se ptal, jestli je zamčený nebo odemčený, my jsme nevěděly, tak nám tam vrazil kartičku, ani se nepídil, jakou si přejeme a vůbec mi to tady nefungovalo. Takže ani kamenný obchod není záruka jistoty. Až na Slovensku, kde jsme naštěstí naši dovolenou začali, nás přátelé vzali do O2 krámku, kde mi dali O2 kartičku a za chvíli telefon jel jak po másle. Vzpomněla jsem si, že ta kamarádka na Slovensku, co jsme u nich byli, dostala nějakou dobu předtím pozvání z Austrálie, tak tam jela a tuším říkala, že se všude v pohodě dovolala se svým mobilem slovenským. 🙂

    1. Teda, to jsou složitosti! 🙂 Každopádně to, že v kamenném obchodě dovedou zařídit SIM kartu tak, že telefon nefunguje, se hodí vědět 😀 Kvalita služeb nade vše!

  8. Na jednu stranu to chápu, na druhou, vždyť chytrý telefon šetří tolik času! Už jen ten IDOS, který ukáže nejen odjezdy konkrétního spoje, ale přesné spojení z bodu A do bodu B, včetně všech přestupů a zpoždění. Vím, jaký problém má babička, když se snaží podle předem nastudovaného jízdního řádu dojet do Brna… A pak se jí jeden ze spojů zpozdí a ona čeká půl hodinu na přestup, zatímco chytrý telefon by jí ukázal, ať přestoupí o zastávku později na alternativní autobus, který ji doveze do stejné cílové destinace bez čekání. Na sociální sítě mám ztlumené notifikace, takže jimi brouzdám, jen když mám chuť, ale to praktické užití, ať už jde o ověřování plateb v internet bankingu, navigaci při řízení, mapy na výletech, možnost koupit si jízdenku nebo vstupenku bez čekání u okýnka… To je prostě super, zvláště v zahraničí, mimo komfort domácí půdy a znalost terénu.

    1. Ano, tohle jsou přesně ty momenty, kdy jsem zneužívala svoje okolí, ve kterém měli smartphony prakticky všichni. Jo, bylo to trochu jako neočkovat svoje děti nebo nemít auto, ale fungovalo to dlouhá léta velmi hladce 😀

      1. Já neustále zvažuju, že se přepnu na starou tlačítkovou Nokii. Jenže přesně – hledání spojů, mapy v mobilu… bez toho už se obejít nechci.

        1. Nejdřív jsem si dokonce pohrávala s myšlenkou, že až se vrátím, tak chytrofoun dám pryč a vrátím se ke svojí Nokii. Ale ano, ty mapy… to je opravdu hodně silný argument. Ale vím o lidech, kteří si po letech používání smartphonu pořídili zase nějaký ten dumbphone a nelitují. Takže jde to 🙂

  9. To je tak krásně nostalgické povídání! Připomnělo mi mojí kolegyni v práci, která má doposud tlačítkovou stařičkou prťavoučkou Nokii :). Nedávno jsem začala uvažovat o tom, že si pořídím podobnou a iPhone odložím pro domácí použití. Nebylo by to ale z nostalgie, nýbrž z rebelie, neboť obtěžování nadřízenou přes WhatsApp v době, kdy mám volno nebo dovolenou, bylo vážně neúnosné.

    1. Naprosto chápu – v dobách, kdy jsem pracovala v korporátu, jsem na svém hloupém telefonu lpěla mimo jiné proto, že do něj nešly dát Teamsy ani pracovní e-mail (kolegové si oboje do svých soukromých smartphonů instalovali celkem běžně). Tedy když jsem nebyla v práci, prostě jsem nebyla v práci a nejel přes to vlak. Fungovalo to skvěle, takže tuhle strategii můžu jedině doporučit 🙂

  10. Jé, to si mi připomněla můj první tlačítkový telefon Samsung. Oranžová obrazovka a člověk si přišel, jako kdyby v ruce držet drahokamy 😀 Je fakt, že ty mobily vydržely fakt všechno. Pak jsem měla i Nokii, otvírací mobil, a pak někdy přišel ten dotykový. Já využívám instagram, ale velice ráda fotím a tím je pro mě mobil velkým pomocníkem 🙂 A kontakty a zprávy zmiňovat nemusím 🙂

  11. … Téměř vše již řečeno. Změna je život. Je mi líto.

    Ale ještě mi přijde krásné, jak se mnozí kamarádi a přidružení jedinci staví do role jakýchsi misionářů, když mi s nekonečnou trpělivostí jmenují všechny ty výhody, jimiž moudrost tydlifonů oplývá. Mají mě za věčného rebela (bez příčiny), trochu opožděného (vlastním přičiněním) a zbytečně neústupného (tzn. neosvíceného). Zbožňuji ty jejich soucitné měkké pohledy, jimiž naznačují, že se mnou vlastně souhlasí, ale.

    A často mívám pocit, že snad obhajují sami sebe. Že pořád umí vyjmenovat dost důvodů, aby nechali ty chytré cihly jim děrovat uplé džíny.

    1. Na tebe jsem při psaní článků hojně vzpomínala a říkala jsem si, že jsi vážně machr, když jsi zvládnul cestovat po světě i bez chytrofonu 🙂 Jo a k tomu děrování – jedna z mých nejoblíbenějších vtipných historek je historka mého kamaráda, kterému chytré pádlo proděravělo postupně všechny kapsy, ale občas na to zapomněl a prohodil si pádlo nohavicí. Scénka, jak se mu to takhle jednou povedlo v metru a jak pak mobil zachraňoval, je legendární 😀

  12. To je téma pro mého manžela, který má starou malou tlačítkovou nokii a uživá si recesi, kdy on jednatel uspěšné firmy sleduje při jednánich okolí( my, zbytek rodiny se distancujeme)😂Neb ho nechápem a on nechápe nás😂

    1. Tak já ho naprosto chápu! Taky jsem si někdy ty překvapené pohledy dost užívala 🙂 Obzvlášť když jsem se ještě živila psaním o chytrých telefonech 😀

  13. Marie Veroniko, chápu to a respektuji.
    Mám už roky hodně chytrý telefon, život bez něj si neumím představit. Myslím, že mi slouží on, ne já jemu. Je to o nastavení v hlavě…
    Měj hezký večer, Helena

  14. První mobil jsem dostala v osmi a půl, anténkový Siemens po mamce. Začala jsem sama jezdit přes město do hudebky a rodičové se mnou chtěli být ve spojení.

    Chytrým telefonům jsem pár let odolávala, všichni kolem si je nemohli vynachválit a já nechápala, co na nich mají. Mám přece svůj notebook, no ne?
    Notebook vítězí stále, ale bohužel musím přiznat, že si na smartphone zvykám čím dál víc. Dokonce už mám i mobilní internet a obvykle ho nevypínám! K tomu mě ale asi donutilo spíš okolí, které nechápalo, že mi, exotce, má psát esemesky, pokud mě potřebuje nutně sehnat…
    I tak jsem oproti jiným v používáním mobilu pozadu.

    Víš, co mi ale hlava nebere vůbec? Chytré hodinky! Takové, které počítají kroky a okamžitě informují, když někdo volá nebo píše. Moje hloupé ručičkové umí jen říct, kolik je hodin.

    1. Ano, vypínání dat je dneska už velká exotika 🙂 (Taky jsem v tomhle ohledu exot.) A co se chytrých hodinek týče, tak když jsem o nich slyšela poprvé, zasmála jsem se a řekla si, že lidi už fakt nevědí, co by vymysleli a že to se nemá šanci ujmout. Dneska uznávám, že pro aktivní sportovce to opravdu může být praktické, ale žádná Sibyla ze mě asi nebude 😀

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.