Nečekaně bohatá filmová sklizeň

Už nějakou dobu mám pocit, že filmy a seriály tvoří o něco větší část mého života, než bych chtěla. Ačkoli spíš takhle: že průměrné až špatné filmy a seriály tvoří o něco větší část mého života, než bych chtěla. S příchodem streamovacích služeb jsem totiž pomalu ale jistě opustila osvědčený model, který praktikuji s knihami a hudbou: totiž že nejlepší díla jsou zpravidla od autorů bezpečně mrtvých. U Netflixu tenhle model ale z pochopitelných důvodů příliš nefunguje, a tak jsem se přizpůsobila a začala sledovat novinky, tedy z titulu věci riskantní kusy neprověřené časem. Přestože bych tenhle postup spíš nedoporučila, v posledních týdnech se na mě usmálo štěstí a viděla jsem hned několik skutečných perel. Věřím, že by mohly přijít k chuti i vám.

Společnost mrtvých básníků

Sklonek 60. let, soukromá americká střední škola s úchvatnými výsledky a neuvěřitelně úspěšnými absolventy. Disciplína, poslušnost, řád a pevně dané osnovy, které fungují. A do toho přijde nový, velmi svérázný učitel angličtiny, který svým studentům hned zkraje řekne, aby si otevřeli učebnici, vytrhli z ní celý úvod a rozcupovali ho na kousíčky… Jde o velmi silný příběh o smyslu života i vzdělání, o odvaze, poezii, snech i o tom, jak těžké je vystoupit ze zajetých kolejí. V hlavní roli září se svýma laskavýma očima Robin Williams, tehdy ještě téměř neuvěřitelně mladý; aby taky ne, když snímek vyšel v roce 1989. Společnost mrtvých básníků jsem viděla podruhé a líbila se mi ještě o pořádný kus víc než napoprvé. Okamžitě jsem ji naordinovala svým studentům, kteří mi následně psali dojaté e-maily, jak to byl jeden z nejlepších filmů, co kdy viděli. A to jsem ještě nečetla ty eseje, které o tom měli napsat!

Bílý lotos

Seriál Bílý lotos (2021) mě zaujal, hned jak jsem o něm slyšela. Chytrá a temná komedie se sociálním přesahem, brilantními dialogy a vynikajícími postavami; znělo to jako věc přesně pro mě. A taky že ano. Příběh se odehrává v luxusním hotelovém rezortu na Havaji, kam přijede jedna z mnoha skupin VIP hostů. Zaměstnanci hotelu jsou profesionálně usměvaví, hosté nadšení, všechno nablýskané – ovšem jen do chvíle, než nahlédneme pod povrch. Tehdy se totiž ukáže pravá tvář hostů i realita zaměstnanců, z nichž každý představuje svoje vlastní malé sociální drama. Komplikovanost postkoloniálních vztahů a sociální nerovnosti i prosté lidské sobectví se tu rozehrávají ve všech barvách duhy, a to jak ve skvělých dialozích a subtilních hereckých výkonech, tak v hudbě, jejíž kvality jdou stěží přecenit. Rozhodně vám neslibuji příjemně hladivý seriál na dobrou noc, ale vybroušenou, černohumornou a opravdu chytrou podívanou v každém případě ano.

Čas probuzení

Na Čas probuzení (1990) jsem narazila úplnou náhodou, takže jsem opravdu nečekala, že se z něj vyklube jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků vůbec. Děj je opět zasazen na konec 60. let, tentokrát ovšem do prostředí nemocnice, kam nastoupí nový, idealistický a trochu příliš vědecky a málo prakticky orientovaný doktor. Ovšem právě díky svému vědeckému zápalu se rozhodne na některých nereagujících neurologických pacientech vyzkoušet experimentální léčbu… Scénář filmu je založený na reálných událostech, což dodává celému příběhu obzvlášť silné vyznění. Ale hlavně: herecký koncert Robina Williamse a Roberta de Niro v hlavních rolích je něco, o čem se nedá mluvit. To se prostě musí vidět a ten pohled vám nejspíš úplně všechnu řeč vezme. Akorát si nezapomeňte kapesník. Anebo radši tři.

Andor

Na filmy a seriály z prostředí Star Wars jsem po několika hořkých zkušenostech před časem rezignovala. Pak mi ale několik lidí nezávisle na sobě doporučilo seriál Andor (2022) a já jsem se onu zlomenou hůl přeci jen ještě pro jednou rozhodla vyspravit. A dobře jsem udělala. Andor je seriál tak dobrý, že Star Wars vůbec nepotřebuje. Sledujeme nové postavy a nová místa a kulisy sice vypadají povědomě, ale to je tak všechno. Postavy se pohybují na morálně velmi nejednoznačném spektru, děj odkrývá realitu totalitní byrokratické moci i to, co obnáší, když proti takovému aparátu chcete začít bojovat. Zapomeňte na černobílé dělení na zlé imperiály a hodné povstalce, tady mají i povstalci velmi špinavé ruce a suverénně nejlepší romantická zápletka (byť jen v náznaku) se odehraje mezi dvěma fanatickými imperiály. Tak dobře napsané dialogy jako tady už jsem dlouho neviděla a vše doplňuje vpravdě galaktická hudba. Pokud neztratíte trpělivost s trošku pomalejším rozjezdem, než na jaký jsme u žánru hvězdných válek zvyklí, rozhodně nebudete litovat.

A jaké skvělé filmy či seriály jste v poslední době viděli vy?

23 odpovědí na “Nečekaně bohatá filmová sklizeň”

  1. Se ženou občas usínáme u seriálu Good doctor. Ústřední postavou jest mladý autistický chlapec, který vystuduje medicínu a nastoupí do nemocnice. Má to už několik sérií a v zásadě se to celý točí kolem toho, jak ten člověk je sice jako lékař naprostá hvězda, ale jeho chybějící soft skills značně znervózňují jak jeho kolegy, tak pacienty. Je to takový roztomile naivní.
    A já si před časem hrozně užil minisérii SAS: Rogue Heroes. Produkovala to BBC a je to o vzniku britské Special Air Service během bojů na severu Afriky za 2. světové války. Pro mě jedna z těch událostí, u nichž příběh +/- znám a jen si vychutnávám zpracování. Které se rozhodně vydařilo.

    1. To si znamenám, díky za tipy 🙂 Dobrý doktor zní jako taková ta feel-good záležitost, se kterými se v posledních letech roztrhl pytel. Vzhledem k množství stresu tak nějak všude kolem není dobrých feel-good věcí nikdy dost.

      1. Jo, to sis asi zařadila správně… Jednotlivý díly vesměs nakonec vyznívají vcelku optimisticky, hrajou tam samý takový hezký lidi a vlastně nikoho tam nelze brát jako vyloženě zápornou postavu.

  2. Zajimave, Star Wars oznacuje Asimov za dobrou scifi…Podle neho“Co je dobra scifi? Star Trek..ale clovek nemuze byt tak narocny…Hvezdne valky jsou dobra scofi, i Planera opic je dobra scifi“…Naopak spatna scifi je podle neho Blizka setkanibtretiho druhu, nebot pry podporuji sarlatanstvi…Celkem bych veril, ze se po jejich odvysilsni objevila v USA rada magoru, kteri tvrdili, ze komunikuji s mimozemstany..

    1. Kdyby se Asimov dožil všech těch prequelů, sequelů, spin-offů (fuj) a všech dalších ždímaček na peníze, které se ze Star Wars vyvinuly, možná by taky mluvil jinak 🙂

  3. Společnost mrtvých básníků jsem viděla před mnoha lety a byla z toho filmu úplně unešená. Nevšimla jsem si, že je na Netflixu, asi si jej s odstupem času pustím. Díky za připomenutí 🙂 I za další tipy.

    Mě před rokem docela pobavil takový jakoby dokument Death to 2020 a pak i Death to 2021. Ale je to takový specifický humor, asi ne každému sedne – aspoň podle hodnocení na CSFD (od pěti hvězdiček až po odpad)

    1. Žejo! Já z ní byla unešená už napoprvé, natož teď 🙂 A Death to 2020 jsem viděla a byla to fakt legrace 🙂 U královny jsem se řehtala na celé kolo 😀

  4. Čas probuzení jsem kdysi viděl, knížky od Olivera Sackse jsem měl vždycky rád. Pokud jde o filmy, pár milých překvapení jsem v poslední době zažil, ale většinou paradoxně s hodně starými a obecně dobře známými filmy. Třeba mě překvapilo, jak dobrý v různých ohledech (tím spíš na dobu svého vzniku a ve srovnání s dobovým schematismem filmů na podobné téma) je film Smrt si říká Engelchen, který jsem sice v různých obdobích svého života viděl už několikrát, ale připadne mi snad čím dál tím lepší :-).

    1. Ke zkoušce ze slovenské literarury, jsem knížku Smrt si říkà Engelchen musela číst, už tekkrát se mi to dobře četlo, film jsem neviděla, ale věřím, že je skvělý

  5. Kdyz novinky a Netlix, tak z artovych jednohubek me zaujal svou atmosferou, hudbou a kamerou Irsky zazrak z obdobi irskeho hladomoru. A potom Na zapadni fronte klid svou syrovosti, tam je ale uplne vykuchana puvodni predloha:( A do tretice Red Rose – je to spis teen serial na motivy Modre velryby, ale s celkem svezim pohledem na soucasne dospivajici v Britanii bez zbytecnych poz a cingrlatek.

    1. Moc díky za tipy 🙂 Na Irský zázrak se chystám, ten mě moc zaujal. Ale u dvou zbývajících si nejsem jistá – jakmile má u sebe film nebo seriál napsáno „horor“ nebo „válečný“, zpravidla se mu mám tendence velkým obloukem vyhnout.

  6. Něco fungl nového jsem asi už dlouho neviděla. Za jedno není moc času, za druhé nemáme Netflix. Taky dávám přednost starším věcem a vůbec mi nevadí vidět stejný film nebo seriál vícekrát.

    Ale přece. Nevím tedy, jak nové je to zpracování, ale nedávno jsme s manželem viděli asi 4 díly komisaře Maigreta v podání Rowana Atkinsona. Mně se to líbilo, ale kritici prý moc nadšení nebyli. Asi mysleli, že Mr. Bean má sedět ve své škatulce a nevystrkovat nos. 🙂

    A taky nás nedávno syn zbuntoval, že se s ním musíme dívat na Pána Prstenů (tři tříhodinové kousky). Syn je velký fanda, ale mně tenhle styl moc nesedí, jsem se dívala jen ze solidarity. Byly tam i krásné scény, to jo, ale převážně to bylo na můj vkus příliš krvelačné.

    1. To naprosto chápu – já jsem schopná se na svoje oblíbené kusy dívat v podstatě pořád dokola 🙂 Ale Pána Prstenů teda miluju. Je ovšem výrazně lepší, když člověk nejdřív přečte knížky, protože ty jsou podstatně, ale opravdu podstatně méně krvelačné a jejich celková atmosféra je mnohem klidnější. A navíc ten jazyk… a písně v elfštině… ach 🙂

  7. Jako fanda Star Wars jsem byla ze seriálu Andor zklamaná, na můj vkus to bylo strašně roztahané, obzvláště těch několik dílů, kdy chystali v horách útok, to jsem fakt zívala. Asi by se mi to líbilo, kdyby stopáž okrouhali tak o polovinu :D.
    S žádnými filmovými tipy asi nepřijdu, já si jedu to svoje pořád dokolečka – krimi, detektivka, krimi, detektivka… :D.

    1. Páni, tak to jsi první, od koho slyším, že se mu Andor nelíbil! A ano, pomalé to bylo, rozhodně pomalejší, než je starwarsovský standard. Hlavně na začátku. Ale to je zrovna něco, co mně zpravidla nevadí 🙂

  8. Přemýšlím, že si nějakou streamovací službu taky pořídím. Když už se dívám na televizi, tak na seriály které už bezpečně znám a nemám v hledáčku nic nového, tak děkuji za tipy 🙂

    1. Rádo se stalo 🙂 Co se streamovacích služeb týče, tak jak se namnožily, začíná to být poněkud děsivé, ale pořád se to nějak uřídit dá. A za mě rozhodně lepší než klasická televize 🙂

  9. Čas probuzení jsem kdysi viděla a moc se mi líbil, Bílý lotos je skutečně pozoruhodné dílo :o) Ale bavilo mě.
    V poslední době mě asi nejvíc zaujalo Schodiště s Colinem Firthem.
    Přeji hezký večer, Helena

    1. Ano, velmi pozoruhodné 🙂 Občas se sice člověk poněkud chytá za hlavu, ale jen z těch nejlepších důvodů! A moc díky za tip, Colina Firthe mám velmi ráda, takže mě Schodiště rozhodně zaujalo 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *