Osud tomu chtěl, že jsem před několika lety v Praze zakotvila v relativní blízkosti jedněch studentských kolejí. Na první dobrou se může zdát, že nejde o nic pozoruhodného, však je to docela obyčejný panelák. Po nějaké době jsem ale zjistila, že tenhle panelák s sebou nese nečekané benefity. V tomhle konkrétním případě jsou to – kupodivu – popelnice.
Kontejnery na tříděný odpad před „našimi“ kolejemi totiž nejsou žádná nudná sídlištní záležitost. Tady to žije! Jistě, najdete tu vyřazené skříňky, věšáky na prádlo a sem tam tašku s oblečením, jak jsme zvyklí, ale tam to ani zdaleka nekončí. Výměna zboží probíhá skutečně čile – přilepšit si tak můžete nádobím, menšími spotřebiči, oblečením, botami, zrcadly, knihami a učebnicemi (za mě vyhrála anglická učebnice, co vypadala jako z osmdesátek) a mnohým dalším, co se tu fluidně objevuje a mizí v libovolných denních i nočních hodinách. Po Novém roce a zejména na konci června se můžete těšit na bezmála umělecké intervence v podobě takového množství lahví od alkoholu, že se ke kontejneru na sklo není možné přiblížit pomalu na několik metrů. Hlavním trumfem je ale jednoznačně celá záležitost s dveřmi.
Začalo to tím, že jsme jednoho dne našli u kontejnerů dveře od lednice. Ano, jenom dveře, zbytek lednice nebyl nikde v dohledu. Zůstala jsem na ně tehdy koukat a říkala si, koho napadne urvat z lednice dveře a dát je jinam než celý zbytek. Provádějí místní medici nějaké zvláštní rituály? Nebo že by se lednice dala rozebrat na nějaké užitečné suroviny, které využijete dejme tomu na operačním sále, ale dveře jsou takříkajíc plonkové? Nebo si někdo z okolí řekl, že chudým studentům se může hodit opravdu cokoli, tak proč by ne právě dveře od lednice?
Tehdy jsme si mysleli, že jde o jednorázovou pikanterii. Jednoho dne jsme ovšem u popelnic našli další dveře, tentokrát normálně od bytu. Takové ty potažené koženkou. To už jsem se smála nahlas a vzhledem ke svému humanitnímu vzdělání, které obsahuje i určitý objem znalostí o našich křesťanských kořenech, si začala pokládat otázku, jestli se řeholníci či řeholnice z klášterů v okolí nesnaží o nějakou netradiční evangelizaci mezi mladými, patrně v duchu Kristova výroku „já jsem dveře“. Nebo že by naopak oni byli cílovou skupinou?
Myslím, že ve světle popisovaných událostí vám patrně nebude činit větší problémy vžít se do mojí reakce, když jsem před časem v blízkosti kontejnerů zblýskla auto, z jehož kufru jakýsi pán vyndával solitérní dveře od auta. Představila jsem si, jak právě tyhle dveře dovrší moderní kristovský triptych lednice-byt-auto (tady by jistě šlo najít nějakou hlubokou eschatologickou symboliku) a nenápadně jsem zpomalila, abych viděla, jestli pán zamíří ke kontejnerům. Nezamířil. Zklamalo mě to, ale ke štěstí mi v tu chvíli stačila už jen ta představa.
Jak se nicméně záhy ukázalo, na zázraky si někdy stačí opravdu jen počkat. Když jsem o pár dní později šla touž trasou, vybuchla jsem vprostřed ulice smíchy. Byly tam, přátelé! Dveře od auta v celé své neužitečné kráse, elegantně opřené o červený kontejner na elektrospotřebiče. A já už zcela na férovku přijímám sázky: jaké dveře najdeme příště?
Což takhle poklop od ponorky, počítal by se? 😀
U nás máme v kontejnerových hnízdech v okolí nádoby na papír pouze s tím malým úzkým otvorem. Čas od času tak přecházíš náměstí a vidíš něco jako malou drobnou babču s obří kuchyňskou kudlou, jak porcuje krabici od jakéhosi spotřebiče velikosti pračky na malinké kousky a ty pak vítězoslavně po jednom strká do kontejneru.
Tisíc bodů pro babičku za neuvěřitelnou vůli! A poklop od ponorky by se rozhodně počítal. Ovšem ten už by trumfly asi jen dveře od vesmírné rakety 😀
No kdyz v me rodne vrsnoci zavedli sber objemneho odpadu, skoncila v kontejneru pka berana puch k nevydrzeni,
A jeden rok si starosta jednoho mesta u Prahy, delal jsem tehdy na okrese, yzezpbsl na obcsny, ktere pri epidemii myxomatozy zaplnily kontejnery na trifemy odpa s temi kulatymi otvory kraliky.m
….stezoval na obcany..
Tedy ale házet do kontejnerů na tříděný odpad mrtvé králíky, to už chce nějaké nervy. Ještěže ta Praha není tak zemědělsky orientovaná!
No třeba byli ti králíci třídění – do jednoho kontejneru bílí, do druhého strakáči, do třetího belgičtí obři…
Do tipovací soutěže přispívám dveřmi od chlíva. Musí být ale hodně zpocené.
Třídění králíci mě moc pobavili! A dveře od chlíva, to by byl na Prahu skutečně velmi slušný výkon. Ty jestli se tam objeví, seznám, že je všechno možné 🙂
…koženkou potažený šoupačky?
…mříž od kočárkárny?
…roletový vrata od garáže?
Takovejch možností!
Jistě nemusím nijak zdůrazňovat, jak jsem všecek zvědav!
Úchvatný! Lidská fantazie je úžasná věc. Jestli dojde k nějakému vývoji, rozhodně budu informovat 🙂
Nase kontejnerove hnizdecko je taky silene misto. Pravidelne jsou tam prebytky z rekonstrukci, lino, tramy, postele a matrace nebo zbytky barev. Ted v zime je to obzvlast bizarni podivana, protoze na te posteli sedi vrany a zobou si tam dobroty, co nasly v kontejneru vedle.
Tedy, to musí být výjev! Vůbec bych se nedivila, kdyby z vašeho okolí vzešel nějaký moderní umělec světového věhlasu, a pak by všichni spekulovali nad symbolikou toho, proč maloval vrány na postelích u kontejnerů.
Myslím, že by mohla být na řadě nebeská brána :-).
To by ovšem podstatně navýšilo sázky 🙂
Hmmm, to mi připomíná, jak jsme kutali sprchový kout a potřebovali jsme někam vyhodit prosklené dveře od něj. Protože se jedna část po lehkém ťuknutí rozbila ještě v koupelně a roztříštila se na miliony kousků, vypadal plán, že to sklo prostě hodíme do kontejneru na sklo a ono se samo rozbije, vcelku jednoduše. Fakt ale jen vypadal, polovina se vysypala mimo kontejner, a i když hoši pilně zametali, kousky skla jsme tam nacházeli ještě několik měsíců poté :D.
To vás musel hřát pocit tichého spiklenectví, když jste jako jediní věděli, kde se tam to sklo vzalo 😉
Mohla bych do sbírky nabídnout jeden díl prosklených dveří z naší verandy. Manžel ho kdysi s kamarádem vyloupl z rámu za účelem zlepšení pojízdnosti. Ony ty dveře mají vespod kolečka a dlouhým používáním byl ten mechanismus rozchechlaný. No, nejen, že se jim nepodařilo vyměnit poškozená kolečka za lepší, ale ani se pak nepovedlo vpravit vypáčený díl zpátky do rámu. Takže zatím čeká na svou hodinu slávy u nás za barákem. 🙂
Tak tyhle dveře by u nás u kontejnerů dokonale zapadly 🙂 Každopádně slovo „rozchechlaný“ mě jako lingvistku vyloženě nadchlo!
Máme svou popelnici na směsný odpad a bio, zbytek chodím třídit do nedalekého sídliště. K vidění jsou tedy věci, jen co je pravda. Naposledy tam byl celý gauč, stačilo jen se posadit – kdybych tedy byla odvážnější…
Přeji hezký večer, Marie Veroniko. Helena
Takhle u popelnic, to by bylo ovšem nějaké posezení! 🙂