Absurdní kusy ze života korporátního

Nevím, jestli se mi to jen nezdá, ale život v korporátním prostředí se mi jeví čím dál tragikomicky absurdnější. Možná je to tím, že se vedení rozhodlo víc komunikovat a zasvěcovat nás do tajů firmy, a tak i to, co nemělo, vyhřezlo; možná tím, že už jsem tu jednoduše dost dlouho a víc si všímám. Z dvojice smát se/brečet si můžete vybrat podle svého gusta.
Od doby, co k nám zhruba před rokem nastoupil nový CEO (anglická nadávka pro vysoce postaveného manažera, pozn. red.), se mnohé změnilo. Zejména přibylo množství naprosto zbytečných meetingů s anglickým názvem. Dvě hodiny jsme jednou strávili na meetingu v půlce září proto, abychom se dozvěděli ohlašovanou velkou a převratnou novinu: totiž že se blíží Vánoce. Každý měsíc pak musíme povinně na jiný meeting, kde nám jeden z místních příslovečných „Slováků, co frčej na koksu“ kulometně, potichu a za doprovodu miniaturních, a tedy nečitelných grafíčků a číslíček, sdělí, v kolik šel včera spát a jak si stojí GM1, GM2, EBITDA a OPEX. Ne, taky nevím, co to je. Ale nikdo nemůže říct, že bych o tom neměla průběžný přehled.
Neustále nám chodí celofiremní spamy s tím, co se podařilo, jak jsme skvělí, jak rosteme, kdo zamakal a komu se děkuje, protože je nejlepší. Na druhou stranu se do nás bez přestání lije, jak tahle firma ještě nikdy nezažila žádné pořádné propouštění a že se bude optimalizovat a změna může přijít kdykoli, všichni se budeme muset uskromnit a hlavně pracujte víc, než byste měli, a ideálně zadarmo. Před Vánoci může jít kupříkladu každý zaměstnanec bez nároku na odměnu pomoct do skladu, přičemž si připadá jako hotový filantrop, protože to není nenasytný korporát, který odmítá v sezóně najmout dost pracovníků, kdepak, to je úžasně obohacující zkušenost a šance na dobrovolnictví na úrovni Armády spásy.
To všechno si ještě přibarvíme pořádnou porcí naprosto nezbytných anglicismů, díky kterým si budeme připadat dostatečně kůl a na výši. Takže fixujeme išůs, které máme, hlavně teda bejziks, můžeme se radovat, protože jsme nad badžetem, ze sezóny jsme si odnesli lerninks, sejdeme se ve vork lanči (ano, ve vork lanči – tak se v byznysovém spíku čte work lounge) a možná taky na hřbitově a snad jedině tam budu moct v klidu a připravená vyčkat, až se začne velebit i náš grout; nebo taky grouf, záleží na tom, jak mince špatné výslovnosti zrovna padne.
Největší gól ale přišel minulý týden v dalším z oslavných e-mailů – a ne, nemyslím ten o tom, jak vyhodili tři lidi z personálního. Protože jsme skvělí a nejlepší, vybudovali jsme cross tým koronavirus a v jeho rámci se pořádně přiživili na davové hysterii. Prodali jsme stovky až tisíce roušek, přátelé, skvělá práce, wow a mega, a to nevadí, že roušky před virem ani chřipkou neochrání, pššš. Právě od toho, abychom dělali takovéhle věci, tu jsme, friends a sweethearts, a tohle je, darlings, přesně naše práce.
Nemám, co bych dodala. Ámen.

18 odpovědí na “Absurdní kusy ze života korporátního”

  1. 😀 tak tenhle článek mě rozsekal 😀 Nikdy jsem teda v korporátu nepracovala, ale manžel ano a úplně v tom vidím, co on mi doma vyprávěl. Nejlepší taky bylo, když si ty informace, jak jsou kůl a jak se daří upravovali 😀

  2. Na částečný úvazek taky pracuji pro nadnárodní korporaci… a musím říct, že jsem se celu dobu tohoto čtení smál nad tím, jak se v tom vidím. U nás ještě teda na prvním místě stojí etika a "komplájenc", starší ročníky čtou "komplianc" trejnink, jenže ono té etiky je tam až tak moc, že raději zavedli preventivní šikanu, aby byla strava pro psychiku zaměstnanců hezky vyvážená. Naprosto ti tedy rozumím a přeju pevné nervy 😀

  3. Milá Marie Veroniko,
    bodejť by nehlásili už v půlce září, že přijdou Vánoce, když od tebe chtěj v předvánoční čas práci navíc zadarmo! To si přeci musíš VČAS zapsat do diáře a tuhle charitu naplánovat!
    A TO SE VYPLATÍ! 😉

  4. Tuším, že jsi před časem učinila rozhodnutí, které koresponduje s jiným světem …
    Moje dcera, můj zeť jsou na tom obdobně jako ty a vždy když o tom hovoří, připomenu si zase já pravidelná zasedání závodní rady 🙂 A věř nebo né, i tam se řešily vánoce, aby se půl roku dopředu sečetli adepti na vánoční kolekce.

  5. Můžu porovnat dnešní rozvinutý korporátní svět se světem reálného (nikoli ovšem rozvinutého) socialismu a kromě stejného důrazu na sdílení společných mýtů se podobá i v tom, že je praktické sledovat, kdo si pouze přisvojil slovník nutný k přežití a kdo ty sdílené mýty skutečně "žere". Jinak se jedná jen o různé kulisy pro velmi podobný divadelní kus o různých typech lidské přirozenosti.

    Mimochodem, jako odměnu za zajímavý článek poradím (úplně zdarma, jsemť rovněž filantropem!) malé marketingové tajemství: Nejvíc se v českém prostředí prodej roušek rozjede v okamžiku, kdy se podaří rozšířit informaci, že roušky proti viru sice ve skutečnosti velmi účinně pomáhají, ale pravda se nesmí nikde říkat, aby se obchody nezhroutily pod náporem nakupujících :-).

  6. [1]: Sloveso katovat má v takhle přepsané podobě úplně jiné asociace 😀

    [2]: Vážně to tehdy bylo tak podobné? To je skutečně pozoruhodné!

    [3]: Jsem moc ráda, že tě článek pobavil 🙂 A tedy upravovat si čísla o tom, jak se firmě daří, to je ještě o level výš 😀

    [4]: Horor snad ani ne, když by to člověk sledoval jen nezúčastněně doma, ale pěkná černá komedie by z toho určitě byla 😀

    [5]: Ou, ou, tak to taky přeju pevné nervy. Už jen na to, aby člověk ustál slovo komplájenc, jsou opravdu potřeba 😀

    [6]: Pravda! Protože do skladu se všichni už od srpna moc těšíme a pozorujeme na sobě div ne abstinenční příznaky 😀

    [7]: V zásadě jsi právě shrnul obsah posledního hodinového meetingu 😀

    [8]: Ano, učinila – a musím říct, že mi to v těch nejnesmyslnějších okamžicích dost pomáhá. Představa, že už se blíží konec, je velmi libá! 🙂 Adepti na vánoční kolekce mě každopádně moc pobavili 😀 Upřímnou soustrast a pevné nervy dceři i zeti!

    [9]: Ano, důraz na sdílení společných mýtů je hrozně velký a zachází občas do neuvěřitelně směšných detailů. Třeba firemní samolepky s budovatelskými nápisy jako "nejsem hejtr", "jsem zodpovědný" nebo "moje máma je spokojený zákazník".
    Tak to je skutečně velké marketingové tajemství! Pracovat přímo na marketingu, hned najmu několik trollů a za chvíli je Facebook náš 😀

  7. Bože, jak já su šťastná, že už jsem v důchodu!
    Sice mi to počítají z platů, které jsme kdysi měli, ale i tak!
    Z těch stupidit bych měla šedé nebo bílé vlasy.
    Jiřina z N.

  8. [12]:Víš, fór je v tom, že ty celý život pracuješ a vypočítají ti důchod z tvých platů, pak vše zdraží a všichni dostanou přidáno a ty musíš vyjít z toho důchodu, ale! ti, co nikdy nepracovali a dostávali dávky!!! – dostanou ( prý ) důchod z průměru, takže mají víc jak ty.Jestli to tak není, budu ráda.
    Jiřina z N.

  9. [13]: Pokud vím (například od svých rodičů, kteří řešili důchod, není to tak dávno), tak to takhle není. Aby člověk vůbec nějaký důchod měl, musí mít odpracováno (do čehož se počítá např. i mateřská) minimálně 35 let. Pokud takhle podmínka není splněná, nedostane nic.

  10. [14]:Veru, jestli je to tak, jsem ráda. Nejsem nepřející, ale současný stav mi vadí.
    Protože to, jak se ,,rozhazuje,, pro některé lidi, je trestuhodné.
    A to nejsou žádné fámy, seděla jsem léta v pokladně MěÚ!
    Přeji ti hezký den Jiřina z N.

  11. [15]: Informace, které mám, svědčí tom, že to tak skutečně je (byť rozhazování je taky určitě smutná pravda). Do ohně tedy za to nedám raději nic, protože v těch všech legislativních zákrutech je velmi těžké za něco ručit vlastními končetinami, ale každopádně jsem ráda, že jsem mohla zlepšit náladu 🙂 Děkuji za přání a též přeji krásný den! 🙂

  12. Počkaj, a to mi chceš akože povedať, že sa neskladáte každý deň na darček pre niekoho zo 160 zamestnancov, ktorý zrovna oslavuje narodeniny, nechodíte na "nepovinné" rauty k šéfikovi, odkiaľ rozhodne môže kto chce odísť kedy chce (a kľudne aj PRVÝ) a ani zamestnanec po odchode z firmy neposiela hromadné ďakovné maily o tom, ako vás všetkých miloval a ako bude na vás na veky vekov spomínať? Fuu, to ste teda riadne 20. storočie teda! :DD

  13. [17]: No to je hodně děsivá představa 😀 Hromadné maily chodí naprosto výjimečně a na dárky se skládáme jenom v rámci oddělení, a to ještě ne vždycky, protože jsme poměrně kvalitně rozskupinkováni. Uf, mám vlastně ještě štěstí! 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.