Barbie: temně komediální feministická bible

„To tady ten patriarchát moc dobře neděláte.“ „Ale děláme, jen to teď líp maskujeme.“

Když jsem se před pár měsíci dozvěděla, že vzniká film, který se bude jmenovat Barbie, nechalo mě to naprosto chladnou. Pak jsem ovšem zjistila, že za ním stojí Greta Gerwig, režisérka a scénáristka, která mě ještě nikdy nezklamala. Zbystřila jsem. Jestliže to dělá Greta, nemůže to být špatné. Když pak Barbie vyšla, internet zaplavila vlna komentářů o tom, jak tenhle film opravdu není pro děti, způsobuje rozpady vztahů nalevo napravo, leckoho deprimuje a leckoho zase rozpaluje doběla. Tehdy jsem usoudila, že Barbie chci vidět, a byla jsem zvědavá jako už dlouho ne. A i když ji srovnám s řemeslně prakticky dokonalým Oppenheimerem, myslím, že jde nejen o jeden z nejlepších, ale také nejvíc terapeutických a nejpotřebnějších filmů poslední doby.

„Já jsem muž, který nemá žádnou moc. Dělá to ze mě ženu?“

Ať už o Barbie uslyšíte cokoli, vězte, že není nijak radikální. Podle ohlasů jsem očekávala podstatně větší nářez a musím říct, že za sebe bych bývala uvítala ještě temnější, cyničtější a depresivnější sousto. Ovšem uznávám, že to už by leckdo asi vůbec nestrávil. Kompromisní varianta scénáře, kdy všechno podstatné zazní, ovšem jen menší část toho se ukáže doopravdy do hloubky a někdy zůstane z celého velkého tématu jediná věta, je patrně pro široké publikum podstatně snesitelnější. O to víc mrazí z toho, že tenhle relativní čajíček, u kterého se řehtalo celé kino, zvládne ukončit vztah. Raději si ani nechci představovat, jak takový vztah musel vypadat, a naprosto souzním s vyjádřením, že to, co zvládne zničit Barbie, si zničit zaslouží.

„Jsi buď vymaštěná, nebo divná a ošklivá. Nic mezi tím.“

Největší síla Barbie spočívá v tom, že bez obalu a přitom odlehčeně ukazuje, co ženám naše stále ještě dost silně patriarchální společnost dělá. Vezměte si jeden z nejvýraznějších projevů: stereotyp ženy, který se všudypřítomným a velmi silným tlakem vyžaduje, v podstatě je panenka barbie. Tak přesně máme vypadat. Zároveň jde ale o stereotyp, kterým se všeobecně opovrhuje, protože taková žena je přece nutně i hloupá, povrchní, nesamostatná a neschopná. Něco takového vážně být nechcete. Proto tolik žen tvrdí, že „nejsou jako ty ostatní“ a velká část se jich od takového stereotypu snaží ostentativně distancovat. Všeobecnou misogynii a představu méněcennosti ženy v sobě máme zarytou tak neomylně a tak hluboko, že už ve dvanácti letech jsem hodnotila skutečnost, že moje máma nejeví stereotypně femininní rysy, jako něco velmi pozitivního a hodného následování.

„Muži nesnášejí ženy. Ženy nesnášejí ženy. Aspoň na tom se všichni shodneme.“

Když ovšem stereotyp odmítnete, pocítíte neuvěřitelnou sílu společenského tlaku. Uslyšíte, že zůstanete na ocet. Že se vás každý bude bát. Že byste neměli mluvit takhle a říkat tohle. Protože stereotypní ženou sice každý pohrdá, ale to v nejmenším neznamená, že právě takovou osobou jako žena být nemáte. Když jsem se ještě živila psaním o chytrých technologiích, muže, zejména ty ve středním věku, to zpravidla naprosto šokovalo. Mimo jiné proto, že v té době už se mi částečně podařilo vypořádat se s naučeným odporem k holčičím věcem a nosit květované sukně už mi nepřipadalo jako diskreditace vlastní důstojnosti. O to víc jsem tím pádem musela bojovat s očekáváním těch, které jsem potkávala. Nedělá mi žádný problém během několika vteřin přepnout do nejtvrdší akademičtiny a zaplavit svoje vyjadřování slovní zásobou tak cizí, syntaxí tak složitou a odkazy tak odbornými, že to každého mimo akademickou sféru vyděsí. Víte proč? Protože mám praxi. Právě takhle si totiž nejrychleji obhájíte intelektuální důstojnost ve společnosti, která vám ji tak často a priori upírá.

„Nedělá mi problém používat logiku a zároveň prožívat emoce a nijak to nezmenšuje moje schopnosti. Naopak: rozšiřuje je to.“

Ano, žijeme ve společnosti, která do dívek a žen od narození vtlouká hluboký stud a odpor k tomu, kdo jsou, protože jako žena prostě nemůžete být správně. Ve společnosti, v níž je pro muže pořád téměř nactiutrhání, když si má přečíst knihu od spisovatelky nebo se podívat na romantickou komedii, zatímco ženě získá vysokou prestiž, když zná nejnovější akční trháky. Ve společnosti, ve které je normální říkat, že „tam, kde jsou jenom holky, se mluví o samých blbostech“, „jak se o tebe mám jako muž starat, když si uděláš řidičák“ nebo „dělat ženskou práci, to je pro chlapa naprostá degradace“. Ve společnosti, která očekává, že budeme budovat kariéru (ovšem s tím, že nám za stejnou práci zaplatí podstatně méně než mužům), ale že budeme i manažerkami domácnosti a jako takové budeme zcela samozřejmě vykonávat naprostou většinu domácích prací. Ve společnosti, která na nás má nekonečno navzájem si protiřečících požadavků a čeká, že je bez řečí naplníme, a ještě při tom opečujeme všechny okolo. O tom všem Barbie je a já se vůbec nedivím, že spousta divaček v kině pláče. Komedie nekomedie, tenhle film vám ukáže, jaké je být ženou. A na tom – všemu pokroku navzdory – pořád není veselého vůbec nic.

67 odpovědí na “Barbie: temně komediální feministická bible”

  1. Skvělá recenze! Z tvého článku v podstatě vyplývá, že bych to jakožto absolventka Genderových studií měla nejspíš povinně zhltnout. Každopádně na to slyším tolik protichůdných názorů, že mě to taky zajímá, jen si možná ještě chvíli počkám, až pomine všechno to šílenství kolem 😀

    1. Děkuji! 🙂 Nevím, jestli bych to nazvala recenzí, je to spíš taková úvaha inspirovaná filmem, ale tak něco o tom filmu tam přeci jen je 😀 A myslím, že tobě by se Barbie líbila stoprocentně. Počkej si a pak rozhodně zajdi 🙂

  2. Barbie jsem neviděl a ani se nechystám, ale dovolil bych si krátký zamyšlení nad tvrzením, že vztah, který zvládne zničit Barbie, si pravděpodobně zničit zasloužil.
    Jakkoliv netušim, jak moc slabej čajíček Barbie je, nemyslim si, že nemůže zafungovat jako první kostka domina, od který se rozjede řetěz obzvláště kousavejch debat, který spolu partneři dost možná nikdy nevedli.
    Do bodu, kdy si pak navzájem vyčítaj věci, o kterých před tim ani nevěděli, že jim vadí, (nebo ještě hůř, že nevadily, ale určitě by měly), pak můžou dospět docela snadno. Obzvlášť, když se jedná o téma v zásadě výsostně konfliktní, protože nějaký bebíčko, kde se cítíme ukřivděný, nedoceněný, ublížený, máme my i vy…

    1. Chápu tuhle obavu, ale upřímně si nedovedu představit, že by Barbie zničila vztah, který by jinak měl šanci být dlouhodobě zdravý a šťastný (moje první reakce po zhlédnutí byla, že fakt nevím, co z toho působí ty rozchody, a manžel reagoval úplně stejně). Pokud totiž někomu začne vadit něco, co mu předtím nevadilo (na libovolné straně), tak to může být, myslím, hlavně ze dvou důvodů: takové chování skutečně není v pořádku a danému člověku něco (a tam už je vcelku lhostejno co) otevřelo oči a ukázalo mu, že takhle už žít nechce. Anebo mu něco začne vadit, protože to prostě jenom někde viděl a přišlo mu to cool a tím pádem je tak snadno ovlivnitelný a manipulovatelný, že je to jasná známka, že není dost ukotvený sám v sobě a tím pádem je naprosto nezralý pro vztah. Rozhodně souhlasím s tím, že jde o velmi konfliktní téma plné bolesti na obou stranách (on ten mužský stereotyp má zase jiné rezervy), ale pokud partneři nejsou schopní se o něm pobavit jako dospělí a společně najít východisko, tak si nedovedu představit, že by jejich vztah nerozklížila první vážnější krize, která by přišla.

      1. Já třeba ještě nepotkal nikoho, kdo by si doma s partnerem rozuměl tak perfektně, aby se měli navzájem dokonale přečtený, případně se jim nechtělo určitý debaty otevírat prostě ze strachu, že by dráždili tu pověstnou kobru bosou nohou. Proto mi přijde ono tebou naznačený binární rozložení „otevření očí vs. manipulovatelná osobnost“ příliš černobílý.
        Já to myslel tak, že takovýhle dílko může mít v určitých případech potenciál prokázat krutou medvědí službu vztahům tim, že partnery sice přiměje otevřít nějaký nepříjemný téma, ale za úplně špatnejch okolností.
        Protože oni by svoje problémy, ať už domnělý nebo skutečný, řešit měli. Sami, nebo v poradně, když už je to rozbitý moc, ale v každym případě by ty diskuze měly zahrnovat skutečně jejich problémy. Jenže tyhle ambice ten film pochopitelně nemá, ten jen navršil na hromadu několik generalizací a stereotypů, který v důsledku tý debatě vůbec nemusí prospět.

        Jakože otevřený oči teda dejme tomu. Ale to, že máš otevřený oči pořád neznamená, že koukáš správnym směrem.

        1. To ne, tyhle ambice ten film rozhodně nemá, na to jsou úplně jiný filmy 🙂 (Třeba Marriage story. To je za mě asi tak stokrát brutálnější.) Ano, to, co popisuješ, se asi stát může, a pokud by souhra okolností byla opravdu hodně nešťastná, pak si dovedu představit, že Barbie celou situaci může zhoršit. Jenže mít strach i jenom otevřít nějaký téma… to prostě není zdravý, ať už se to děje za jakýchkoli okolností. Možná že to v takový situaci spíš než k párovýmu řešení vybízí k tomu, aby si to každý srovnal sám v sobě. Protože to, co bych řekla, že vytváří emočně nejvypjatější a tím pádem nejobtížněji řešitelný situace, bývá vlastní trauma, který se přeneslo do vztahu, i když s ním chudák partner nebo partnerka nemá vůbec co dočinění. A tohle uvidět a začít řešit je za mě první krok k tomu obrátit ty otevřený oči skutečně správným směrem.

          1. To jsem taky neviděl. 😀
            Ale ono je to v zásadě jedno, protože mně se prostě filmy obecně nezdají být dobrá pomůcka pro párovou terapii. 🙂

  3. Asi žiji v nějakém jiném světě… Nikdy jsem neměl pocit, že by někdo do žen v mém okolí vtloukal nějaký stud. Pracoval jsem většinou v převážně ženském kolektivu a několikrát měl za šéfa ženu, třeba i s nižším vzděláním, a neviděl jsem v tom žádný problém. U knih nerozlišují, jakého pohlaví je/byl autor/ka (i když je to často poznat, ale to je ta pestrost…). Vážím si jak těch, které překypují ženskostí, tak těch, co běžně berou do ruky šroubovák nebo fanku (těch možná i víc) a nevím, že by to někdo kolem mě měl nastaveno nějak výrazně jinak.
    Naprosto souhlasím s tím, že pokud se vztah rozpadne po shlédnutí jednoho filmu, pak se asi rozpadnout měl, nejspíš už daleko dříve.

    1. To tě ovšem šlechtí 🙂 A co se toho studu týče, tak ten tlak jsi jako muž snad ani nemohl pocítit. Je velmi nenápadný a velmi podprahový, ale o to vlezlejší a účinnější, což se ukazuje mimo jiné na tom, jak brzy se začne projevovat a že si jeho nositelky to, že jde o projev něčeho takového, často dost dlouho neuvědomují (slyšela jsem podobný příběh už skutečně mnohokrát). Myslím, že ho působí asi tak tisíc a jedna drobnost, které se už od raného dětství skládají dohromady: negativní poznámky, pohrdlivé komentáře, pohoršené pohledy, nevůle rodičů, opakovaná odmítnutí… Bude toho spousta. A jako u všeho, co působí dost dlouho a od dost mladého věku, to časem prostě automaticky převezmeš za své, ani nevíš jak.

  4. Co, ženskejm dělá patriarchátní společnost? Vždyť si to děláte samy.

    Barbie je hračka pro malé holčičky a je vymyšlená tehdy mladou ženou.

    Je to hybrid mezi dětským a teenagerovským vzhledem a kalibrovanej na holčičky. Co se jim líbí, to tam je. Jinak by to nemělo u nich takovej úspěch.

    Původně byly panenky miminkovského vzhledu, aby si holčičky mohly hrát na matku. S barbínama si mohou zas hrát na dětskou představu svého budoucího já.

    Chlapečkům se barbíny a panenky nekupujou, alespoň ne těm normálním. Nestojej o ně.

    S dospělejma chlapama (což jsou ti „pater“, podle kterejch se patriarchát jmenuje) to nemá, vůbec co do činění. Ti si také nekupují panenky. Jediný, co by je na tom zajímalo, je kolik to vynáší.

    Malejm holkám koupěj, na co si ony ukážou. Protože jim chtěj udělat radost a pak mít chvilku pokoj.

    Ano, barbie působí jako povrchní, nesamostatná a neschopná. Také má dětský obličej, dětský výraz a taková je dětská přirozenost.

    Skutečná panenka podle mužskýho vkusu by měla plnější tvary, skutečný boky, ne tak dlouhé nohy a dospělej obličej. Barbie podle Saudka by vypadaly jako almary.

    Malý holčičky jsou úplně normální. Nebyl by problém ani vyrobit panenky imitující 70-leté babičky i s pachem molekuly stáří 2-nonenalu.

    Problém by byl jim to prodat, protože o to ty holčičky nestojej. Samy od sebe. Hrou se připravují na rozmnožování, ne na smrt.

    Ani v soutěžích o nejsilnějšího chlapa světa tam nejsou jako doprovod vysloveně bárbínovský typy. Nemají tak dlouhé nohy, mají širší boky a dospělé spíš humpolácké obličeje, ale zmalované. Mají dlouhé vlasy, vypracované postavy a větší prsa. Netváří se jako roztomilé děti, ale jako pozorné asistentky. Páni svalovci poté, co předvedli své výkony v nošení betonových bloků, potřebují být totiž opečováváni.

    Na jedný vejšce se ptal vyučujíci, kolik z dívek by si přálo chlapa, který vydělává víc než ony. Zvedl se les rukou a autorka textu popisovala, jak se až zalekla, že to nebylo správně feministický.

    Další vyjádření toho samého je, že ženy potřebují „k muži vzhlížet,“ popřípadě je má „naplňovat“.

    Což je všechno přesně proti feminismu. Ženský si to dělaj samy.

    Společenská organizace jednotlivých druhů je daná evolučně a nejde moc změnit.

    Když přišli naši předkové cromagnonci do Evropy, už tu byli neandrtálci. Hádejte co? Neadrtálci už ten feminismus měli a neosvědčil se. Ženy neandrtálců se účastnily lovu a na kostech jsou zranění z lovu. Cromagnonci už přišli s organizací ženy s dětma na základně, muži vyráží na lov. Tak byly ženy vyvázány z nebezpečného lovu a věnovaly se rození dětí. Proto jsme tady a takoví jací jsme.

    Kdybyste byly schopný se samy postarat o děti, tak jste jak feny psa, budete spát s každým, kdo projde okolo, protože potomky zvládnete samy.

    V jednom dokumentu o týraných mužích byla psycholožka a říkala, podívejte se na moderní ženy, snažej se o všechno, jsou nejvíc vystreslé v historii, každá druhá nedonosí dítě, to je výsledek feminismu. Psycholožce bylo tak 35-45, trochu při těle, normálně hezká, ale dobře upravená. Ale příjemná, rozumná a dalo se s ní mluvit. Vedle těch hororovejch fůrií, co chlapa donutily, aby si klekl a doprošoval se, aby mohl dát klukovi hračku auto, byla jak anděl z ráje a vůbec, vůbec se nepodobala barbíně.

    Barbie je synonymem pro povrchnost, nesamostatnost a neschopnost, protože je to kombinace dětského a teenagerovského a děti takové jsou a teenageři z toho vyrůstají a nikdo učenej z nebe nespadl. (Ta hloupost je přiměřeně věku, porovnáváno k dospělým.)

    Jednou jsem sledoval fascinující dokument o bohatých někde v Kalifornii či Texasu. Všechny ženský i v 45 a víc pořád dlouhý vlasy, všechny už nějaký plastiky. Všechny zmalovaný. Obrovský baráky. Hovno na práci a jejich život se točil okolo něčeho, co vypadalo jako třídní politika na střední škole.

    Chlapi vždy přijeli z venčí, vyslechli si, co se stalo, co se po nich chce a pak vypadali spokojení, že maj klid.

    Nikdo k tomu ty ženský nenutil. Nad chlapama měly navrch. Ony takový byly samy od sebe.

    To není patriarchát ani náhodou.

    1. Krása. Tvůj komentář je sice úplně o něčem jiném než článek, ale preciznější ukázku patriarchálního uvažování i argumentace jsem si snad ani nemohla přát.

      1. No tak vidíte.

        Řekne se vám, jak to je z druhý strany a vůbec to nepoberete a musíte to hned shodit.

        Agátha Christie si úspěch nevypindala nadáváním na patriarchát. Ona uměla psát. To samý Betty MacDonald.

        Ale Valja Stýblová pokoušející se o duševní pochody muže byla vedle jako jedle. Nesvadbová napíše knihu o tom, s kým vším důležitým se hrdinka vyspí. Obermanová o tom, jak chrápe s (možná) Havlem. Koho to má zajímat.

        Thatcherová taky nepotřebovala žádný kvóty, protože chápala svět kolem sebe. Alžběta I jednou nadávala svejm rádcům a říkala by, že kdyby přišla o korunu, tak je stejně do roka zpět a věřím, že věděla přesně, o čem mluví.

        Jsou ženský, který rozumí autům líp než většina chlapů, jsou ženský, který rozuměj boxu a trénujou ho, jsou skvělý malířky. Jsou skutečný podnikatelky. Sem, tam.

        Madame Curie objevila radium a polonium. Hedy Lamarrová kromě svlíkání se před kamerou a děláním modelu pro Sněhurku ještě vylepšila konstrukci křídel letadla, vymyslela šumivé tablety, krabici s vytahovatelnejma kapesníčkama a hlavně vymyslela rádiovou komunikaci s přeskakováním kmitočtů.

        Pirátka Anne Bonny přepadala lodě jako chlap, ale s odhalenejma ňadrama, aby každej viděl, že je ženská.

        Mladý adolescentky ze 1077 protiletadlového pluku měly 37 děl a odrážely německou tankovou divizi u Stalingradu dva dny. Zničily přes 80 tanků a spousta jich tam padlo. To si žádnej chlap nedovolí nerespektovat.

        I holky, co projdou vstupním kurzem do Royal Navy nebo testama SAS dokážou to, co chlapi. Stejná zátěž, stejný pravidla, stejnej respekt.

        Předveďte to, co tyhle ženský a budete mít stejnej respekt.

        1. Já vám asi nerozumím.

          Nejprve píšete, že ženy (resp. feministky) si za problémy můžou samy, protože nepřijaly svou společenskou evoluční roli být doma, starat se o rodinu a rodit. Že mají zbytečné ambice, a tak jsou nejvystresovanější v historii a přicházejí o děti.

          A pak najednou vytáhnete, že aby žena měla nezpochybnitelný respekt, tak musí být v zásadě jako chlap (nebo minimálně musí popřít svou evoluční roli a něco dokazovat, bojovat, mít kariéru).

          Feminismus chce v soutěži o respekt jenom rovné hřiště bez předsudků. Dokonce bych řekl, že v ideálním případě oběma směry. Aby ten chlapácký tlak na muže, který je spíš k smíchu, také vzal za své. Protože – jak jste sám v podstatě napsal – ženy mohou co do povolání dělat stejné věci jako muži (obráceně to jistě také platí). Takže stačí, když se všichni budou chápat primárně jako lidi, ne jako funkce rozkroku. Úspěch si v takové situaci každý odpracuje, jenom se pak třeba na ženu bez dětí nebude plivat, že se tak rozhodla a za svou kariéru sklidí ten respekt, co výše zmiňujetem. Ne to pohanění, které jste uváděl ještě výše výše.

          Tak mi buď není jasné, co vlastně chcete, nebo kde máte problém. 🙂

          1. Já mu asi i rozumim. On tam uved příklady ženských, které uspěly v těch řekněme nejchlapáčtějších disciplínách. Ale ony existujou i takový, který o sobě rády tvrděj, že v tom mužskym světě uspěly nadobyčej dobře (přičemž důležitý je to slovo nadobyčej) a očekávaj kvůli tomu hodně aktivní projevy respektu (čili de facto spíš aplaus). Přitom reálně maj prostě jen slušnou práci, která je uživí. Což je samozřejmě super, ale neni to důvod dělat mexický vlny.
            Takovejhle komplex vícecennosti nepochybně neni výsostně ženská záležitost, ale už si nejsem zcela jistej tim, jestli u žen má stejný kořeny, jako u mužů.
            V každym případě to ale je existující fenomén – když se člověk podívá na FB na reels třeba, ty jsou toho v podstatě plný. Ovšem těžko z toho něco soudit o četnosti výskytu a hlavně teda ty videa jsou, paní domácí odpustí, bulvár až do prdele.

          2. O.P.

            No, problém je v tom, že vy nechápete, že feminismus a úspěšný ženský jsou dvě protikladný věci.

            „Feminismus chce v soutěži o respekt jenom rovné hřiště bez předsudků.“ – To je právě to, co není pravda. Rovné hřiště bez předsudků znamená žádné úlevy.

            Respekt přichází za výkony.

            Úspěch si každej neodpracuje, protože každej na to nemá.

            To je právě to, co vědí ti, co něco doopravdy odpracovali. Viděli odpadávat lidi během cesty. Kdo dost nepracoval, ten na to nepomyslí. – Odpadávání bylo v mým korporátu jednak to, že jste na tu práci neměli (třeba dobrou znalost jazyka), ale i o tom, že práci samu jste zvládali, ale nestálo vám to za to a umřeli byste tam nudou.

            Kdo nic nedělal, ten si myslí, že všechno jde samo. Komunisti si taky mysleli, že podnikání zvládne každej dělník, kterýmu to politicky myslí a zkrachovali. Dodnes nevědí proč a jen to pořád svádí na kapitalisty. Jen tu ekonomiku si ne a ne nastudovat.

            Ženský můžou dělat stejná povolání jako muži, ale musí se snažit jako muži.

            Pořád se mluví, o tom jak je ve firmách málo ženskejch ve vysokejch funkcích. – Jak někoho může vůbec napadnout, že by tam nebrali ženský, kdyby podávaly stejný výkony? Budete mít dvakrát tolik zájemců o stejnou práci, ceny klesnou. Sem s nima. – Problém je, že ty práce jsou tak náročný, že je nezvládá ani většina chlapů.

            V USA už zkrachovaly banky, protože si tam vedoucí pozice dosadili dost ženskej, barevnejch a sexuálních menšin a schopnosti byly až na druhým místě. To samý třeba v armádě… a maj málo rekrutů, protože nepolezete do armády, kde je to samý x-tý pohlaví. Pivovar But Light zničil díky woke sám sebe. V Británii odstoupila nějaká velitelka letectva, protože po ní chtěli, aby na do letectva nabírali víc ženskejch a menšin i když se kvůli tomu musí snížit standarty. Dát někomu zodpovědnost za letadlo za 30 miliónů, když na to nemá, je úplné šílenství. Ona si to musela odpracovat a prostě ví, co je na tu práci potřeba. – Ale neví to nejrůznější lemplové z politiky a neziskovek, zvolený jinejma lemplama jen za to, že jsou taky správně barevní či pokrokoví.

            Je to kvadratura kruhu.

            Qvóta Merkelová pozvala do Německa milióny barevnejch. Kdo něco cekl proti, byl okamžitě ušikanovaj a výsledek? V metru znásilňoval Afgánec hodiny patnáctiletou holku a lidi chodili okolo a ani nezavolali policii, protože nikdo nestál o další šikanu od státu, feministek a antify. Bravo feministky, tohle je přesně to, co jste chtěly?

            Ano. Ženský mají přijmout svou biologickou roli. – To přeci neznamená, že vedle toho nemůžete dělat vůbec nic. Jen se nebudete snažit dělat to, co chlap jako chlap. To míň, co můžete dělat vedle, může znamenat i vládnutí Rakousku-Uhersku, jako Marie-Terezie, kderá měla 16 dětí. Prostě se zorganizovala a nedělala všechno.

            Byla to císařovna a měla na to dost zdrojů a dost lidí, které zaúkolovat.

            To jsou základy organizace.

            Manažerka s odrostlejma dětma múže bejt v práci 12 hodin denně a pro jídlo si posílat. Ale jestli je ženská už vytížená péčí o děti, tak není čas na to podávat v práci stejný výkony jako její vrstevníci, třeba v nějakým middle managementu. – Ale může si vymyslet zásilkovnu, rozjet podnikání, protože to ve skutečnosti zabere méně času a vynáší to víc peněz.

            Jak bych to řekl. Letadla taky nepopírají fyzikální zákony o přitažlivosti. Letadla je jenom obcházejí pomocí jiných zákonů. S přírodou se můžete hádat jak chcete a ty zákony budou platit dál.

          3. Galahad:
            Jasně, lidi mohou volat po pochvale. A je to někdy otravný, i když je to zasloužené. Ale to s feminismem nebo s tím, co ženy dokážou, za mě, nesouvisí.

            Namachrovaný člověk, co se dělá lepší a dožaduje se poplácání po ramenou, je pro mě otravný bez ohledu na rozkrok.

            Nakonec na blozích několika chytrých lidí, myslím oba, potkáváme jednoho komentujícího, který nepřímo volá po uznání vlastního intelektu, ačkoliv prokazuje spíše neschopnost argumentovat a vůbec udržet myšlenku.

          4. A. P.
            “ „Feminismus chce v soutěži o respekt jenom rovné hřiště bez předsudků.“ – To je právě to, co není pravda. Rovné hřiště bez předsudků znamená žádné úlevy.”

            Já myslel, že rovné hřiště bez předsudků znamená hlavně zbavit se předsudků? 🙂
            Interpretovat to “zbavení se” jako úlevu je sice líbivý, ale asi by to chtělo rozvést nějak věcně.

            De facto jste pouze okrajově naznačil kvóty, které práci neulevují, jenom chtějí do dlouhodobě uměle mužsky dominovaných skupin dostat také stejně schopné ženy. Slouží k rozbití historického vzorce, který by se sám měnil zbytečně dlouho a těžko. Do čistě mužské skupiny snáze zapadne další muž. S jeho schopnostmi to nesouvisí. Aby v budoucnu stejně snadno zapadla žena, je třeba nějak začít.
            Ideální nástroj to není, chyby se při náboru asi dít mohou. Asi jako když naberete špatného “piňdíka”.

            Zbytek je snůška nahodilých informací, které se více či méně týkají tématu. A nejlépe to shrnou dvě citace: “ Ženský můžou dělat stejná povolání jako muži, ale musí se snažit jako muži.” “ Ženský mají přijmout svou biologickou roli. – To přeci neznamená, že vedle toho nemůžete dělat vůbec nic. Jen se nebudete snažit dělat to, co chlap jako chlap.”
            Tak vám nevím: můžu se snažit jako chlap, když dělám něco jinak než chlap?
            Co je to ta “chlapská snaha”? A proč by žena nemohla dělat věci jako chlap?Panovnice i panovník šoupnou děti k výchově stranou. Hřebík se zatluče jako hřebík. Řada činností je jasně definovaná a všichni je dělají +- stejně. A co vás tak čtu, tak asi nechcete tvrdit, že dobrý podnikatelský záměr (Zásilkovna) je výlučně ženskou doménou, kdy žena dělá to co chlap, ale jako žena.

            Neprotiřečit si a nedávat zbytečné či zavádějící příměry, to přeci není žádná vyšší dívčí…

            Obecně by možná stálo za to napsat, co podle vás feminismus je.

          5. O.P.:
            K reakci na můj koment nemám co dodat. Tak nějak jak píšete jsem to celý myslel.
            Ovšem k tý reakci na kolegu AP… Hele jsme si jistý, že ty „mužsky dominovaný skupiny“ jsou takový uměle?
            Příkladně to vojsko, o který se AP ve svym komentáři taky otřel, se tý tezi vymyká dost jednoznačně. Technický obory by mohly být na debatu, ale ani tam bych neřekl, že by od nich v současný době ženský někdo jen tak pro nic za nic držel dál…

          6. O.P.

            Takže si definujeme, co je předsudek. To je názor získaný bez předchozího zkoumání.

            Může být nepravdivý, částečně pravdivý, pravdivý.

            Totální většina předsudků je částečně pravdivá, protože nic nebejvá na 100%. Otázka je, jestli budeme brát předsudek pravdivý ještě při 90%, 80%, 70% pravdivosti. Někdy je i 5% předsudek dostačující – třeba „zbraň je vždy nabitá,“ „Spadlý drát je vždy pod proudem.“

            Předsudků se nejde zbavit, protože nemůžeme všechno zkoumat pokaždý od nuly. Kolik zmlácení a okradení od cikána potřebujete, abyste se obávali všech cikánů? Kolikrát budeme ženský nutit do sexu se špatným tanečníkem, aby si ověřila, že je doopravdy špatný i v posteli a nerozhodovala se jen na základě předsudků? :-/

            Je nemožné se zbavit předsudků. Je to jen bezobsažný slogan.

            Třeba vedoucí týmu prodejců, co radši vybírá chlapy s velkou bradou, protože mají lepší prodeje. On víc neví, protože ho zajímají jen prodeje. Jenže velká brada souvisí s testosteronem a ten zas vede k větší agresivitě, takže i k větším prodejům, takže to má reálný základ, takže ani nejsme schopni určit, jestli se jedná o předsudek nebo ne.

            Naproti tomu rovné příležitosti, jsou sem tam docela dobře možné. Zase vezmeme příklad prodejců, budeme dávat příležitost i lidem s ustupující bradou, ať se předvedou. Dobře, třeba se sem tam nějakej předvede jako dobrý prodejce, ale co když nás to dávání příležitostí celkově bude stát peníze, protože nižší výkony atd. Jak dlouho budeme muset dávat „rovné“ příležitosti a platit za to?

            „Interpretovat to “zbavení se” jako úlevu“ moc líbivý není, podle toho, jakej se vždy ozve řev proti. Rozvést věcně, to jsou právě ty kvóty. Jestli to nestačí, tak to abychom brali případ za případem, protože nemá pro mě smysl vymýšlet nějaké příklady, aby se to pak odmávlo s tím, že to je okrajové a nic to nedokazuje.

            To, že jsou nějaké skupiny „uměle mužsky dominované“ je podle mě jen předsudek. Nedovedu si ani představit, jak by to tak mohlo bejt doopravdy. – Nejsme zvířada v laboratoři, kterým někdo uměle nastavuje podmínky. Ty jsou na začátku stejné pro všechny.

            Jaký historický vzorec myslíte? Jak chcete do skupiny dostat „stejně schopnou ženu,“ když ji tam dostáváte kvótama, čili úlevama? Když se tam dostane úlevama, čili s důkazem, že není stejně schopná?

            Podívejte se jen do velké politiky. Na Slovensku mají jako prezidentku Čaputovou. Není to skutečná politička, jen ji tam katapultovali, podobně jako kvótama, a po jednom volebním období z politiky utíká, protože na to nemá a země je na pokraji rozvratu. – Protože je prostě hloupá a nezkušená.

            Když si projdete skutečnou politikou, tak musíte přeci jen ukočírovat jedny a druhé, vědět kdo bojovat, kdy lavírovat, kdy se s kým spojit a to jsou dovednosti, které se nabírají desítky let. Ona je neměla.

            Do čistě mužské skupiny zapadne ten, kdo se tam umí pohybovat. Myslíte si, že já zapadnu do čistě mužské skupiny hokejových fandů jen proto, že jsem chlap? Ani náhodou, protože mě hokej vůbec nezajímá, tak tak vím, kdo je Jágr a že jsme v Naganu vyhráli. – Zapadne tam moje kolegyně, která hokejem žije a všechno to zná. Navíc je hezká, veselá a má velký prsa, chlapům se líbí a jsou rádi v její blízkosti.

            Naproti tomu Danuše Nerudová mezi ekonomy vůbec nepatří. Ekonomii nerozumí a je hloupá. Diplom dostala proto, že se naučila předepsané stránky k odříkání a pak je u zkoušky odříkala. Učitelé nejsou placeni za rozeznávání formálních znalostí od pochopení, ale za ověření znalosti textu. Podobně dělala kariéru na VŠ. Splnila formální požadavky a na podstatu se sralo.

            Když Klaus kritizoval její výkony prohlášením, že by jí nedal zápočet, tak reagovala binárně „štěknete na naši partu, my štěkneme na vás“ a odpověděla, že „ona by mu ho taky nedala“. Jenže Klaus mluvil o porozumění ekonomice, které ona zoufale nemá a on jo (i když taky někdy udělá botu). Posoudit, jak moc ona rozumí ekonomice může jen ten, kdo ji sám rozumí a protože ona ji nerozumí, tak ani nemá jak přijít na to, že nic nezná. Proto jí zbejvá jen to štěknutí, co dobře vypadá jen pro ty, co ekonomice taky nerozumí.

            Není to ideální, je to totální katastrofa, protože pak bude v rozhodovací funkci někdo, kdo věci nerozumí a bude dělat špatná rozhodnutí, která se nás věšech dotýkají.

            Viz třeba EU, kde nám Merkelová z čiré hlouposti, jen tak v návalu neukočírovaných emocí, zrušila jadernou energetiku. Až budete příště platit předraženou elektřinu a předražené potraviny a předražené všechno ostatní, tak za to poděkujte potřebě mít v politice ženy, protože tak se tam Merkelová dostala.

            Nabrat špatného pindíka je o dost těžší, protože těm naopak přidáváte handikap navíc. Nejen, že musí mít schopnosti jako na začátku, ale ještě musí soutěžit ve stejném počtu o méně míst a ještě musí umět ještě nějak šikovně vybruslit z blábolů o kvótách.

            Jinak se dá samozřejmě nabrat i špatnej „pindík“. Naše vláda je rovnou celá farma špatnejch pindíků. Podobně EU a podobně armády NATO. Pokaždé to je to ovšem pokrouceným výběrem, takže podobně jako kvótama. Konrétně u nás Rychetský pokřivil volební systém, do EU se vykopávali politici neúspěšní v národní politice a podobně se v armádách NATO vyhazovali odborníci a nahrazovali se kejvaly. – Takže vedeme už rok a půl válku s Ruskem a nemáme ani továrny na výrobu munice, ani továrny na výrobu zbraní. Úplně absurdní. Není divu, že prohráváme.

            Ty informace se vám jen zdají nahodilé. Ono to jde více do hloubky.

            Snažit se jako chlap je myšleno snažit se to dělat pořádně. – Když jste ženská a děláte to pořádně, tak kvóty nepotřebujete a když to neděláte pořádně, tak jsou kvóty jen ke škodě.

            Chlapská snaha je, že si Klaus nastuduje ekonomiku, než o ní bude mluvit. Že hledá skutečný pochopení, zná pravidla na pozadí. Nerudová se jen naučí oddrnčet látku na zkoušku a nemá hlubší pochopení. Pak dostane diplom, pak i funkci a tím to končí. Pak může říkat v podstatě cokoliv, co jí její manžel a spol řeknou.

            Hřebík se zatluče jako hřebík. – Jenže když ten obrazný hřebík je ve skutečnosti o tom, že musíte odvrhnout akademická moudra pro vlastní znalosti, tak už to není přístupno každému. Zeman si čte pro zábavu Montesquieu. kolik poslankyň a senátorek a prezidentek jiných zemí má podobnou zábavu. Schválně, co myslíte?

            S tou Zásilkovnou to byl jen příklad, že to není nikdy na 100%, že sem tam nějaká ženská doopravdy uspěje vlastníma schopnostma. Taky jsem mohl napsat, že mluvíme ve fuzzy logice a ne v běné logice. Jen si nejsem jistej, jestli by vám to něco řeklo.

            Já si neprotiřečím, ale vy zůstáváte často na povrchu. Pletete si všeobecná pravidla s absolutními pravdami a pak mi vyvracíte něco, co jsem nikdy neřekl.

            Co je feminismus napište radši vy. – Tenhle trik znám z debat z věřícíma. Kuliferdové vždy řeknou: „A jak vy si toho neexistujícího boha představujete?“ a pak vítězoslavně dokazují, že ten jejich bůh je přeci úplně jinej, vy si ho představujete úplně blbě a proto bůh teda existuje. – Jen ve skutečnosti nevěřím na žádné bohy a protože každej věřící má trošku jinou představu boha, tak bych takhle mohl vyvracet donekonečna.

            S feminismem je to stejné.

            Galahad

            S těma technickejma oborama.

            Ve skutečnosti jsem z rodiny, kde všichni kromě mě měli technický vzdělání. I ženský. Jenže tam kde se chlap půjde hrabat v aute pro zábavu, ona si půjde říct chlapovi, ať jí to auto spraví. Jedno, co všechno zná o tvrdostech ocelí, metodách ohýbání plechu, svařování a konstrukčních výkresech.

            Při televizi bude pro zábavu štrikovat a ne pájet elektroniku. Kozatá sestra si zas na průmyslovce radši hodinu zkoušela blůzičku, než by se šla učit. Je to pořád dokola.

            Já technický vzdělání sice nemám, ale jsem schopnej vymyslet stroj a pro zábavu bych si motorku či auto rád opravoval.

            Celý dětství jsem si hrál s technickejma hračkama a nikdo mi je nebral, protože je to nezajímalo.

          7. Galahad:
            Díky za podnětnou otázku. Co mě se týká, radši bych se vyhnul příliš všeobecným soudům. Můj komentář o uměle vzniklých mužských kolektivech měl sloužit hlavně jako uvedení alternativního pohledu na kvóty. Rozhodně ne jako výpověď o vzniku všech mužských kolektivů.

            Uváděné příklady a odkazy od A. P. zahrnovaly také vedoucí posice obecně – v korporátu, v bankách, ve státě. I kvůli rozložení peněz a lidí ve společnosti se mi zdají tyhle skupiny jako zásadnější než úzký výsek armády.
            A tady se podle mě historická linka dá vést. Žena dlouho neměla přístup k vyššímu vzdělání. Dlouho neměla ani volební právo s vysvětlením, že by přeci volila stejně jako její muž a hlasy by se jen zdvojnásobily. Odborná literatura pojednávající o průmyslové revoluci a postavení různých tříd ve městě mluví doslova o tom, že žena je majetkem muže. Pokud několik generací žije v takovém prostoru, tak se nutně stane, že žena je nevzdělaná, má menší přehled a nemůže – čistě uměle – dělat to co muž. Vedoucí universit, bank, management firem pak obsadí čistě muži. A tyhle vzorce mají setrvačnost.

            Jak je složená dnešní armáda nevím. Jak schopným bojovníkem je trénovaná žena s palnou zbraní, to také nevím. Ale nebránil bych se tomu to zjistit.

            Nemám rád extrémy, nemyslím si, že by se mělo všude vyžadovat rozložení 50:50. Ale nějaké narovnání poměrů by mi smysl obecně dávalo. Smíšené skupiny vnímám jako velký plus pro všechny uvnitř skupiny.

          8. A. P.:
            Ale pane A. P., já už přeci dávno napsal, že feminismus chce, za mě, rovné prostředí. Například, aby páni v rozhodujících posicích jen na základě pohlaví nevyvozovali, že kandidátka je slabší kus, povrchní, nerozumí souvislostem, zajímá ji jen oblečení a někdy věci dělá přes postel. Jako tady předvádíte. 😀

            Stejně tak jsem uvedl, že jedním z nástrojů proti takovým kusům vola mohou být kvóty. Ne nástroj ideální, ale do určité míry zdůvodnitelný.

            Máte pravdu, že kdybyste napsal, co podle vás feminismus je, tak bychom se asi dostali k tomu, že možná bojujete s nějakým slaměným panákem a diskuse by se třeba někam posunula.
            (Křesťanský argument, který uvádíte, nekončívá mimochodem důkazem boha, to by nedávalo smysl, ale pouze tím, že je dobře, že v takovou volovinu, co pokládáte za boha, nevěříte.)

            Doporučuji podívat se po nějakých základech argumentace a rétoriky. Zpravidla platí, že méně je více. Pokud se neumíte vymáčknout a chrlíte tu svůj proud vědomí, je to spíše chyba. Že protistranu ukecáte k smrti volnými asociacemi a ona resignuje, to není ani hloubka, ani vzdělanost, ani vaše výhra. Poukazuje to veřejně všem na očím spíš na chaotické nestrukturované myšlení. Moc bych se tím nechlubil.

            Mě už jste k smrti ukecal, takže dále spíše reagovat nebudu. Doporučil bych to i všem ostatním. I tak děkuji za hovor.

  5. Podobně jako Rowdy si připadnu, že žiju asi v nějakém jiném světě, ve kterém nezáleží na tom, kdo jsi, ale jaký jsi, lidé musí bojovat o uznání úměrně své ctižádosti a ne podle toho, jsou-li ženou či mužem. Nejspíš tedy na Barbie nepůjdu, aby se mi tato představa normálního světa nezhroutila, protože to by byla ještě mnohem větší pohroma, než když se zhroutí nějaký nedospělý nebo nevyrovnaný vztah :-).

    1. V takovém světě by se mi taky líbilo žít. Prozatím se ale, zdá se, musím spokojit s jednotlivci, kteří takhle uvažují a k lidem přistupují (zaplať pánbůh za ně), a doufat, že třeba jednou v populaci statisticky převáží.

  6. Také žiji v nějaké jiné sociální bublině, kde ne s neúctou kvůli tomu, že jsem žena prakticky nesetkávám. Vybaví se mi jedno prase autoškolitel – ten byl na ránu, ale vrcholem asertivity v sedmácti letech bylo pár jízlivých odpovědí, po kterých dal nicméně pokoj – a pár chlapů, kteří se chovali pohrdavě k ženám, dětem, starším, mladším a vůbec ke komukoliv, kdo se na ně křivě podíval a nebo něco uměl či věděl lépe, a tam bude problém hádám ještě jinde.
    Na druhou stranu akademická sféra na to bude určitě náchylnější než moje okolí.

    1. Ale to, co popisuješ, je úplně přesně ono. Pohrdání vůči dětem, starším lidem, postiženým apod. už se pak velmi často veze. A co se akademické sféry týče, tak to je naopak jedno z nejvíc respektujících míst, na jaká jsem kdy narazila. Jasně, výjimky se najdou, ale převládající duch je minimálně v humanitní a společenskovědní části vědeckého spektra velmi egalitářský. Nejhorší to bylo v byznysu a ve světě normální práce. Tam jsem poprvé opravdu výrazně pocítila, že je se mnou stran všeobecných očekávání něco špatně. Trvalo mi poměrně dlouho přijít na to, co přesně to je, a o to jsem radši, že existuje film jako Barbie, který to pojmenovává rovnou.

      1. V akademické sféře se ovšem žije z dotací a v normální práci se musí makat.

        Já osobně jsem diskriminovanej kvůli věku celej život. Jako náhodou se mě nikdo nezastával a ani mě nenapadlo nějak s tím bojovat. Jen to obejít.

        S Akademickou sférou končí všechno rovnostářství v momentě, když nabouráte jejich jistoty, protože na ně vytáhnete něco, na co sami nepomysleli. – Tam totiž začne jít o něco i jim osobně a to je jiná. – Stačí jim ocitovat jejich kolegu ze západní univerzity, kterýho nečetli a ptát se jak to jde dohromady a viděj rudě a když předvedou všechny triky a vy pořád máte odpovědi, tak se zabetonujou to nějakého všeobecného prohlášení, že vlastně nevědí a utnou komunikaci. Hlavně, že do té doby pózovali jako znalci.

        S trochou nadsázky… on je každej hilský mistr světa angličtiny, dokud nepadne na někoho, kdo umí taky oba jazyky a začne mu vrtat do toho, proč přeložil zrovna tenhle verš sonetu zrovna takhle a pohřbil při tom nějakou tu Shakespearovu úžasnou frajeřinku.

  7. Ovsem abychom v rozhorceni nad stereotypy neupadli sami do stereotypu…Osobne take ty stereotypy ve spolecnosti vnimam trochu jinak nez je popsano v clanku…Ale i to je subjektivni…

    1. Proto mluvím o tom stereotypu, který pociťuju velmi silně na vlastní kůži. A nejsem v tom sama. To samé už jsem slyšela tolikrát a v tolika obměnách, až mě to samotnou překvapilo. To je daleko za hranicí, kdy se dá říct, že je to celé jenom subjektivní.

  8. Další hřebíček do rakve mých pochybností, jestli jsem šla správně na Oppenheimera (má ubohá frekvence náštěv kina zkrátka klade tyto existenční otázky:))
    Nechci komentovat něco, co jsem neviděla a s požadavky společnosti úplný souhlas. Jen k zamyšlení – nejsou pod úplně jiným, ale podobně intenzívním tlakem společnosti i muži?
    A díky za tip na Marriage Story. Jen podle popisku mě mrazí po páteři.

    1. Na Oppenheimera jsi určitě šla správně – je skvělý! Ale Barbie rozhodně doporučuju 🙂 (Sama jsem nečekala, že půjdu na obojí, protože do kina chodím v podstatě jenom, když mě někdo vytáhne.)
      Ano, pod podobně intenzivním tlakem rozhodně jsou i muži, ale jak píšeš, je to tlak úplně jiný. Tady nemůžu mluvit z vlastní žité zkušenosti, ale vidím to z bezprostřední blízkosti ve svém okolí a z toho se mi zdá, že pro muže je to přesně naopak: mají ten stereotypní chlapský ideál (s veškerým pozitivním hodnocením, který ženskému stereotypu chybí) a běda, když se od něj odchýlí. Jevit jakékoli znaky toho, že se blíží čemukoli holčičímu, je ostuda, a když je muž onálepkovaný jako zženštilý, je to podle všeho jedno z nejhorších hodnocení, jakých se mu může dostat (o to víc, oč je „být muž“ bráno jako skvělé a po všech stránkách žádoucí). Takhle mi to aspoň z mojí perspektivy připadá.
      Tak ať tě Marriage Story moc nezdeprimuje 🙂

      1. Ono záleží i kde. Třeba Praha mi přijde víc metrosexuální než typický maskulinní borec např. z mého rodného regionu, kde je ta chlapská forma opravdu dost těsná.
        Na druhou stranu může být vnímáno jako tlak i uplatňování norem ze strany žen, například přítomnost otce u porodu, která mi přijde v generaci současných rodičů skoro povinná. Jsou s tím v pohodě muži? Ne všichni, vím o kamarádovi, kterému to poznamenalo intimní vztah. Stejně jako ne všichni chtějí nosit manducu s novorozencem, chodit na mužské kruhy a mluvit o svých pocitech.

        1. Přesně.

          Ještě horší.

          Ono to funguje tak, že ženská dotlačí chlapa k tomu, aby se svěřil se svejma pocitama. Bude ho víc chápat, jenže už ji nebude přitahovat.

          Když na to chlap neskočí, tak jí odpálkuje něčím jako: „Oh miláčku, já mám v hlavě jenom jeden pocit, jak máš krásnej zadek. Nedá se myslet na nic jinýho, včera jsem se kvůli tomu málem naboural. Až se propracuju k jinejm pocitům, tak ti to hned řeknu.“

          Koza se nažere a vlk zůstane vlkem.

    2. To si piš, že na chlapy je tlak taky.

      Jednou byla v TV Angličanka, která se převlíkla za chlapa a pak o tom napsala knihu. Vypadala trochu jako Americký herec James Spader zamlada, tak to procházelo tak i tak. S překvapením zjišťovala, že to chlapi nemají tak snadný, jak si myslela, že je to taky těžký a nakonec, když s tím skončila a řekla, že je vlastně holka, tak se k ní okamžitě začali všichni chovat jinak.

      Chlapi třeba ženský ochraňujou. Takoví kájínkové, ty učůrávají blahem, když mohou na někoho nastoupit a „vyřídit si to s ním jako chlapi“ protože „ubližoval ženský“, i když vůbec neví, o co jde. Ženský jsou jakoby „ty slabé“, když ovšem jak sedmdesátikilovej chlap tak sedmdesátikilová ženská jsou na tom vůči Kájínkovi stejně.

      Všichni jsme nedávno viděli ve zprávách jak u Strakovky „mlátili ženskou,“ která ve skutečnosti zaútočila na chlapa, co ji natáčel a vyrazila mu mobil z ruky a on ji jen držel, aby neutekla. Já někomu vyrazit mobil a nebejt výrazně větší dostanu okamžitě několik pěstí na obličej.

      V reklamách dělaj každou chvíli z chlapů blby. Třeba jedna reklama na brambůrky Bohemia. Chlap se tam nějak sám praští do hlavy a dvě čůzy od pohledu se po sobě kouknou, ušklíbnou se na sebe, že jako ti hloupí chlapi. To by bylo řevu, kdyby byl koncept reklamy blbý ženský.

      Podobně třeba reklamy edirect, postavený na tom, že na rande ona vybírá a má trapný nápadníky. To by bylo řevu, kdyby tam byli dva fešáci u baru a hodnotili ženský podle vzhledu nebo sexuálních výkonů. – Přitom když dojde na vážně branou debatu, co by měl chlap dělat při balení, tak většina ženskej neví nic a dávaj naivňoučký rady.

      Jedna z těch reklam je s „mamánkem“. Pohrdání jde za chlapem, ale celý to je vina matky, kterou nikdo (rodiče, manžel, stát) nezkrotil, ale nějak to mělo dokázat její dítě. S mateřskejma manipulacema mají problémy studovaní psychologové, tak jak to má zvládnout nějakej traktorista nebo účetní.

      Když se podíváte na bezdomovce, tak 98% jsou chlapi. Za píchačku z toho ženskou vždy někdo vytáhne. Chlap tam zůstane.

      Když se podíváte na Ukrajinský upchlíky, tak většina jich jsou ženský a děti. Zeman nedávno pindal, že chlapi tam můžou jít bojovat, jakoby ten boj byl aspoň trochu vyrovnanej. Přitom většina dostane uniformu a samopal, symbolickej výcvik a naženou je do minovejch polí, do zastřílenejch sektorů, kde nemají žádnou šanci přežít. A nějaká vymaštěná pinda, co se prošukala do funkce, bude vymejšlet, jak mají dělat banzai útoky. – A víte, co mají za odměnu? Jejich ženy je mají až na 6 místě v pořadí, koho by z té Ukrajiny vytáhly. Kolik Ukrajinek se rozvede, až se jim manžel vrátí jako invalida se nikdy nedozvíme.

      Jedna Němka vykládala, jak po válce mladý Němky letěly na americký vojáky a speciálně černochy a jak jí až po desetiletích došlo, co to pro Němce muselo bejt. Na východní frontě se prošli peklem, všechno to dělali, že jako bráněj své ženy a děti a pak se vrátěj a viděj, jak se ty děvky kurvěj s nepřítelem.

      Ženský často rády říkají, že používají „ženský zbraně“ – to je, že chlápkovi s nějakou mocí naznačují, že by mohl být sex. Když to zabere, tak pak mají nos nahoru, jaký mají profesionální kvality. Chlapi si to musí odedřít a pak to doopravdy znají a vědí svý o výkonech dotyčné. – Dvě naše slavné režisérky narovno říkaly, že pro práci šukaly. Chlap, co dělal asistenta vedle ní s k režii dostal o dvacet let později nebo taky vůbec.

      Když Trump při volbách komentoval svoji show Apprantice, tak říkal, že s ním všechny ženské soutěžící zkoušely flirtovat. Všechny do jedný. Nezabíralo to, ale zkusily to. Chlapi to samozřejmě dělat nemohli, ti soutěžili doopravdy jen výkonama. Bylo z toho děsný haló, co si to troufl říct, když si to každej mohl ověřit.

      Chlap se shazuje už jen tím, že se s ženskejma dohaduje a něco jim dokazuje. Typicky třeba debaty o „kamarádství,“
      kdy on s ní chce spát, když už si rozumí, kdežto ji nevzrušuje, chrápat s ním nechce, ale hodí se ji jeho pozornost, či cokoliv jinýho, přijít o to nechce a tak pořád nadhazuje to „kamarádství“ kde on myslí, že má naději, když nemá žádnou.

      Zapíchá si, až to úplně přestane brát vážně, jakmile cekne o „kamarádství“ tak s ní okamžitě končí. Popřípadě jí bude manipulovat a řekne on jí, že budou „kamarádi“ nebo jakejkoli jinej trik.

      U těch roztleskávačej je jednou záběr na jejich vrstevníky. Jsou to možná statní hoši, ale stejně vypadají jako cucáci.

      1. „Všichni jsme nedávno viděli ve zprávách jak u Strakovky „mlátili ženskou,“ která ve skutečnosti zaútočila na chlapa, co ji natáčel a vyrazila mu mobil z ruky a on ji jen držel, aby neutekla. Já někomu vyrazit mobil a nebejt výrazně větší dostanu okamžitě několik pěstí na obličej“
        Všichni zjevně ne 😀
        Kdyby mi někdo s tim telefonem předváděl to, co on jí, než mu ho vyrazila, tak mu ho sroluju a narvu do rypáku. A on ji jen nedržel, on ji nasadil kravatu, druhej podobnej hrdina ji držel za ruce a další si jí sednul na břicho…
        Se nezlob, ale těžko sis mohl vybrat blbější příklad…

        1. On ji filmoval. To si dneska navzájem dělaj. Jedni jsou jak druzí. Kaýdou chvíli je ěkde vidět, jak někdo filmuje policajty, kteří maj také puštěné kamery.

          Já na žádný manifestace nechodim, nikoho nefilmuju, ale někoho filmovat je jen otravný – sebrat či vyrazit mu telefon je útok.

          V právu je taky rozdíl, jestli někdo vejde do bytu otevřenejma či nezamčenejma dveřma nebo jestli musí překonat zámek.

          To je právě to, proč se vaše dvě party pořád blížej ke konfliktu a nejspíš to nakonec dotáhnete až na občanskou válku.

          V určitej moment totiž začnete takhle uvažovat a jdete to „narvat tomu druhýmu do rypáku“. Jak bylo to americký vězení, kde řvali na mladý kluky, tak na ně jen řvali ze 3 cm, ale nikdy na ně nesáhli.

          To je právě to, co tady chybí v týhle zemi. To vědomí, kde jsou ty nepřekročitelný hranice.

          On se jí nedotkl, ona se ho neměla dotýkat.

          Dobrou věc vidí každej někde jinde. Děsnou provokaci taky.

          1. Jooo…on ji filmoval. Jen ji krom toho ještě nadával a ten telefon ji celkem důsledně strkal až pod čumák. Jinými slovy si pro ten útok prostě došel, protože timhle si ho dřív nebo později vykoleduje od každýho a „ona se ho neměla dotýkat“ je v takovou chvíli nedosažitelnej ideál. Protože když ti někdo zastoupí cestu i když chceš odejít, tak jednoduše nemužeš jinak, než „se ho dotknout“.
            Ale hlavně teda jde o to, že tenhle konkrétní incident zkrátka nebyl důsledkem genderovejch třenic, nýbrž prachobyčejnej střet trochu fanatických politických oponentů, pročež zrovna teď tady nemá moc o čem vyprávět…

          2. Jenže to je právě už jedno.

            Oni se takhle vysírají navzájem.

            Jenže když někomu přiznáme právo fyzicky zaútočit na jiný, tak ti jiní si to právo vezmou také a končit to bude kde?

            Že si navzájem budeme za dobrou věc házet mimina do kremačních pecí?

            Já bych radši nechal tu hranici tam, že se měla víc ovládat.

          3. Neni to jedno ani trochu. Pokud okolo někoho budu šaškovat timhle způsobem a ten „útok“ si od něj vykoleduju, neznamená to, že já hranice respektoval a on ne, protože jsem záměrně dělal věci, o kterých vím, že pro většinu normálních lidí jsou za hranicí únosnosti.
            Příklad americkýho vězení, kde na vězně řvali ze 3cm tady taky neobstojí, protože vězeň je vůči tomu bachařovi v pozici, ve který tohle chování musí snést. To ta ženská od nějakýho Smetany ani omylem nemusí.

          4. Hranice únosnosti je tam, kam si ji kdo nastaví. Nemůžeme nechat na jednom každým, aby to určoval sám.

            Před pár lety byl pořad o českých věznicích.

            Někdo někomu v hospodě ukradl boty, málokomu se to líbí, okradenýho kamarád nelenil, vyběhl za zlodějem, dal mu pár ran a boty mu sebral.

            Jenže dotyčnej s tím šel do nemocnice, pak na policii a milej kamarád nakonec dostal tak rok, dva, už moc nevím. Ale byl to spíš střízlík, co se moc nepral. Jenže lidský tělo, je docela křehký.

            Jednou tam byl u soudu, jestli může mít zkrácen trest. Řekl, že toho přeci tak moc neudělal, soudce mu přečetl lékařskou zprávu a nechal ho ve vězení.

            Jeho vysvětlení, že jen potrestal zloděje, bylo víc než pochopitelné. Věřil jsem mu i že mu moc nedal, ale výsledek je výsledek.

            Taky Ďuričko neunesl tu urážku, že Kočka má víc peněz a zastřelil ho.

            Ještě jednou. Co když někoho napadne, že by měl za nějakou hroznou urážku zabíjet vaše děti? Mafie to tak dělá.

          5. A zase hromada příkladů, který s konkrétnim případem maj společnýho jen to, že k nim došlo na stejný planetě.
            Ty mimina házený do pecí jsem záměrně nekomentoval a doufal, že tě napadne proč. Když ne, tak ti to teda řeknu polopatě – je to tak absurdně přehnaný, že to jednoduše nejde brát jako seriozní argument. Tak snad to nezopakuješ potřetí…

            Hranice únosnosti si samozřejmě děláme každej sám. Ty mluvíš o právních konsekvencích, který jsou ovšem trochu jiná soutěž.
            I tak se tu ale bavíme o situaci, kdy Smetana poměrně významně narušil osobní zónu tý ženský. Věř tomu nebo ne, ale v momentě, kdy ona mu řekla (dokonce opakovaně), ať to nedělá, se to ani prakticky ani formálně příliš neliší od toho, kdyby do ní začal strkat. V momentě, kdy ona chtěla odejít a on – chlap o hlavu a 30 kilo větší než ona – jí zastoupil cestu (k čemuž dle svědků taky mělo dojít), byla na něj s tim vyraženym telefonem vlastně ještě docela hodná.

            Zkrátka – abys pochopil rozdíl mezi tou zalehnutou ženskou a v podstatě kterymkoliv z tebou uvedenejch příkladů, doporučuju si dohledat něco o přiměřenosti obrany…

          6. No, asi se nedomluvíme.

            Přiměřenost obrany počítá jen u soudu. Kam soudy nedosáhnou platěj jiná pravidla.

            Absurdně přehnanýho není vůbec nic. Všechno se může stát. Teď to tu není moc vidět, ale tenhle svět už končí.

          7. „Přiměřenost obrany počítá jen u soudu. Kam soudy nedosáhnou platěj jiná pravidla. “

            U soudu je to šedesátikilová ženská, která stála proti metrákovýmu chlapovi, co měl navíc za zády dav.
            Kam soudy nedosáhnou je Smetana právě jen ten kokot, kterej si dost nahlas řikal o mnohem důraznější výchovnou, než jaký se mu dostalo.
            Co tam máš dál…?

            „Absurdně přehnanýho není vůbec nic. Všechno se může stát. Teď to tu není moc vidět, ale tenhle svět už končí.“

            …trochu moc ezo… do toho se teď pouštět nebudu a pak asi taky ani jednou…

          8. Ne, tam kam soudy nedosáhnou šedesátikilová ženská (jako šedesátikilovej chlap) udělá líp, když se tomu metrákovýmu vyhne, protože to pak nebude kravata, ale nakládačka natvrdo.

            Její strategie je, že útočí, když má poblíž ochranu, která ji bude bránit. Takže to není 60 kilová ženská proti 100 kilovvýmu chlapovi. Ale třeba ona a 800 kilo živý váhy proti jednomu 100 kilovýmu chlapovi. Nebo tam má novináře, kterej na něj pak uspořádá štvanici, protože to novináři dělají a je to horší než nakládačka. Karla Čapka uštvali, ne umlátili. Proto si to ona může dovolit.

            Někdy tohle u soudu projde, někdy to soudci prokouknou. Záleží na soudci.

            Ženský dostávají nakládačku při domácím násilí, je to mezi 4 očima a jim tam nikdo nepřijde na pomoc. Dostávají nakládačku od pasáků, když už skončej jako děvky. Tam už se na nic nehraje. Kdo je silnější, ten určuje pravidla.

            Není to ezo.

            Stačí se podívat na západ, jak to tam vypadá s imigrací a to tu za chvíli bude taky. Rakušan už to podepsal. Stačí se jít podívat do ulice Politických vězňů. Tam už začíná růst gheto. V ghetech dělají pravidla místní gangy, ne policie. Ti se nebojej ženskou ani zmlátit, ani znásilnit, ani zabít. Bude to tady. Bejval tam krám se zbraněma. Naproti je mešita. Před pár lety musela prodavačka jednoho muslima zastřelit, protože se ji bezostyšně sápal po zbraních.

            A až prohraje Ukrajina, tak sem přijdou ještě ukrajinský gangy z demobilizovanejch veteránů, s pocitem, že „za nás bojovali“ a my si toho dost nevážíme. Taky bude lepší se jim klidit z cesty, než spoléhat na to, že se dvakrát vejskne a už jsem pod ochranou.

            Co děti? Máte s někým domluvený, že si je vezme k sobě, kdybyste se s manželkou třeba zabili v autě? Některý děcáky ovládají pedofilní party a nedějou se tam vůbec hezký věci. Ty děcka pak zmizí lusknutím prstu a nikdo je nehledá.

          9. Sakra člověče, o čem to vykládáš?
            Ten dav tam za sebou měl on, ne ona…

            A ten ostatek – jak jsem řek, s tim si hraj sám… To jsou na mě už moc velký voloviny.

          10. Jo a je členkou skupiny Illumicati Special Forces a ti tam mají podepsaný nasledující. #NAFO @bartkovskym @PavelNovotnak @_Roman_Maca @hlas_ukrajiny @JennyNowak09

            Nepatříte k nim náhodou taky?

            A na facebooku má nebo měla popisek své osoby „provokaTerka“.

            Fakt tam byla úplně bez podpory a vůbec nikdo ji podporu nevyjadřuje. Je chuděra sama samotinká proti celýmu světu.

            To je jako když byla na Hradě manifestace proti islámu, byl tam nějakej konflikt, den mluvili o pravicových extrémistech a pak prasklo, že to byla policie.

            Propříště pro ten zbytek najdu jednodušší příklady.

        2. Tys operoval s tezí, že tam byl Smetana sám proti ní a jejímu davu. A to zcela bez ohledu na její ideologickou příslušnost či facebookovej nick zkrátka neni pravda.
          Ostatně za sebe hovoří i ta skutečnost, že když došlo na kontakt, vzápětí leželi tři lidi na ní, ne na něm.
          Propříště by to lepší příklady rozhodně chtělo.
          Protože příkladně ten kšeft se zbraněma nebyl v Politickejch vězňů proti mešitě, ale pořád je v Opletalce proti divadlu R. Brzobohatýho a ten fešák ho nešel vybrat, protože byl muslim (což – jen tak na okraj – nikde neni k dohledání), ale prostě proto, že to byl recidivista, kterej za sebou měl drogy, zlodějny i násilí…

          Anebo se na ně možná úplně vykašli a prostě zůstaň u tématu no…

          1. Já jsem ale psal, že tam vzniká gheto. Gheto nebejvá limitovaný na jednu ulici, takže i ta Opletalova za rohem počítá do toho gheta. To dá zdravej rozum, když je to průchozí, jak už křížící se ulice bejvaj.

            Ano, naproti je průchod s Divadlem Radka Brzobohatého a v tý samý pasáži je i mešita. Nebo byla před lety. Nechodím všechno ověřovat. Normálně mešity v Evropě neubejvají, ale přibejvají.

            No, teď není k dohledání, že to byl muslim. Tehdy to bylo k nalezení, i když o tom byli radši diskrétní, protože nechtěli další útoky. Takovýhle informace z webu mizí. Ze seznam.cz zmizel po měsíci i článek o mé spolužačce a jejím baráku. Nebylo tam nic špatnýho proti ničemu, jen se všechno navěky neschovává. Google už vyhazuje i omezený počty obrázku. Že nic nenajdete na netu, nic neznamená a nic nedokazuje ani nevyvrací.

            Těžko si ovšem bylo tehdy nevšimnout a nezapamatovat, že to byl muslim. Dělal jsem vedle nich.

            Drogy, zlodějiny a násilí právě patří k muslimům. To ví každej, kdo s nima má nějakou podstatnější zkušenosti.

            Jestli jste věřící, tak vás třeba nechají žít. Mě jakožto ateistu mají zabít.

            Já jsem hlavně vyvracel tezi, že to byla ubohá slabá, nevinná ženská, co nikomu nic neudělala a ten zlej Smetana na ni jen tak bezdůvodně zaútočil.

            Nikdy se neshodneme, protože vy si myslíte, že nějakej důvod ospravedňuje, aby se někomu ve svatém rozhořčení třískalo do mobilu a já ne.

            Já si zase myslím, že když už někdo fyzicky zaútočí, tak se s ním zacházi jako s útočníkem a zadržet ho je normální.

            Nikdy se neshodneme. Máme úplně jiné hodnoty a tak tu situaci pořád budeme číst rozdílně.

            Problém je, že ještě nemám zmapovaný, co kdo znáte a co ne, tak pak někdy odkazuji no to, co pro vás neexistuje a zdá se vám to mimo mísu. Jiní to chápou na mrknutí.

          2. „Drogy, zlodějiny a násilí právě patří k muslimům.“
            Jistě… K nikomu jinýmu, že jo.
            Hele německá migrační politika mi nemusí přijít příliš inteligentní, ale tohle je opačnej extrém. Úplně stejně užitečnej.

            „Já jsem hlavně vyvracel tezi, že to byla ubohá slabá, nevinná ženská, co nikomu nic neudělala a ten zlej Smetana na ni jen tak bezdůvodně zaútočil.“
            Tys hlavně do debaty o genderovejch otázkách přines spor, kterej měl vcelku jednoznačně politickej základ.
            Mimo to si ve svym předcházejícím komentáři ten spor podal způsobem, kterej se nedá popsat jinak, než jako vycucanej z prstu. Je pak v podstatě fuk, co si chtěl hlavně, protožes to podal pohlavně…
            Ani jsem teda nikde nepsal, že je v pořádku „aby se někomu ve svatém rozhořčení třískalo do mobilu“. Chápu, že to mohlo podběhnout, když jsem to napsal jen asi třikrát – ona mu do toho mobilu netřískla v nějakym svatym rozhořčení, ale prostě proto, že v ní svym chovánim vyvolal pocit ohrožení. Jistě, vypucovat mu chrochták pepřákem by bejvalo bylo účelnější, ale ten asi holt neměla…
            „Máme úplně jiné hodnoty a tak tu situaci pořád budeme číst rozdílně. “
            Zjevně. Tam, kde jsem vyrost já, se nýmandům, co si vyskakovali na ženský, slušelo rozbít hubu, ne jim hledat vejmluvičky… Tak teď ještě zbejvá nějak omluvit plaskýho kolotočáře a budu mít zmapovanýho já tebe. 😉

          3. „Drogy, zlodějiny a násilí právě patří k muslimům.“
            Jistě… K nikomu jinýmu, že jo.

            To jsem nikdy neřekl. Jen, že to je u nich nepoměrně častější.
            Vy jste na západě nikdy nežil. Nebo jo?

            a) Feminismus je politika.
            b) Spor těch od Strakovky je i politický, nemám rád ani jednu stranu. Konflikt je i v rovině mezi ženskou a chlapem, tak patří do debaty o feminismu. Už jsme to probrali.

          4. On v ní vyvolal pocit ohrožení a místo, aby se stáhla do bezpečí, tak šla až k němu a třískla mu do mobilu. To vystrašený lidi dělaj?
            Když u vás nastupujete na nýmandy, abyste jim rozbili rypáky, tak vám nýmandi strachy rozbijí mobil, místo aby utekli pryč? – Jak reagují ochraňovaný ženský, když vidí, jak vám nýmand strachy rozbil mobil? Co děláte s nýmandem potom?

            Na nýmandy, co jsou o dvacet kilo těžší a dělají box, nastupujete taky jeden na jednoho, abyste jim dal lekci?

            Já bral „ochraňování“ vždy jako sváděcí strategii. Zaujme se role ochránce „slabých žen.“ Při každém konfliktu pohledné ženy s cizím chlapem se nastoupí na chlapa. Pokud je menší, rozbije se mu rypák a „slabá žena učůrává blahem a je svolná k sexu,“ jako u zvířat.
            Ochraňoval jste taky ošklivou a zoufalou ženskou?
            Jak je to, když žena ubližuje dítěti? Dostane pak do rypáku? Je šest způsobů zneužívání dětí: Neadekvátní rodiče; příliš kontrolující rodiče; alkoholici; verbálně ubližující rodiče; mlátící rodiče a sexuálně zneužívající rodiče. Za jaký ubližování dítěti to od vás rodič slízne?

            Vlastně… proč potřebují ženy ochraňovat, když se nám ve všem vyrovnají?
            Rozbíjením rypáků dáváte najevo, že ženy jsou méněcenné, když je nemůžou nýmandům rozbít samy a potřebují ochranu?

            O tom kolotočáři nic nevím, tak nemám názor.

  9. Marie Veroniko, neviděla jsem, jen už jsem hodně slyšela… A různí se to, to tedy ano! Děkuji za tvou recenzi a přeji příjemný zbytek léta.
    Helena

    1. Ano, mluví se o tom opravdu hodně a názory se různí tak, jak to jenom jde. O to víc jsem si chtěla udělat vlastní obrázek 🙂 Díky a krásný zbytek léta i tobě!

  10. Critical Drinker na YouTube před filmem varuje! Nedívat se. Ty doporučuješ opak. Jak si má prostý divák vybrat? 😿

      1. Hele mně se Critical Drinker jako recenzent docela osvědčil… Onehdá hodně zepsul marvelovku She-Hulk, já jí pak dal šanci, abych po dvou dílech zjistil, že dotyčný nekecal, když vykládal, jak děsivá ztráta času to je… Například…

    1. Tak jsem kouknul na recenzi a asi jsme viděli jiný film. Kde Barbie v Barbielandu pouze ukazuje, jak hloupý by byl svět, kde se jenom všechno obrátí (ženy u moci, muži odstavení), tam recenzent vidí “poselství filmu”. Vůbec neuvažuje, že situace Kena v Barbielandu je zrcadlem situace současné ženy ve skutečném světě, a tak si celý film vyloží jako nenávistný blábol.
      Zatímco je to, za mě, chytře vystavěná paralela, kde to vyznění je spíš, že feminismus by neměl být nenávistí k mužům a otočení zaběhlého paradigmatu. A jako se někde začít musí i ve skutečném světě, tak i v Barbielandu: třeba kvótami pro Keny, i když i tam všichni vědí, že to není ideální…
      Ale samozřejmě to lze interpretovat různě.

  11. Osobně se biografu spíš cíleně vyhýbám; je to tam pro mě strašně nahlas. Možná se na Barbie podívám , až na ni narazím na internetu a můžu si nastavit zvukovou kulisu podle sebe. Ale manžel a dcera chodí do kina dost často a viděli Openheimer i Barbie ke všeobecné spokojenosti. Jim se líbily filmy a já jsem více akční v domácnosti, když se mi tu nikdo nemotá. 🙂

    1. To naprosto chápu, přeřvaná kina mi taky hodně vadí (a dostkrát už se stalo, že jsem minimálně část filmu strávila s prsty zoufale narvanými v uších). Kdo si počká, ten se dočká a zrovna Barbie přenosem na malou obrazovku, myslím, nijak zvlášť neutrpí 🙂

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *